Prak

Prak vnadiaca pomôcka vhodná na kŕmenie do vzdialenosti asi 50 metrov. S niektorými typmi sa síce dá dostreliť i oveľa ďalej, ale pri silnom napínaní sa veľmi rýchlo opotrebováva a guma, či jej uchytene, praská. Máme rôzne veľkosti a druhy či už kovové, alebo umelé rámy a z rôznymi druhmi košíkov. Veľmi dobré sú plavačkové praky. S jeho pomocou môžeme na kratšiu vzdialenosť nastreľovať pelety, partikel, gule method mixu alebo krmitkovej zmesi, samozrejme aj boilies. Nosím ho a používam hlavne keď chytám blízko brehov. Dá sa kúpiť za pár korún pričom cena je okolo 10 euro.

Kobra

Cobra je vlastne názov najznámejšej anglickej firmy, ktorá ich vyrába. Máme možnosť kúpiť celý rad rôznych modelov rozlíšených podľa priemeru, tvaru či už rovné, alebo zahnuté a použitého materiálu. Rýchlo si našla miesto u kaprárov a je veľmi používaná hlavne pri vnadení boiliesu na väčšiu vzdialenosť pričom nie je problém s ňou hodiť okolo sto metrov a viac. Niektorý nevedia, že sa dá použiť aj na vnadenie peletami hlavne tých väčších priemerov. No nehodíme s nimi tak ako s boiliesom, ale ide to dobre. Vnadenie kobrou je dá sa povedať veľmi presné, chce to trocha cviku u vody a samozrejme boilies musí mať čo najdokonalejší guľatí tvar.

Lopatka

Kŕmnu lopatku používam na vnadenie peletami, partiklu, posekaného boiliesu, krmnimi guľami na menšiu vzdialenosť pri chytaní pri brehu, tak do 20-30 metrov a z člna. Lopatky máme rôznych veľkosti, väčšinou podlhovastých tvarov a môžeme k ním našróbovať rôzne dlhé rukoväte od 30 cm do 180cm. Menšie sú určené na vnadenie z člna a vačšie na vnadenie krmiva z brehu. Osobne ju používam najradšej.

Kŕmna raketa

Kŕmna raketa umožňuje kŕmiť v podstate čímkoľvek na pomerne veľkú vzdialenosť. Jej použitie je veľmi jednoduché. Naplníme raketu asi do tri štvrte peletami, krmnou zmesou, partiklom, nasekaným boiliesom a prútom nahodíme na vybrané miesto. Vďaka plávajúcej špičke sa raketa vo vode otočí a celý obsah sa vysype do vody na kŕmne miesto okamihu, keď sa špička rakety vynorí na hladine, môžeme sťahovať. Máme rôzne druhy rakiet podia veľkosti ich obsahu, určite si každý vyberie. Na ich použitie je lepší tvrdší prút, no keď nepotrebujeme hádzať extrémne ďaleko v pohode môžeme použiť 2,75 librový prút. Dĺžka hodov bude okolo 70 metrov.

Kŕmne sítko

Tak táto pomôcka nie je medzi kaprármi veľmi známa, ja som sa s ňou prvý krát stretol na jedných pretekoch a obkukal som to od kamošov. Je to v podstate teleskop, ja mám 360 cm dlhý nevyužitý, na ktorom je na konci primontované sítko, ktoré sa používa v kuchyni. Jej výrobu zvládne každý, stačí len nejaký starý teleskop, sítko, lepiacu pásku a trocha drôtu. Používa sa na zakrmovanie kŕmnymi guľami na veľkú vzdialenosť, pričom nie je problém atakovať 100 metrovú hranicu. Veľmi rýchlo nastrieľame väčšie množstvo krmiva na lovné miesto. Gule nerobíme príliš veľké, aby sa nám lepšie hádzalo.

Vnadiaci košíček

Ďalšou pomôckou je vnadiaci košíček, ktorý sa používa podobne ako kŕmna raketa, čiže sa uviaže na koniec vlasca na udici. Používa sa na vnadenie peletami, partiklom, no najefektívnejší je na vnadenie kŕmnymi guľami o veľkosti približne mandarínky. Do košíka dáme takúto guľu a plynulým hodom cez hlavu nahodíme, kŕmna guľa sa vymrští z košíčka a smeruje na lovné miesto. Košíček dopadne niekoľko metrov pred nás, jednoducho ho navinieme a môžme opäť použiť.

Zakrmovacia loďka

Zakrmovacia loďka je v dnešnej dobe, čoraz viac používaná. Ak si odmyslíme jej náklady na kúpu, tak je to super pomôcka, s ktorou dopravíme akékoľvek krmivo na lovné miesto, ale môžeme aj zavážať udice. Na trhu je niekoľko druhov lodiek podľa dosahu vysielačky, hmotnosti nákladu, ktorý odvezie. Jej ovládanie je veľmi jednoduché a myslím, že to zvládne každý. Loďky majú komory do ktorých sa nasype krmivo a na lovnom mieste otvoríme pomocou vysielačky spodnú klapku a tím krmivo vysypeme do vody.

Toto je pár pomôcok na zakrmovanie a ich spôsoby, ktoré môžeme použiť pri love kaprov. Každý nech si vyberie podľa seba ktorá sa mu osvedčí pri jeho love. Pre väčšinu situácií použijem kobru, lopatku a kŕmne sítko.

Sedačky a křesílka

Křeslo či jakákoliv jiná sedačka patří ke všem statickým technikám rybaření. Při kaprařině můžeme v omezené míře používat jako sedačku i lehátko, ale i tak to není to pravé ořechové.

Stolička: Pro kaprařinu zcela nevhodná. Ať již může mít různý tvar a počet nožiček, tak při delším sezení mnohým z nás „odcházejí“ kolena a postavit se bývá problém. Jedinou výhodou je její dobrá skladovatelnost a minimální hmotnost.

Skládací látkové křeslo: Tento druh posezení je již několikanásobně výše než obyčejná stolička. Snadný transport a minimální rozměry hovoří jasně pro jeho použití. Jako jediná muška na jeho použitelnosti je nemožnost přizpůsobit křeslo terénu. Takže pokud se zabydlíte na strmějším břehu, tak se vám může lehce stát, že budete přepadávat, což se dá jistě řešit nějakou podložkou. Jako další drobnou chybičku shledávám v tom, že pro zimní rybaření není nejvhodnější díky nulové vrstvě termo materiálu. Po delším sezení ztuhnete a budete se muset řádně rozhýbat. Hodně rybářů vlastní tento druh křesel a dobře ví proč. V letním období jsou k nezaplacení. Díky tomu, že sedací i opěrací část je tvořena pouze látkou, tak oschne velice rychle i po velkých deštích. Proto pokud se věnujete jen letnímu rybaření, tak takové křeslo vám jistě bohatě postačí, aniž by jste se museli výrazně sáhnout do peněženky.

