Bič je v rybářské terminologii udice, kde na prutu bez oček je na špičce napevno uvázaný vlasec a tato udice se používá výhradně na plavanou. S klasickým bičem se nedají chytit těžší ryby, myslím tak do 1 kg.

Na Vlašimsku a v části Posázaví a možná i jinde se však pod pojmem bič rozumí jiná sestava udice, vymyšlená pokud je mi známo už ve dvacátých letech 20 století. Je to nejcitlivější sestava jakou si lze představit. V citlivosti několikanásobně předstihuje feeder. Prut se však použije s očky, mě se osvědčily teleskopy pro rychlou a snadnou rozložitelnost a také výrazně kratší transportní délku. Prut je potřeba velmi jemný asi na max 15g zátěž. Díky očkům a malému lehoučkému navijáku s velmi citlivou brzdou lze s tímto bičem chytat i větší ryby. Kapry do 55 cm naprosto běžně, největší můj úlovek na šestimetrový bič s vlascem 0,16 je kapr 67 cm a také třeba parma 74 cm, několik amurů nad 70 a také takový bolen. Chytání cejnů a zejména velkých nad 50 cm je možné snad jen s takto citlivou udicí, na klasický odhoz na těžko s krmítkem i bez něj jsem za život chytil velkých cejnů jen pár, a to asi jen náhodou, či nějakým omylem.

Na tomto obrázku je vidět, že směr proudu je vpravo a v proudnici chytáme tak daleko od břehu, jak dlouhý je prut, neboli kam prut dosáhne, a proto typ vidlice umožňující co nejdelší vystrčení nad vodu.

S bičem, se kterým chci nyní seznámit rybáře, se vlastně nadhazuje jen jako s bičem klasickým a signalizátor záběru = husí brko je napevno upevněný na vlasci asi půl metru pod špičkou prutu – obr.1. Tím odpadá po nadhození jakékoli vyšponovávání vlasce a umísťování jakéhokoli policajta a není nutná jakákoli barevná citlivá špička. Po nadhození se vlasec vyšponuje sám, nadhazuje se s přesností pár centimetrů stále na stejné místo a nadhazovat mimo prokrmené místo vlastně ani není možné. Bílé husí brko je viditelné vždy a i v noci po nasvícení baterkou a lze jej vylepšit nabarvením. Nic jednoduššího už prostě neexistuje a přitom je to dokonalý systém, umožňující chytání i takových ryb a hlavně v takovém množství, že drtivá většina rybářů ani netuší, že v dané lokalitě tolik ryb je. Půvab chytání na bič pro mě spočívá v tom, že od příchodu k vodě rozbalím za nejvýše dvě minuty a že první ryby chytám po dalších 2-3 minutách od zakrmení stejně, jako při plavané. Určitou nevýhodou je nutnost ovládnout manipulaci s dlouhým prutem. Proč je nutné používat prut dlouhý, vysvětlím dál v textu. Jakoby druhotným efektem velmi dlouhého prutu je to, že díky němu se dá zdolat i těžká ryba na relativně velmi slabém vlasci. A proč slabý vlasec? No prostě proto, že čím slabší vlasec, tím víc záběrů. Jistě že když ryby berou a jsou při chuti, berou i na doslova kramláckou velikost háčků a na vlasec či pletenku 0,30 i tlustší. Když však ryby zrovna při chuti nejsou, a to je skoro vždy, pak se dají chytat jen na jemné až ultrajemné náčiní. Já chytám rád na bič vlastně proto, že mě se na rybách musí pořád něco dít, po pár minutách bez záběru se začínám nudit. Jeden prut položím na boilie či na dravce a abych nečekal nečinně dlouhé hodiny na záběr a nenudil se, bavím se druhým prutem s plavanou či bičem. Velmi často se záběru na „pořádný“ prut vůbec nedočkám.

O tom, jak připravit krmení jsem napsal jiný článek, jen zopakuji, že krmení musí sice držet pohromadě, avšak musí být drobivé a musí se ve vodě rozpadnout, nesmí vytvořit jakýsi homogenní „knedlík“. Kdo používá krmítko a vytáhne po asi 5 minutách krmítko z vody a krmení je ještě v něm, může si být jistý, že má krmení navlhčené špatně. Vím, že drtivá většina rybářů je nepoučitelná a vím, že budou svojí chybu opakovat donekonečna. Upřímně a pravdivě říkám v čem dělají chybu, která rozhoduje o tom, zda si takový rybář zachytá, a nebo se bude jen závistivě vztekat, když vidí množství záběrů a chycených ryb u souseda, který základní zásady konzistence krmení neignoruje. Obecně se dá říci, že ČÍM krmíme, ovlivňuje četnost záběrů a počet chycených ryb tak možná z 30%, 70% procent úspěchu spočívá v tom, JAK je krmení předkládáno v té které vodě.

Chytání na bič je chytání u břehu. Jestli je prut dlouhý 5 m a asi metr je ho nad břehem, pak se bičem na tekoucí vodě dá chytat jen 4 metry od břehu, přesně na délku prutu, která je vystrčená nad vodu. Já rád používám šestku, skutečně postačí i čtyřka – na ovládání, než se člověk naučí chytat s dlouhým prutem lze čtyřku doporučit. Kratší prut než 4 metry je pro popisovanou metodu nepoužitelný. Určitou nevýhodou chytání na dlouhé pruty je na zarostlých vodách nutnost mít nad sebou volný prostor bez větví.

