Již před poslední výpravou jsem věděl, že během ní budu lovit ze člunu a kapry vyhledávat na různých místech a částech jezera. Na takový lov je třeba se důkladně připravit a přizpůsobit značnou část vybavení. V době, kdy jsem začal lovit, voda v jezeře byla ještě poměrně chladná, přetrvávalo chladné a deštivé počasí. Na tuto výpravu jsem si vyčlenil dva až tři týdny. Vše se mělo odvíjet od brzkého nalezení míst, kde se vyskytují a krmí kapři.
První místo jsem si vybral na dlouhé špici, která rozdělovala dvě velké zátoky. První dny jsem vůbec kapry nezpozoroval. Vídal jsem pouze bílou rybu, která houfně jezdila kolem mého člunu. Všechny ryby směřovaly do blízkého rákosí, kde se na několik dní třely. Úplně ztratily plachost, což využili nenasytní sumci, pro které se staly snadnou kořistí a pochutnávali si na nich.
Jeden den, když už jsem přestával věřit, že se kapři v blízké době v této zátce objeví, se konečně dostavil záběr. Jednalo se o 13 kg šupináče, kterých je na tomto jezeře minimum. O dvě hodiny mě překvapil druhý záběr, ale bohužel mého soupeře se mi zahlédnout nepodařilo. Tohoto kapra jsem krátce po záběru ztratil. Následující dva dny jsem se záběru nedočkal, tak jsem raději změnil místo.
Ráno za úsvitu jsem se přesunul se čluny do vzdálené zátoky na rozhraní rezervace. Mělká voda s rozrůstající se vegetací se zde střídala s hlubší vodou. Po celodenním chytání a pozorování okolí se mi nepodařilo dosáhnout ani záběru, ani zpozorovat jakoukoli aktivitu od kapra. Rozhodl jsem se do těchto míst již nevracet. Někomu by se mohlo zdát, že nemám dostatek trpělivost a rychle měním místa lovu, ale to je právě můj záměr. Vím, že pokud najdu místa, kde se kapři zdržují, záběru mohu dosáhnout do několika hodin i bez předešlého krmení. Celý můj lov spočívá na minimálním krmení a atraktivní nástraze. Boilie na krmení si zalévám liver boosterem, vždy se stejnou příchutí, jako boilie, které volím jako nástrahu. V tomto případě jsem zvolil příchuť Biosquid. Na mých lovných místech se vyskytovala hustá vodní vegetace. Proto jsem vybral jako nástrahu na všechny mé montáže samostatný pop up a pop up s boiliem. Je pravda, že v minulosti jsem chytání na pop up příliš nepreferoval a dokonce i v travách jsem chytal na potápivé boilie. Na této výpravě jsem se ale rozhodl pro velkou změnu a její značnou část jsem odchytal právě na pop up.
Následující dny jsem začal lovit v další zátoce. Už při přesunu a vstupu do ní mě potěšila vyšší teplota vody, než na ostatních částech jezera. Zátoka byla obklopena vzrostlými stromy a byla chráněna před chladným větrem, který by mohl ochlazovat pomalu se ohřívající se vodu. Předpokládal jsem, že větší množství kaprů by se mohlo zdržovat právě v těchto místech. Lovit jsem začal po okrajích zátoky v blízkosti břehu. Nástrahy jsem pokládal přímo do trav, čehož jsem se vůbec neobával, protože pop up se určitě vznášelo těsně nad nimi.
