V následujících řádcích se pokusím tuto křivdu alespoň trochu napravit a popsat „jak na to“ na malých řekách. Zaměřím se především na řeku svého srdce – Jizeru. Jsem si vědom faktu, že každá řeka žije svým specifickým životem a má své specifické zákonitosti, přesto se domnívám, že spousta mých postřehů z Jizery bude použitelná i kdekoliv jinde. Jsem velice rád, že neexistuje nic jako „univerzální návod“, protože pak by se z rybařiny vytratil jeden z jeho důležitých prvků – radost z objevování nových fint a zákonitostí. Konec omáčky a pojďme na věc!

1) Definice malé řeky

Osobně za malé řeky považuji všechny naše řeky a říčky s výjimkou Labe od Kolína a Vltavy od Orlické přehrady. Je to subjektivní názor, ale nějaké měřítko jsem si stanovit musel:-). Malé řeky jsou, na rozdíl od velkých, podstatně citlivější na rychlý vzestup hladiny při intenzivních srážkách. Zpravidla však voda rychle přijde a stejně rychle odejde. Nejednou se mi stalo, že jsem měl po nočním lijáku vidličky nebo část vybavení ve vodě.

2) Základní přístup

Pokud se za každou cenu honíte za trofejními kapry a kila jsou pro vás jediným měřítkem, tak už další řádky ani nečtěte – rybaření na malých řekách nebude nic pro vás. Je nutné si trochu upravit své žebříčky a uvědomit si, že např. kapr průměrné velikosti z Labe může být na malé řece považován za trofejního. Nehoňme se tedy za kily, ale zaměřme se především na sílu zážitku a prožití doposud neprožitého. Naše malé řeky a říčky stále mají své kouzlo a tajemství a je jen a jen na nás, abychom tyto hodnoty objevili. To se nedá popsat, to se musí prožít.

Kapr z malé řeky zná dokonale svůj revír a přesně ví, kdy a do jaké vázky zajet. Síla a bojovnost těchto kaprů je nepředstavitelně větší než kaprů ze stojatých vod či líných velkých řek. Jsou to učinění divočáci. Je to dáno tvarem těla, které mívá torpédovitý tvar, a je osazeno mohutným kormidlem v podobě ocasní ploutve. Pokud se podíváte na rybu seshora, naskytne se vám zajímavý pohled na neuvěřitelnou šíři těla říčního kapra. Zkrátka atlet-sprinter v dobré formě. Nicméně i zde se lze čas od času setkat s kapry, kteří jsou spíše vyšší než delší.
Rybaření na malých řekách není naštěstí jen o kaprech, i když především na ně upírám svou pozornost. Jsem rád za druhovou pestrost, a proto mám radost i z ryb, které se pověsí omylem na háček při říční kaprařině, ať už je to pěkná parma, tloušť či sumec.

Pokud se rozhodnete zkusit své rybářské štěstí na některé z našich malých řek, pamatujte prosím na to, že těch opravdu velkých ryb tam nebývá hodně a trvá jim velmi dlouhou dobu než dosáhnou své trofejní velikosti. A opravdu není důležité, zda je to kapr, parma, lín či tloušť. Přístup „Chyť a pusť“ by měl být samozřejmostí. To, že se ryby dají chytat opakovaně, dokazuje obrázek kapřice jménem Líza, která byla na Jizeře na témže místě prokazatelně chycena již třikrát, a to třemi různými rybáři.

3) Jak se chovat u vody

Pokud si myslíte, že se umíte u vody chovat tiše, chovejte se ještě tišeji. Pokud si myslíte, že se umíte chovat nenápadně, buďte ještě nenápadnější. Každá chyba, každé prozrazení vaší přítomnosti může znamenat vyplašení ryb na několik hodin. Být nenápadný, znamená být úspěšný. Pokud nechytáte např. u druhého břehu, je nenápadnost jedním z klíčových faktorů.

4) Vhodný cajk

Platí zásada cajku přiměřeného dané situaci a podmínkám. To neznamená nic jiného, než že vybavení musí být takové, abyste byli schopni ovládat rybu, nemělo by to být naopak. Jelikož často bývají zajímavá místa celkem vzdálena od civilizace a přístupná jen pěšmo, je nutné z klasické hard-kaprařské výbavy vyřadit některé těžké a často i zbytečně nadbytečné „nezbytnosti“ (stojan, megabivak, stolek, gril, 5 kg supertěžkých olov, tyčovku,….) Teď jsem si trošku zapřeháněl, ale věřte mi, že na zádech či v ruce je každé zbytečné kilo výbavy navíc velmi znát. Snažte se, abyste byli schopni vše pobrat najednou. Kde to terén dovolí, můžete použít na odvoz cajku od auta k vodě vozík k tomu určený či obyčejné stavební kolečko:-).

A co s sebou tedy vzít k vodě?