Zopakuji podstatné. Z navijáku se vytáhne jen takový kus vlasce, aby olůvko dosáhlo asi k nožičce navijáku, nejvýš ke konci prutu. Kratší vlasec není dobrý proto, že se pak ztěžuje napichování nástrahy a namačkání krmení. Krmení se nedává pořád jako u krmítka. Krmení se dá při několika prvních nadhozech, a jakmile ryby začnou brát, krmení se omezí. Nechceme nakrmit ryby, chceme je stáhnout na místo chytání a udržet je tam. V létě je dobrý partikl, řepka, pšenice, kroupy, konopí atd. To v řece zapadá do štěrku na dně, ryby to cítí a hledají mezi štěrkem a kamínky, na stojáku v bahně. Jemnou součást krmení celkem rychle odnese proud. V zimě, a když je voda chladná, zjara či napodzim, se musí krmit spíš méně a raději bez partiklů. Ale zpět k biči a prokrmenému místu. Jakmile záběrů ubývá a intervaly se prodlužují, zase se několikrát krmení na olůvko namačká. Olůvko vždy bez výjimky průběžné, co nejlehčí a háček se umístí asi nejvýš 5cm od olůvka. Forpas nesmí být delší, 20-30cm jak se psávalo ve starých knihách je nesmysl. Ryba dokáže nástrahu nasát na kraj tlamy, nadzvedne jí ode dna 1-2 cm a ucítí nějakou zradu a vše vyplivne a při delším forpasu než asi 5 cm rybář vůbec nic nevidí. Brko je na vlasci fixováno dvěmi bužírkami, lépe proužky z ventilkovky většího průměru a fixace musí být tak pevná, aby se brko ani po několika hodinách chytání na vlasci neposunulo, ale bužírka-gumička na těle brka musí být posuvná, aby se dalo brko seřizovat podle síly proudu. Kdyby se nastavil vlasec delší než prut, nešlo by nadhodit. Brzda navijáku je lepší přední, velká citlivost a nekolísavý běh cívky je samozřejmostí. Vždy je lepší pochytání s kvalitním navijákem, ale na bič opravdu postačí i velmi levný „bakeliťáček“ bez ložisek, naviják se vlastně moc nepoužívá. Je na prutu jen proto, aby se dalo povolit větší rybě, kterou však neustálý mírný tah velmi dlouhého prutu poměrně brzy unaví. Zvláštností chytání na bič je to, že se brzda úplně povolí asi tolik, aby šlo nadhodit, aby při nadhazování neproklouzla. Řadič navijáku se při nadhazování neodklápí, chytá se přece jen na délku vlasce, která odpovídá délce prutu. Tření vlasce v očkách na zaseknutí ryby bohatě stačí a při větší rybě by při záseku buď v lepším případě prasknul vlasec, v tom horším špička prutu. Doufám, že čtenáři správně pochopí, že se prostě bičem nijak nenadhazuje, jen se spodem velmi jemně zhoupne prut ve směru po proudu a ihned se prut položí do zpětné vidlice. Olůvko s krmením se samo v proudu usadí vždy na stejné místo. To je dané neměnnou délkou prutu a vlasce. Brko = vlastně „policajt“ je na vlasci napevno a bužírkou (gumičkou) na těle brka se „vyšteluje“ vodorovná poloha brka. Je k tomu třeba trocha šikovnosti a nácviku, jako ostatně při jakékoli rybařině a kdo to zvládne, brzy onen zvláštní půvab této jemné rybařiny ocení.

Většina rybářů se snaží nadhazovat daleko v domění, že velká dálka = velká ryba. Je to poměrně velmi úsměvná představa. Svoje opodstatnění má daleké chytání jen tehdy, když se rybář nechce chovat na břehu tiše. Také není třeba žádné těžké olovo ale jen takové, aby udrželo v proudu nástrahu u dna na jednom místě. Krmítko není ani potřeba. Krmení se prostě jen namáčkne na olůvko (obr. 5). Krmítko by díky svojí váze jen zbytečně přetěžovalo jemný prut.

Obr. 4: háček brutální velikosti asi 7-10 na návazci 0,14 – 0,16 (v zimě 0,10-0,12 max), olůvko asi 5-8g podle proudu, háček od olůvka max asi 5cm.
Obr. 5: Pouze zavlhlé krmení (nepřevlhčit a během chytání dovlhčovat na soudržnou, ale drobivou konzistenci) namáčknout jen na olůvko, nadhazuje se lehkým zhoupnutím prutu a vzdálenost olůvka od špičky prutu je na úroveň nožičky navijáku, max na délku prutu.

Detail umístění prutu nad vodou je patrný z obr.1 a 2, vyvážení brka je vidět na obr.3. Při chytání na stojáku se dá chytat i ve směru prodloužení prutu, pak se nadhazuje o délku vlasce, danou délkou prutu dál, než je samotná délka prutu nad vodou. Na stojáku jde tedy chytat asi dvojnásobně dál, než na řece.

Obr. 2: detail speciální vidlice umožňující maximální vystrčení prutu nad vodu

Obr. 3: V detailu je vidět vyvážení husího brka – toto je absolutně nejcitlivější signalizátor záběru, bohužel použitelný jen za bezvětří, posunováním gumičky na těle brka se vyvažuje síla proudu tak, aby brko viselo vždy vodorovně a díky nestejně dlouhým ramenům váhy je dokonale vidět sebemenší pohyb kratšího ramene.

Jak už bylo řečeno, chytá se jemným způsobem a vše je patrné z obr. 4 a 5.

Obr. 6: Nejjednodušší těsto = až u vody těsně před chytáním namočený a po pár vteřinách vymačkaný čerstvý rohlík.

