Cíl

Zjistit, jak se chová plovoucí boilies různých výrobců v různých hloubkách – 5, 12 a 16 m. Má původní představa byla 5, 10 a 15 m, ale kamarád-potápěč rozhodl jinak, což však vůbec nezměnilo vypovídací schopnost testu.

Pomůcky:
Železná kulatina 2 ks po 1 m, šňůrka na návazce, broky, zarážky a plovoucí boilies.

Testované vzorky:
Abych měl dostatek testovacích vzorků, požádal jsem 5 českých výrobců (Jetfish, Maxcarp, Mikbaits, Carp Devil Baits a Nikl) o zaslání několika kousků plovouček. Čtyři firmy neměly s poskytnutím vzorků nejmenší problém, jedna účast v testu odmítla. Když jsem k získaným kuličkám přidal ještě nějaké ze svých zásob, vznikla poměrně zajímavá skvadra výrobků k testování:

Carp Devil Baits (s korkem) 20 mm
Carp Devil Baits (s korkem) 24 mm
Jetfish 20 mm
Mikbaits 18 mm
CC Moore 14 mm
Maxcarp 20 mm
Maxcarp (s korkem) 20 mm
Richworth 14 mm
Enterprise Tackle (umělé) 14 mm
Enterprise Tackle (neutrální, umělé) 14 mm

Průběh testu:
Nejprve jsem uvázal návazce 7 cm dlouhé v rozestupech 15 cm na železnou kulatinu, tak aby nemohlo dojít k zamotání. Poté jsme na návazce navlékl boilies a zajistil je zarážkou. Těsně pod boilies jsem nacvakl broček o váze 0,2 g, což zhruba odpovídá váze háčku Fox Armapoint SSC, vel. 6 (přesná váha je 0,197g). Důvodem bylo, abych testování, co možná nejvíce přiblížil skutečným podmínkám.

Takto uchystanou sestavu jsem, spolu s prezentem ve formě lahvinky Jägermeistera, předal kamarádovi-potápěči Lukášovi, který, spolu se svými přáteli, zajistil vlastní realizaci a řádné zdokumentování pokusu. Místo, kde se vše odehrálo, byl lom s křišťálově čistou vodou v jižních Čechách. A nebylo to až zas tak snadné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Samotná realizace a dokumentace si vyžádala spolupráci čtyř potápěčů – první držel v ruce tyč s plovoučkami, druhý zajišťoval osvětlení, třetí fotil a čtvrtý vše nahrával kamerou. Díky hoši, máte to u mě! Tak kde bude pravda?

Výsledky:
A přeci plavou…. Některé však lépe a některé hůře. Ano, výsledkem bylo zjištění, že většina testovaných vzorků plave i v hloubkách do 16 m. Z pořízených záznamů je však patrné, že tlak vody skutečně na plovoučky působí – zatímco návazec s plovoučku s obsahem korku je zpravidla napnutý jako struna, tak návazec s klasickým pop-up, vyrobeným ze vznášenlivých surovin bývá u některých kuliček prověšený, a to v závislosti na vzrůstající hloubce. Neutrálně vyvážené, umělé boilies od ET drželo na dně ve vzpřímené poloze do hloubky 12m, v 16m bylo již nakloněné do strany. Záhadou je mi chování gumové kuličky od ET (flavour pots), která by měla být taktéž neutrálně vyvážená – v 5m je šňůrka dost prohnutá, ve 12 zase poměrně napnutá a až v 16m se kulička chová tak, jak by se od ní dalo očekávat – drží na dně jen vahou broku. Nechápu, jak je to možné a neumím si to vysvětlit. Nejlépe je vše vidět v následujícím videu:

Odpověď či nová otázka?

Výsledky testů se zdají být přesvědčivé, přesto tomu tak, dle mého názoru není. Nabízí se zcela nová otázka: „Jak by výsledky stejného testu dopadly např. po 12 či 24 hodinách pobytu boilies ve sledovaných hloubkách?“ Očekávám, že u boilies s přídavkem korku či u umělého, plovoucího boilies by výsledky dopadly stejně. U plovouček, vyrobených ze vznášenlivých surovin bych tak optimistický nebyl. Známe to všichni – některé plouvoučky nasají vodu a lehnou na dno. Takový pokus však nebyl technicky proveditelný vzhledem k akutnímu nebezpečí sežrání vzorků rybami.

Předpokládám, že se zvyšující hloubkou se bude zkracovat doba, kdy se z plovoučky stane neplovoučka. Myslím si to, ale nevím – realizace takového pokusu však není v současné době v mých silách, proto odpověď hledat nebudu. Tedy alespoň prozatím…

Závěr:
Následující řádky píši již s odstupem několika týdnů. To, o čem jsem psal v předchozím odstavci, se již potvrdilo, resp. potvrdil to slovenský kolega Hofi ve svém testu, který proběhl prakticky paralelně s tím mým. Ani jeden z nás netušil, že ten druhý provádí to samé, což dělá celou situaci ještě pikantnější :). Jeho test potvrdil, že některé kuličky již po 2 hodinách pobytu ve vodě ztrácí svou schopnost plavat. Které konkrétně to jsou, však ví jen on sám. Kompletní článek od Hofiho naleznete v březnovém vydání časopisu Kaprománie.

S pozdravem,
„Co sežereš, nechytíš“
Miras – Kapří pohoda
www.kapripohoda.cz

Carp Fishing Australia – Part 5 – A Few Runs

PS: Autor mě na toto video upozornil e-mailem a slibuje i další pokračování, tak uvidíme, zda zase něco pěkného zveřejní…

Spousta rybářů si asi řekne: „No jo, to se jim to chytá, když jezdí na soukromý revír“. Ze své prozatímní zkušenosti vám mohu říci, že to není nic jednoduchého a kolega Jarda mne o tom přesvědčil. Ryby na těchto revírech jsou dost opatrné, protože se už několikrát stali oběťmi mnoha rybářů, i když bývají puštěni zpět do svého vodního domova. Na tento revír jsme v minulém roce podnikli dvě výpravy, takže jsme věděli, co si připravit za nástrahy a návnady. Jelikož každý rok zkoušíme něco nového, tak i letos to nebylo jinak.