Pruty – 10–12 ft (3-3,6m) v 2,25-2,75 lb nejlépe s plnoparabolickou akcí. Kratší pruty bývají výhodou – značně to usnadní manipulaci. Pamatujte na to, že je zbytečné mít příliš měkký prut, pokud budete chytat v těsné blízkosti překážek či přímo v překážkách, a příliš tvrdý prut, budete-li lovit na vodě bez překážek. Léta jsem používal pruty Sportex Carp Exclusive 2,5 lb a mohu říci, že byly dostatečně silné pro boj v překážkách, přesto si bylo možné na nich vychutnat i souboj s menším kaprem či parmou. Od letoška vlastním Free Spirit E.S. 2,75 lb – jsou to zdolávací speciály a mohu říct, že už chápu proč. Zdolávání s těmito pruty je opravdové pošušňáníčko:-).

Navijáky – velikost 30 – 50 je zcela dostačující. Naviják s bait-runnerem zde má své opodstatnění, protože i metr vlasce navíc, ztracený při dobržďování, může znamenat ztrátu ryby ve vázce. Rád chytám v tom největším marastu, kde je nutné nedat rybě hned po záběru ani metr volnosti – je to brutus styl, ale velice účinný. A ten adrenalin, co vám budu povídat:-). Je nutné mít prut nadosah, abyste mohli na záběr okamžitě reagovat.

Vlasec – 0,25 – 0,35 dle podmínek.

Návazcové šňůrky – 10-25 lb. Trpím na Kryston, proto nejčastěji používám Super Silk 14 lb, Super Novu 15 lb a méně často pak Super Mantis 25 lb. Nebráním se však ani použití šňůrek od Carp Systemu či Osprey. Záleží na vkusu každého soudruha:-).

Háčky – velikost 4-10 bez protihrotu. Praxí mám ověřené, že se ryba při ukotvení ve vázce snadno zbaví háčku bez protihrotu. To, že rybu neodsoudím k smrti, je pro mě dostatečně pádným důvodem pro jejich použití. Mezi mé oblíbené háčky patří Ashima Indispensable, Fox Teflon Arma Point SSC a SSBP, Drennan Continetal a Carp System E či jiné, tvarově jim podobné.

Olova – 20-150g zpravidla plochých tvarů. Většinou chytám těsně u svého břehu, proto si vystačím s olovy 20-60g. Pokud lovím u protilehlého břehu, tak používám taková olova, abych byl schopen montáž udržet na místě.

Vidličky – břehy bývají přírodní, proto je stojan zbytečností. Vyplatí se mít s sebou i dlouhé, zavrtávací vidličky.

Hlásič, swinger – lze se bez toho obejít, záběry bývají velice razantní a navíc je nutné být v dosahu prutu. Nevzbudí-li vás však řev navijáku, tak si klidně vezměte hlásič s sebou.

Backleady (zadní olova) – zpravidla se chytá na dost omezeném prostoru a právě maličkost, kterou zadní olova jsou, vám ulehčí život při zdolávání ryby, protože se vám ryba nezamotá do druhého prutu. Vlastním backleady se zámečkem od firmy Fox, se kterými jsem velmi spokojen. Občas jsem však riskoval jejich utržení v kamenitém dně, proto jsem si pro tyto situace vymyslel zcela funkční náhražku. Stačí mít kancelářskou sponku, gumičku a kámen. Do gumičky se dá menší kámen, sponka se provlékne gumičkou, pověsí se na vlasec a spustí do vody. Pokud se někde na dně kámen zachytí, tak při tahu vlasce snadno odpadne. Je to levné, jednoduché a hlavně účinné.

Bivak pro jednoho či deštník – pokud je předpověď počasí velmi nepříznivá, beru si s sebou svůj 12 let starý bivak deštníkové konstrukce, jinak spím pod širákem či pod deštníkem.

Papíry, podběrák, drobná bižuterie, prak, lehká podložka, váha, metr, foťák+náhradní baterie, čelovka, spacák, lehátko, toaleták+lopatka, talisman pro štěstí, krmení pro ryby, svačina pro rybáře, něco k pití a placatka na zapití úspěchu.

5) Vhodná doba

Zde platí podobné zákonitosti jako na velkých řekách. Dá se říci, že prakticky neexistuje vyloženě nevhodné období, vyjma povodní a jarního tání, kdy je voda prakticky bez kyslíku. Přesto je na Jizeře, zpravidla koncem června a začátkem července, velice obtížné docílit záběru – je to dáno tím, že vodou putují tisíce a možná i milióny chrostíků a ryby v tuto dobu jednoznačně preferují tuto přirozenou potravu.

To už je však místní specifikum a každý si podobná hluchá období musí na své oblíbené řece vypozorovat sám. V tuto dobu chodím vláčet, protože chytit kapra je téměř nemožné. Tak a můžeme se v klidu vrhnout na další, stěžejní část úspěšného lovu – volbu správného místa.

6) Volba místa

Stejně jako na rybníku či velké řece, tak i tady bude platit, že oblíbená místa výskytu kaprů se budou měnit v závislosti na roční době (resp. teplotě vody).

Zima – je třeba vycházet z faktu, že metabolismus ryb je zpomalený a ryby neplýtvají zbytečně svou energií v boji s proudem. Ryba v tuto dobu není příliš aktivní, proto musí být aktivní především rybář a snažit se rybu najít. Více než kdykoliv jindy platí pořekadlo „Změna místa, ryba jistá“. Úspěšná místa mohou být:

- hluboké, vymleté jámy
- nadjezí
- hlubší tišiny za potopenými překážkami
- přítoky teplejší vody (výtok z elektrárny či čističky)
- slepá ramena a menší přítoky – zimní povodeň sem často vytlačí nejen přebytečnou vodu, ale spolu s ní i ryby – to je pak to správné místo, kam jít v zimě zkusit štěstí.

