Úvod Články Jak jsem rychle vystřízlivěl

Jak jsem rychle vystřízlivěl

1 293
5
SDÍLET
Kajman.cz

Byl začátek září a já jsem měl zavítat na své oblíbené místo do západních Čech do městečka Teplá. Trávím zde spoustu svého volného času. Vzpomínky na letní prázdniny, kdy jsem zde od malička až po dospělý věk trávil celé dva měsíce, jsou neustále živé. Místní rybník mám zmapovaný snad víc než někteří domorodci. Pokud jsem totiž neseděl u vody s pruty, lezl jsem okolo něj a hledal, kde se zdržují ryby.

Nebyl problém vidět 50 cm líny a velké kapry, sbírat z kamenů na některých místech u břehu vodní šneky a škeble (samozřejmě pokud člověk věděl kde, což je dodnes mým soukromým tajemstvím). Někdy jsem i hodinu dokázal v tichosti pozorovat jejich hostinu. Člověk musel být v naprostém klidu, aby je nevyplašil. Snad díky většímu rybářskému tlaku nebo snad změnou struktury rybníka jsem posledních 5 let tento jev přestal pozorovat.

Letos jsem v Teplé trávil tři neděle své dovolené. Jelikož bratranec bydlí v Karlových Varech, měl jsem možnost vyzkoušet i řeku Ohři. Chtěl jsem si udělat obrázek o tom, jak to vypadá s revíry tam na západě. První den jsem jel navštívit Mirka do Varů a řeka samozřejmě nemohla být ponechána bez povšimnutí. Přívlač je moje druhá srdeční záležitost hned po kaprech, takže již před devátou hodinou dopolední jsme promrskávali vodu. Byl jsem velice zvědav na výsledek našeho snažení, neboť podle místních už řeka není to, co bývala.

2

První úspěch na sebe nedal dlouho čekat. Mirek po chvilce vláčení rotačky zapřáhl krásnou parmu, která jak se později ukázalo, byla jeho prozatím životní. Vyháknutí, fotečka, přání dlouhého života a parma putovala zpět. Říkal jsem si, že začátek je velice dobrý, až takový úlovek jsem nečekal.

Šli jsme dál po proudu dolů, já v prsačkách vodou, Mirek po břehu. Prohazovali jsme každé zákoutí, každou tůň. Občas se pověsil nějaký ten tloušť nebo malá štička. Nic extra, ale člověk si zachytal. Nepřipadalo mi, že by řeka byla bez života. Asi po třech hodinkách jsme si dali pauzu a rozebírali, jak dál.

Nějak mně nedala spát malá tůň u druhého břehu, a tak jsem zalezl zpět do vody, nasadil ciankalku a začal prohazovat. Třetí nához a přišel záběr, který byl ihned doprovázen snad metrovým výskokem nad hladinu. Zahlédl jsem zelené tělo potočáka. Chvilka nádherného souboje, který jsem si opravdu vychutnával, jak jsem nejvíc mohl. Po pár minutách jsem měl na břehu nádherně zbarveného pstruha obecného. Můj druhý potočák! Metr ukázal krásných 43 cm. Focení a s pusou šel zpět do vody. Takový skvělý úlovek jsem nečekal ani v tom nejtajnějším snu. Mirek na to jen prohlásil, že chodí jak blbec kvůli takovým pstruhům na pstruhovou řeku Teplou a Rolavu a nic, a pak si přijedu já a vyseknu ho na Ohři, kde by pstruha zas tak moc nečekal. Byl jsem štastnej jak blecha. Vím, že to nebyl žádný kapitální kousek, ale vůbec že jsem ho chytil bylo pro mě velice potěšující a říkal jsem si, jen tak dál.

1

Do večera jsme prošli asi ještě tři kilometry řeky. Celkem jsme ulovili 6 tloušťů o velikosti od 30 – 45 cm, 4 štičky, největší měla 58 cm a zmiňovanou parmu 65 cm a taky pstruha. Musel jsem večer u piva konstatovat, že to zase tak hrozné na řece není.

Další byl na řadě rybník u Toužimi, bylo to moje první chytání na této vodě. Rozhodli jsme se pro kaprařinu. Nasadili jsme klasické nástrahy jako rohlík, kolínka, chleba, žížala atd. Sám pro sebe jsem si říkal, jestli ještě budu umět na tyhle nástrahy vůbec chytat, zhýčkaný z koulí :o).

Tato výprava byla asi mojí poslední na tomto revíru. To, co jsem tam zažil, mně stačilo k tomu, abych si udělal obrázek o místních poměrech. Záběr jsme měli jen jeden od kapříka o velikosti 38 cm. Když ho chtěl Mirek pustit, tak se přihnal rybář s tím, jestli mu ho nechce dát, že prý má tento týden jen osm kaprů a jestli ho chceme pustit, tak je to škoda, že ho udá někde v hospodě. S otevřenou pusou jsem na něj koukal a divil se. Kapřík skončil ve vodě a domorodec něco povídal o tom, jak je to velká škoda. Chlapík se rozpovídal a my se dozvěděli, že už má asi 150 kg kaprů. Když jsem se ptal na velikost, tak prý že má pěkný čtyřicátníky a největšího dostal 48 cm. Zalapal jsem po dechu a jen si říkal, jak to tady bude vypadat za pár let s osádkou. Že prý to tady takhle bere každý a první tři roky, co se tady může chytat, tady nachytal přes 200 kg kaprů každou sezonu. Tohle bylo i na Mirka dost a ten je zvyklý na poměry zde na západě. Ví, jak vypadají nájezdy na přehradu Březovou po nasazení kaprů. Rybník se začal odpoledne plnit a já přestal mít po pár hodinách chuť do rybařiny. Stáhl jsem pruty a šel se podívat kolem rybníku. Když jsem viděl, jak se zde chovají k malým kaprům, tak jsem byl silně znechucen. Vytahování za vlasec po břehu a následné házení do vody bylo asi nejčastější. Když jsem se jednoho z rybářů zeptal, proč kapra nepodebere, ohradil se na mě, že kapr je stejně malý, tak je to zbytečný. Ani jsem se dál neptal a šel se podívat dál.