Protože zima byla dlouhá a my tušili, že voda zde bude ještě dost studená z důvodu velké hloubky, zvolili jsme nástrahy menších rozměrů od firmy Carpservis Aleše Václavíka a firmy Carp Zoom. Volba se potvrdila jako dobrá a mohu říci, že jsme si velmi dobře zachytali, i když zpočátku to tak nevypadalo. Zvolili jsme osvědčené příchutě boilies, jak masových příchutí (ryba-banán, oliheň, mrtvý korýš), tak sladkých příchutí (skopex, smetana). Vše ve velikosti ø 16 mm a menší. K vnadění jsme použili partiklovou směs složenou z vařené kukuřice, řepky a pstružích mini pelet, obohacenou rozkrájenými kuličkami boiliesu.

Po příjezdu na revír se ukázalo, že voda je opravdu chladná (13ºC pod hladinou a 5ºC v hloubce 7m), proto jsme se zaměřili na umístění nástrah na hrany v hloubce 4,5 – 6 m. Dalším důvodem, proč neumísťovat nástrahy do větší hloubky, je velké množství škeblí a slávek. Zdolávání větších ryb z větších hloubek je potom celkem obtížné a většinou se musí vyjet za rybou na vodu. Řekli jsme si, že aktivita těchto vodních živočichů by nemusela být tak velká v důsledku chladné vody. Nic jsme ale nechtěli ponechat náhodě, abychom zbytečně nepřicházeli o ryby nebo celé montáže. Vše se nakonec potvrdilo jako dobrá volba.

Konečně jsme nahodili a zavezli naše montáže. Protože se zde loví na tři pruty, zvolil jsem boilies s příchutěmi oliheň, ryba-banán a mini boilies med s peletkou vodní hmyz. Vše jsem zatraktivnil PVA punčochou. Jarda zvolil své osvědčené nástrahy – pelety halibut, boilies mrtvého korýše a smetanu, kterou střídal s olihní. To vše samozřejmě zatraktivněné PVA punčochou. Co je to PVA punčocha, myslím, že nemusím vysvětlovat. Jde o velice dobrý a cílený způsob vnadění přímo u montáže.

Než jsme stačili připravit krmnou partiklovou směs a nafouknout člun, rozezněl se Jardův hlásič. Jízda nebyla nikterak brutální, ale výsledkem byl 13kg jeseter. Pochutnal si na halibut peletě průměru 22mm. Mohu říci, že souboje s touto rybou jsou velmi adrenalinovým zážitkem. Další záběry přicházeli jen zřídka. Bylo celkem sychravé počasí a vítr foukal směrem od nás, a tak došel čas i na nějakou tu teplou griotku a groček.

Vše se však zlomilo v nedělní podvečer, kdy jsme se rozhodli zkusit zakrmit nad hranou v hloubce 4m. Na jednu z montáží jsem použil plovoucí boilies od firmy Carp Zoom s příchutí Monster Crab. Protože bylo potřeba nástrahu umístit zhruba 5 cm nad dno, připevnil jsem na návazec broček 2g. Zafungovalo to výtečně. Hodinu po náhozu přišel krásný šupináč 13,5kg, pár foteček a už se pan kapr vracel zase do svého vodního ráje.

Kolegovi se taktéž zadařilo. V 1.30 h ráno nás probudil Jardův příposlech. Protože byla pěkná zima a pršelo, nechtělo se nám z vyhřátých spacaků vůbec ven. Ale stálo to za to. Kapřík vážil krásných 19,5kg a nechal se zlákat na oliheň. Do rána jsme museli vylézat ještě 3x. Pokaždé k Jardovým prutům.

Po ranní kávě „No ranní asi ne, moc brzo jsme nevstávali“ jsem si řekl, že vyzkouším obalovací těsto z řady „Nutrix Profi“ s příchutí Cesia-Javor. Do tohoto těsta jsem zabalil boilies Ryba-banán. Netrvalo dlouho a hlásič vydává svůj vysoký tón. Výsledkem byl krásný lysáček 11kg. V průběhu dne byla aktivita záběrů poněkud slabší. Po předešlé noci jsme se rozhodli, že bude lepší, když se budeme soustředit na noční chytání, kdy ryby jsou aktivnější a přes den odpočívat.

Toto rozhodnutí se potvrdilo velmi pozitivně. Teda pouze v případě Jardy, který za noc zdolal krásných 6 kapříků od 8 do 14kg. Jen s tím odpočinkem to nějak nevyšlo. Aktivita záběrů stoupla i přes den. Převažovaly záběry od jesetera a kaprů menších rozměrů.

Po zakrmení partiklem s halibut peletami byl celkem problém se jesetera zbavit z krmného místa. I to se však nakonec povedlo. Když už jsem si řekl, že už bude konečně klid, rozezvučel se opět Jardův hlásič na prutu, který byl nahozen ze srandy s PVA punčochou cca 30 metrů od břehu v hloubce 4 m a přikrmen krmnými koulemi prakem. Protože jízda nebyla nijak divoká, mysleli jsme, že se bude jednat o menšího kapříka. I tak to ze začátku zdolávání vypadalo. Opak se stal ale pravdou! Nejprve se ryba nechala přitáhnout na nějakých 10 m od břehu, ale hned jak ucítila menší hloubku, nabrala opačný směr. Zastavit tento únik se povedlo Jardovi asi po 30 m.V tu chvíli bylo jasné, že to nebude nic malého. Stále jsme však nevěděli s kým máme tu čest. Ryba si s Jardou dělala co chtěla. Po 20 minutách se povedlo dostat rybu na dohled. V tu chvíli se nám rozbušilo srdce a začali podlamovat kolena, když se rybí tělo objevilo poprvé na hladině. Byl to nádherný šupináč. Nastaly krásné dohady, kolik vlastně má a jestli vyhrajeme my a nebo pan kapr. Jen neudělat žádnou chybu – s háčky bez protihrotu to není žádná sranda a rybu musíte držet neustále napnutou. Teď jen, aby vše dobře dopadlo, protože jsme nevěděli, jak je kapr seknutý, nebo aby vydržela montáž. Ještě několik výpadů a ryba je bezpečně v podběráku.

Ihned jsme si oba oddechli, protože bylo jasné, že to bude Jardův rekordní úlovek. Aby jsme rybu co nejméně trápili, muselo jít vše rychle. Naplnit nádoby vodou, namočit podložku, připravit foťák, kameru, váhu a metr. Už se kolega jen děsil jak ho odneseme od vody, protože to byl opravdu macek a při vážení u vody nám nestačila ani váha, která je do 25 kg. Nádherná kapří maminka vážila 21,5 kg, měřila celých 100 cm a pochutnala si na boilí příchutě „mrtvý korýš“ s přizvednutým plovoucím boilí s příchutí „krev“.

nádherná kapří maminka vážila 21,5 kg

Nic podobného jsem ještě na vlastní oči neviděl. Po zhotovení několika fotografií a natočení videa se Jarda patřičně rozloučil a ryba putovala zpět do svého vodního domova. Jardovi se konečně splnil jeho sen, zdolat kapra nad 20 kg. Do konce týdne se už nic podobného neopakovalo. Kapřích záběrů začalo lehce ubývat, proto jsem si řekl, že ještě než ukončíme tuto výpravu, zkusím se zaměřit na lov jesetera.