Kaprařské termo křeslo: Kvalitní rybářské zateplené křeslo již není nejlevnější legrace. Nevlastní jej většina rybářů, ale převážně jen specialisté, kteří loví kapry takřka po celý rok. Díky možnostem vyrovnat křeslo i na strmém terénu jeho možnosti aplikace rostou. Stejně tak i příjemné posezení stojí za uvážení. Není problém na něm „odsedět“ několik hodin. Připouštím, že většina z nás se raději protáhne a nesedí v kuse jak pecivál na svém pohodlném křesílku. Je třeba jej chránit proti prudkým dešťům. Ačkoliv je schopné odolávat dešti delší dobu, tak jeho vysychání je nesrovnatelně delší než u látkového křesla. Tyto křesla se dodávají zpravidla od výrobce ve dvou variantách, a to s kloubem pro regulaci sklonu či bez něj. Je čistě na vás jestli zvolíte s či bez. Každopádně většina kloubů bývá plastových, a tak zde existuje možnost jeho poškození. Další možností jsou područky. Ty již nejsou standardním doplňkem křesel. A záleží na výrobci či výrobní sérii. Ceny těchto křesel začínají na částkách pod jeden tisíc korun a končí v několika tisícových výšinách. Vzhledem k tomu, že pokud se pro jakékoliv křeslo rozhodneme, tak jistě nepočítáme, že jej budeme mít jen na jednu sezónu a proto není dobré kupovat to nejlevnější. A nedej bože pokud jste jako já … tedy žádní atleti.

Karimatky, nafukovací matrace a lehátka

I když mnoho rybářů opovrhuje lehátky, spacáky a raději spí v poloze sedmo, tak se nemohou divit, že druhý den jsou jak přeražení přičemž to není nutné. Možností jak se u vody příjemně vyspat je spousta.

Karimatka je vhodná tak maximálně na letní jednonoční přespání u vody. I tak bych ji použil jen s kombinací s letním spacím pytlem a žďárského bivakovacím vakem. V tomto případě máte alespoň nějakou možnost se bezpečně ochránit před deštěm či větrem. Bivakovací vak lze s kvalitním spacím pytlem používat celoročně, ale je to spíše extrém. Hliníkové karimatky jsou vhodné pro použití v nejteplejší části. Nevyrovnávají terén a díky pokovené straně izolují jejich uživatele pouze před chladem jdoucím od země. Jako hlavní výhodu vidím její malé rozměry, nízkou hmotnost a nízkou cenu. Pěnové karimatky je možné použít i v zimním období. Sice to není ideální, ale je možné je použít a s trochu štěstí i přežít. Díky své tloušťce a pěnové konzistenci vyrovnávají drobné nerovnosti v terénu. Jejich hmotnost je zanedbatelná, ale rozměry již ne. Jde o nejobjemnější karimatku, kterou můžeme zakoupit. Cena takových výrobků bývá skutku příznivá a pohybuje v řádu desetikorun.

Nafukovací postele i karimatky jsem záměrně zařadil do stejné kategorie. Ač sice nejde o stejné produkty, tak princip a účel je shodný a proč se nimrat ve zbytečnostech. Z pohledu předchozích možností jsou „nafukovačky“ zase o stupeň výše. Díky její přizpůsobivosti vyrovnají i větší terénní nerovnosti a stejně tak díky vzduchové vrstvě i výborně izolují. Právě nafukovací postele je možné použít i celoročně. Jejich možnost poškození není natolik vysoká, jak by se mohlo na první pohled zdát. Stejně tak i jejich skladnost a hmotnost je neměřitelná s pevnými lehátky. Cena nafukovacích postelí či samo/nafukovacích karimatek začíná okolo 8-900 Kč.

Lehátka patří neodmyslitelně ke kaprařům specialistům. Jejich výhody vidím všude, kde se na ně podívám. Nejen, že vyrovnávají velmi účinně terén, ale stejně tak mají zpravidla i kvalitní termovložku, takže odpadá problém s tím, že by šel chlad od země. Pod lehátko samotné jde zpravidla uložit veškerou rybářskou bagáž, a tak rybářům zůstane volný průchod uprostřed přístřešku. Superlativy jsem již napsal a teď nevýhody. Ne všechna lehátka jsou vhodná i pro neatletické rybáře, opět je třeba dávat pozor na kloub, kterým regulujeme sklon opěradla. Z vlastní zkušenosti mohu doporučit 6ti-8mi nohá lehátka před 4nohýma. Pokud již máte 4nožku a chcete provést levné a účinné vylepšení, tak dnes není problém zakoupit rozšiřující nožky pro 4nohá lehátka.

Spací pytle

Spací pytel je součást naší výbavy, se kterou přijdeme do nejbližšího kontaktu. Nejen, že nás spací pytel chrání před chladem a vlhkem, ale stejně tak nám poskytuje příjemné prostředí pro přečkání noci.

V mnoha ohledech se musíme zeptat co od „spacáku“ očekáváme. Pro jakou roční dobu jej chceme používat. Neméně důležitým údajem je i velikost samotného pytle, hmotnost a velikost ve složeném stavu. Pro rybářské spací pytle platí obdobné poučky jako pro outdoorové vaky. Ovšem rozdíly zde jsou. Jako významný rozdíl vidím jeho velikost a fakt, že rybářské spací pytle jsou dekového typu, což je na spaní velice příjemné. Ovšem jejich výhřevnost je o něco nižší než by měl spací pytel typu mumie. Což je dáno volným prostorem okolo těla a pytle.

Rád bych také na tomto místě upozornil na fakt jakým jsou mezní hodnoty pro ochranu základních životních funkcí. Jde tedy převážně o teploty, které udávají minusový extrém, konfort a extrém plus. Pojem vnímaní tepla je čistě individuální, a proto moc nedejte na informace uvedené na spacáku a pojistěte se. Sám jsem jednou takto vymrznul s lehkým cyklistickým spacákem při spodním extrému +8C. Přičemž přes den se teplota pohybovala okolo +20C. Tedy, žádný problém, ale v noci se počasí rozhodlo, že nás trochu zchladí, a to teplotou –2C. Po takové noci je člověk rád, že se vůbec probudí. V letním období naopak nás nezajímají spodní extrémní hodnoty, ale spíše ty horní. Sám jsem zatím nenalezl spacák, který by mě vyhovoval i v létě. Nevím jestli to je rodinné dědictví, ale při vyšších nočních teplotách se ve spacáku potím jako dvéře od chlíva a na druhou stranu zase nesnesu spát nepřikrytý. Tento malý rébus řeším flízovou dekou, kterou lze použít i v zimním období na vystlání spacího pytle. Jistou výhodou spacího pytle je i možnost přichytit jej k lehátku. Není to nezbytné, ale více než užitečné.

