Lov kaprů se u nás v posledních letech těší nebývalé oblibě. Čím dál více rybářů se věnuje tomuto fousatému tvorovi, čím dál více rybářů tráví u vody mnoho dní a nocí a čeká na toho svého vysněného kapra. Někomu se to podaří během několika vycházek k vodě, jinému to může trvat celý život. Vše je jen o štěstí, o umu rybáře a především o vodách, které navštěvuje. Většina rybářů se vydává na známá jezera, přehrady či řeky, které jsou již „prověřeny“ a ulovení kapitální ryby je zde mnohdy jen otázkou času. Nebudeme přeci jezdit na vody, kde velké ryby prostě nejsou.
Já věřím, že na téměř každé vodě se dá ulovit kapitální kapr, věřím, že na většině vod stále jsou a čekají, až budou objeveni.
V následujících řádcích se zaměřím na lov kaprů na malých vodách, konkrétně na nížinných řekách, kterých je v Čechách a na Moravě spousta a snad každý rybář ji má nedaleko. V poslední době jsem v těchto malých, často panenských vodách našel svůj druhý domov. Ne jen kvůli kaprům, kteří i zde dosahují úctyhodných rozměrů, ale i kvůli klidu a často i panenské přírodě.
Řeky nabízejí mnoho možností rybolovu, a to na rozdíl od stojatých vod po celý rok. Kapři jsou zde kvůli neustále proudící vodě stále v pohybu a jejich ulovení je možné jak v letních vedrech, tak i během mrazivých zimních měsíců kdy jsou stojaté vody zcela „mrtvé“.
Máme-li v okolí řeku, na které se kapři přirozeně vyskytují a jsou zde pravidelně dosazování, máme reálnou šanci na úspěch. Pro lov velkých kaprů je nejvhodnější najít si odlehlý úsek řeky, kam jezdí jen minimum rybářů, protože kde je málo rybářů, tam je šance na úspěch několika násobně větší! Pravděpodobně zde bude méně ryb než na frekventovaných úsecích, avšak velcí kapři budou pravě zde. Jako nejdůležitější faktor úspěchu bych viděl lokaci kaprů a s ním spojený výběr místa, nejlépe několik míst vzdálených od sebe třeba i několik kilometrů. Říční kapři jen málo kdy tráví většinu času na jednom místě, mnohem raději pendlují v hejnech za potravou, které nemají díky neustálému pohybu nikdy dostatek. Proto je vhodné najít více míst, nezastihneme-li kapry na jednom místě, můžeme se vydat na jiné, kde se mohou právě nacházet. Z důvodů povodní bývají řeky často regulovány, mizejí tak přírodní překážky v řece, meandry a přibývají jezy, které kaprům a jiným rybám přehradí cestu za potravou. Chytáme-li na zregulovaném úseku řeky, není příliš moc co vymýšlet, překážek v řece je jen minimum a „vracáků“ je taky pomálu. Když už nějakou tu překážku najdeme, bude se jednat pravděpodobně o velmi lukrativní místo pro lov kaprů.
Rybolov na řekách, které nejsou uměle zregulovány, bývá mnohem pestřejší a rybář si zde může daleko více vybírat. Řeka je plná padlých stromů, keřů, starých pilířů či vracáků. Míst kam položit svou montáž je nespočet. Kapři proplouvají v těsné blízkosti těchto překážek a doslova je olizují, sbírají z nich šnečky a jiné vodní živočichy. A právě v těchto místech se je snažíme lovit. Lov v těchto podmínkách vyžaduje kvalitní a spolehlivé vybavení, které je schopno odolat výpadům silných říčních kaprů a velkému množství překážek. Silné vlasce, velké silné háčky, odpadávající zátěže a šňůrky odolné vůči oděru jsou zde nutností a klíčem k úspěchu. Nedoporučuji zde používat pletené šňůry ať už jako „šokáč“ nebo namísto kmenového vlasce. Zajede-li nám ryba do vázky, šance, že ji dostaneme ven, je minimální a samotný kapr se nemá šanci sám osvobodit. Navíc čištění místa od uřezaných šňůr je velmi náročné a mnohdy i nemožné. Daleko lépe nám poslouží silný monofil o průměru alespoň 0,50mm, který má vysokou nosnost, oděruvzdornost a především se nezařezává do „dřeva“ jako pletená šňůra. Samotné montáže je vhodné koncipovat jako velmi jednoduché, zato však maximálně pevné. Dlouhý návazec ze silné šňůrky zakončený velkým silným háčkem nám pomůže zdolat i velké říční kapry, které bychom s jemnými montážemi jen stěží dostali na podložku.
Samotná taktika lovu je jednoduchá, ale přitom velmi účinná. Dovoluje-li mi to terén, snažím se, krmnou dávku rozprostřít jak podél protějšího břehu a v samotném středu řeky tak i přímo pod nohama. Rozkrmíme-li podstatnou část šířky řeky, máme daleko větší šanci, že zachytíme proplouvající kapry a udržíme je nějakou dobu před sebou. Máme-li na dosah i nějaké vázky, měli bychom se na ně zaměřit a krmení soustředit právě k nim. Pruty je pak vhodné rozmístit na různá místa. Je-li před námi dostatek prostoru, položíme montáže nejen pod protější břeh, ale i přímo pod nohy, čímž se s velkou pravděpodobností dočkáme záběru. Často se mi stalo, že ty největší ryby jsem zdolal právě pod nohama. Podmínkou však je zachování maximálního klidu na břehu. Nesmíme také zapomenout na působení proudu a s ním spojené odnášení naší návnady, krmení házíme do vody vždy několik metrů nad naše lovné místo v závislosti na hloubce a síle proudu.
