Podzim – roční období, kdy většina lidí tráví čas v teple svého domova. Krátké dny střídají dlouhé večery. Venku bývá sychravé počasí, že by kolikrát ani psa nevyhnal. Patřím do řad rybářů, pro které je podzimní doba čas, kdy nastává šance na ulovení svého snu. Pro někoho to je neznámý kapr z pannenské vody. Já se snažím o ulovení největší ryby revíru, na kterou mám v podzimním období největší šanci. Pojďte se se mnou a mými přáteli podívat, jak probíhalo našich 14 dní padajícího listí u vody…
Před každou takto dlouhou výpravou začíná koloběh příprav, které jistě všichni znáte. Vše zkompletovat, doplnit, co chybí atd. Není však radno tyto přípravy podcenit, protože to, co vám bude chybět, poznáte až u vody a někdy to může být rozhodující věc pro úspěšný lov. Ať už to je otázka krmení, materiálního zázemí anebo věcí pro osobní potřebu, protože věřte, že když budete zmrzlí, hladoví nebo mokří, moc energie pro lov mít nebudete a akorát si zkazíte celou rybačku.
Vraťme se ale k naší výpravě, rád se vydávám na mě zcela neznámé nebo méně známé vody. O této vodě už jsem pár informací měl, ale pořád to byla velká výzva. Přichází neděle, den odjezdu. V hlavě se mi honí spousta věcí, a tak když v 5 h ráno zvuk pípáků na budíku pročísne pokoj, nejsem si jistý, jestli je to budík anebo už jsem na rybách a mám záběr :). Bohužel je to jenom budík a k prvnímu tónu mého hlásiče je ještě dlouhá cesta. Ale nepředbíhejme.
Na tuto výpravu vyrážím s mým taťkou. Skáčeme do naší po strop naložené feldy a míříme si to směr Dubňany, kde už se k nám přidává Míra Ševela. Po rychlém naložení věcí a vyzvednutí mého člunu, který jsem koupil od dobrého kámoše Zdeni Lejska (Ještě jednou moc díky, kamaráde!) si to šineme k naší vytipované vodě. Zanedlouho se před námi rozprostírá nádherné jezero. Jeho plocha je ohromná, všude kolem je krásně vybarvená příroda a tváře nám ovívá lehký vánek. Dalekohledem vyhledáváme místo pro náš lov. Ještě prohodíme pár slov s okolními rybáři, kteří nám sdělují, že ryba moc nejde, ale podle mých zkušeností tuhle informaci slýcháme vždycky. Nakonec se rozhodujeme pro poslední místo u hráze na hloubce. Po obvyklé rutině postavení tábora přichází na řadu hledání lovných míst.
Podle mě je to jeden z hlavních faktorů toho, jestli budeme úspěšní nebo ne. Proto této činnosti věnuji hodně času. Každý si to děláme po svém. Než vyjedu mapovat dno echolotem, všímám si i okolních věcí, které zjistíte pouhým pohledem. Sleduji pobřežní porosty, vodní ptactvo. Dívám se, co dělají ostatní rybáři – kam nejčastěji nahazují nebo vyváží svoje montáže. Zjistíte, že na vodě vzniká několik hluchých zón, kde by se ryba mohla cítit bezpečně. Všímám si i toho, kolik, jak a čím ostatní krmí, abych nezapadl do stereotypu. I směr větru je důležitý, i když ve studené vodě by se o tom dalo polemizovat. Pokud zrovna nefouká, zjistíte snadno, kam foukalo dny předtím. Většinou na návětrné straně bývají nafoukané různé odpady a na podzim listí. Samozřejmě nejlepší je, když se ryba projeví sama. Ať už výskoky nebo stoupajícími bublinkami. Teprve po zvážení těchto věcí vyrážím zmapovat dno echolotem. Ale někdy jsou okolní vlivy tak rozhodující, že ani na vodu nevyjíždím. V tomhle případě jsem ale zmapovat dno vyjel. Umístil jsem bojky na různé hloubky, na pro mě a doufám, že i pro kapry zajímavá místa. Poté přichází volba montáže. Nebudu se vám zde rozepisovat o použitých materiálech, háčcích a délkách. Myslím si, že každý máme tu svoji oblíbenou, která nám ryby chytá, a když ne, pak tedy něco měníme a vymýšlíme. Každopádně si prvně musí člověk vyvodit pádný důvod, jestli je to opravdu montáží nebo něčím jiným. Já osobně vážu montáže dle motta: „V jednoduchosti je síla!“. Jediné, čeho si všímám, je skladba dna. Dle toho volím návazcový materiál. Další neméně důležitou věcí je strategie a volba krmení. Pokaždé, když vyrážím k vodě a zvlášť na delší dobu, se vybavuji dvěma druhy boilies, které jsou moji favorité, plus si sebou přibaluji i spoustu jiných druhů boilies, různé liquidy, pop- up boilies, obalovací pasty, pelety a method mixy. Zkrátka proto, abych se dokázal trefit rybám do chuti, když zrovna nejeví moc velkou aktivitu. Oblíbil jsem si sortiment firmy Carp-B.