Bivak nebo stan?

Na tuto otázku existuje více odpovědí. Většinou od těch co mají kvalitní a osvědčený stan a nechce se jim kupovat bivak. Možná by bylo na místě osvětlit hlavní rozdíl mezi stanem a bivakem. Stan jakožto výbava turisty je komponován pro co nejvyšší možný konfort v dané třídě, ale součástí všech tříd je podlážka. Rozměry a ani výška také není nijak úchvatná a pokud nejde o rodinné stany, tak není možné použití lehátka. Zatímco bivak odstraňuje tyto nedostatky. Nejnovější výrobky jsou dodávány s odnímatelnou podlážkou, výška zpravidla minimálně 140cm. Samotný rozměr je dimenzován pro jednoho či dva rybáře s kompletní výbavou. V našich podmínkách bývají se stany problémy od rybářské stráže. Proto pokud dosud nevlastníte ani stan ani bivak a uvažujete o jeho koupi, tak bivak je nejlepší možná volba. Rád bych se teď zmínil o bivacích blíže a rozebral je dle nosné konstrukce. Dnes již je možné říci, že ani tolik nezáleží na konstrukci, ale pro podmínky kde chcete bivak použít.

Laminátové pruty: tento typ bivaků vychází konstrukčně ze stanů. Jako výrazný rozdíl mezi je jeho výška a možnost odejmout podlážku (ne vždy!). Pokud by se rybář rozhodnul zakoupit tento typ bivaku, tak neprohloupí pokud uvažuje o bivaku typu „one man“, kde využije veškeré přednosti této konstrukce jako je nízká hmotnost a minimální rozměry při složení.

Deštníková konstrukce: patří mezi jednu z populárních konstrukcí bivaku. Možnost jít k vodě jen s deštníkem a přední stěnou pro jeho doplnění je báječné. Vždy existuje možnost jej i doplnit přehozem pokud jej výrobce dodává. Jako jistou nevýhodu vidím transportní velikost. A ta se pohybuje okolo 150cm. Naopak jako výhodu vidím rychlost postavení takového bivaku.

Garážová konstrukce: podle reakce uživatelů je asi garážová konstrukce v současné době nejpopulárnější. Je to jistě dáno tím, že již samotná konstrukce vykazuje stabilitu a důvěru. Samotná stavba bivaku je velmi rychlá a jde jen o pospojování kovových trubek. Tento typ jsem si sám oblíbil, protože prostrkování laminátových trubek není zrovna moje hobby.

Stolek

Rybářský stolek není nezbytný, ale je to šikovný doplněk výbavy. Vzpomínám si, že to není tak dlouho, co je na našem trhu dostatek těchto stolků. Pro použití před bivakem je možné použít klasický stabilní stůl pro kemping. Přičemž do bivaku samotného patří bivi stolek. Jedná se v mnoha případech o tác s nožičkami, které vyrovnají drobné nerovnosti. Rozdíl není mezi výrobci jen cena. Sám jsem stál před možností si koupit stolek za více než tisíc korun nebo za méně než třetinu. Rozhodl jsem se pro levnější, protože zde nevidím důvod investovat více. Snad jen kvůli značce, ale na tu se ještě žádná ryba nechytila. Šikovný kutil si takový stolek vyrobí za několik málo okamžiku s náklady přibližujícími se nule.

Vařič (plyn, benzín, líh)

Málokdo si z nás umí představit žít celý týden či jen víkend ze sušenek, suchého salámu nebo sucharů. Jde to, ale je to otrava. Znám i také rybáře, kteří na břehu vyvářejí tak, že by se nemusela za to stydět kdejaká hospodyňka. Připouštím, že sám patřím spíše do druhé skupiny, a to ohřívačů, kteří si vystačí s konzervami, instantními pokrmy a v neposlední řadě i se salámem. Od toho se odvíjí nároky na vařič.

Lihový vařič: je ze všech druhů nejméně výkonným vařičem. Jako jeho zásadní výhodu vidím možnost si nabrat tolik paliva, kolik je skutečně třeba. Cena paliva je minimální a lze jej sehnat takřka všude. Ač je možné na vařiči skutečně vařit či i smažit, tak nejlépe se osvědčí při ohřívání, případně vaření polévek z pytlíku. Jeho hlavní výhodou je, že pokud jej mechanicky nepoškodíte, tak samotným provozem nikdy nemůže dojít k poškození či selhání.

Benzínový vařič: Výkonem je srovnatelný s plynovým vařičem. Jeho výhoda je opět palivo. Dnes se převážně prodávají vařiče multifuel. Tedy vařiče, které spalují různé ropné produkty. Tím výhody končí a začínají nevýhody. Benzínový vařič je relativně nebezpečný, při použití běžného benzínu se ucpávají trysky a čoudí. A navíc dnes již každý ví, že inhalování spalin z ropných látek je karcinogenní.

Plynový vařič: je nejlepší pro skutečné mistry kuchaře. Při použití turistických kartuší toho sice moc nenavaříte, ale je možnost připojit vařič na běžnou 2kilolovou propan-butanovou bombu a koncert může začít.

Gril

Z důvodu bezpečnosti není dobré rozdělávat u vody otevřený oheň. Ale proč rozdělávat oheň když lidstvo vynalezlo nejlepší vařič na světě … gril. O použití grilu asi nemá cenu se vůbec zmiňovat neboť zpravidla od bivaků je vidět dým z rituálu při zapalování grilu.

Osvětlení

Při zdolání nejlépe využijeme čelovou lampu, ale uvnitř bivaku je třeba také si čas od času posvítit. Existuje spousta možností v rozdílných cenových vrstvách. Od „Ufa“ za stovku až po světlo na dálkové ovládání propojené s hlásičem za několik tisíc. Zde se ukáže, kdo je fanda do hi-tech a kdo je spíše praktikem.