Jaro, léto, podzim – dá se říci, že vhodná místa budou dosti podobná pro všechna tři zmíněná roční období, vyjma letních veder, kdy voda postrádá kyslík a ryby cíleně vyhledávají místa pod jezy, kde se voda okysličuje. Když se vám podaří najít místa, kde se koncentruje potrava, máte napůl vyhráno. A kde to je?

- vracáky
- rozhraní proudů a tišin
- místa za překážkami či přímo v překážkách (kromě potravy se zde ryby cítí být i v bezpečí)
- tišiny za mostními pilíři
- podemleté břehy
- převislé stromy nebo bujná pobřežní vegetace v bezprostřední blízkosti břehu
- soutoky s menšími toky

Mějte na paměti, že místa, která vypadají slibně ze břehu, mohou být zcela nechytatelná, proto si dno pořádně prozkoumejte předtím, než začnete svému místu věnovat svůj čas a energii. Základní obrázek si lze udělat protahováním místa olovem a použitím markeru. Podrobný obrázek získáte buď použitím lodě (+ echolot, olovnice či bidlo) nebo tím, že si prostě v létě do vody vlezete a dno si buď oťapete nebo oťukáte bidlem.

Všichni asi znáte zklamání a bezmoc, když přijdete k vodě a „váš oblíbený flek“ je obsazen, proto se snažte najít si takové místo, kde o vás nikdo neví nebo je tam komplikovaný přístup, který většinu „parazitů“ odradí.

7) Strategie krmení

Na řece platí více než kdekoliv jinde heslo mých německých kamarádů z Black Label Baits „Eat or die“ čili „Žer nebo zemři“. Zní to drsně, ale má to svou logiku – řeka je živá a potravní konkurence vysoká. Pokud ryba nesežere nabízené sousto teď, tak už nedostane druhou šanci, protože to sežere jiná ryba. Tak to prostě funguje.

Na rozdíl od velké řeky však jeden zásadní rozdíl existuje, a tím je množství krmení. Na malé řece si zpravidla vystačíte s relativně malým množstvím krmení. Opět se budu opírat o zkušenosti z Jizery:

- Pravidelnost – malé dávky krmení (20-30 kuliček) v denním či dvoudenním intervalu přináší větší efekt
- Sem-tam metoda – nemá smysl naházet kuličky jen do prostoru, kde hodláme lovit. Lovím-li podél břehu, tak vezmu např. 20 z 30 kuliček a jednu hodím sem, druhou tam do úseku od mého místa do cca. 50 m po proudu. Prokrmím tím pás 50 metrů a především donutím rybu hledat další kuličku. 10 z 30 kuliček pak rozházím v lovišti.
- Malý průměr boilies – možná je to místní specifikum, ale průměr kuličky 14-16 mm bývá mnohem lepší než větší průměry. Na velikost lovených ryb to nemá žádný vliv.
- Pelety, partikl – občas používám na rozjetí fleku, ale čím dál tím méně, protože mou snahou je upoutat především kapra. Přesto se nevyhýbám chytání na pelety, ať už na klasické halibutky či na prověřené pelety od Carp Devil Baits.
- Dokrmování – po každém záběru preventivně dohazuji cca 5 kuliček, protože nevím, zda kapr zabral na první kuličku, kterou v místě našel, nebo až na tu poslední. Jistota je jistota.

8) Strategie lovu

V této kapitole budu opakovat některé věci, o kterých jsem už psal výše, ale není vyhnutí:-). Předpokládejme, že jsme ve správnou dobu na správném místě a ryba o nás neví… Co a jak tedy ještě udělat?

Lov u protilehlého břehu – máme dvě možnosti, jak dostat naši montáž na druhou stranu:

1) Nához – zdá se to být lehlé, ale není. Občas je třeba nahodit blízko potopených kmenů nebo pod převislé větve stromů, a to velice, ale velice přesně a právě v této situaci klasický nához přes hlavu úspěch neslaví – doba letu je příliš krátká na to, aby se dalo místo dopadu jakkoliv korigovat. Nához spodem lze lépe v letu kontrolovat a případně jej včas zastavit a zkusit to znovu. Je to jako se vším – chce to cvik a za chvíli to jde. Riziko vyplašení ryby je minimální, protože jsme od ní dost daleko. Proud je zpravidla nejsilnější v prostředku řeky, proto je vhodné dostat vlasec co možná nejvíce mimo jeho vliv -> špičky prutu k nebi nebo použít, umožňuje-li to struktura dna, zadní olova.

2) Zavezení, zaplavání – místo bude vyplašené, ale montáž bude přesně tam, kde ji chceme mít. Chceme-li chytat pod převislými větvemi stromů, je vhodné chytat přes kolíček – vlasec je veden nad hladinou od prutu až ke kolíčku, který je uchycen na větvi a dále pokračuje od kolíčku na dno. Při záběru se vlasec sám vycvakne z kolíčku a je to! Výhodou je přesné umístění montáže a prakticky nulový vliv proudu na napnutý vlasec. Nevýhoda patrně neexistuje žádná, spíše jen riziko, že zapřáhnete vodáka či letící kachnu, tak jak se to povedlo mně. Osobně preferuji nahazování.