Už tři hodiny po zavezení nástrah skončil můj krátký odpočinek po dlouhém přesunu na člunech razantním záběrem. Přišel z blízkého místa, kde končilo rákosí a začínala tráva. S rybou jsem vůbec necítil kontakt. Dostal jsem se jen od vázky k vázce, kam si to rovnou namířila a osvobodila se. Druhé ráno ihned po zavezení nástrahy se roztočila cívka jednoho z mých navijáků. Bohužel po chvíli jsem o rybu přišel dosti kuriózním způsobem. Silná ryba si to namířila rovnou k jedinému člunu na vodě, vzdáleného přibližně 150 m, z něhož lovil štiky nějaký starší pán. Ten byl velmi překvapený, když mě spatřil přímo u něho a začal odmotávat šňůru z jeho motoru… Kapr se vydal rovnou tím směrem a v mělké vodě zachytil ponořený motor a díky tomu se dostal na svobodu. Mně zůstal jen pohled na vyrovnaný háček a překvapeného rybáře…
Další den kolem oběda jsem vyrazil na obhlídku blízké zátoky. Hledal jsem nějakou aktivitu ve vodě a tření kaprů. Našel jsem jen mrtvého velkého kapra, kterého bych určitě měl rád na mém prutu. O kousek dál jsem zase narazil na mrtvou labuť na hnízdě, určitě obětavá matka. Více jsem se na tato místa nevrátil a považoval je za nešťastná. Po návratu k prutům se mi jeden nezamlouval. Vlasec byl velmi vyšponovaný. Předpokládal jsem, že by tam mohl být kapr, který zabral během mé nepřítomnosti. Ihned jsem nasedl zpět do člunu a vydal se směrem k vlasci. Měl jsem štěstí. Vlasec byl na dvou místech zaklíněný v překážkách, ale na konci mě čekal odpočinutý kapr, který po vysvobození z vázek předvedl dva rychlé výpady. Po chvíli byl již v podběráku. Měl pěkně tučné břicho a vážil rovných 18 kg.
Následující den jsem zakotvil o kus dále i přesto, že na posledním místě jsem dosáhl záběr. V místech, kam jsem se přesunul, jsem v rákosí zpozoroval větší množství kaprů připravených na tření. Během celého dne lovu na novém místě jsem nedosáhl jediné akce. Až v podvečer, těsně před ukončením lovu, konečně přišel záběr. Skočil jsem do člunu a začal zdolávat rybu. Myslel jsem na to, jak málo chybělo a záběru bych se nedočkal, kdybych stáhl pruty, jak jsem měl v úmyslu. Během zdolávání jsem zaslechl zvuk hlásiče a ihned kontroloval, kam směřuje vlasec a zda si kontakt vlastně nezpůsobuji sám, namotáváním vlasce na vrtuli motoru. Naštěstí bylo vše v pořádku a jednalo se o záběr.
Po zdolání kapra jsem se rychle vrátil zpět a celý nedočkavý ho umístil do vážícího saku. Vzal jsem druhý prut a vyrazil na vodu. Kapr na mě čekal v rákosí, odkud jsem ho po chvíli vytáhl a bez problémů podebral. První úlovek vážil 16,20 kg a druhý 22,30 kg.
Další dny jsem se vracel na toto místo. Noční lov ze člunu je na tomto jezeře zakázaný. Denně jsem dosáhl dva až šest záběrů, což jsem považoval za úspěch, když jsem chytal jen čtrnáct hodin denně. Do konce mé výpravy zbývalo už jen pět dní, během nichž jsem chtěl zůstat už jen v těchto místech. První tři dny z poslední etapy výpravy jsem zdolal jedenáct tučných matek od 16,20 kg do 22,5 kg.
Všudypřítomné rákosí mi velmi stěžovalo zdolávání kaprů. Ti samozřejmě po záběru mířili právě tam, takže mi nezbývalo nic jiného, než se svléknout do naha, skočit mezi rákosí a zdolávat kapry rukama. Předposlední den vystřídaly jikrnačky hubení mlíčáci, z nichž přímo při focení mi jeden uplaval. Nejtěžší z nich vážil 15 kg. Poslední den mé výpravy jsem se záběru už nedočkal, což nebyla určitě náhoda. Něco za tím bylo. Kapři během noci změnili své stanoviště. O několik hodin později jsem zpozoroval ve vzdáleném rákosí třoucí se kapry, a to byl konec výpravy a čas na můj návrat domů.
Peter Šimonič
Peto je jednoducho pan. Klobuk dole. Ked budem velky aj ja chcem chodit na 3 tyzdne na ryby.