Topení

Jde o vybavení pro ty, co loví kapry po celý rok. Existuje možnost si jej zakoupit jen pro strýčka náhodu. Dnes již ceny plynových topení jsou na velmi přijatelné hladině. Sám takové plynové topení nevlastním, ale trochu jsem zapojil fyziku s reálným životem. V podstatě si vystačíte s jakýmkoliv vařičem, ale lihový set je nejlepší. Principielně celá sestava funguje takto: do lihového vařiče nalijete plnou dávku lihu, zapálíte jej a dáte vařit největší nádobu s vodou. Při tom uzavřete bivak a nechejte jen některé větrací otvory otevřené. Pote můžete jít v klidu spát. Plamen ohřívající nádobu s vodou předává část své energie do okolí, stejně tak se ohřívá samotný vařič a samozřejmě i nádobu s vodou. Plamen do půlhodiny zhasne a poté bude hodinu až dvě hřát samotný vařič. Není takto možné vytápět celou noc, ale je možné si takto zatopit před spaním.

Závěrem

Je to poměrně dlouho, co jsem chtěl shrnout základní kaprařské vybavení do jednoho celku, kde by mohl začátečník získat základní představu o tom, co by mohl na kaprařinu potřebovat. Připouštím, že každý je jiný a má jiné potřeby, a tak někdo by ze seznamu mnou prezentovaných vybavení ubral, jiný naopak přidal. Je možné lovit i v minimalistickém duchu, který bych rád někdy příště prezentoval. A pár slov na úplný závěr. Je jedno jestli spíte pod plachtou nebo v bivaku za desetitisíce, ale vždy by měl slušný člověk pamatovat, že co si k vodě přivezl, by si měl zase odvézt! Příroda není jen pro jednotlivce, ale pro nás všechny, tak proč ji znečišťovat a ničit.

Tyto navijáky používám první sezónu. Za cenu 1790 Kč (přibližná současná MC) získáte plnohodnotný velkokapacitní naviják, jenž vás nezklame v žádné situaci. Vyhovuje mi zejména kvalitní brzda, velká kapacita cívek a robustní tělo. Nevím jestli hraje roli 7 ložisek, ale naviják sám o sobě je velmi tichý a hlavně se prezentuje tichým chodem. Na Sceptera mi bylo ctí vytáhnout již několik slušných ryb. Při těchto soubojích jsem velmi ocenil již výše zmíněnou přesně krokovatelnou brzdu, která mě nenechala nikdy ve štychu.

Tento naviják se vyrábí ve dvou provedeních a to GE a GF. Jak se tyto typy od sebe liší? Navijáky typu GE mají převod 4,1:1 a navijáky typu GF mají převod 5,2:1. Kapacita cívek je naprosto dostačující, osobně vlastním velikost 9000. Na „devítkovou“ namotáte přes 500 metrů 0,30 mm vlasce, ale já používám cívku velikosti 4000. Tato velikost je naprosto dostačující, neboť se na ní vejde cca 330m vlasce o průměru 0,30mm či pletenky.

HODNOCENÍ

Plusy

Naviják je za sympatickou cenu, má tichý chod. Jeho klička je dlouhá 8,5 cm, tudíž se s navijákem pracuje velmi příjemně. Brzda je velmi citlivá, krokovatelná. Křížový systém navíjení dovoluje ukládat vlasec precizně na cívku. Osobně jsem tímto navijákem velmi spokojen. Vlasec při náhozu krásně padá s cívky.

Mínusy

Není třeba hledat mínusy, v poměru ceny a kvality je Tica Scepter mnohem dál než ostatní navijáky v této cenové kategorii. Jedinou nevýhodou je pro někoho možná to, že tento naviják není baitrunner (nemá dvě na sobě nezávislé brzdy – záběrová a zdolávací brzda).

Nosnost

Pletené šňůry mají mnohem větší nosnost než monofilní vlasce stejného průměru. Můžeme tak chytat s pletenou šňůrou s podstatně slabším průměrem. Obzvláště na řece má menší průměr šňůry výhodu – neklade proudu svou menší plochou skoro žádný odpor. Montáž a nástraha mohou být nabídnuty na zakrmeném místě bez toho, aby splavaly. Na vodách s mnoha vázkami a překážkami dává vysoká nosnost šňůry rybáři k dispozici silové rezervy. Ty jsou zapotřebí, když musíte udržet zdolávanou rybu v bezpečné vzdálenosti od různých zábran.

Průtažnost

Monofilní vlasec má extrémní průtažnost, která rybáři dělá problémy hlavně při chytání na velké vzdálenosti. Pokud zásek kvůli průtažnosti nesedí, kapr se často během zdolávání vypne. To by se spletenou šňůrou nemělo stát, neboť nemá téměř žádnou průtažnost. Je jedno jestli se s ní chytá na 100 metrové nebo 400 metrové vzdálenosti, vždy je přímý kontakt k rybě. Při záseku je síla rybářových paží přenesena přes prut přímo na háček. Také co se týče rozpoznání záběru má šňůra s malou průtažností oproti běžnému vlasci významné přednosti. Každé sebemenší potažení je okamžitě přeneseno na indikátor záběru, pokud je šňůra mezi prutem a montáží napnuta. Často je možné sekat i při „vlažných záběrech“, které by na monofilu nebyly z důvodu nedostatečného vypnutí k rozpoznání. Ovšem pletená šňůra má také jednu nevýhodu: v konečné fázi zdolávání, když je kapr od rybáře vzdálen pouze několik metrů, může být tlak prutu na rybu tak velký, že se háček ohne nebo vyřízne. Hlavně se to stane tehdy, když se chytá ne extrémně tvrdé daleko-odhozové pruty se zátěžovou křivkou nad 3lbs. Abychom rybu bezpečně vylovili, musíme u břehu tlak zmenšit a brzdu o něco povolit, jen tak kaprovy výpady citlivě odpružíte. Vyhnete se tak i zlomení prutu.

Vlastnosti při náhozu

Se slabšími „pletenkami“ jsou možné delší náhozy než se silnými „monofily“. Pokud chceme chytat na vzdálenost přes 100 metrů, stojíme často před problémem, zvláště tehdy, pokud je zavážení nástrahy zakázáno. Monofilní vlasce s dostatečnou nosností jsou většinou příliš silné, aby dosáhly požadované vzdálenosti, protože vytvářejí při sesmykávání z cívky silné tření a tak zbržďují let montáže. Podstatně lepších délek náhozu oproti tomu docílíme extrémně tenkými Dyneema šňůrami, které i přes minimální průměr mají dostatečnou nosnost. Stačí často použít pletenou šňůru o průměru 0,12 – 0,20 mm, aby se dala nahodit i těžká olova, bez obav, že se kmenová šňůra přetrhne. Také zdolávání těžkého kapra není s tenkými šňůrami žádným problémem.