Vůbec není potřeba jakákoli speciální nástraha, nejúčinnější je jakési těsto z rohlíku viz obr.6. Na obrázku není vidět, že hrot háčku z útržku těsta vyčnívá a stejně tak háček „kouká“ při chytání na červíka i na žížalku. Nejen že to nevadí, je to lepší. Velmi kvalitní a ostrý malý háček je podmínkou! Jen v případě požadavku na plovoucí nástrahu se použije nějaká foukačka, či pšeničný a i rýžový burison. Velmi účinný je bílý červ, ale jen tehdy, kdy neotravují oukleje. Ty umí být skutečně otravné. Na ně je nejúčinnějším „lékem“ jedno nebo dvě zrnka kukuřice, a když nejsou ryby ochotné brát tak velkou nástrahu, stačí zrnko pšenice či jedna kroupa.

Obr. 7: Kulička těsta na háčku č.7.

Velmi jemně se dá jistě chytat i na feeder. Mně však vadí nejednoznačné poškubávání špičky. Tak jako mě neuchvátil feeder, tak někdo třeba nebude nadšený z představy dlouhého prutu a nutnosti určité dávky šikovnosti. Někdo tomu ale možná propadne, jen o té možnosti neví. Sám jsem se v žádné rybářské příručce nikdy nesetkal s tak důkladným popisem tohoto starého, podceňovaného a asi zapomenutého způsobu chytání ryb, jaký zde předkládám. Taky jsem měl asi smůlu, že jsem nikdy neviděl, že by se na feeder dalo nachytat víc a větších ryb. O klasickém odhozáku s krmítkem ani nemluvě.

Komerční sdělení:

Typ háčku – Curve shank (se zahnutým ramínkem)

Podmínky jeho použití: Lov v zarostlých vodách s překážkami, kde rybu musíme co nejrychleji zadržet v jejím úniku.

Popis: Tato řada rybářských háčků nabízí maximálně zvýšenou pevnost, tuhost, odolnost, zkrátka super „silné“ háčky s neuvěřitelně ostrým hrotem, který vydrží být ostrý velmi dlouhou dobu. Je výborný v situacích, kdy na rybu musíme vyvinout větší tlak – většinou nehrozí riziko vytrhnutí z tlamky jakou u jiných tvarů. Tento háček pracuje výborně i bez použití rovnátka. Na jaře je vhodné použití při velikosti 6-8, v letních měsících je ideální velikost číslo 4.

Typ háčku: Wide Gape (háček s širokým obloučkem)

Podmínky jeho použití: Většinou univerzální háček používaný širokou rybářskou veřejností na většinu situací, v kombinaci s vlasovým rovnátkem i bez, osvědčuje se i v překážkách.
Popis: Jeden z nejlepších háčků všech dob. Ultra-ostrý dovnitř zahnutý hrot, široký oblouček se středně dlouhým ramínkem. Velikost očka byla zredukována a je pod úhlem 15ti stupňů vyhnuto dovnitř. Háček se dělá v provedení dokonale hladké teflonové úpravy povrchu.
Výborně pracuje s použitím maskovacích červů Mouthsnagger. V jarních měsících velikost 6, v letních měsících velikost 4 až 2.

Typ háčku: Long Shank (s dlouhým ramínkem)

Podmínky jeho použití: Zejména na opatrné ryby v kombinaci s krátkou smršťovací hadičkou, na otevřené vody bez vázek.
Popis: Nová verze jednoho z nejpopulárnějších typů kaprařských háčků. Lehký háček s velmi ostrým rovným hrotem, mikroprotihrotem s ploše kovaným dlouhým ramínkem. Jeho malé očko je v úhlu dvaceti stupňů ohnuto dovnitř. Háček má velmi hladkou teflonovou povrchovou úpravu. V zimním až jarním období použití velikostí 6-8, v létě velikosti 4 až 2.

Typ háčku: Long Curved Shank (s dlouhým zahnutým ramínkem)

Podmínky jeho použití: Extrémní chytlavost háčku ve spodním pysku v momentě, kdy se kapr snaží vyplivnout nástrahu, v kombinaci s vlasovým rovnátkem nebo mouthsnegrem, není na silové zdolávání, může způsobit vážnější roztržení tlamky ryby při nesprávném zachycení.
Popis: Speciálně navržený dlouhý, zakřivený tvar raménka v kombinaci se velmi ostrým hrotem činí z tohoto háčku smrtonosnou superzbraň. Celoroční použití ve velikosti 6.

Zásobník na návazce

Téměř každý z Vás už jistě u vody zažil situaci, kdy přichází záběry rychle po sobě a zrovna v tom nejnevhodnějším okamžiku se zašmodrchá nebo přetrhne návazec. Tvorba nového návazce s rovnátkem může nějaký čas trvat, a to zejména v noci a ryby mezitím odplavou nebo jim dojde zkrátka apetit. Pro tyto okamžiky je třeba mít již připravené různé varianty návazců pro rychlou výměnu v prostorném zásobníku.
Na trhu jsou spousty zásobníků. Některé jsou již vybavené například vestavěným metrem pro správnou orientaci výběru délky.

Umělé nástrahy

Posledním hitem ve výbavě moderního kapraře jsou umělé napodobeniny běžně používaných nástrah. Jedná se například o reflexní umělou plovoucí kukuřici, umělé halibut pelety, či tzv. night glow baits (nástrahy vydávající světlo). Účinnost všech těchto nástrah je až někdy překvapující a kolikrát předčí i běžné nástrahy.

plovoucí zrnka kukuřice

umělé plovoucí boilie, které po nasvícení UV lampičkou vydává několik hodin světlo

vlevo UV lampička, vpravo nasvícená nástraha

umělá halibut peleta, která vydává skutečný zápach v kombinaci s plovoucí kukuřicí

pěkný kapr ulovený s pomocí umělých napodobenin

Hodně úspěchů u vody přeje
Martin Urbánek

Osobní stránky autora tohoto článku najdete na adrese www.martinurbi.webz.cz.