A opravdu. Ani mi nedalo velký problém přilákat tohoto vodního tvora. Mým osobním rekordem se stal jeseter o váze 15 kg, uloven na halibut pelety, které jsme si nechali na žádost dovézt z Dánska s nejvyšším obsahem olejů. Bohužel jsem neměl připravený metr, takže jsem ho nestihl změřit. Bylo jasné, že rybu je třeba co nejrychleji dostat do vody a pomoci mu návštěvu na vzduchu rozplavat. Vše se povedlo a já byl spokojen.

Co dodat, první letošní výprava se zdařila a pokud to půjde, určitě se na tento revír ještě letos vydáme. Další výpravu plánujeme ke konci května a o našich pocitech a úspěších vás budeme informovat. Věříme, že vám i tento článek přinesl inspiraci o našich technikách lovu a bude vám k užitku.

Touto cestou bychom chtěli poděkovat
Firmě Carpservis Aleše Václavíka za spolupráci a podporu.
Jiří Gottwald a Jarda Rabiňák

Jedna z prvních „vychytávek“ je obalování boilie ve vlastní směsi.

Přestože je postup opravdu velice jednoduchý, může být hodně účinný. Kolem boilie vytvoříme tzv. oblak, který bude velice dráždivý a rychle se rozplyne do vodního okolí. A právě proto rychleji přiláká potencionální fotografie :-D.

Pří výrobě boilie těsta si dáme stranou část mixu. Kdo chce mít boilie více atraktivní, může dát stranou i část aminokomplexu, rozhodně se tím nic nepokazí. Poté standardním postupem vyrobíme boilie, které vkládáme do vroucí vody. Po potřebné době varu a vyjmutí z vody dáme boilie do misky a dokud jsou kuličky ještě mokré, zasypeme je suchou směsí a kuličky ve směsi obalíme.

Tento postup se dá samozřejmě opakovat i vícekrát. Skvěle se pro to hodí, když si dáte stranou i trochu již výše zmíněného aminokomplexu. Jen je potřeba mezi vrstvami obalu nechat časovou prodlevu, aby ta stávající částečně proschla a pěkně přilnula k boilie. Takto obalené kuličky necháme proschnout a můžeme vyrazit k vodě, popřípadě bez problémů zamrazíme.

Tento způsob se nemusí používat jen u boilie. Velmi často jsme si také tuningovali klasické halibut pelety… Pro tuto úpravu se hodí například tekutý enzymaticky upravovaný játrový koncentrát + játrový extrakt (popřípadě by se dala použít i játrová moučka). Jako velmi lákavá kombinace se také jeví aminokyselinový mix + rybí protein, který je ve vodě velmi dobře rozpustný, tím pádem se rychle šíří vodním sloupcem. Samozřejmě by se dal zakomponovat třeba i Robin red nebo spoustu dalších surovin. Myslíme si, že fantazii se meze nekladou.

Jen při obalování pelet v extraktech, atraktorech a moučkách, se postupuje nepatrně jinak, protože tyto komponenty jsou oproti boilie směsi mnohokrát více jemnější. Kolem pelety se vytvoří řídká kaše, která se musí nechat pořádně zaschnout (nejlépe několik dnů).

Postupujeme následovně:

- pelety vkládáme do misky a zalijeme například tekutými játry
- necháme je nasáknout delší dobu a pak teprve zasypeme například extraktem
- poté rovnoměrně obalujeme
- připravíme si tenký provázek a jehlu na prošívání nástražních rybiček
- na provázek postupně navlékneme pelety a zavěsíme ve vodorovné poloze na dobře větratelném místě
- dbáme na to, aby mezi peletami byly mezery a navzájem se nedotýkaly.

A teď už jen necháme pořádně proschnout, dokud vrstva řádně nevytvrdne.

Takto obalené pelety vydrží déle nastražené, budou více lákavé a hlavně budete zase něčím výjimeční než ostatní. A to je v dnešní době poloviční cesta k úspěchu. Přejeme všem rybářům, kteří sdílejí stejně jako my nadšení nejen z lovu, ale i ze všeho kolem, co k němu patří, spoustu krásných zážitků a nezapomenutelných úlovků v letošní sezóně.

Za CARPTrebic.cz
Tomajo a Elis

Na jeden prut jsem nastražil moje oblíbené boilie Bio Big Fish – Green Crab, na druhý prut jsem dal Redfish/Liver-Švestka. Jako první krmnou dávku jsem nakobroval od každého druhu asi 1kilo boilie. Ke každému nastraženému boilie jsem přidal pop-up stejné příchutě a pár půlek boilie v PVA. Počasí se netvářilo moc příjemně, spíše než jaro počasí připomínalo podzim. No hnus.

První noc jsem byl bez záběru, druhý den se trošku oteplilo, ale silný vítr fučí a fučí, přes den zase nic. No uvidíme, co přinese druhá noc. Následující noc se opět nic neděje, až brzké ráno konečně přinese záběr. Už při lehkém záseku cítím těžší rybku, nakonec končí v mém podběráku krásný kapřík. Po odvážení saku váha ukazuje rovných 13,5 kg. Krásná, zdravá čistá ryba, která se nechala opět zlákat na Bio Big Fish-Green Crab. Hurá! Letos z této vody, mé domovské svazové vody, první nad 10 kg. A to tu už mám od sezených asi 13 nocí.