Lov uprostřed řeky (nadjezí, hluboké, táhlé úseky) – tak tohle je doslova brnkačka. Jednoduše se montáž pošle na požadované místo a je to! Metřík sem, metřík nehraje vůbec žádnou roli. Tato místa však bývají hojně navštěvována rybáři kvůli snadnému přístupu k vodě nebo pohodlnému rybolovu. To jsou důvody, proč se těmto místům vyhýbám.

Teď se dostanu do konfliktu s tím, co jsem napsal o množství krmení o několik řádků výše – zde je vhodné trochu více „přitlačit na pilu“, protože proud roznese krmení na poměrně velký prostor. Chceme-li dostat krmení na naše loviště, je nutné jej naházet do vody, s ohledem na sílu proudu a hloubku, o několik desítek metrů výše proti proudu.

Lov u bližšího břehu – můj oblíbený způsob lovu. Prakticky jedinou nevýhodou je vyplašení lovného místa po každém záběru.

1) Lov těsně u břehu vyžaduje chovat se maximálně nenápadně. Je dobré mít vidličky zapíchnuty dál od břehu, tak aby špičky prutu nezasahovaly nad hladinu a nepůsobily rušivě. Když už nahazuji, tak max. 10m od břehu, ale často montáž jen pokládám. Použití zadních olov vidím jako nutnost. Záběr na tak krátkou vzdálenost je velice razantní a boj velice prudký, i když poměrně krátký. Kdo to nikdy nezažil, nepochopí!

2) Lov pod keři či převislými větvemi níže po proudu – montáž lze dopravit na místo dvěma způsoby (pominu-li loď či zaplavání, což se mi v dané situaci jeví jako nesmysl):

– Položit montáž na místo a odnést si prut do vidliček

– Nához – ale tak trochu jinak. Mým cílem je dostat montáž pod keř, ze kterého padají do vody různé brebery, na kterých si ryby pochutnávají. Přímo nahodit se tam nedá a zanést montáž také ne. Ale jak to pod ten keř dostat? Řešení je jednoduché – využít síly proudu. Stačí jako zátěž použít kulaté nebo válcovité průběžné olovo a nahodit na úroveň keře do proudu. Síla proudu za pár minut olovo i s montáží odvalí přímo pod keř. Podmínkou je, že se tam nikde nenachází vázky.

9) Montáže

– není nutné tvořit jakékoliv zvláštní vychytávky. Život v řece je v neustálém pohybu a ryba nemá čas na to, aby zkoumala naše montáže. Zaváhá-li, nežere.

10) Epilog

Na Jizeře chytám už 25 let z toho se 12 let pokouším cíleně chytat kapry a zatím se mi nepodařilo překonat hranici 10 kg, přesto se tam rád vracím a stále se tam vracet budu. Mám to tam rád a ta zvláštní náklonnost je zakořeněna hluboko v mém nitru. Doufám, že regulace toku a „citlivé úpravy“ (doufám, že ta ironie je tu cítit) správce povodí nezničí tento kus nádherné země. Doufám, že budu moci svým dětem jednou ukázat, u kterého stromu jsem vytáhl krásného kapra, za kterým keřem mi utekla velká parma a pod kterým jezem bydlí místní vodník. Chci jim jednou vyprávět podobné příběhy, které jsem slýchával od svého dědy ve svých rybářských začátcích. Doufám a věřím!

S pozdravem „Co sežereš, nechytíš“

Miras – Kapří Pohoda – www.kapripohoda.cz

V našich podmínkách k přirozenému tření dochází v období mezi květnem a červencem. Přesná doba je dána teplotou vody, která by měla mít zhruba 15 – 18 °C.

Karperpaai 2009 (04:49 min.):

Použité komponenty:

- 20 vajec
- 2kg boilies zmes 50/50
- 50ml aminokomplet broskyňa cesnak
- 50g glutén
- 100g melasová múka
- 2 hlavičky cesneku

Postup:

- rozbiť vajíčka a vymiešať

- do rozmiešaných vajíčok pridáme aminokomplet a pretlačíme cesnak a premiešame

- navážime sypké chuťové stimulátory (melasová múka a glutén), prisypeme 1kg boilies zmesi a všetko poriadne premiešame

- vysypeme do rozmiešaných vajíčok, poriadne vymiešame

- postupne pridávame zostatok  boilies zmesi a vymiešame cesto

- počkáme cca 15 min, aby cesto vyzrelo

- môžeme si cesto zabaliť do fólie, uskladniť v ladničke a pokračovať nekôr, napr. na druhý deň (má to aj výhody, cesto vyzrie a lepšie sa sním ďalej pracuje)

- alebo pokračujeme rolovaním boilies

- vyrolované boilies ovaríme (1,5-2 min)

- dáme vysušiť (3-5 dní) a uschováme v mrazničke
Želáme veľa úspechov pri výrobe a love kapitálnych kaprov.
Ludo - PM fishteam

Chytáte-li v blízkosti břehu, chce to určitě jistou dávku opatrnosti a nenápadnosti, jinak si ryby spolehlivě vyplašíte. Tímto způsobem sice většinou neulovíte ty největší kapry v revíru (ovšem i to se může stát), nicméně pokud se daří, tak si můžete náramně zachytat kapry  i tehdy, kdy byste si s nástrahou na dně, jak se říká „ani neškrtli“. Pokud tuto metodu lovu neznáte, nebo jste ji dosud nezkoušeli, můžete se inspirovat tímto videoklipem.

