Burgundské klenoty aneb ohlédnutí za loňskou sezonou

Letní dny nás pomalu opustily a nastal čas, kdy stromy začínaly dostávat do svých korun barvy podzimu. V tomto období se mne zmocňovala touha trávit veškerý volný čas u vody. Není nic krásnějšího, než pozorovat přírodu kolem sebe a v ranní mlze poslouchat výskoky kaprů a pokusit se přelstít nějakého krasavce…

Byl začátek října a má cesta směřovala k jedné menší přehradě v Burgundsku, která je stará téměř dvě stě let. Lovil jsem zde již několikrát a vím, že tato voda skrývá opravdové klenoty. Brzy ráno jsem naložil kamaráda Romana s jeho věcmi a vydali jsme se na cestu. Vše probíhalo bez problémů a my se po několika hodinové jízdě dostali úspěšně ke svému cíli.

Zaparkovali jsme na zahradě u hrázného a šli se s ním pozdravit. Ten nás přivítal s úsměvem, ale zároveň hned upozornil, že na celé přehradě se nesmí od začátku léta bivakovat. Takže k nočnímu zákazu lovu přibylo ještě toto omezení. Byli jsme značně v rozpacích a přemýšleli, co dál. Jelikož máme oba k této vodě určitý vztah, nakonec jsme se rozhodli zůstat. Do tmy zbývalo ještě několik hodin, tak jsme začali nosit postupně věci na břeh. Nafoukli jsme čluny a vydali se na protější stranu přehrady. Nikdo jiný zde momentálně nerybařil, takže jsme s výběrem míst neměli sebemenší problém. Roman si vybral za své loviště velkou špici se zátokou, já se usadil asi sto metrů po jeho levé straně. Pro případ deště jsme si postavili brolly, do kterých jsme nandali jen ty nejnutnější věci. Pomalu se začalo stmívat a já dokončil přípravy na ranní lov. Uvařil jsem kávu a užíval si to božské ticho…

Měli jsme před sebou dvanáct dní, které jsem si chtěl maximálně užít. Ráno jsem se probudil ještě za tmy do mírného mrholení. Usedl jsem do člunu a jel si hledat lovná místa. Od kamenitého břehu se dno pomalu svažovalo do 4,5 m hloubky, kde se nacházelo staré koryto se silným nánosem bahenního segmentu. Snažil jsem se najít na rovném dně sebemenší prohlubně. Zpravidla jsou to vytlučená místa od kaprů, kteří zde nacházejí potravu. Po dvou hodinách jsem našel čtyři taková místa v hloubkách od 2 m do 4 m, kam jsem položil své montáže.

V této vodě mají kapři spoustu přírodní potravy, včetně různých škeblí a raků. Proto jsem se snažil ke každé montáži přihodit jen několik kuliček Biosquidu o průměru 10 – 14 mm, se kterým mám ty nejlepší zkušenosti. K tomu jsem ještě přihodil půl lopatky partiklu, který jsem si připravil již doma. Skládal se z tygřího ořechu, řepky, pšenice a kukuřice. Vše bylo zalité tekutou potravou liquid liver. Kapři jsou zde velmi opatrní, proto používám co nejjemnější způsob lovu. Na navijácích jsem měl 10lb fluorocarbon v celém návinu, háčky volím vždy podle situace: Korda – Kurv shank Kaptor velikost č. 8, nebo Solar – Stronghold hook velikost č. 8 a č. 10. Návazcovou šňůrku používám už léta od firmy Korda – Arma Kord 30lb, která je velmi tenká, jemná, ale přitom hodně pevná. Na každý vyvezený prut jsem použil dvě 20g koncová olova, která můj vlasec dokonale “přibila“ ke dnu. Jako nástrahu jsem použil 10mm boilie Biosquid s 10mm Fluoro pop up stejné příchutě.

Ranní mraky se roztrhaly a začalo příjemně svítit sluníčko. S pocitem dobře odvedené práce jsem usedl do křesílka a pozoroval vodní hladinu. Kačeny sbíraly zbytky partiklu, kousek dál zalovila štika… První tři dny přicházely pravidelně záběry od kaprů, kterým evidentně nabízené boilie chutnalo. Byly to krásné zdravé ryby do 15 kg, které samozřejmě potěší, ale stále to nejsou ty klenoty, které se zde ukrývají.

Čtvrtý den jsem seděl v křesílku s miskou v ruce a pochutnával si na vynikajícím obědě, který Roman připravil. Vtom jsem uslyšel krátké pípnutí a po chvilce mi začala pomalinku cvakat cívka navijáku. V mžiku jsem měl prut v ruce a cítil silný tah. Ryba si i přes dotaženou brzdu brala svoje metry… Skočil jsem do člunu a jel kaprovi naproti. Byla úplně klidná hladina, svítilo sluníčko a já cítil, že zdejší pokladnice mi poslala jeden ze svých klenotů.

Dobrých patnáct minut jsem stál ve člunu a špice prutu již po několikáté zajela pod hladinu, přičemž jsem stále kapra neviděl. Nechtěl jsem nic uspěchat. Věděl jsem, že s 10lb vlascem se nemůžu pouštět do žádných silových akcí. Za chvíli jsem kapra poprvé spatřil těsně pod hladinou. Teprve v ten okamžik se mi rozechvěla kolena. Mohutný lysec se vytočil pod člunem a zajel zpět ke dnu koryta. Toto se opakovalo ještě jednou, kdy nasbíral poslední síly k závěrečnému výpadu. Potom se mi podařilo dostat tohoto krasavce na hladinu, kde se zcela vyčerpán položil na bok. Toho jsem okamžitě využil a vložil pod něj podběrák. První pokus vyšel. Sklouzl do sítě a byl ,,můj”! Sedl jsem do člunu a vydýchával… Nemohl jsem tomu uvěřit. Bylo mi nádherně.

Po chvilce jsem přirazil člun ke břehu a Roman mi začal pomáhat. Polil vaničku s taškou, připravil foťák a váhu. Zkrátka parťák, na kterého je spolehnutí… Kapra jsme společnými silami zvážili a po odečtení tašky vážil krásných 30,40 kg. Zakřičel jsem radostí dvakrát za sebou! Na památku jsem samozřejmě pořídil několik fotek, vyčistil ranku po háčku Klin-Ikem a po chvilce už kapří burgundský klenot odplouval do hlubin přehrady. Ještě nějakou chvíli jsem stál na břehu a hleděl do vody. Byl jsem šťastný. Toto jsou chvíle, které přeji zažít všem slušným rybářům.

Po zbytek výpravy jsme si užívali krásného babího léta v klidné přírodě. Do odjezdu domů se mi podařilo zdolat ještě dalších 27 kaprů do 19 kg. Při zpáteční cestě domů jsem již spřádal plán na další výpravu, kterou jsem opravdu uskutečnil, a to ještě na konci října. Tentokrát jsem vyrazil s kamarádem Markem. Počasí nám přálo a i velcí kapři byli při chuti. Opět jsem si s sebou naroloval boilie Biosquid s A.C. biosquid, akorát o průměru 16 mm. K samotnému lovu jsem používal vždy jednu kuličku boilie společně s 10mm fluoro pop up stejné příchutě. Na tuto nástrahu se nám podařilo chytit krásné kapry ve vynikající kondici. Po týdenním lovu jsme nakonec, vzhledem ke klesající hladině, byli nuceni opustit přehradu a odjet domů. Přesto jsme si to pohodově užili…

Radek Zbránek