Radost nad ulovenou rybou byla obrovská a doufal jsem, že se to snad rozjede. Tak napíchnout další kouli a šup tam s tím. Další záběr došel odpoledne, takzvaný poledňák – přesně ve 13 hodin. Hned po záseku si to ryba štrádovala do leva, cítil jsem, že to bude lepší ryba než první kapřík, když jsem rybu začal otáčet, tak se mi asi po 5-ti minutách vypíná. Bohužel se vypnula, tam kde se to stává dosti často, a to z důvodu mělčí vody. Byl to pro mě hrozný pocit, asi každý ví, o čem mluvím. Vztek, beznaděj, no hnus :-(. Ale nedá se nic dělat, musím bojovat dál. Jak říkám: ,,Každý neúspěch tě posílí a dělá z tebe lepšího rybáře“. Na to jsem poslal SMS svému dobrému kamarádovi Františkovi „Zajdovi“ Zajíčkovi a sdělil mu svoji anabázi se ztracenou rybou. Jako správný kamarád mi odepsal: ,,Klídek kamaráde, dojde jiný“. A to mi dodalo další sílu, abych makal dál.

Jen ten čas výpravy se krátí, ale napadl mě ďábelský nápad, že zavolám do práce, sdělím jim, že bych potřeboval dovolenou. Prodloužení výpravy mi vyšlo do soboty, a řekl jsem si, že musím prostě ještě něco vydloubnout.

Další den jsem bez záběru, opět se změnilo počasí, dost se ochladilo a začalo na dva dny pršet. Po dobu deště jsem byl uvězněn ve svém bivaku a přemýšlel, jak donutit kapříky k dalším záběrům. Na to jsem chytl jednoho menšího kapříka, odhadem 8-9 kg a krásného tlouště…
Konečně první večer, kdy nefouká ten studený vítr. Hladina se úplně zklidnila a ryby se konečně začaly ukazovat a projevovat svoji aktivitu. Tak snad mi další změna počasí něco přinese. Nenechal jsem nic náhodě a nástrahu jsem jim trochu vytunil:

Na Bio Big Fish – Green Crab, jsem nakápl čistou esenci Green Crab a zabalil do pasty Bio Big Fish. To samé jsem udělal u druhé montáže, jen s tím rozdílem, že jsem nakápl esenci Švestka, ale zabalil do odlišné pasty a to M3.

A to se asi kapříkovi zalíbilo. Kapřík měl odhadem 8kg, šupík. Nic velkého, ale radost z úlovku byla jako vždy obrovská. Alespoň jsem si na něm opět vyzkoušel práci se samospouští, protože na mém foťáku je pouze 10 s samospoušť a jak uznáte, to není žádná sláva :-). Alespoň je nějaká památka. Do rána zdolávám ještě jednoho kapříka, stejné váhové kategorie.

Je čtvrtek, odpoledne přijíždí kamarád „Zajda“, který zde bude do neděle. Po přivítání kolegy a sdělení informací „Zajda“ nahazuje své pruty. Společná kávička s kolegou vždy chutná lépe než samotnému. V tom mi volá kamarád a sděluje mi HROZNOU ZPRÁVU, kterou bych v životě nečekal a dost mě to odrovnalo. Sděluje mi, že nám umřel kamarád, dobrý kaprař a hlavně dobrý člověk David Margold. Bylo mu pouhých 39 let. Dostal infarkt a sanita bohužel dojela pozdě. V ten okamžik jsem myslel, že pojedu a ukončím lov. Je to pro mě a všechny naše kamarády zdrcující zpráva. Musel jsem si otevřít láhev rumu a se Zajdou jsme ji na jeho památku vypili.

Tímto bych chtěl říct: „Davide Kamaráde můj, budeš mi moc chybět WONAMULO“. Ale jak jsem znal Davida, rozhodně by nechtěl, abych ukončil lov, ale abych pokračoval dál. Proto jsem se rozhodl zůstat do konce a na večer tam ty klacky naházel. Do rána se mi povedla krásná ryba 11 kg, šupík na Bio Big Fish – Green Crab.

Je pátek a já mám před sebou poslední noc. A vypadá to, že i slibnou. Ráno v 5 hodin zdolávám kapříka 11, 5 kg, opět na Bio Big Fish + Dip Bio Big Fish. Paráda!

Je opravdu vidět, že tato směs v kombinaci s esencí Green Crab kaprům velice chutná. Důkazem byl další kapřík v 15 hodin – 9,5 kg a v 17 hodin krásný šupík s váhou 15,8 kg. Uvidíme, jak to pojede dál. Koule na krmení ještě zalévám Spod Juicem opět Bio Big Fish. Do konce výpravy zůstalo score na nule. Opět jsem se přesvědčil o skvěle fungující směsi Bio Big Fish. Přišel čas, který nikdo z nás nemá rád, a to balení a domů…

PS: Tím to bych chtěl ještě sdělit všem příbuzným Davida Margolda upřímnou soustrast. Bude nám všem moc chybět!

Použité recepty:

1kg Bio Big Fish
30ml Tonic 50ml
20ml Attract Natural
30ml Cod Liver Oil
8ml Green Crab

1kg Red Fish Liver
50ml Liquid Liver
20ml Dog Fish Live Oil
8ml Plum/Black Pepper
6kapek Black Pepper

Recepty dipy:

Bio Big Fish
10ml Tonic
10ml Attract Natural
40ml dip Bio Big Fish
7ml Green Crab

Red Fish Liver
20ml Attract Natural
20ml Liquid Liver
8ml Plum/Black Pepper
3kapky Black Pepper

Za Team SBS Baits
Petr Dasty Volák

Carp Live! Popup Part 1

Carp Live! Popup Part 2

Nebudu tu psát o nějakém sestavování směsí nebo míchání aminokompletů, ale pouze o trochu jiné výrobě boilie, než je jen standardní postup. Protože například některé používané složky v mixech jako třeba sypký játrový extrakt je sice teplotně stabilní a dlouhodobé teploty kolem 100st mu neuškodí, ale to je jen jedna z mála složek boilie, a z toho důvodu má smysl zvážit jiný přístup…co vy na to? Navíc jsem si vědom, že tyto změny mi již mnohokrát dopomohly, abych uspěl třeba tam, kde se zrovna jiným v tu dobu moc nedařilo, nebo dařilo méně. A pokud to tak nebylo, tak si alespoň můžu říci, že jsem se pro to snažil udělat více než ostatní. Takže můžeme přejít k vlastní, méně tradiční výrobě boilie bloku, ale ještě než se do toho pustíme, bych chtěl trochu zapolemizovat o kladech a záporech, tak jak to vidím já.

Výhody:

-  Vzhledem k tomu, že výroba je praktikována při nižších teplotách cca 70-90 stupňů (nemělo by docházet k ničení nutriční hodnoty).

-  Při této výrobě nedochází k vyvaření žádné tekuté složky, kterou jsme zakomponovali do směsi. Prostě co tam dáte, to tam také zůstane.