Pevnost v uzlu

Pevnost v uzlu je u pletenek horší než u klasických vlasců. Hrozí riziko častého rozvazování. Nejjednodušším řešením je zakápnout uzlík sekundovým lepidlem.

Trvanlivost a cena

Běžně vydrží pletené šňůry v porovnání s monofilními mnohem déle, za předpokladu, že je uchováváme tak, aby na ně nesvítily sluneční paprsky. Proto bychom měli po každém chytání cívky z navijáků sundat a uložit je tak, aby byly chráněny před světlem. Ultrafialové paprsky tak nemají šanci pletivo napadnout. Šňůra by měla být také chráněná před ostrými předměty a nárazy, aby neztratila nic ze své nosnosti. Jelikož šňůry z Dyneema materiálu vydrží déle, sneseme tak lépe jejich vyšší cenu. Dnes jsou již sice k dostání šňůry za nižší ceny, ale příliš levné nabídky mívají pochybnou kvalitu. Většinou jsou špatně pletené a po několikerém použití se začnou sami rozplétat. Navíc průměry šňůry na jedné cívce kolísají, a tak se s ní nedá pořádně nahodit a i údaje o nosnosti mohou být zavádějící.

Odolnost proti odření

Kdo chytá například mezi rákosím, stulíky nebo vedle velkých koberců leknínů, potřebuje šňůru, která je odolná proti odření. Pletená šňůrka se k tomu hodí obzvláště dobře. Rostliny a lekníny při zdolávání jednoduše přeřízne a jen tak kapr může být úspěšně vyloven. Ani odolné rákosí nemá proti pleteným šňůrám sebemenší šanci. Rovněž na vodách, kde je dno poseto potopenými větvemi, lavicemi škeblí a kamením, prokazují pletené šňůry neocenitelné služby.

Maskování

Nakonec ještě několik slov k maskování a nápaditosti pletených šňůr. Tady má monofilní vlasec jasnou přednost, protože ve věcech nenápaditosti není k přetrumfnutí. Ale i pletené šňůry je možné trochu přizpůsobit okolí. Proto se například hodí nazeleno obarvené pletenky do vod bohatých na vodní rostliny. Černou Dyneemu nasadíme nejlépe na bažinatých jezerech a zabahněných vodách. Na normálních pískovnách s písečným nebo jílovitým dnem zase použijeme šňůru béžové barvy. Voděvzdornou fixovou tužkou lze nabarvit několik metrů před nástrahou individuálně. Rovněž náhozovou délku lze stejně jednoduše označit – potom se vždy strefíme „do černého“.

Moje zkušenosti

Osobně používám pletené šňůry jen na koncové návazce. Případně navazuji zhruba posledních 10 metrů jako šokový návazec, ale to jsou jenom výjimky, neboť to považuji za zbytečné. Jako šokový návazec se mi dobře osvědčil i klasický pevnější vlasec. Pletenou šňůru tedy navazuji jenom tehdy, jsou-li v místě lovu lekníny, rákosí atd..(tam to většinou bez pletené šňůry dobře nejde).

Výhody pletených šňůr

+ vysoká nosnost při malém průměru
+ dostatečná odolnost proti odření
+ možnost dalekých náhozů
+ při výběru správné barvy-nenápadnost
+ ideální k chytání na velké vzdálenosti

Nevýhody pletených šňůr

- uzly nedrží nejlépe
- kapr se může “ v boji z blízka“ vypnout

Jak Baitrunnery tak i navijáky s bojovou brzdou mají oproti těm klasickým navrch. Asi proto se časem staly velmi oblíbené na poli kaprařiny. Jak jsem psal už v úvodu, je mylné tvrzení, že Baitrunner je to samé jako bojová brzda. Pokusím se tedy popsat rozdíly mezi oběma typy navijáků.

Baitrunnery

Tyto navijáky jsou oproti těm klasickým vybaveny volnoběžným systémem. Právě proto nesou anglické označení Baitrunner(y). Jsou opatřeny dvěmi na sobě nezávisle pracujícími brzdami. Pokud pracuje jedna, je automaticky vyřazena z provozu druhá. Ta první plní naprosto stejnou funkci jako je tomu u ostatních navijáků – slouží ke zdolávání a k tlumení výpadů ryb při jejich zdolávání. Bývá většinou umístěna na cívce navijáku, ale vyskytují se i modely, kdy je brzda vzadu.

Baitrunner

Druhá brzda (tj. volnoběžný systém) se uvádí v činnost pohybem páčky, která je umístěna pod nohou navijáku. Nijak nesouvisí se zdolávací brzdou, má úplně jinou funkci. Slouží k nastavení odporu, který je kladen rybě při záběru. Je možné brzdu úplně povolit a umožnit rybě plout volně s nástrahou (cívka se bude protáčet), nebo ji třeba nastavit, aby šel vlasec z cívky jenom při větším odporu ryby a tím přispět k většímu proniknutí háčku vlivem napnutého vlasce do rybí tlamy (samozřejmě tak, aby ryba nemohla prut shodit ze stojanu). Knoflík či kolečko k regulaci tohoto volnoběžného systému bývá u navijáků s přední brzdou na opačné části navijáku. U modelů se zadní brzdou bývá umístěn otočný kroužek, který je hned nad klasickou zdolávací brzdou.

detail na páčku, kterou se přepíná mezi záběrovou a zdolávací brzdou

Celé to funguje velice jednoduše. Po náhozu a následném vypnutí vlasce nastavíme jednu brzdu na záběr a druhou na zdolávání. Páčkou pohybem nahoru nebo dolů (podle typu navijáku) přepneme na volnoběžný systém (v době záběru tedy bude fungovat pouze brzda záběrová). Jakmile však při záseku otočíme kličkou nebo přepneme páčku zpět do původní polohy, přeskočí automaticky zpět první brzdný systém, který je určený pro zdolávání. Díky tomu můžeme bez jakékoli prodlevy pokračovat v souboji s rybou, aniž bychom museli nějak měnit nastavení brzdy, jelikož máme klasickou zdolávací brzdu nastavenou už od začátku tak, jak potřebujeme.