Odkaz na první díl: Koncové montáže pro lov velkých kaprů

K výrobě kvalitní koncové montáže je zapotřebí (obr.1): kaprový obratlík, nejlépe s kroužkem a o velikosti č.8 , který správně pasuje do závěsů na olovo. Jedny z nejkvalitnějších závěsů na trhu dělá firma Korda a Fox. Levný kvalitní závěs plně splňující účel vyrábí a produkuje náš Carp System. Dále potřebujeme silikonovou gumu pro fixaci olova v závěsu, která při uváznutí olova v překážce sjede ze závěsu a dojde k jeho uvolnění.

Dobrou pomůckou pro rychlou výměnu návazce je použití tzv. Stik-Klipu nebo Kwik-Linku. Návazec s očkem na konci se zavěsí do klipu, který se zajistí malým kouskem silikonového převleku. Výhodou je velmi rychlá výměna již připravených návazců. Tento rychlý způsob oceníme hlavně v nočních hodinách, kdy se nemusíme zaobírat s někdy zdlouhavým navazováním.

Na obrázku vlevo jsou tzv. Flying Backleads (malá zadní olova), které se používají pro zabránění vzplývavosti materiálů (silikonové hadičky, bužírky a jiné) vedoucí od olova směrem k prutu. Velcí a zkušení kapři na pochytávaných vodách s velkým tlakem rybářů, odhalí svou citlivou postranní čarou vše, co neleží na dně a většinou opustí krmné místo. Užitím těchto olov se tak vyhneme možným problémům.

Nyní se podíváme na některé typy materiálů používaných pro výrobu návazců. Jeden z předních světových výrobců kaprového návazcového materiálu je anglická firma Kryston. Na univerzální návazce s klesající nástrahou na dno používám robustní Merlin o nosnosti 15lb, který se vyznačuje vysokou odolností a uzlovou pevností, vyrábí se v barevném provedení zelená kamufláž. Levnější alternativou je například Magnus od firmy Jet Fish, vypadá téměř nachlup stejně.

Na písčitá dna a do trav je dobrou volbou Super Nova, která se vyznačuje vysokou jemností a pomalým klesáním, její barva je světle zelená. Není vhodná do překážek! Levnější alternativou je Expert od Jet Fish.

Pro výrobu kombinovaného návazce se mi velice osvědčil Snake Skin (obr.3), který je vyroben z multivláken potažených zelenou vrstvou ztuženého materiálu. Po navázaní stáhneme asi 3 cm povrchové vrstvy nad háčkem, zbytek zůstane ztužený. Na tento typ návazce se mi podařilo chytnout moje největší kapry. Podobnou alternativou je jedno vláknový Hybrid od Kordy.

Do čistých vod se výborně hodí návazec Super-silk, který ve vodě působí svojí barvou a tenkostí téměř neviditelně. Přes svůj tenký průměr si zachovává vysokou pevnost a oděruvzdornost a strčí hravě do kapsy podobné výrobky ostatních výrobců.

V poslední době je velice v oblibě fluorokarbonové vlákno, které svojí tuhostí znesnadní kaprovi vyplivnutí nástrahy z tlamy. Výborně se hodí do lokalit s čistou vodou s vysokou průhledností a na opatrné ryby (obr.4).

Na některé návazce, které mají tendenci ve vodě vzplývat je dobré nanést tenkou vrstvu plastického olova (obr.5). Kousek olova se urýpne nehtem a snadno se vytvaruje, připevnit ho na návazec tak, aby kopíroval dno nečiní žádný problém.

Nyní přejdeme k návazcům. Pro delší nahazování (50 a více metrů) je lepší kratší návazec (15-20cm), který nebude mít tendenci se příliš zamotávat. Potahované šňůrky jsou ideální volbou. Důležitý je výběr olova, mělo by mít aerodynamický tvar s minimálním odporem vzduchu. Nejčastěji se používají kapkovité tvary. Dobrým typem je použití tzv. in-line olov, kdy vlasec prochází středem olova. Obratlík se vtahuje do úchytu který je zabudovaný uvnitř zátěže (obr.6). Místo hadičky proti zamotání je lepší alternativou šňůra s olověným jádrem (obr.7 leadcore). Její hlavní předností je, že leží na dně, a tudíž je pro kapra těžké ji identifikovat.

Pro ještě delší náhozy pokapejte cívku přípravkem Turbo-Juice (obr.8), který redukuje tření při náhozu a o pár metrů prodlouží váš nához, skutečně budete překvapeni.

Montáž na vyvážku (obr.9), kterou používám, se od předchozí liší tvarem a hmotností olova (100-200g), které je upevněno v závěsu. Délka návazce může být různá, osobně používám délku 20-30cm.

KAMENNÁ MONTÁŽ

V poslední době jsem si oblíbil montáž s odpadávajícím kamenem (tzv. kamennou montáž-obr.10). Nyní se podíváme na její přednosti. Na vodách s výskytem překážek je nejlepší montáží taková, která nám při záběru zajistí odpojení zátěže. To má hned tři výhody. Odpadne-li zátěž ihned po záběru z naší sestavy, nemůže se v průběhu zdolávání zachytit ve vázce. Pokud ryba necítí po záseku váhu olova, má tendenci plavat k hladině – čili mimo vázky. Třetí výhodou je skutečnost, že pokud rybu během zdolávání zátěž „netluče do hlavy“, je podstatně klidnější a riziko vyháknutí ryby je menší. Pokud máme možnost nástrahu vyvézt, nabízí se jedno velmi jednoduché a levné řešení. Je jím kámen přivázaný slabým vlascem (průměr 0,10 až 0,14mm), který se při záběru ryby snadno utrhne. Druhou možností je fixovat kámen napevno karabinkou přímo k obratlíku návazce. V obou případech se pro fixaci kamene nejlépe hodí gumičky nastříhané z duše od kola. V tomto případě kapr při záběru strhne gumičku z kamene. Při dalekých vyvážkách je použití tohoto systému velmi praktické řešení, které se v praxi skutečně osvědčuje. Pouze je potřeba naučit se takovou montáž ze člunu správně pokládat tak, aby nedocházelo k jejímu zamotání. Proti zamotání montáže pomůže použití rozpustných PVA stringerů a PVA punčoch nebo pytlíků (obr.11).