3

U dalšího rybáře jsem se dozvěděl, že je to rok od roku s kaprama horší. Když jsem se ho zeptal, kolik toho zde nachytal, dostal jsem šokující odpověď. Letos má jen 70 ks, loni jich měl v tuhle dobu již přes stovku. Na velikost kaprů jsem se už raději neptal. Pán spíš začal nadávat na místní organizaci, že dávají málo kaprů. Ani jsem na to nijak nereagoval, abych se s ním nedostal do křížku. Jen tak sám pro sebe jsem si řekl, že když to každý tady bere hned jak má kapr 35 cm, tak se nedivím, že je rybník za tři roky v podstatě prázdný. Kapři, kteří se nasadí a mají kolem 30 cm, druhý rok dorostou již na zdejší „lovnou míru“. Nějak se divím těm lidem a nerozumím jim, když si stěžují na organizaci a na zarybnění. Tito lidé jsou v podstatě sami proti sobě. Pokud je takových jako oni na daném revíru jen něco kolem deseti (já narazil za hodinku na dva) a každý nachytá přes 150 kg ryb, tak je to „pěkné“ číslo v součtu na konci roku. Opravdu nevím, co s rybami dělají, to snad ani nikdo nemůže sníst? Nikomu neberu právo na odnesení ryby od vody, ale takovéhle množství je už moc. To už není rybařina, ale masařina v pravém slova smyslu. Znechuceně jsme odjeli a vyslechli si ještě pár poznámek na to, že když to neodnesou oni, odnese jiný.

Pokud bude uvažovat takhle každý, bojím se, že zde za pár let již mnoho kaprů nebude. Tak nějak jsem si uvědomil, že to zase tak dobré s některými „rybaři“ u nás nebude. Na to, aby se poměry zde v západních Čechách změnily, musí protéct ještě hodně vody v krásné řece Ohři…

Jan Vala

carpservis

HODNOCENÍ: 1 Hvězdička2 Hvězdičky3 Hvězdičky4 Hvězdičky5 Hvězdiček (8 hlasů, průměr: 4,88 z maxima 5 hvězdiček)
Loading...
SDÍLET

5 KOMENTÁŘŮ

  1. Bohužel nelze nic víc než souhlasit s autorem.Nenažranost některých lidí je k neuvěření,to osobně vidím při kontrolách jako RS.Ale jinak článek pěkně napsaný.A jsem rád že Ohře na tom není až tak špatně jak se říká,bydlím kousek od ní ale nenavštěvuji jí

  2. Jsem moc rád, že konečně někdo napsal článek, ve kterém popisuje aktuální katastrofální stav na svazových revírech v západních Čechách. Já bydlím 40km od Plzně a s autorem článku mohu naplno souhlasit, protože s masařema se potkávám také velmi často. Potom se nemůžeme divit, že svazové revíry jsou vybrakované. Samozřejmě další příčinou aktuální situace je lhostejnost a nezájem ze strany ČRS.

    Mimochodem já také napsal článek (Návrat na domovskou vodu) reagující na problém „drancování“ svazových revírů vinou nedostatečného dohledu ze strany některých MO ČRS a postoji, jakým se staví ČRS k nám sportovním kaprařům. Vyjde v září v KaproMánii i zde na serveru Lovkapra.com

  3. Ano, já bydlím na Vysočině a bohužel mám zkušenosti velice podobné. MRS je v tomhle ohledu možná ještě horší organizací než ČRS :(. Bojovat se proti tomu dá asi jedině osvětou a příkladem ostatním. Ale je to těžký!

  4. Před tím ,než jsem si přečetl tento příspěvek J. Valy myslel jsem si,že to co tam popisuje se děje jen u nás na Moravě konkrétně v Severomoravském kraji.Kolikrát jsem viděl to co popisuje hlavně u důchodců nebo naopak u „borců“ s výbavou jako ze žurnálu.Jeden vedle druhého začnou hovor u vody jak je to na ho… ,že je to vybraná voda když berou tak malí kapři(myslí tím kapříky do 50cm)a nebo nadávají na ty co ryby pouští zpět protože jsou dopíchané a pak neberou.Dál se nebudu rozepisovat všichni to známe a víme o čem je řeč. Chtělo by to upravit např. podmínky na počet ponechaných ryb a zvednout zákonnou míru u kapra a víc sledovat hlavně u vody ponechávání úlovků, zavést CHAP na více revírech a lov 24h povolit jen na SR.
    Ale když o tom jen budeme psát a plkat u vody tak toho moc nezměníme.
    Petrův Zdar! Hanýs…

  5. Taktéž nechápu počínání těchto rybářů, kteří seberou každého kapra, který má lovnou míru. Bohužel toto se děje i u nás na Knížecím rybníce, kde rybáři seberou pomalu vše co se chytne na háček a když je to cejn či plotice, tak to hodí za sebe do křoví, protože to považují za plevel v rybníce! :-(

Chcete-li, můžete přidat komentář:

Please enter your comment!
Please enter your name here