Na jeden prut nabíjím svého favorita – novinku na příští rok s pracovním názvem D5. Na druhý masovou pecku Játra-oliheň-česnek, což je neotřelá kombinace a leckterého kapra ráda překvapí. Vše dipuji v liquidech téže příchutí a můžu zavést. Ke každé montáži přisypávám pár kuliček a dle aktivity ryb se rozhodnu, jak budu postupovat dál. Táta s Mírou už mají také své zbraně ve vodě. Nastává klid nejenom na břehu, ale i v duši. Určitě znáte ten skvělý pocit, když je vše hotové, vy si sednete do křesílka, srknete si horké kávy a zhluboka si oddechnete. Jestli jste to nikdy nezažili, zkuste to, je to fajn :).
Bohužel do večera nepřichází ani nejmenší náznak přítomnosti ryb. A v tomto duchu se to nese celý týden. Až na středu, kdy táta vytáhl 12 kg bojovníka, který nás povozil na vodě. Zachutnal mu panáček z boilies Médea. Míra dostal dva menší kapříky a já nic. I když jsme bojovali a vyzkoušeli všechno možné, nebylo nám přáno. Vystřídalo se na nás všechno počasí od sluníčka, přes mlhy, vítr a déšť. Táta v pátek odjíždí a my zůstáváme na tomto jezře bojovat do neděle. Jen krátce po jeho odjezdu se zvedá vítr a na nás se přihnala vichřice snad rychlosti orkánu. Mírovi odletěl deštník do nenávratna, mně se zbořil bivak i stojan. Odešly mi pípáky a pár drobností. V neděli ráno máme náladu na bodu mrazu. Jenže je tu týden lovu před náma, tak se rozhodujeme pro jiné jezero. V neutichajícím větru vše balíme. Musíme nechat i tyčovky ve vodě, protože člunem se nedá vyjet. Sedáme do auta a loučíme se s jezerem se smíšenými pocity. Já ale vím, že se sem jednou vrátím a zúčtujeme spolu. Aspoň kapku energie nám vlévá do žil to, že jedeme na jinou vodu, kde je nová naděje. Jenže už při cestě nám padá úsměv. Přijíždíme do kopcovité krajiny, všude je sníh a teplota ukazuje 2 stupně nad nulou a na řeku, ke které jedeme, hlásí velké povodně. A taky že ano, voda je až po okraj protipovodňových břehů. „No, tak to je paráda…,“ říkáme si. Po týdnu skoro bez ryby nás čeká další ještě s horšími vyhlídkami. Tak náhradní plán B je voda, o které má informace Míra.
Dorážíme k menšímu jezeru, které není na první pohled nijak zajímavé. Za chvíli však bude tma a dle místních, co to akorát zabalili, je to zlé. Stoupla voda asi o dva metry a stále stoupá. Narychlo stavíme tábor a nahazujeme pruty jen tak na blind do vody. Při takové příležitosti většinou sahám po ostře nadipovaných plovkách v esenci. Přidám malé PVA a… „děj se vůle boží!“. Utahaní rychle usínáme. Ze spánku mě však budí jízda na můj prut. Bohužel sekám do prázdna, ale je vidět, že banánová plovka zaujala. Poté se už neděje nic.