VLASOVÁ ROVNÁTKA

Pro znesnadnění vyplivnutí nástrahy kaprem se používají smršťovací hadičky (shrink tube – obr.12 vpravo), jde o 1-2cm dlouhý kousek hadičky, kterou navlékneme na konec ramínka s očkem háčku a poté nahřejeme zapalovačem (obr.13 vpravo), dojde tak k jejímu smrštění (dražší hadičky například Korda nebo Wychwood stačí nahřát nad párou a nehrozí riziko přepálení návazce). Tento vynikající vynález anglických kaprařů dokázal přelstít plno opatrných kaprů. Někteří mají tendenci opakovaně nasávat a vyplivovat naši nástrahu aniž bychom zaznamenali na našich swingrech sebemenší signalizaci záběru. Tato pomůcka jim to však značně znesnadní. Místo smršťovacích hadiček se s oblibou začalo používat maskovacích červů (mouth snagger – obr. 12 vlevo) připomínajících larvy pakomárů. Jde o rovnátko z tuhé gumy, které se nemusí nahřívat a rovnou se vyndá z balíčku a navleče na háček s návazcem. Háček se výborně zasekává. V samotné velikosti červíka však vidím jeho použití jen na některé typy háčků s kratším ramínkem a tvarem jako je například Wide Gape od Kordy a podobné (obr.13).

Osobní stránky autora tohoto článku najdete na adrese www.martinurbi.webz.cz.

Odkaz na druhý díl: Koncové montáže pro lov velkých kaprů II

1. Správný a osvědčený postup pro výrobu montáže na „panáčka“ (potřebné náležitosti):

2. Připravíme si klasický návazec, ovšem s delším vlasem, boilies jehlou propíchneme prvně plovoucí a poté těžké boilies.

3. Na boilies vlas navlečeme prvně těžké a poté plovoucí boilies.

4. Aby se zabránilo pohybu boilies na vlasu použijeme obyčejné párátko…

5. Párátko vložíme mezi boilies…

6. Pečlivě dotáhneme plovoucí a těžké boilies k sobě…

7. A montáž na panáčka je hotova…

8. Znázornění, jak montáž funguje po vhození do vody (plovoucí kulička nadnáší těžkou a tím je umožněno snažší nasátí nástrahy kaprem).

9. Před lovem je možné ještě nástrahu nadipovat, aby se zvýšila atraktivita…

Čo potrebujeme:

- pripravíme si šnúru s háčikom

- stiahneme cca.8cm ochrannej bužirky a spravíme slučku na zarážku

- na šnúru navlečieme silikónovú hadičku cca. 3mm

- upevníme boilies a navlečieme háčik

- silikónovú hadičku navlečieme na háčik a spravíme uzol

- uzol zatiahneme tak, aby aspoň 3 otočky ochrannej vrstvy boli na háčiku

- upevníme obratlík s krúžkom

- pripravíme olovenú šnúru

- na olovenú šnúru navlečieme závesný klip

- do klipu upevníme gumičku

- do gumičky navlečieme kameň

- môžeme vyvážať

Čo potrebujeme:

- na šnúre spravíme slučku na zarážku

- upevníme boilies a naviažeme háčik, pridáme zmršťovaciu hadičku

- uzlom upevníme na lanko

- na uzol navlečieme hadičku a nad parou nahrejeme

- montáž je hotová

Čo budeme potrebovať:

- prichystáme si háčik a stuženú šnúru

- zo šnúry stiahneme ochrannú vrstvu (bužírku) – cca 10 cm

- na šnúru navlečieme háčik a krúžok

- na koniec šnúry urobíme klasickú slučku

- na krúžku urobíme klasický uzol cca 1,5 cm, záleží od veľkosti boilies, krúžok sa dá posúvať po šnúre

- cez slučku navlečieme boilies a zaistite ho zarážkou

- krúžok pretiahneme cez hrot háčika a šnúru cez očko z vrchu smerom k hrotu

- urobíme klasických 7 otočiek smerom k oblúku háčika a šnúru prestrčíme očkom smerom k hrotu

- stiahneme ochrannú vrstvu šnúry cca 3 cm, nad očkom háčika

- na šnúru navlečieme cca 1,5 cm dlhú zmršťovaciu hadičku, ktorú navlečieme na celý uzol

- na konci šnúry zostrojíme dvoj uzol

- navlečieme ochrannú silikónovú hadičku na šnúru a následne na šnúru navlečieme záves s obratlíkom

- montáž je hotová

Nasledujúce poznatky v oblasti koncových zostáv som zozbieral v priebehu desiatich rokov, počas ktorých som sa s veľkou väčšinou dnes známych montáži stretol v praxi a niektoré z nich používam pri väčšine vychádzok k vode.

Tieto montáže by som rozdelil do troch základných kategórií, sú to: in-line, helikoptéra a záves.

IN-LINE

Táto montáž sa skladá z olovenej záťaže rôznych tvarov a gramáží ,kde je stredom olova vedená gumená bužírka (tzv. anti-tangle teda protizamotávač), na ktorej je osadená silikónová bužírka pre vtiahnutie obratlíka (pri montáži na pevno – obr.1).