-  Rychlá chytatelnost při krátkých vycházkách. Protože boilie nebude uzavřené jako při rolování rollbalem, pustí do vody velmi rychle potravní signál. (dobrých výsledků jsem dosahoval také v chladné vodě).

-  Na předešlou výhodu navazuje i další, a to je, že nám odpadá výroba kuliček, což je někdy pracné.

-  Velikost nástrahy (nebo návnady) si můžeme kdykoliv přizpůsobit aktuální situaci při lovu. (kdo stejně jako já rád používá PVA materiály, například punčochu, nebo sáčky ocení jednoduchou přípravu. Velmi dobře například funguje část bloku nastrouhat a používat do již zmíněných PVA).

-  Dále už jen samotný tvar (a zde se meze nekladou) může být velké plus (a to zvláště pro kapry, co již měli nějaké zkušenosti s klasickým tvarem boilie, se kterým loví nebo krmí drtivá většina rybářů.

-  Při použití na tekoucích vodách shledávám další plus. Boilie kostka, bude rozhodně lépe držet na lovném místě oproti kuličce

-  A jedna z posledních, možná méně podstatných věcí…každopádně menší transportní rozměry.

Co se týká nevýhod, budu rozhodně skromnější, protože jsem jich tolik neshledal:

-  Zde rozhodně odpadá krmení kobrou, takže při lovu na větší vzdálenost je nutností použití PVA materiálu, což někdy nestačí, takže jsme odkázáni na zakrmovací raketu, lodičku nebo zavážení.

-  Tento způsob přípravy není vhodný pro větší krmné kampaně.

-  A jedna z posledních co mě napadá, je rychlejší doba rozpadu, což by se ale dalo upravit přidáním pár komponentů při výrobě.
Nyní můžeme tedy přejít k samotnému postupu přípravy, který je si myslím velmi jednoduchý a okolnosti mi dokonce dali možnost, že jsem dostal k otestování tři nové směsi, na kterých budeme všichni pracovat a testovat je v této sezóně. A proto toho hned využívám k demonstrování netradiční výroby boilie.

- Budeme potřebovat pěkně propracované boilie těsto. Dbáme na to, aby v něm bylo co nejméně vzduchových bublin.

- Těsto si rozdělím po cca 0,5 až 1 kg na díly, ze kterých vytvaruji kvádry o rozměrech přibližně 20cm x 10cm x 5cm.

- Vytvarovaný blok těsta zabalím do mikrotenového sáčku a vkládám do mikrovlnky.

- Nastavuji mikrovlnku na rozmrazování o teplotě mezi 70–90 stupni.

- Následně nechávám pracovat mikrovlnku. Přibližně 10–15 minut z jedné strany, potom blok otáčím o 180 stupňů a opět nechávám 10–15 minut. Nakonec blok postavím na třetí stranu, aby obě předtím ležící strany byly volné a opět nechávám 10–15 minut pracovat.

- Hotový blok těsta nechávám vychladnout asi 1–2 hodiny. Potom můžeme rozkrojit, abychom se přesvědčili, zda je pěkně celý vytvrzený. Pokud není, můžeme jej klidně opět vložit do mikrovlnky a dodělat.

Teď už je jen na vás, zdali si jej rozkrájíte celý na kostky (nebo nějaké jiné netradiční tvary) a nebo si část nastrouháte do již zmíněných PVA.

Závěrem bych chtěl jen upozornit, abyste měli na paměti, že každé těsto nemusí mít vždy stejnou soudržnost, a proto než se bezhlavě pustíte (jestli se vůbec pustíte) do výroby, tak si to raději vyzkoušejte na menším kousku. Samozřejmě za menších časů. Přeci jen byste se mohli vrátit ke klasice a mne nebudete proklínat.

Jako vždy vám přeji spoustu krásných zážitků při přátelském loučení a vidinou brzkého shledání s odplouvajícími kapry. V případě jakýchkoli dotazů mě kontaktujte na tomajo@carptrebic.cz.

Za CARPTREBIC.CZ a VASR.CZ
Tomajo

Bič je v rybářské terminologii udice, kde na prutu bez oček je na špičce napevno uvázaný vlasec a tato udice se používá výhradně na plavanou. S klasickým bičem se nedají chytit těžší ryby, myslím tak do 1 kg.

Na Vlašimsku a v části Posázaví a možná i jinde se však pod pojmem bič rozumí jiná sestava udice, vymyšlená pokud je mi známo už ve dvacátých letech 20 století. Je to nejcitlivější sestava jakou si lze představit. V citlivosti několikanásobně předstihuje feeder. Prut se však použije s očky, mě se osvědčily teleskopy pro rychlou a snadnou rozložitelnost a také výrazně kratší transportní délku. Prut je potřeba velmi jemný asi na max 15g zátěž. Díky očkům a malému lehoučkému navijáku s velmi citlivou brzdou lze s tímto bičem chytat i větší ryby. Kapry do 55 cm naprosto běžně, největší můj úlovek na šestimetrový bič s vlascem 0,16 je kapr 67 cm a také třeba parma 74 cm, několik amurů nad 70 a také takový bolen. Chytání cejnů a zejména velkých nad 50 cm je možné snad jen s takto citlivou udicí, na klasický odhoz na těžko s krmítkem i bez něj jsem za život chytil velkých cejnů jen pár, a to asi jen náhodou, či nějakým omylem.

Na tomto obrázku je vidět, že směr proudu je vpravo a v proudnici chytáme tak daleko od břehu, jak dlouhý je prut, neboli kam prut dosáhne, a proto typ vidlice umožňující co nejdelší vystrčení nad vodu.