Ráno se s Mírou domlouváme, že před sebou vytvoříme masivně zakrmené místo pomocí atraktivních věcí. Místo budeme různě prochytávat. Pro takovéto zakrmení volíme krmné boilies Carp-B, které si prodipujeme na požadovanou příchť, přidáme mix pelet, method mix – vše přelité liquidy. Pod háčky umisťujeme každý po svém. Já D5, J + O + Č a Míra Monster Craba, Brusinka-krab. Do večera Míra zdolává krásného lysečka lehce nad 10 kg na „Monstráka“. Noc je tichá. Ráno opět dokrmujeme. Zanedlouho o sobě dává vědět Mírův Monstrák, opět lysec s krásnými 13 kg. Mezitím se vedle nás utábořili další kapraři. Kluci jsou moc fajn a shodou okolností chytají převážně na CARP-B produkty. Nejraději chytám sám nebo ve dvou. Přemýšlím, jak i v této situaci udělat rybu. V tom se však ozývá opět Mírův prut, jak jinak než ten s Monster Crab. Ryba se nechce jen tak vzdát a za nekonečnou chvíli a několika výpadech ryby zpět na vodní plochu a opětovném zdoláním, se přede mnou vynořuje něco, z čeho mi vyschne v puse. Opatrně to zvíře podebírám a nesu ho na podložku. Míra je štěstím bez sebe. Je to nádherný lysec 22,67 kg v plné kondici. Pár fotek a putuje zpět do vody. Oba jsme šťastní.
Tak přeci jenom se na nás sv. Petr usmál. Takto nádherná ryba vám dodá novou sílu a je jedno, kdo jí chytil. Kaprařina není o závisti nebo tak něco, jde o přátelství a jeden moudrý muž řekl:
“Chceš-li být šťastný jeden den, tak se opij. Chceš-li být šťastný tři dny, tak se ožeň. Ale chceš-li být šťastný celý život, staň se rybářem.”
Zpátky k vodě. Celý den utíká jako voda. V podvečer dostávám i já tu čest. Přichází mi záběr na D5. Zdolávám krásného lysce, kterého jsem si ani nezvážil. Pouštím ho zpět se slovy: „Vyřiď mámě, že se může přijít taky podívat!“
Přichází středa. Podle mě už je na čase něco změnit. I když přišla včera krásná ryba, pořád mám pocit, že to tu není ono. S Mírou se tedy domlouváme na přestěhování. Za chvíli jsme na novém místě a dušička mi jenom zpívá. Stavím tábor a Míra nahazuje a jak si nahodí, přidává se ke mně. Já si říkám, že si vše nachystám a pak v klidu nahodím. Po 15-ti minutách se však Mírovi rozjíždí D5. Zanedlouho mu podebírám nádherně vybarveného šupináče. Váží 16,86 kg a nemá jedinou chybičku. Míra pouští kapra zpět do vody. I já své pruty nahazuji na svá místa, zakrmíme a uvidíme, co bude dál.
Bohužel, jak nadějně to začalo, tak to i rychle skončilo. Já do pátku dostal 2 ryby – jednu nad 10 kg a druhou menší. A to bylo vše! Další nemilá zpráva je, že už musíme domů. Loučíme se s vodou i kluky, kteří nám ukazují fotky kaprů, co chytli na místě, které jsme opustily. A tak jim Míra nechává krmení, které jim snad přiláká ještě další „ploutváče“ někdy příště. Bylo to ale i tak nádherné dobrodružství. Chtěl bych poděkovat všem, bez kterých by se tohle naše bláznění nemohlo uskutečnit, rodinám atd. Takže: „Díky, moc to pro mě znamená!“ Po dvou dnech, co jsem byl doma, už jsem znovu na rybách a píšu tento článek. O tom ale zase příště…
S přáním krásně prožitých chvil u vody za Carp-B tým
Petr Hvězda ml.