Na funkčnosť tejto montáže, hlavne pri svižnejších a teda dlhších hodoch by som sa veľmi nespoliehal, preto ak potrebujete dopraviť montáž na dlhšiu vzdialenosť určite Vám odporučím použiť radšej čln. S týmito typmi montáži som začínal a ukázali sa ako veľmi spoľahlivé na kratšie vzdialenosti (cca.20m) a to vláčnym hodom. Keď to zhrniem táto montáž je veľmi spoľahlivá na kratšie vzdialenosti, alebo menšie vodné plochy a tiež pri vyvážkach, kedy je nutné vzhľadom na vzdialenosť správne zvoliť hmotnosť závažia. Ja osobne pri vyvážkach radšej odstrihnem protizamotávač dva cm nad olovom. Snažím sa tým eliminovať rušivý moment gumenej bužírky – obr. 2.

Skoro by som zabudol na najpodstatnejšie. Túto montáž môžete používať minimálne ďalšími dvomi spôsobmi, tzv. na pevno, kedy obratlík koncového náväzca vtiahnete do silikónového nadstavca upevneného na protizamotávacej bužírke a zapusteného v spodnej časti olova. Toto používam na podklad s tvrdým prípadne jemným nánosom, alebo polopriebežne s dodatkovým dorazom nad olovom (doraz doporučujem, lebo Vám budú ryby padať ) a s tým, že medzi obratlík a spodnú časť olova umiestnite tvrdú gumenú perlu – obr. 3.

Tento typ montáže volím vtedy, ak používam plný stužený náväzec (fluorocarbon), alebo kombinovaný (poťahované šnúry, ako napr. Chameleon od SUFIXu, ktorý je vynikajúci na škebľové polia). Pri všetkých týchto typoch je nutné pri navliekaní silónu do protizamotávacej bužirky, použiť prevliekací drôt, ktorý je na tento účel vytvorený. Predídete tak dlhému vysadávaniu pri vode s márnou snahou dostať silón do bužirky. Ešte posledná vec, ktorú musím spomenúť a s ktorou som sa pri vode často krát stretol je použitie in-line montáží plnopriebežne, bez dorazu. Tu musím opäť podotknúť, čo sa aj dotyčný presvedčili, keď už bez dorazu tak aspoň dobre došponovať a cievku mierne pritiahnuť. Predídete tak sklamaniu z nevytiahnutých rýb. Ďalšou avšak menej často používanou in-line zostavou sú výmenné olová, ktoré sú z jednej strany pozdĺžne rozrezané k stredu a slúžia na rýchlu zmenu gramáže bez nutnosti trhať systém. Oceníte to hlavne vtedy ak Vám začnú padať ryby a je nutné zvýšiť gramáž – obr.4.

Posledným z tejto kategórie systémov je tzv. excenter, ktorý v podstate vychádza z in-line montáží, len s tým rozdielom, že silon neprechádza pozdĺž celého olova, ale vychádza v strede, akoby bokom – obr.5. Bol navrhnutý za účelom čo najlepšieho využitia hmotnosti olova pri samozáseku ryby.

Keďže som už vyššie spomenul problém so zamotávaním pri dlhších hodoch predstavím Vám zatiaľ neprekonanú a tiež veľmi jednoduchú montáž tzv. helikoptéru. Túto montáž som niekoľkokrát úspešne použil a musím povedať, že naozaj funguje pomerne spoľahlivo. Problém s týmto systémom môže nastať vtedy ak sa ho pri svižnom hode snažíte razantne pribrzdiť.

Táto montáž sa skladá z koncového olova s predĺženým drôteným očkom na ktoré je navlečená tvrdá gumená perla, obratlík, ktorý zabezpečuje rotáciu náväzca a ďalšou perlou sa vymedzí priestor pre bezproblémový pohyb obratlíka. Obyčajne býva ešte nasunutá bužírka- protizamotávač – obr.6.

Túto montáž si tiež zhotovujem podľa potreby s použitím koncového olova, gumeného krytu očka olova alebo väčšia perla), obratlíka so stuženým náväzcom, perlou a dorazom, ktorého dĺžku nastavujem podľa potreby a charakteru dna. Celú túto zostavu navliekam na koncový nadstavec z hrubšieho silonu, obyčajne priemer 55, 60. Celý tento systém je veľmi dobre použiteľný na podklad s hrubším nánosom bahna.

Do tretice snáď najpoužívanejší je bočný záves na olovo – obr.7. Keďže sa jedná o záves, pri tomto druhu montáže používame koncové olová s očkom, ktoré navliekame na bočný klip závesu a poistíme gumeným (silikónovým) kónusom, ktorý zabraňuje samovoľnému uvoľneniu olova s klipu.

Možnosti využitia tohto systému sú takisto neobmedzené. Vo väčšine prípadov sa využíva pri ďalekých vyvážkach s použitím ťažších olov, alebo kameňa, ktorý sa pripevňuje na klip pomocou gumičky (najlepšie nastrihaná duša z bicykla) v tomto prípade to najlepšie čo môžete urobiť, je zobrať pri vyvážke so sebou niekoľko ďalších rezervných kameňov. Často sa Vám totiž môže stať, že pri spúšťaní sa kameň z gumky vyšmykne a ak nemáte po ruke náhradu ostávate len bezmocne zízať na 400m vzdialený breh.