S bičem, se kterým chci nyní seznámit rybáře, se vlastně nadhazuje jen jako s bičem klasickým a signalizátor záběru = husí brko je napevno upevněný na vlasci asi půl metru pod špičkou prutu – obr.1. Tím odpadá po nadhození jakékoli vyšponovávání vlasce a umísťování jakéhokoli policajta a není nutná jakákoli barevná citlivá špička. Po nadhození se vlasec vyšponuje sám, nadhazuje se s přesností pár centimetrů stále na stejné místo a nadhazovat mimo prokrmené místo vlastně ani není možné. Bílé husí brko je viditelné vždy a i v noci po nasvícení baterkou a lze jej vylepšit nabarvením. Nic jednoduššího už prostě neexistuje a přitom je to dokonalý systém, umožňující chytání i takových ryb a hlavně v takovém množství, že drtivá většina rybářů ani netuší, že v dané lokalitě tolik ryb je. Půvab chytání na bič pro mě spočívá v tom, že od příchodu k vodě rozbalím za nejvýše dvě minuty a že první ryby chytám po dalších 2-3 minutách od zakrmení stejně, jako při plavané. Určitou nevýhodou je nutnost ovládnout manipulaci s dlouhým prutem. Proč je nutné používat prut dlouhý, vysvětlím dál v textu. Jakoby druhotným efektem velmi dlouhého prutu je to, že díky němu se dá zdolat i těžká ryba na relativně velmi slabém vlasci. A proč slabý vlasec? No prostě proto, že čím slabší vlasec, tím víc záběrů. Jistě že když ryby berou a jsou při chuti, berou i na doslova kramláckou velikost háčků a na vlasec či pletenku 0,30 i tlustší. Když však ryby zrovna při chuti nejsou, a to je skoro vždy, pak se dají chytat jen na jemné až ultrajemné náčiní. Já chytám rád na bič vlastně proto, že mě se na rybách musí pořád něco dít, po pár minutách bez záběru se začínám nudit. Jeden prut položím na boilie či na dravce a abych nečekal nečinně dlouhé hodiny na záběr a nenudil se, bavím se druhým prutem s plavanou či bičem. Velmi často se záběru na „pořádný“ prut vůbec nedočkám.

O tom, jak připravit krmení jsem napsal jiný článek, jen zopakuji, že krmení musí sice držet pohromadě, avšak musí být drobivé a musí se ve vodě rozpadnout, nesmí vytvořit jakýsi homogenní „knedlík“. Kdo používá krmítko a vytáhne po asi 5 minutách krmítko z vody a krmení je ještě v něm, může si být jistý, že má krmení navlhčené špatně. Vím, že drtivá většina rybářů je nepoučitelná a vím, že budou svojí chybu opakovat donekonečna. Upřímně a pravdivě říkám v čem dělají chybu, která rozhoduje o tom, zda si takový rybář zachytá, a nebo se bude jen závistivě vztekat, když vidí množství záběrů a chycených ryb u souseda, který základní zásady konzistence krmení neignoruje. Obecně se dá říci, že ČÍM krmíme, ovlivňuje četnost záběrů a počet chycených ryb tak možná z 30%, 70% procent úspěchu spočívá v tom, JAK je krmení předkládáno v té které vodě.

Chytání na bič je chytání u břehu. Jestli je prut dlouhý 5 m a asi metr je ho nad břehem, pak se bičem na tekoucí vodě dá chytat jen 4 metry od břehu, přesně na délku prutu, která je vystrčená nad vodu. Já rád používám šestku, skutečně postačí i čtyřka – na ovládání, než se člověk naučí chytat s dlouhým prutem lze čtyřku doporučit. Kratší prut než 4 metry je pro popisovanou metodu nepoužitelný. Určitou nevýhodou chytání na dlouhé pruty je na zarostlých vodách nutnost mít nad sebou volný prostor bez větví.

Zopakuji podstatné. Z navijáku se vytáhne jen takový kus vlasce, aby olůvko dosáhlo asi k nožičce navijáku, nejvýš ke konci prutu. Kratší vlasec není dobrý proto, že se pak ztěžuje napichování nástrahy a namačkání krmení. Krmení se nedává pořád jako u krmítka. Krmení se dá při několika prvních nadhozech, a jakmile ryby začnou brát, krmení se omezí. Nechceme nakrmit ryby, chceme je stáhnout na místo chytání a udržet je tam. V létě je dobrý partikl, řepka, pšenice, kroupy, konopí atd. To v řece zapadá do štěrku na dně, ryby to cítí a hledají mezi štěrkem a kamínky, na stojáku v bahně. Jemnou součást krmení celkem rychle odnese proud. V zimě, a když je voda chladná, zjara či napodzim, se musí krmit spíš méně a raději bez partiklů. Ale zpět k biči a prokrmenému místu. Jakmile záběrů ubývá a intervaly se prodlužují, zase se několikrát krmení na olůvko namačká. Olůvko vždy bez výjimky průběžné, co nejlehčí a háček se umístí asi nejvýš 5cm od olůvka. Forpas nesmí být delší, 20-30cm jak se psávalo ve starých knihách je nesmysl. Ryba dokáže nástrahu nasát na kraj tlamy, nadzvedne jí ode dna 1-2 cm a ucítí nějakou zradu a vše vyplivne a při delším forpasu než asi 5 cm rybář vůbec nic nevidí. Brko je na vlasci fixováno dvěmi bužírkami, lépe proužky z ventilkovky většího průměru a fixace musí být tak pevná, aby se brko ani po několika hodinách chytání na vlasci neposunulo, ale bužírka-gumička na těle brka musí být posuvná, aby se dalo brko seřizovat podle síly proudu. Kdyby se nastavil vlasec delší než prut, nešlo by nadhodit. Brzda navijáku je lepší přední, velká citlivost a nekolísavý běh cívky je samozřejmostí. Vždy je lepší pochytání s kvalitním navijákem, ale na bič opravdu postačí i velmi levný „bakeliťáček“ bez ložisek, naviják se vlastně moc nepoužívá. Je na prutu jen proto, aby se dalo povolit větší rybě, kterou však neustálý mírný tah velmi dlouhého prutu poměrně brzy unaví. Zvláštností chytání na bič je to, že se brzda úplně povolí asi tolik, aby šlo nadhodit, aby při nadhazování neproklouzla. Řadič navijáku se při nadhazování neodklápí, chytá se přece jen na délku vlasce, která odpovídá délce prutu. Tření vlasce v očkách na zaseknutí ryby bohatě stačí a při větší rybě by při záseku buď v lepším případě prasknul vlasec, v tom horším špička prutu. Doufám, že čtenáři správně pochopí, že se prostě bičem nijak nenadhazuje, jen se spodem velmi jemně zhoupne prut ve směru po proudu a ihned se prut položí do zpětné vidlice. Olůvko s krmením se samo v proudu usadí vždy na stejné místo. To je dané neměnnou délkou prutu a vlasce. Brko = vlastně „policajt“ je na vlasci napevno a bužírkou (gumičkou) na těle brka se „vyšteluje“ vodorovná poloha brka. Je k tomu třeba trocha šikovnosti a nácviku, jako ostatně při jakékoli rybařině a kdo to zvládne, brzy onen zvláštní půvab této jemné rybařiny ocení.