Zřejmě proto si Baitrunnery získaly takovou oblibu. Často kapr bere velice prudce a dokáže při neopatrnosti rybáře strhnout s sebou i prut pod vodní hladinu. Má-li ale rybář dobře nastavenou záběrovou brzdu, nemůže se mu tato velmi nepříjemná situace nikdy stát. Tyto navijáky najdou také dobré uplatnění, když rybář loví v místech, kde se vyskytují ve vodě překážky (např. potopený strom, rákosí atd.). Je všeobecně známo, že kapři často po záběru míří ihned do těchto vázek, to potom úspěch závisí na každé vteřině. Pokud bychom nemohli využít funkci Baitrunneru, museli bychom nejprve brzdu utáhnout (a to nějakou chvíli trvá). Za tuto zdánlivě krátkou dobu už může být ryba dávno v překážkách. Máme-li však Baitrunner, stačí jen otočit kličkou (záběrová brzda v mžiku přeskočí na zdolávací) a je to. Myslím, že tohle je opravdu pořádná vychytávka, kterou někdy využije skoro každý.

Ještě malá rada na závěr: Pokud máte nastavenou záběrovou brzdu jemně (na co nejmenší odpor), nezapomínejte vždy před zásekem otočit kličkou nebo přepnout páčku! Pokud na to zapomenete, vytočí se vám z cívky spousta vlasce a většinou vznikne chuchvalec, který se potom špatně rozmotává. Obvykle díky tomu zbytečně přijdete i o úlovek. Ze začátku se mi to několikrát také stalo, nyní už však pokaždé před zásekem přizvednu nejprve prut a otočím kličkou, jakmile se záběrová brzda přepne na zdolávací, provádím zásek.

Navijáky s bojovou brzdou

Modely navijáků, které jsou opatřeny bojovou brzdou bývají anglicky označovány jako Fightin drag. Oproti Baitrunnerům, které mají dvě na sobě nezávisle pracující brzdy, je u navijáků s bojovou brzdou celý systém propojený a slouží především k tlumení výpadů ryb. Bojová brzda je zde spíše jako doplněk nebo přídavné zařízení, které umožňuje v rychlosti měnit nastavení podle potřeb rybáře.

naviják s bojovou brzdou

Hlavní využití tyto navijáky najdou v té chvíli, kdy ryba během zdolávání nečekaně prudce vyrazí, když s tím rybář nepočítá. Pokud rybář s klasickým navijákem rychle nezareaguje a nepovolí brzdu, většinou to končí utržením. S bojovou brzdou to však žádný velký problém není. Páčka, která je umístěna na zadním konci navijáku umožní v mžiku odbrzdit naviják a zachránit tak za normálních okolností ztracený úlovek.

Všechny navijáky s bojovou brzdou mají klasickou zadní brzdu, kterou si rybář může nastavit tak, jak je zvyklý. Nad zadní brzdou je umístěna páčka bojové brzdy, která je ve střední poloze. Lze s ní otáčet doleva nebo doprava. Pokud při zdolávání ryby otočí rybář páčkou doleva, docílí snížení brzdné síly až o 25% a obráceně. Otočí-li tedy doprava, docílí zvýšení brzdné síly také až o 25%.

detail na páčku, kterou se uvádí v činnost bojová brzda

Asi žádné jiné řešení neumožní tak rychlou reakci na výpady ryby při zdolávání. Pokud rybář chytá s vlascem tenkého průměru a menší nosnosti, jistě tuto funkci ocení. Navijáky s bojovou brzdou jsou tedy vhodné také pro feeder či jemnou položenou.

Ještě něco málo na závěr

Osobně používám pro lov větších kaprů Baitrunnery, jelikož mají dvě brzdy a nejvíce je využiji. Chytám na pevnější vlasec a tak se nemusím obávat, že se přetrhne. Pokud jste spíše rybář, který se věnuje převážně jemnějšímu způsobu kaprařiny (feeder, jemnější položená, plavaná), zřejmě více upotřebíte navijáky s bojovou brzdou (Fightin drag). Zcela určitě však budete s oběma typy navijáků o velký krok před klasickými modely. Záleží jenom na vás, jak si vyberete…

Přesto jsem si vždy byl vědom, že kukuřice je stále jednou z nejlepších návnad a nástrah na kapry. Chtělo to jen dokázat správně ji využít. Ve chvíli, kdy jsem pochopil, že kukuřice nemusí být vždy jen hromadnou návnadou vhazovanou po desítkách kilogramů, ale že její síla spočívá především v okamžitosti působení, stala se opět mojí oblíbenou zbraní na kapry. Začal jsem ji používat především pro krátké výpravy, jednodenní lovy apod. Přestal jsem ji používat na kila, ale spíš po hrstech. A výsledky se brzy dostavily.

Bylo mi ale jasné, že kukuřice pro tyto účely by měla být trochu atraktivnější, neboť sama o sobě nevydává příliš silný pachový signál. A tak jsem zkoušel různé úpravy – od cukru, přes slazené mléko, aroma až po stroužky česneku, ale ne vždy to mělo odezvu. Zkusil jsem i zavařovanou ochucenou kukuřici v skleničkách od různých výrobců, ale upřímně řečeno, často to bylo ještě horší, než mé vlastní pokusy.

Na kukuřici Meleg – Dynamite bait jsem přišel celkem náhodou. Když jsem se vloni chystal na závody v lovu kaprů do slovenských Komjatic, konzultoval jsem s Karlem Niklem složení boilie pro tento závod. Karlovy poznatky mě zajímaly především proto, že sám na rozdíl od něj závody příliš nevyhledávám. Přitom jsme zavedli řeč i na kukuřici. Nebyl jsem si jist, zda je to dobrý nápad, neboť se tam bodovali kapři až od 55cm. On prý by ji ale na závody nikdy neopomněl a hned mi donesl dva balíčky jakési vakuově zabalené kukuřice, ať si to vyzkouším někde předem. Jedna byla menší a měkčí, druhá výrazně větší a tvrdší. Jak jsem se později dočetl, jedná se o speciálně vypěstované odrůdy, jejichž vnitřek funguje jako houba. Je nasáklý různými aminokyselinami a dalšími aromatickými a chuťovými látkami. No, voňavé šťávy z kukuřice doslova vytékaly, to se nedalo popřít. Byl jsem velmi zvědavý, co na to řeknou kapři. Tak jsem ji vzal na Jizeru a párkrát si s ní šel zachytat. K jednomu prutu jsem přihazoval klasickou slazenou kukuřici, k druhému tuto ochucenou. Měnil jsem místa, abych vyloučil náhodu, ale výsledky byly téměř vždy velmi přesvědčivé ve prospěch „Melegu“. A tak jsem si před závody objednal několik kilo této kukuřice v obou variantách a několika příchutích a barvách.