Floater Fishing for Carp (06:26 min.):

African Carp Fishing Adventure (05:45 min.):

Jako bonus přidávám další africké video od stejného autora. Jedná se o parádní záběr kapra. V této naší zimě docela dobrá podívaná…

Carp Fishing SA – Amazing run (01:37 min.):

Ačkoliv jsem členem MRS a chytám spíše na místních revírech, na řece Lužnici jsem za poslední dva roky rybařil zhruba 4 týdny (4x výprava po týdnu). Společně se svým tátou a bráchou třikrát po týdnu na jaře a jednou pouze s tátou v podzimním období. Vždy jsme jezdili na stejné místo, které se nám osvědčilo hlavně v jarním období. Na podzim jsme zde neměli žádný úspěch, ale možná to bylo dáno tím, že už bylo poměrně dost studené počasí a kapři se v tomto období stahují do jiných, pro ně příznivějších míst. Přesnou lokalitu raději nebudu prozrazovat, i když znalci možná poznají.

Na toto místo jsme jezdili hlavně díky velmi dobrému zázemí, neboť jsme měli vždy pronajatou chatu přímo u vody (cca. 10m od řeky). To bylo velmi příjemné, neboť se člověk nemusel starat o bivak, měl elektřinu, tekoucí vodu a všechny výhody s tím spojené. Zkrátka nejvyšší možná relaxace. S panem majitelem jsme se už dobře seznámili a postupně navázali dobré vztahy. Snad jedinou nevýhodou bylo to, že se zde bohužel nesmí jako na většině svazových revírů, chytat non stop, takže jsme museli uprostřed každé noci stahovat pruty.

Poprvé jsme náš „rybářský flek“ prozkoumali koncem května roku 2008. Měli jsme k dispozici pramici, ovšem voda byla natolik teplá, že nebylo vůbec problém prozkoumat dno při koupání. To je naprosto ideální, protože si člověk dno i osahá a přesně ví, jak to kde vypadá. Nahrávalo tomu samozřejmě i to, že v našem místě byla minimální hloubka kolem 1 m, maximální potom pouze cca. 2,5 m. Bylo tedy možné projít celou řekou napříč. Řeka byla v našem místě široká přesně 75m (majitel prý měřil v zimě po ledu). Dno bylo převážně písčité, při našem břehu bylo kolem 1,5 metrů hloubky, pouze na středu řeky to šlo občas výše, že se člověk dostal třeba i na 1 metr, takové vyvýšeniny. Od půlky k protějšímu břehu to však bylo teprve ono! Dno se totiž postupně svažovalo až do 2,5 m. Těsně u protějšího břehu už bylo velmi kamenité dno a hloubka, že se člověk musel potopit, aby dosáhl dna. Kam nahazovat tedy bylo jasné, posledních 15 metrů řeky směrem k protějšímu břehu. To se nám nakonec i osvědčilo a potvrdilo naše představy o tom, kudy kapři nejčastěji projíždí. Bylo evidentní, že se zde nachází původní koryto. Řeka totiž byla po povodních v roce 2002 vybagrována, takže proto tak krásně čisté dno v podstatě bez vázek.

Protože jsme byli tři rybáři (6 prutů), vytvořili jsme krmný pás o délce asi 30m. Na týden jsme brali vždy cca. 30 kg voňavé vařené kukuřice a 10 kg boilies. Vždy dvě příchutě, tedy 2×5kg pytel. Občas jsme trochu sypali i pelety, případně experimentovali s jiným druhem boiliesu, ale už bez většího krmení.

První výprava dopadla velice dobře, první záběr přišel druhý den ráno tátovi, a to hned kapr 77 cm s váhou 11 kg. Zachutnala mu kulička boilie s příchutí Losos-sardinka o průměru 20mm. Bylo to až trochu nečekané, místní rybáři „krmítkáři“ opodál se okamžitě seběhli a začali říkat, že takového macka tu ještě neviděli. Nechyběly ani řeči o tom, že si od nás kapra zakoupí a že se ho snad nechystáme pustit! Civěli na podložku a mumlali si něco o tom, jaká je to škoda, kolik by bylo řízků, že jsme blázni atd… My jsme se ale důchodcům samozřejmě naprosto slušným způsobem elegantně ubránili a kapra lehce z podložky vrátili zpět do Lužnice, kam patří. Třeba v budoucnu potěší někoho jiného a pravděpodobně už bude i větších rozměrů. Přál bych si to…

úplně první úlovek, kapr 77 cm z Lužnice

V úplně prvním týdnu jsme si celkem dobře zachytali, největší kapři se pohybovali v rozmezí 70-80cm. Maximální hmotnost kaprů kolem 10 kg. Na svazový revír si myslím, že je to docela slušný úspěch. Příjemné bylo také to, že jsme málokdy ulovili kapra pod 60 cm, což se málokdy na svazových vodách zažije. Krmítkáři opodál pravý opak, za celý týden se dostali přes šedesát centimetrů pouze jednou.

není to nádhera?