Velice efektivní je lov pomocí kolíčku, který užívám, chytám-li pod protějším břehem, ve středu řeky nebo za překážkou. Stačí jen zavěsit kolíček pomocí šňůrky pod větve stromů a zvednout přes něj vlasec nad hladinu řeky. Čímž podstatně eliminujeme působení proudu na náš silon a navíc se dostaneme na místa, na kterých bychom klasickým způsobem chytat prostě nemohli.
Při lovu s kolíčkem je vhodné mít brzdu navijáku dotaženou, abychom se do ryby mohli ihned opřít a nemuseli se zdržovat jejím seřizováním. Pokud budeme v dostatečné vzdálenosti od prutů, nemusíme se bát, že o prut přijdeme, protože ve chvíli kdy kapr vytrhne vlasec z kolíčku, máme několik sekund k dobru, abychom domotali volný vlasec a opřeli se do ryby. Bohužel však vzniknutím onoho volného vlasce dáváme kaprovi šanci, aby zajel do vázky. Zpočátku s tím byly problémy, vše se ale nakonec vyřešilo odpadávajícími olovy či kameny, které ihned po záběru odpadnou, a kapr se již do překážky tolik „nehrne“, ale v drtivé většině vyjede na volnou vodu. Můžeme tak chytat v těsné blízkosti vázky s minimálním rizikem, že o rybu přijdeme.
Protože kapři velmi často putují v hejnech, nebývá výjimkou i několik záběru během krátké chvíle. Nesmíme si však místo vyplašit neustálým přehazováním. Zvykl jsem si mít v záloze kompletně připravený třetí prut včetně nástrahy, který můžu, ihned potom co kapra podeberu, bleskově nahodit či vyvézt a využít tak „hluku“, který jsem ztropil při zdolávání. Nevyplaším si tak místo o několik minut později kdy už se kapři mohli na moje místa vrátit.
Zdolávání na řece plné překážek bývá velmi silové, často ryby zdoláváme jen na několika metrech silonu a nemůžeme jim povolit ani centimetr. Pokud máme k dispozici člun, není na škodu ho využít a vyjet s ním za rybou. Mějme však na paměti, že i takový 10 kg kapr dokáže vyvinout dostatečnou sílu na to, aby nás i se člunem zatáhl do padlého stromu či pařezu. Proto je vhodnější vyjet raději ve dvou lidech, kdy jeden člověk může udržovat člun v dostatečné vzdálenosti od vázek. Vše se ale dá zvládnout i bez přispění vašeho kolegy. Jste-li na člunu sám a kapr si to namířil do vázky stylem, že vás táhne i se člunem, zapřete rukojeť prutu o lavičku ve člunu a prut s navijákem pevně stiskněte koleny, uvolní se vám tak ruce a můžete začít veslovat „proti“ kaprovi a pokusit se ho otočit. Může se to zdát směšné, ale na posledních výpravách jsem takto zdolal každého kapra bez větších potíží.
Efektivita lovu na malých řekách se odráží často jen v malých, ale podstatných detailech. Například jsme-li zvyklí chytat ve více lidech na jednom místě, nikdy nebude lov tak efektivní jako když se rozdělíme a zabereme místa vzdálená od sebe stovky metrů. Proč? Odpověď je jednoduchá. Dočkáme se daleko více záběrů. V okamžiku kdy rybář zdolává kapra, rozplaší místo natolik, že váš kolega se záběru nemusí již dočkat. A nezáleží na tom, jsou-li ve vodě pruty dva nebo čtyři. Kapři se místu prostě vyhnou a nezastaví se na něm. Jsme-li však rozděleni a chytáme-li každý na jiném místě, dočká se záběrů minimálně každý! Vyplašené hejno kaprů bude putovat dál, až narazí na místo, kde chytá váš kolega a s důvěrou se na něm začne krmit. Vždy se tedy vyplatí chytat odděleně než ve skupině.
Dalším nemálo podstatným faktorem úspěchu je střídání míst. Chytáme-li již několik dní na jednom místě, může se stát, že se kapři, zvláště ti větší, začnou našemu místu vyhýbat. Můžeme zůstat a doufat, že se dočkáme alespoň ojedinělých záběrů nebo se přestěhovat na nové místo a začít chytat „nanovo“. Čímž se nám může podařit ulovit ryby, které bychom na předchozím místě již neulovili. Vše je jen o touze a snaze rybáře „vydolovat“ z příležitosti maximum.
Závěrem bych chtěl jen připomenout, že zdraví kaprů by mělo být vždy na prvním místě. Nesnažme se proto chytat kapry tam, kde je šance na úspěšné zdolání minimální!
Přeji šťastný někdy až adrenalinový lov.
Tomáš Pásler