Od té doby jsem s tuto kukuřici začal chytat pravidelně. Měkkou verzi používám především zjara a při chytání se splávkem nebo feederem. Kapři (ale i jiné ryby) na ni reagují okamžitě, jako by to pro ně byla přirozená potrava. Je však velmi měkká, proto nelze použít pro chytání s těžkými zátěžemi na položenou, neboť by pravděpodobně nepřečkala nához. K tomu je vynikající tvrdší větší verze. Ta je mnohem více selektivnější, přesto neztrácí na účinnosti. Nastražuji ji převážně na vlas, kdežto měkkou verzi častěji do obloučku háčku.

Na kukuřici Meleg jsem během loňské sezóny nachytal spoustu pěkných kaprů. Při krátkých výpravách, jednodenních vycházkách nebo společném chytání s mými dětmi, kdy si chci především dobře zachytat, je to jedna z mých nejoblíbenějších návnad a nástrah. Je natolik účinná, že jsem upustil od svých experimentů s ochucováním kukuřice a spoléhám se právě na ni. Osvědčila se mi v především ve sladších ovocných příchutích, jako je Brusinka nebo Mexický med. Velmi dobře fungovala i Frankfurtská klobása. Živočišné příchutě alá Oliheň-chobotnice někdy zaostávaly, ale na některých revírech zase měly navrch. Jediná slabina, na kterou jsem přišel už při těch zmiňovaných závodech, je životnost po rozdělání. Rozdělal jsem si totiž předem vakuová balení a kukuřici i se šťávou přelil do uzavíratelných nádobek. Naštěstí ne všechna, protože se mi většina z těch načatých zkazila. Jak jsem se pak dozvěděl, chce to po otevření do týdne spotřebovat. Chladné prostředí vznik plísně zpomalí, ale úplně nezastaví. Jediná šance je nespotřebovaný zbytek zamrazit. Neotevřené vakuové balení však vydrží velmi dlouho. Jeden balíček z první várky (mám jej tedy zhruba rok) jsem schválně dosud neotevřel. Skladuji jej v nevytápěné místnosti a dosud se nezkazil.

A jak jsem dopadl na těch závodech? Brzy došlo na Karlova slova a bylo jasné, že cesta k úspěchu vede jedině přes kukuřici. Protože udice s nastraženými boilie byly až na jednu výjimku bez záběru (paradoxně to byl nejmenší kapr, které jsme za ty dva dny zdolali), od druhého dne jsme chytali pouze na ni. Po každém záběru jsem přihazoval několik hrstí a vždy při delší odmlce jsem navíc rozprostřel půl kbelíku Melegu (smíchal jsem měkkou i tvrdou variantu různých příchutí) na jedno loviště. Tato taktika nám se Sváťou přinesla spoustu ulovených kaprů. Dlouho však žádný z nich neměl přes 55cm. To se však nedařilo i ostatním rybářům (většina jich nechytila vůbec nic), a tak když jsem ulovil 58cm šupináče, byli jsme hnedka ve hře o vítězství. Sahali jsme po něm hned několikrát. Ať už to byl amur 2cm pod míru (amuři se bodovali tuším až od 70 cm) nebo několik kaprů těsně pod 55cm. Vše umocňoval Sváťův černý den, kdy z osmi zaseknutých ryb šest vyháknul a jednu ztratil ve vázce. Právě ta nás mrzela nejvíc. Záběr přišel ve chvíli, kdy jsem se na minutku vzdálil a Sváťa na můj prut zdolával kapra, u kterého bylo hned jasné, že má o mnoho kg víc než ti „pětapadesátníci“. Byla by to nepochybně největší (nejtěžší) ryba závodu, odhadoval jsem ji na 8 až 10kg. Bohužel, svoji sílu a zkušenost dokázala zužitkovat k zajetí do vázky. Upřímně řečeno, chvíli jsem byl vzteky bez sebe. Byl jsem přesvědčen, že bych o toho kapra nepřišel, ale během 14ti dnů mě vztek přešel. Nakonec jsme skončili pátí, necelých 5kg od prvního místa. Cena za první místo 40.000SKr nám tak proplula mezi prsty. Za to bych měl zásoby Melegu na doživotí…

Technické parametry:

balení: měkká 500g, tvrdá 1200g
příchutě: Koření, brusinka, banán, jahodový džem, tutti frutti, bílá čokoláda,
mexický med, scopex, mořský korýš, oliheň-chobotnice, frankfurtská klobása,
javor, GLM
kontakt na prodejce: Karel Nikl, 777 227 827, knikl@volny.cz

Doporučení: www.mikbaits.cz

Dříve jsem o jeho nezbytnosti vůbec nebyl přesvědčen. Na mnoha výpravách jsem se bez něj obešel a nijak mi nepřipadalo, že by mi scházel. Čas od času jsem se ale dostával do takových situací, kdy mně jeho absence ztěžovala lov. Určitě se vám také stalo, že jste si bivak museli rozbít trochu dát od svých stojanů. Za normálních okolností žádný problém, ale při dešti nebo větru hlásič ze stanu neuslyšíte, nebo jen velmi špatně. Nemusím asi vysvětlovat, jak nepříjemná je to situace, chodit se každou chvíli dívat, jestli jste opravdu neměli záběr. Nemluvě o tom, když zjistíte, že jste jej po třídenním čekání přeslechli. A nejde jen o to. I když máte stojan poblíž bivaku, během noci musíte nastavit na hlásičích přeci jen silnější volume, aby vás to vůbec vzbudilo. A upřímně řečeno, poslední po čem toužím, je to, že mi v noci řve hlásič na celé jezero.

Těch důvodů, více či méně podstatných, by se našlo víc. Každopádně, všechny dohromady mě přiměly k tomu, že jsem si příposlech přeci jen pořídil. Protože používám hlásiče Ultracarp Top, byla volba jasná – DBP 04R od firmy Flajzar. Shodou okolností jsem krátce poté jel na výpravu s kamarádem, který vlastnil předchozí model DFR 433A, a tak jsem měl ideální možnost porovnat oba najednou. První, co jsem zkoušel, byl dosah signálu. Měl jsem k tomu ideální podmínky, protože jsem chytal na sypané hrázi Novomlýnské nádrže. Vzal jsem příposlech a vzdaloval se po vršku dál a dál. Ještě několik set metrů od stanoviště příposlech reagoval, a to jsem měl pruty pod úrovní hráze. Docela mě to překvapilo. Stejně bez problémů příposlech reagoval i tehdy, když jsem se vrátil zpět a seběhl pod hráz k potoku. Nakonec jsem to zkusil i na vodě. Do nějakých 250m vše fungovalo, signál se ztratil až okolo 300m.