Většina rybářů se snaží nadhazovat daleko v domění, že velká dálka = velká ryba. Je to poměrně velmi úsměvná představa. Svoje opodstatnění má daleké chytání jen tehdy, když se rybář nechce chovat na břehu tiše. Také není třeba žádné těžké olovo ale jen takové, aby udrželo v proudu nástrahu u dna na jednom místě. Krmítko není ani potřeba. Krmení se prostě jen namáčkne na olůvko (obr. 5). Krmítko by díky svojí váze jen zbytečně přetěžovalo jemný prut.

Obr. 4: háček brutální velikosti asi 7-10 na návazci 0,14 – 0,16 (v zimě 0,10-0,12 max), olůvko asi 5-8g podle proudu, háček od olůvka max asi 5cm.
Obr. 5: Pouze zavlhlé krmení (nepřevlhčit a během chytání dovlhčovat na soudržnou, ale drobivou konzistenci) namáčknout jen na olůvko, nadhazuje se lehkým zhoupnutím prutu a vzdálenost olůvka od špičky prutu je na úroveň nožičky navijáku, max na délku prutu.

Detail umístění prutu nad vodou je patrný z obr.1 a 2, vyvážení brka je vidět na obr.3. Při chytání na stojáku se dá chytat i ve směru prodloužení prutu, pak se nadhazuje o délku vlasce, danou délkou prutu dál, než je samotná délka prutu nad vodou. Na stojáku jde tedy chytat asi dvojnásobně dál, než na řece.

Obr. 2: detail speciální vidlice umožňující maximální vystrčení prutu nad vodu

Obr. 3: V detailu je vidět vyvážení husího brka – toto je absolutně nejcitlivější signalizátor záběru, bohužel použitelný jen za bezvětří, posunováním gumičky na těle brka se vyvažuje síla proudu tak, aby brko viselo vždy vodorovně a díky nestejně dlouhým ramenům váhy je dokonale vidět sebemenší pohyb kratšího ramene.

Jak už bylo řečeno, chytá se jemným způsobem a vše je patrné z obr. 4 a 5.

Obr. 6: Nejjednodušší těsto = až u vody těsně před chytáním namočený a po pár vteřinách vymačkaný čerstvý rohlík.

Vůbec není potřeba jakákoli speciální nástraha, nejúčinnější je jakési těsto z rohlíku viz obr.6. Na obrázku není vidět, že hrot háčku z útržku těsta vyčnívá a stejně tak háček „kouká“ při chytání na červíka i na žížalku. Nejen že to nevadí, je to lepší. Velmi kvalitní a ostrý malý háček je podmínkou! Jen v případě požadavku na plovoucí nástrahu se použije nějaká foukačka, či pšeničný a i rýžový burison. Velmi účinný je bílý červ, ale jen tehdy, kdy neotravují oukleje. Ty umí být skutečně otravné. Na ně je nejúčinnějším „lékem“ jedno nebo dvě zrnka kukuřice, a když nejsou ryby ochotné brát tak velkou nástrahu, stačí zrnko pšenice či jedna kroupa.

Obr. 7: Kulička těsta na háčku č.7.

Velmi jemně se dá jistě chytat i na feeder. Mně však vadí nejednoznačné poškubávání špičky. Tak jako mě neuchvátil feeder, tak někdo třeba nebude nadšený z představy dlouhého prutu a nutnosti určité dávky šikovnosti. Někdo tomu ale možná propadne, jen o té možnosti neví. Sám jsem se v žádné rybářské příručce nikdy nesetkal s tak důkladným popisem tohoto starého, podceňovaného a asi zapomenutého způsobu chytání ryb, jaký zde předkládám. Taky jsem měl asi smůlu, že jsem nikdy neviděl, že by se na feeder dalo nachytat víc a větších ryb. O klasickém odhozáku s krmítkem ani nemluvě.

Komerční sdělení:

Ale dosť už polemizovania však sa všetci patričným spôsobom chápeme, teraz k rybačke, ktorú sme obaja absolvovali opäť na našom obľúbenom súkromnom rybníku v Zemianskej Olči v termíne 7.-13.5.2010. Prípravy na našu vytúženú rybačku v tomto roku na ktorú sme čakali počas dlhej zimy boli dlhodobé, ale veď to všetci poznáte ako plynie pomaly čas v práci pred poriadnou kaprárskou výpravou.

Po pobalení všetkých potrebných vecí a uložení ich na jednu kopu sme boli presvedčení, že ideme každý na vlastnom aute, ale vďaka bohu to dopadlo dobre a naložili sme auto do posledného voľného miesta. Cesta ubiehala pomerne rýchlo keď sa človek teší a je plný očakávania ako nám to v mesiaci máj pôjde, keďže sme v tomto mesiaci ešte nechytali. Miesta sme mali rezervované od hospodára Mariána ako bolo dojednané už v mesiaci január takže pohoda. Po príchode nás ale čakalo trpké prekvapenie.

Tak takto to u nás vyzeralo

Naše miesta boli zaplavené, ale ako sa hovorí „rybár nepozná zlé počasie ale zlé oblečenie“. O tomto stave nás pred príchodom hospodár Marián informoval pokojným telefonátom takže sme na to boli dostatočne pripravení.

Krásny 14 kg úlovok hneď v prvý deň rybačky

Začala sa naša rutinná práca ako je postaviť bivy, pripraviť krmivo, nafúkať čln, pripraviť stojany a udice s nástrahami. Dilema nastala u Laciho čo dať na háčik, keďže u mňa to bolo jasné ešte pred príchodom. Laco začal s SK-30, Brusinkou a Omegou. Ja som nastražil Lesnú jahodu, Tiger sugar crush a ustricu so sea foodom. Naše montáže vyzerali nasledovne. Rado použil silon o priemere 32 mm, olovo na fox klipe, šnúra fox a háčiky taktiež fox veľkosti 5 a 6. Laco použil silon o priemere 35 mm, montáže na priebežne s nadväzcom od merlinu s háčikmi fox veľkosti 5 a 6. Nástrahy sme vyviezli a nastal čas na náš úvodný prípitok k zahájeniu našej tak očakávanej rybačky. Počasie nám prialo bolo nádherne teplo. Gumených čižiem, ktoré sme mali na nohách sme sa zbaviť nemohli vďaka vysokému stavu vody v jazere. Rybačka začala výborne s príchodom našich skvelých priateľov (Jurajom, Marošom, Aďom, hospodárom Mariánom, Jozefom – všetkých by som touto cestou chcel pozdraviť), s ktorými sme sa dohodli na rovnakom termíne spoločnej rybačky. V prvý deň sa mi podarilo uloviť krásneho šupináča s hmotnosťou 14 kg (Tiger Sugar Crush – Starbaits (20 mm + 20 pop up).