Ďalším typom závesu je umelý krúžok z tvrdeného plastu, ktorý má na strane malé očko s karabínkou pre uchytenie olova. Súčasťou tejto montáže ja aj gumená hruška do ktorej sa vtiahne obratlík s náväzcom napevno. Po obvode má fixačnú drážku do ktorej sa tvrdený krúžok, teda záves olova zatiahne. Nad túto montáž sa umiestni doraz z gumenej perly (semi-fixed run rig – obr.8.) Toto všetko by sa malo natiahnuť na umelú bužírku. Ja osobne toto nerobím, radšej túto montáž naťahujem na olovienku, alebo hrubší silon, tiež v tomto prípade vynechávam gumenú perlu, keďže koncová udica je dostatočne fixovaná pre samozásek. Túto montáž osobne veľmi rád využívam práve pri dlhších ale aj kratších vzdialenostiach. Tiež je veľmi dobre využiteľná na dno s hrubším nánosom. Obvykle sa stáva, že pri zábere ryba vytrhne gumenú hrušku s objímky a voľne uniká, čo je aj účelom tejto montáže, aby ryba nevláčila za sebou aj olovo a tým sa znižuje šanca na vypnutie ryby.

Posledné spomeniem peletové olovo – obr. 9. Ako už názov napovedá jedná sa o montáž, ktorá sa skladá zo stredovej umelohmotnej priebežnej tyčinky na ktorej sú natiahnuté dve nastaviteľné olovené záťaže a toto celé je zakončené poistným gumeným kónusom z každej strany. Táto montáž v podstate slúži ako vnadiaca tyčinka, kde používame pelety s dierkou, a dlhšou dobou rozpadu. Funguje veľmi jednoducho, z jednej strany zvlečiete poistný gumený kónus s olovom a navlečiete cca. 3 až 4 pelety (podľa veľkosti) olovo navlečiete späť a poistíte gumičkou. Až keď to máte takto pripravené môžete začať zostavovať celkovú koncovú udicu. Peletové olová sa samozrejme vyrábajú v rôznych hmotnostiach. Ja osobne radšej uprednostňujem navlečenie peliet s dierkou na PVA pásku, zaviažem a napichnem na háčik. Je to hlavne rýchlejšie a nemusím rozoberať pri prevážaní celú montáž.

Základným a najjednoduchším spôsobom je kúpa povedzme jedného sáčku boilies a k tom prislúchajúci dip, identickej arómy. Problém nastáva až pri vode, kedy bežný rybár jednoducho namočí nástrahu(v našom prípade boilies) do dipu a spokojne nahodí na vopred vytypované miesto. Spokojne usadne do kresla a v očakávaní, že urobil maximum, sníva svoj desaťkilový sen. Tak tento prípad si dovolím mierne okomentovať. Moja príprava koncovky (nástrahy) začína omnoho skôr, ako pred samotným nahodením, alebo vyvezením. V prípade, že si zakúpite sáčok boilies skúste si z neho odobrať povedzme takých 20 guličiek a dať ich do vopred pripravenej dózy. Tieto guľky mierne zalejte dipom (nie je nutné aby plávali) a nechajte absorbovať minimálne 3 a viac dní. V mojom prípade si vždy poznačím na vrchnák použité boilies, namáčadlo a dátum založenia. Dózu pravidelne pootáčam, aby sa nástraha plynule obaľovala. Ak zistím, že je suchá, mierne dolejem dip. Takýmto spôsobom si vždy pripravím pred začiatkom sezóny i počas nej dostatočné množstvo nástrah o ktorých viem, že aj po vhodení do vody budú pracovať po dlhý čas, na rozdiel od povrchovo aromatizovaných nástrah namáčaním. Ďalšia výhoda je v tom, že dip vo fľaške si zachováva rovnaké vlastnosti, keďže sa v ňom nevystriedali tony rôznych iných povahovo odlišných nástrah. Okrem ekonomickej stránky, máte vždy po ruke pripravené kvalitné nástrahy. Presvedčiť sa o kvalite predmáčaných guličiek môžete tak, že jednu guľku, povedzme po 3-7mich dňoch vyberiete a rozrežete na polovicu. Pri pohľade na vnútornú štruktúru Vám bude ihneď známa miera absorbcie namáčadla do štruktúry boilies. Doba absorpcie sa výrazne skracuje hlavne pri doma zhotovených guličkách, ktoré vo všetkých smeroch predstihnú fabrické hotovky a to hlavne svojou štruktúrou, kvalitou použitých komponentov a schopnosťou výraznejšie uvoľňovať do okolitého prostredia potravinový signál, podporený napríklad aj dipovaním.

Ďalšiu kapitolu namáčadiel tvoria už spomenuté tekuté výťažky, ktoré sú na trh dodávané ako prísada do boiliesových zmesí na podporu potravinového signálu. S týchto sa veľmi rýchlo stali žiaduce prísady do namáčadiel (pri tejto kategórii dipov treba počítať s viššiou cenou),a sú neoddeliteľnou súčasťou väčšiny kvalitných aminokomplexov. Spomeniem len najznámejšie sú to, CSL-Corn step liquor (výťažok z kukurice) Fish a Liver liquid (tekuté). Všetky bez rozdielu je možné používať ako namáčadlá najlepšie už zmieneným postupom. Najmä pečeňový (Liver) výťažok je neodolateľný hlavne pre svoju veľkú výživnú hodnotu a pre kapre ako neodolateľný signál potravy. Tieto komponenty je možné používať osobitne, alebo sú dostupné aj ako mix.

K cenovo najprijateľnejším patrí určite CSL-ko, ktoré má veľmi široké použitie aj ako prísada do základových zmesí. Vo veľkej miere ho využívam na ,,dotláčanie“ peliet pred samotným zakrmovaním. Je dostupný aj ako koncentrát pričom ho môžete riediť vodou, prípadne pridávať arómy, alebo predtrávené potravy a tým si z neho vytvoriť akýsi nosič, ktorý sa vynikajúco hodí na zvýraznenie partiklov, pokrájaných boilies a peliet. Pre jednoduchú manipuláciu sa dá tiež plniť do rozprašovačov. Musím dodať, keďže je vodou riediteľný po použití pri jednotlivých už spomenutých prípadoch je potrebné navlhčené kŕmenie nechať postáť(stačí pár hodín),aby sa takto vytvorený tekutý dip dostatočne vsiakol do zmesi.