Druhá věc, která mě zajímala, byla výdrž baterie. Už jsem kdysi jeden příposlech měl, a to od velmi renomované firmy, ale spotřeba baterií mě tehdy mírně řečeno iritovala. Po těchto zkušenostech jsem si na pět dní vzal raději s sebou dvoje rezervní baterie. Že jsem je nepotřeboval při této nakonec čtyřdenní výpravě, bylo potěšující. Šokující pro mě ale bylo to, že jsem je nemusel měnit po celý zbytek sezóny! Je pravda, že příposlech jsem měl od června, je pravda, že jsem kromě zmiňované výpravy byl už jen na jedné týdenní a čtyrech dalších tří až pětidenních, že jsem příposlech ve většině případů pouštěl pouze na noc, ale i tak jsem byl víc než překvapen.

Třetí věcí je funkčnost. Co vlastně DBP umí? Má tři různé tóny pro tři hlásiče. Když si zapamatujete, že na nejnižší tón je připojen levý prut, zatímco na nejvyšší pravý, okamžitě poznáte, který z nich se hlásí o slovo. Na starším modelu to bylo vyřešeno třemi různě barevnými diodami. To nové řešení se mi zdá lepší, za úvahu by stála i kombinace obou. Stejně tak je u nového modelu lépe vyřešeno vypínání. U toho staršího se kolegovi občas stávalo, že nevědomky zavadil o páčku vypínání a příposlech tak nechtěně vypnul. Zajímavé je, že nový model nemá žádné vypínání u vysílače. Když jsem se na to ptal, bylo mi vysvětleno, že odběr vysílače je tak malý (proud odebírá pouze při aktivaci – tj. při záběru), že to není potřeba – baterie v něm vydrží až několik let. Když rozděláte krabičku vysílače, uvidíte tam jakési miniaturní přepínače. O funkčnosti této věci jsem se přesvědčil opět na Pálavě, ale o pár měsíců později. Při mých záběrech totiž vybíhal ca. 150m vedle lovící rybář ke svým udicím. Vždy zakroutil hlavou a vrátil se dolů pod hráz. Pak mu to došlo a přišel za mnou, že mé záběry aktivují i jeho příposlech. Jelikož jsem dobře studoval návod, byla pro mě hračka přepnout si vysílač i hlásič na jinou frekvenci, tak aby se s těmi jeho vzájemně nepřekrývaly. od té chvíle vše probíhalo OK.

A jaké má DBP nedostatky, v jakých ohledech mohl být lepší? První, co mi scházelo, byla regulace hlasitosti. Jinak by si člověk nastavil hlasitost ve dne, když jde o pár metrů dál ke kolegovi a příposlech má v ruce nebo náprsní kapse, jinak během noci, kdy potřebuje vzbudit. Není to sice nezbytnost, ale určitě by se to hodilo. Další věcí, kterou bych asi vyřešil jinak, bylo blikání diody coby indikace nabití baterie. Čím více je baterie vybitá, tím více se blikání zrychluje, nakonec zelená přejde v červenou signalizující slabou baterii. Zvlášť po tmě mě to věčné blikání docela štvalo, takže jsem příposlech schovával do tašky nebo pod mikinu. Když už hledám na DBP nějaké mouchy, musím zmínit i velmi dlouhou anténu, která mi např. při uchycení příposlechu na opasek občas překážela. Bylo mi ale vysvětleno, že právě díky ní má DBP tak vynikající dosah. S kratší, vzhlednější, by se výrazně zkrátil.

Suma sumárum, ač má DBP pár menších nedostatků, je to velmi užitečná pomůcka za velmi solidní cenu. Zvlášť, připočteme-li k tomu tradičně vynikající záruční i pozáruční servis. Majitele jiných hlásičů než od Flajzara určitě potěší to, že DBP je kompatibilní prakticky s jakýmikoli hlásiči. Pokud už tento příposlech vlastníte nebo si jej hodláte pořídit, nezbývá než vám popřát, aby se jeho tón ozýval co nejčastěji…

Technické parametry:

baterie: přijímač 4x AAA, vysílač 1x?
kontakt na prodejce: http://www.flajzar.cz/

Doporučení: www.mikbaits.cz

Možná to není náhoda, že mi jako jediná zůstala bez pohromy. Spoje velmi dobře drží, takže často spíš mívám problém je rozpojit, než že by mně vypadávaly. K bójce se dodává i speciální návod na její sestavení. Podle něj byste měli nejdříve díly lehce zasunout do sebe, poté uchopit dolní díl těsně u spoje a začít s ním opisovat kruh o průměru 5 – 15mm, zatímco horní díl tlačit směrem dovnitř spoje, a to až po rysku, která je na každém díle vyznačena nesmazatelnou fixou. Nejdřív jsem na to koukal jako jojo, ale postupně jsem na to přišel a opravdu to tak šlo. Ale, mám-li být upřímný, u vody se s tím většinou takhle netrápím (to je zřejmě ten hlavní důvod, proč už jsem utopil tolik tyčovek), neboť tyto spoje drží dobře i při standardním nasunutí, přičemž k rysce se většinou ani nepřiblížím.

Bójka se skládá ze šesti metrových částí, jednoho půlmetrového a vrchní elektronické části. Ta je 0,3m metru dlouhá, na jednom konci má zalitou (pravděpodobně silikon. tmelem) červeně svítící diodu, na druhém je gumový špunt, po jehož odstranění vyjede zásobník na baterie (2x AAA). Udávaná životnost baterií je 14 dní, což nemohu objektivně posoudit, neboť bójku jsem měl rozsvícenou vždy max. 1-2 dny, navíc jsem pak často baterie využíval i na něco jiného. Světýlko (svítí trvale, nebliká) je při nových bateriích dobře vidět i z velké dálky.Jeho svítivost a tedy i vzdálenost, na kterou je vidět, s postupným vybíjením baterie klesá.

Spodní díl bójky má na konci výlisek s otvorem uprostřed. K němu přivazuji závaží, většinou nějaký kámen, který najdu na břehu. V nouzi i olůvka. Bójka se sklápí bez problémů. Vlasec po ní klouže spolehlivě, nemusíte mít obavu, že by se zasekl, když přes ní kapr přejede. S bójkou jsem měl zatím jedinou nehodu, když se mi (mojí vinou) při transportu ohnula dioda a přitom odloupla část tmelu. Jinak je OK, doufám, že jí ještě nějaký čas udržím nad hladinou…

Technické parametry

sada obsahuje : 6x 1m díl, 1x 0,5m díl, 1x 0,3m se světelnou diodou
současná MOC 400Kč
další informace : tel. 602946090

Doporučení: www.mikbaits.cz