Další dvě jarní výpravy byly také úspěšné. Lov probíhal ve stejném duchu jako dříve. Občas se na boilie spletl nějaký ten tloušť, bolen či amur. Největšího amura zde chytil brácha, a to o délce 75 cm. Budou tu však určitě i větší. Co se týká velikosti kaprů, podařilo se nám ulovit větší množství kaprů mezi 70-80cm (max. 10 kg), větší ne a ne zapřáhnout. O některé ryby jsme také přišli při zdolávání, ale i to ke kaprařině patří. Občas bych řekl, že to musely být pěkné kousky, ale těžko odhadovat, když tu rybu člověk nevidí. Kapři jsou zde opravdu velice bojovní a nevzdávají se jen tak lehce. Říční lov kaprů je skvělý právě v tom, že jsou ryby parádně bojovné a jejich zdolávání je dokonalým požitkem. Většinou se totiž jednalo o nepříliš vysoké kapry s velkými ploutvemi. Občas se však dalo narazit také na kapry vyšší, jak se říká „vypasenější“.  Všechny ryby však byly krásně zdravé a ve vynikající kondici. Zkrátka radost si zachytat. Kaprů mezi 60-70 cm opravdu moc a moc. I takové ryby nás vždy potěšily svým bojem. Mým největším úlovkem zde byl kapr o váze 10 kg a 79 cm. Tento „osmdesátník“ mi dal při zdolávání docela zabrat a byla to fakt paráda, navíc v úplně poslední den (večer) lovu, co jsem tam byl. Záběr byl neskutečně prudký, zkrátka „hrčák“ jak má být. Mám tedy dobrou vzpomínku.  Kapry mezi 70-80 cm nemám spočítané, bylo jich solidní množství.

můj největší kapr z Lužnice, 79 cm a rovných 10 kg

Jak už jsem psal, na podzim (konec září) jsem se tam vypravil s tátou a neměli jsme žádný úspěch. Byla zrovna docela velká zima, voda měla jen 13 stupňů a kaprům se zkrátka nechtělo a nejevili žádnou aktivitu. Ale i tak tam bylo pěkně! Nakonec jsme se po 4 dnech rozhodli vrátit domů, nemělo to cenu, nebralo zkrátka nic a bylo by asi zbytečné tam zůstávat.

Co se týká druhů boilies, tak největší úspěchy jsme zde měli na příchuť Scopex (moje nejoblíbenější, opravdu). Dále potom příchuť Losos-sardinka, Losos-oliheň a Mrtvý korýš. Co jsem tak slyšel i od jiných rybářů, tak zde prostě příchuť Scopex zřejmě dobře funguje. Mně se to potvrdilo, protože většina těch větších kaprů opravdu preferovala tuto příchuť. Vždy jsme chytali na 20 mm průměry. Občas jsem zkusil i panáčka nebo Pop-Up, ale to vůbec nefungovalo, takže jsem se vrátil zpět k jedné kuličce.

velké a silné ploutve – opravdový požitek ze zdolávání bojovných kaprů

Možná jste si všimli, že jsem celý článek psal v minulém čase. Jako kdybych se tam už nechystal vrátit. Ano, bohužel, je to tak… Letošní jarní výprava už byla naplánovaná… Stalo se ale něco velmi nepříjemného a tak trochu nečekaného. Asi před týdnem k nám dorazila velice smutná zpráva. Majitel chaty totiž dne 7.12.2009 zemřel. My se tak už nedostaneme na naší oblíbenou chatu a bohužel se už ani nikdy neuvidíme s panem majitelem, ke kterému jsme tak rádi jezdili. Bivakovat v tomto místě také nepřipadá v úvahu, takže jsme na tomto místě jisto jistě dochytali. Nedá se nic dělat, život jde dál a budeme se muset zaměřit jinam. Mrzí nás to všechny, protože jsme už střádali plány a těšili se tam.

Ještě bych rád sdělil jednu zajímavou příhodu, na kterou si vzpomenu při pomyšlení na již zesnulého pána. Stalo se to v minulém roce 2009. Než jsme odjeli, panu majiteli jsem zanechal jeden pytlík boilies. Trochu jsem ho to naučil, vysvětlil co a jak, navinul mu nový vlasec, udělal montáž, ukázal princip PVA šňůrky… Pán je totiž příležitostný rybář a tak jsem mu řekl, že to občas může zkusit taky. Navíc měl po týdnu našeho chytání dobře zakrmeno. Když viděl, jaké ryby taháme, tak ho to samozřejmě taky lákalo a začal se o to zajímat. A co se nestalo, štěstí přeje začátečníkům, to se přece ví! Druhý den po příjezdů domů mi zvoní telefon a ozývá se majitel chaty, že právě zdolal kapra 81cm a přes 10 kg. Poslal mi také MMS zprávou fotku. Bohužel jsem ji později omylem smazal, takže ji neukážu, což mě mrzí, hodilo by se to sem. Pán jistě nikdy takového kapra neulovil a bylo vidět, že z toho měl velkou radost. Dokonce takovou, že ho po vylovení sám od sebe pustil, což u důchodců opravdu nebývá moc zvykem a pán evidentně dříve metodu „Chyť a pusť“ nepraktikoval. Moc hezký čin, který nás všechny potěšil. Zřejmě tím i trochu (no spíš asi pořádně) poškádlil sousedy masaře… Jsem proto velmi rád, že si v posledním roce svého života mohl užít zdolávání takové ryby, a to i tak trochu díky nám. Podle fotek to byl opravdu krásný kapr, navíc hodně vysoký a tlustý…