Dobrá partia priateľov na rybách je základ úspechu

Lacovi sa však v tento náš prvý deň príchodu nedarilo a nepodarilo sa mu chytiť ani šupinu, ale nálada neklesala veď sme mali pred sebou ešte krásnych 6 dní. Aby som sa nerozpisoval príliš veľa zhrniem to asi takto. Za 7 dní lovu sa nám podarilo chytiť krásne ryby o rôznych veľkostiach od 2 do 15,2 kg. Spolu sa nám podarilo vytiahnuť 62 ks kapra ktorých celková hmotnosť presiahla krásnych 500 kg.

15,2 kg krásavec poteší

13,4 kg kaprí šupináč

10,2 kg kapor

12 kg krásne stavaný lysec

Počas celej rybačky nám ryby brali väčšinou v skorých ranných hodinách do 11 hodiny dopuludnia, potom nastal útlm a znova sa to pustilo od 15 hodiny do pol noci. Po pol noci sa nedialo nič, preto sme sa v kľude mohli vyspať do ďalšieho dňa. Podarilo sa mi na boilies Tigrí orech vytiahnuť aj dvoch pomýlených boleňov z ktorých sa evidentne stali „vegetariáni“. Rybačka bola perfektná aj preto, že sme tam boli skvelý kolektív bláznivých rybárov, ktorí si navzájom nemajú čo závidieť. Až predposledný deň výpravy sme zažili poriadnu búrku. Všetko by bolo OK až na to, že ryba čaká na takéto „šialené“ počasie a práve v tom najväčšom lejaku sme mali krásne zábery, ktoré sa nám podarilo pretaviť do víťazného konca a zdolať bez ujmy na našom zdraví pri tak silných bleskoch. Rybačka sa nám jedným slovom vydarila hoc sme čakali, že sa nám podarí zdolať aj rybu nad 20 kg. Škoda, možno nabudúce. Opäť navštívime náš najobľúbenejší rybník v mesiaci júl a pevne veríme, že sa nám podarí zdolať tú pre nás tak doposiaľ nepoznanú hranicu dvadsať kg a budeme na seba právom hrdí.

13 kg

13,8 kg

Ešte raz vďaka majiteľovi Igorovi a hlavne hospodárovi Mariánovi, ktorý sa o nás staral ako z učebnice a samozrejmé všetkým naším kolegom rybárom s ktorými sme strávili úžasných sedem dní na tak krásne zarybnenom rybníku na juhu Slovenska v Zemianskej Olči.

13 kg kapor sazan úžasný bojovník

10 kg šupi

Za Carpparadise team Rado a Laco zo Slovenska s prianím všetkým PETROV ZDAR !!!!

1. Kdy a proč jste se rozhodli založit svůj Carp Team?
Myslím, že je ťažke hovoriť o nejakom konkrétnom roku, ale vidím to tak na 5rokov fungovania mojej spolupráce z otcom. On je rybárom už niekoľko desiatok rokov, ja chytám ryby od svojich necelých 4 rokov a som vďačný za to len jemu! Lov kaprov nám dal toho veľa…doslova sme sa zamilovali do lovu kaprov, asi každý vie o čom rozprávam…sme ľudia ktorí milujú adrenalín a toto je pre nás to ,,pravé orechové“.

2. Odkud jste a kolik členů má váš Team?
Pochádzame z Považskej Bystrice, čo je na severozápadnom Slovensku. Náš tým sa skladá z 2 členov- Ivan Teplan, Martin Teplan. Na ryby chodíme vačšinou sami, ale niekedy z kamarátmi, alebo ja často chodievam iba z priateľkou!

Ivan Teplan (osobní rekord: kapor 19,6kg) a Martin Teplan (osobní rekord: kapor16,5kg, amur 20,5kg a 22,5kg)

3. Jaký revír nejčastěji navštěvujete?
Najviac času trávime na VN Nosice, čo je neďaleko nášho bydliska, ale jazdíme aj na okolité rieky ,napríklad Váh alebo Hričovský kanál. Ale návštevujeme aj iné územia Slovenskej republiky. Ja tretí rok študujem rybársku školu, ktorá sídli neďaleko Bratislavy, tak navštevujem aj okolité rieky a vo veľkej miere jazerá a štrkoviská.

4. Preferujete svazové nebo soukromé vody?
Samozrejme že preferujeme zväzové vody, ale aj zopárkrát sme sa rozhodli navštíviť nejaké súkromné vody.

5. Jak se stavíte k metodě C&R (chyť a pusť)?
To je pre nás samozrejmosťou, ale viete ako to je vždy sa niekto nájde, na Slovensku je pár revírov z týmto „režimom“, ale to je nič. Keby sa všetci ľudia správajú ako športový rybári, nemuseli by sme sa báť o to, čo tu budeme za pár rokov vyťahovať z vody! Takže ,,Kapor je kamarát a kamaráti sa nejedia :-).

6. Máte nějakou veselou (publikovatelnou) historku od vody?
Je ich veľa, určite ich nájdete v článkoch zverejnených či už na webových stránkach, alebo v časopisoch, v ktorých boli naše články zverejnené :-).

7. Máte nějaké sponzory, nebo do všeho investujete ze svého?
Ivan Teplan – tester SBS Baits a Essential Baits, Martin Teplan – LK Baits.

8. Máte nějakou svou vlastní internetovou stránku, pokud ano, co se na ní mohou návštěvníci dozvědět?
Máme, funguje približne 2 roky – www.imtbaits.wbl.sk, tam nájdete všetko potrebné o nás aj kontakt na nás, takže neni problém, ak máte hocijakú otázku zkontaktovať sa na naše e-mailové adresy!

9. Jaké má váš Carp Team plány do budoucna?
Určite ísť niekam do zahraničia, či už Francúzsko, Taliansko alebo iné štáty. Zatiaľ sme navštívili len Slovensko a Česko, skoro domáca pôda, tak to by bolo také niečo do budúcna, ísť niekam von.

10. Je něco, co byste chtěli vzkázat ostatním kaprařům prostřednictvím LovKapra.com?
Prajem vám veľa úspechov a veľa pustených rýb z pozdravom E.S.W. Carpfishing Team. C&R :-)

Děkuji za rozhovor a přeji Vám hodně kaprů na prutu!