Ďalším menej známym spôsobom zvýraznenia koncovky je použitie obaľovacích pást. Pri mojich prezentáciách tohto produktu rybárskej verejnosti ba dokonca aj kaprárom sa mnohokrát stretávam s nedôverou ba dokonca posmeškami. V ,,odborných“ kruhoch sa nejedná o nič výnimočné, v podstate je to veľmi jednoduchá a rýchla procedúra pri ktorej nastraženú guličku obalíme pastou. Je to veľmi rýchly na prípravu, časovo nenáročný a hlavne efektný postup, ako zatraktívniť Vašu nástrahu. Obaľovacie pasty si možete kúpiť už hotové, a to v rôznych príchutiach, alebo vyrobiť svojpomocne priamo pri vode.

autor seriálu s úlovkem

Všetky uvedené postupy je možné odprezentovať priamo v predajni, alebo priamo pri vode. Na požiadanie je možné pripraviť Vami vybrané nástrahy (boilies) do dóz, prípadne poradiť pri výbere namáčadiel.

Samozrejme to, že odchádzame od vody s prázdnymi rukami nie je vždy len chybou nás samotných, avšak som toho názoru, že ak urobím pre nadchádzajúcu rybačku maximum nemám si aspoň čo vyčítať. Týmto vzorcom sa riadim, či ide o niekoľkohodinový, alebo niekoľkodňový lov. V mojom prípade je príprava v podstate tá istá, no líši sa v množstvách pripravovaných návnad, v závislosti od lovného miesta a dĺžky pobytu pri vode.

Dôležitú úlohu hrá aj fakt, či budem musieť vyvážať, alebo lovné miesto je na kratší dohod (o tom neskôr). Fakt, že výber lokality a konkrétneho miesta je najpodstatnejším ukazovateľom úspešnosti už nebudem rozoberať, skôr by som sa rád venoval samotnej príprave, ktorá pozostáva z výberu vhodného kŕmenia a prípravy nástrah.

Čo najviac ovplyvňuje výber a typ kŕmenia je dĺžka lovu. V mojom prípade používam, ak to vzdialenosť dovoľuje dobre lepivú zmes, ako nosič do ktorej pridávam hrubšie častice. Tie tvoria pelety, alebo nasekané boilies v takom pomere aby som bez problémov vytvaroval gule veľkosti pomaranča a tie dopravil na lovné miesto hodom ,,z ruky“, v prípade, že nemám k dispozícií čln. Ak čln mám, na niekoľkohodinovej rybačke ho využijem iba na začiatku, pri zakrmovaní. Časté hrmotanie člnom pri brehu by asi aktivite rýb na mojom lovnom mieste príliš neprospelo. Tieto gule sa snažím umiestňovať do jednej pozdĺžnej, alebo priečnej lajny buď na zvážnici, alebo vyvýšenom mieste. Predpokladom je samozrejme približná znalosť terénu pod hladinou. Ideálne sú príbrežné partie v ktorých sa mi podarilo aj bez dlhodobých kŕmnych kampaní pochytať naozaj pekné exempláre v rozmedzí niekoľkých hodín. Mojou najobľúbenejšou návnadou spomedzi všetkých ostatných sú pelety. Pri použití peliet dbám hlavne na dobu rozpustnosti, ktorá sa pohybuje v rozmedzí niekoľkých minút až po niekoľko hodín. Tie prvé používam ako vynikajúci značkovač dna s výraznou vnadiacou schopnosťou, kedy nimi preosejem väčšiu plochu prelovovaného úseku. Na tento koberec potom ukladám moje koncové nástrahy. Pelety s rozpustnosťou niekoľko hodín používam pri kŕmení v malých dávkach, navlečené na PVA páske v PVA sieťke alebo sáčku, vždy koncentrované okolo nástrahy. Tieto pelety sa dajú veľmi dobre strieľať na lovné miesto pomocou praku, ide o pelety priemeru 18,20,24 a väčšie. Nesmiem zabudnúť, že tieto pelety sú nielen vynikajúcou návnadou, ale aj nástrahou. Veľmi efektívne sa dajú nastražiť pomocou silikónovej gumičky ako samotná nástraha, alebo v kombinácií s boilies tým, že ju umiestnime medzi dve polovičky boilies, na silikónovú gumičku atď. Ale to sme už v inej kapitole.

Práve rozpustné pelety sú vynikajúcim variantom pre rýchle rybačky, ako na menších tak i na väčších vodných plochách. V súvislosti s peletkami o priemere 6mm mi nedá nespomenúť, že ich veľmi rád používam predmáčané v peletových olejoch, alebo ochutených boostroch, ktoré nerozpúšťajú PVA materiál, hlavne perforované PVA sáčky. Keď je reč o PVA, mojim favoritom je zmes mletej repky a rybacej, alebo lososovej múčky, ktoré v suchom stave zmiešam a následne zalejem pelety olejom, vymiesim do požadovanej konzistencie a plním pomocou tunelu do PVA pančuchy. Tento systém vnadenia je vynikajúci či pri kratších odhodoch, alebo dlhších vyvážkach tým, že vnadiaca zmes v pančuche je aktívna v tesnej blízkosti nástrahy. Naplnenú PVA pančuchu jednoduchým spôsobom navlečieme na koncovú udicu pomocou predĺženej boiliesovej ihly.

autor seriálu s úlovkem

K danej téme sa určite budem na tejto webovej stránke vracať častejšie hlavne s postrehmi, a komentármi bežných rybárov s ktorými plánujem absolvovať niekoľko rybačiek s využitím mojich skúseností.