kaprů přes 70 cm je zde opravdu dost, ale je třeba mít taky trochu štěstí…

Jsou ale v té Lužnici velcí kapři, jak zní název tohoto článku? Záleží na tom, jaké velikosti kaprů považujeme za velké… Osobně se přikláním k tomu, že kdo dosáhne hranice 10kg, tak to může považovat za docela dobrý úspěch. Jsem však přesvědčen, že tu budou i mnohem větší. Dle mého názoru kapři kolem 15 kg zde nebudou problém, možná ještě sem tam daleko větší. Není to ale vůbec nic jednoduchého, člověk musí znát dobře své místo a trochu vědět, jak na to. Docela smutné je také to, že zde chytá mnoho zarputilých masařů, kteří domů pravidelně nosí své dva kapry denně, a to za každou cenu. Samozřejmě je to legální a dle zákonů zcela v pořádku, ale zda to Lužnici jako takové prospěje… Nemám nic proti tomu, když si rybář občas vezme kapra, ale co je moc, to je moc. Zvlášť tehdy, když se ještě ten dotyčný chlubí, za co všechno ty kapry může vyměnit apod. Raději ale budu věřit tomu, že se blýská na lepší časy a že z této nádherné jihočeské řeky uvidím na fotkách mnoho krásných a zdravých úlovků! Řeknu vám, několikrát jsem byl svědkem, kdy v našem krmném úseku vyskočil opravdu pořádný kapr. Těžko odhadovat, ale jsou tam i větší, než jsme chytli my. Za to bych dal ruku do ohně!

amurům boilie Scopex chutná taky, na fotce brácha s amurem 75 cm, nevážen

Na Lužnici a zvláště na toto místo určitě nikdy nezapomeneme a ve svých vzpomínkách se tam budeme jistě rádi vracet! Moc si všichni tři vážíme těchto úlovků, protože je považujeme za mnohem větší úspěch, než nějaké kapry ze soukromých revírů, kde to zdaleka není takový problém. Raději desetikilový kapr z Lužnice, než metrový ze „soukromáku“, kde si jich pluje spousta, mnohdy na malém prostoru. Díky za to, že jsme tam mohli jezdit a snad se na nás tam z vrchu dívá i zesnulý pan majitel…

vzpomínky zůstanou… snad bude kaprů v Lužnici stále dost…

PS: Máte-li nějaké osobní zkušenosti s lovem kaprů na Lužnici, budu moc rád, když zanecháte nějaký komentář třeba pod tímto článkem.

A Week in France (45:03 min.):

Takže co budete potřebovat?

Kleště na rohlík (nebo něco jiného, čím dokážete vymačkat z rohlíku kuličky), jehlu, bavlnku, nějakou příchuť (třeba práškový posilovač, nebo nějaké koření), něco, v čem napaříte rohlík a trochu trpělivosti.

Jak postupovat?

V první řadě napaříte rohlík, který po napaření slisujete mezi dvěmi kuchyňskými prkénky. Poté z rohlíku vykrájíte kuličky požadovaného průměru, které pomocí jehly navléknete na bavlnku. A teď, když jsou všechny kuličky navlečené, přichází nejhorší a nejzdlouhavější část výroby. Teď musíte kolem každé kuličky uvázat bavlnku. Dělá se to tak, že z rohlíkového řetězu, který máte na bavlnce, si posunete vždy jednu kuličku ke konci bavlnky, uvážete pevně (musíte trochu zatáhnout, aby provázek přilnul ke kuličce) kolem kuličky na uzlík a odstřihnete. Když už máte takto hotové všechny, zbývá jen zvolit vhodnou příchuť. K mým nejoblíbenějším patří perník. Dáte kuličky do krabičky a potom zasypete perníkovým kořením. Musíte řádně protřepat, aby se všechny kuličky obalily. Teď už zbývá jen vysušení. Zde máte několik možností. Když boilies vyrábíte v zimě, stačí dát otevřenou krabičku na topení a počkat, až všechny kuličky pořádně vyschnou. Můžete je sušit i v mikrovlnné troubě, kde ale hrozí nebezpečí, že je spálíte. Musíte prostě vychytat ten správný čas, po který je třeba je sušit. Já osobně je suším pod lampičkou, kterou dám asi tak 5–10cm nad krabičku a nechám 1–2 hodiny svítit. Po vysušení boilies ztvrdne a je připraveno k použití. Ve vodě pak takto připravené boilies vydrží až 3 hodiny.

Postup v obrázcích

1) Napaříme rohlík

2) Kleštěmi vymačkáme kuličky

3) Navlékneme je na šňůrku

4) Každou kuličku přisuneme na konec bavlnky a zavážeme jí kolem kuličky na uzlík

5) Přebytečné konce odstřihneme

6) Vložíme kuličku do krabičky s příchutí, protřepeme a necháme dobře vyschnout (boilies MUSÍ ztvrdnout), jinak se zapaří a zplesniví!

Nastražení finální nástrahy na háček:

Martin Kolčaba (Kolči)

bjorn drill 18,8 kg (07:12 min.):

Varený zemiak

Najjednoduchším a asi aj najpoužívanejším je varený zemiak. Dá sa urobiť jednoducho, zemiaky dáme do hrnca, zalejeme vodou a uvaríme. Ja do tej vody ešte pridávam troška soli, zemiaky tak nepopraskajú. Ak chcem zemiakmi len krmit, uvarím ich do mäkka, potom ich len nakrájam, alebo menšie nechám celé, zbavím ich šupky a šups s nimi do vody. No ak ich chcem použiť ako nástrahu, vyberiem ich o trocha skôr, aby boli troška tvrdkavé a dali sa dobre použiť na háčik, aby sa nerozpadávali. Uvarení zemiak môžme nastražiť buď priamo na háčik, alebo na vlasovú metódu pod háčik ako boilies. Nastražujem ho buď celý, alebo si ho vykrajovátkom na to určeným vykrojím do tvaru guľôčky. Sú rôzne veľkosti, ktoré sa dajú kúpiť v rybárskych potrebách. Niekedy si ho nakrájam aj na kostky, a tak nastražím.

Dipovaný zemiak

Môj dá sa povedať najpoužívanejší spôsob úpravy tejto nástrahy je uvarený zemiak nadipovať. Je to jednoduché, kostky zemiakov, alebo vykrojené guľôčky dám do menšej nádobky a zalejem trochou dipu, takto si môžem nástrahy pripraviť dopredu pred lovom, myslím, že to tak je lepšie, nakoľko sa aróma lepšie absorbuje dovnútra. Pozor nedipovať v celom dipe, lebo zemiaky doňho uvoľnia vodu a dip sa pokazí a znehodnotí a môžeme ho vyhodiť.

Surový zemiak

Ďalším spôsobom je nastražiť surový zemiak. Takýto zemiačik vo vode vydáva inú arómu, takú škrobovú a uvoľňuje okolo seba biely mráček. Samozrejme ho treba ošúpať, nakrájať na kostky, alebo vykrojiť. Je to zase niečo nové a neopozerané. Dobre drží na háčiku aj pod ním a dlho vydrží vo vode aj pri nájazdoch menších rýb.

Zafarbený zemiak

Zemiaky si môžeme i trocha prifarbiť, či už surové, alebo uvarené. Použijeme na to potravinárske farbivo tak, že olúpané, nakrájané, alebo vykrojené zemiaky zasypeme už spomínaným farbivom. Dobre premiešame a necháme asi päť minút nasiaknuť. Je ľahko dostupné v potravinách, alebo drogériách a nestojí skoro nič. Budete veľmi milo prekvapený touto metódou.

Pomliaganý zemiak

Pomliaganý zemiak používam na zahustenie a doplnenie kŕmnych zmesí, alebo len samotné na zakŕmenie lovného miesta. Dostatočné množstvo zemiakov uvaríme a ešte teplé pomliagame na jemnú kašu. Potom necháme vychladnúť a jednoducho pridáme do či už method mixu, krmítkovej zmesi, partikla zo šrotom. Ja ho používam takto: Do kýblika si dám naložený partikel, k tomu dám pomliagané zemiaky, zahustím trochou kukuričného, alebo pšeničného šrotu, prípadne krmítkovej zmesi, tak aby zmes držala po kope, dobre rozmiešam a potom s toho urobím kŕmne gule, ktoré nechám trocha oschnúť, aby boli tvrdšie a lepšie sa hádzali na lovné miesto. Treba experimentovať a skúšať. Výhodu vidím v tom, že z pomliaganého zemiaka sa uvoľňuje rýchlo jeho aróma a spôsobuje aj kal v jeho okolí, ktorý láka ryby na lovné miesto.

Pomliaganý zemiak v pančuche

Postup je jednoduchý. Pomliaganý zemiak dohustíme nejakou vnadiacou zmesou, môžme pridať aj nejaké dochucovadlo, posilovač, alebo arómu. Dobre rozmiešame, aby nám vznikla kompaktná zmes. Následne si vytvarujeme guľôčku zo zmesi, podľa veľkosti akú chceme dosiahnuť a túto zabalíme do odstrihnutého kúsku pančuchy, alebo jemnej sieťky. Zabalíme a priviažeme špagátikom. Potom len nastražíme pod háčik ako boilies a môžeme nahodiť.

Dúfam, že som vás trocha inšpiroval, na experimentovanie aj s tak trocha zabudnutou nástrahou a návnadou, akou zemiak určite je.

Karásek