Kaprařina na lehko

Statickou kaprařinu s cílem lovit trofejní kapry mám velmi rád a mnohdy spojuji tuto vášeň s relaxací a odpočinkem. Na druhou stranu ale nechci být po celý rok zaškatulkovaný jen jedním rybolovným stylem. Proto se v mé výbavě najde feederový a plavačkový proutek pro hrátky s drobnějšími rybami. Sice se těmto stylům věnuji opravdu jen okrajově, ale někdy je potřeba si zpestřit typický kaprařský život. Je však jedna rybolovná technika, která mě opravdu fascinuje a dokonce spojuje oba styly dohromady. Je tím šoulačka, která obsahuje prvky akčního lovu s možností zaměření na velké ryby. Jedná se o styl, jehož účelem je kapry stopovat buď na jejich přirozených stanovištích, nebo na jejich stezkách při hledání potravy.

Ohromnou výhodu tohoto lovu vidím v poměrně nízké časové náročnosti a snadné mobilitě rybáře z důvodu potřeby jen několika málo vybavení, které si k vodě berete. Žádné křeslo, lehátko, bivak, stojan, kýble s návnadami, člun atd. nejsou potřeba. Stačí si vzít na záda malý batoh s několika drobnostmi, do ruky prut a podběrák a můžeme vyrazit vstříc zážitkům.

Výbava a montáže

Nejraději k tomuto lovu používám sestavu s anglickým splávkem v různých velikostech, který na vlasec umisťuji napevno pomocí tzv. „téček“. Jako nejlepší se mi jeví splávky předvážené. Pokud splávek disponuje plnou vestavěnou zátěží, která se dá postupně odebírat, je to úplně nejlepší. Často chytám s plnou zátěží na splávku a na zbytku vlasce je jen háček s nástrahou. Tímto způsobem se dá prolovovat vodní sloupec tzv. na propad. Nástraha (pokud je lehká) propadává pomalu ke dnu a má velkou šanci, že ji ryba uchopí během její cesty. Abych se vlastně zmínil o konkrétně použitelných sestavách, tak zde platí, více než kdy jindy, maximální jednoduchost. Ať už lovím na splávek nebo lehkou položenou, vždy musí být udice efektivní, ale ne složitá. Při položené tvoří montáž lehké 10 až 20 g průběžné olůvko, gumový stoper, obratlík a krátký návazec s malým pevným háčkem. Co se však týče síly použitých materiálů, tak to s jemností nemá smysl moc přehánět. Musíme si uvědomit, že takto nejčastěji lovíme u různých vázek, v blízkosti vodních rostlin atd. Věřte, že pokud zaseknete většího kapra kousek od břehu, je to skutečný mazec. Vyrazí odtud velikou rychlostí a jeho cesta bude téměř vždy směřovat do nejbližšího úkrytu. Ubrzdit takovou koncentrovanou sílu vydá hodně našeho úsilí. Proto i háček musí být z pevného drátu, ač v malé velikosti. Co se týče ostatní výbavy, tak jsem si k těmto účelům pořídil speciální šoulačkový prut v délce 11 ft s testovací křivkou 1,75 lb. Určitě bychom využili i např. třílibrovou děličku, ale není to tak úplně ono. Právě proto, že odoláváme silnému náporu zaseknuté ryby a nesmíme ji pustit do přítomné vázky, způsobí zbytečně tvrdý prut protitah a všechna síla se přenese do navijáku. Pokud máme brzdu více utaženou, tak rybu buď vyřízneme, nebo utrhneme. Pokud jí více povolíme, tak nám ryba zajede do vázky. Měkčí prut pracuje po celé délce a odráží první výpady bojující ryby. Brzdu navijáku si tak můžeme dovolit více utáhnout. Naviják by měl být kvalitní a nemusí být ani moc velký. Většinou při tomto lovu držíme prut po celou dobu v ruce, takže zbytečně veliký naviják by byl spíše přítěží.

Dále bych se rád zmínil o oblečení, ve kterém je vhodné na šoulačku vyrazit. Za velmi důležité považuji maskování naší osoby. Mnohdy kapry lovíme přímo před našima nohama a ryby vidíme. Jsem přesvědčený, že vidí i ony nás. Je proto důležité použít takové oblečení, abychom co nejvíce splynuli s okolní přírodou. Pokud je to možné, tak se schovávám za stromy či keře, přikrčuji se za vzrostlou trávou nebo rákosím. V naší výbavě by neměly chybět polarizační brýle.

Kde kapry hledat

Raději vyhledávám menší vody, které jsou rybáři spíše zapomenuté. Že takové vody u nás již nejsou? Ale ano, najdou se. Hlavně ty revíry, které jsou pro rybářské organizace nezajímavé, a tudíž se do nich pravidelně nevysazuje obsádka tržních ryb, jsou těmi nejvhodnějšími. Tyto revíry jsou ušetřeny před nájezdy rybářů „násaďáků“. I během plné sezóny zde najdete břehy většinou prázdné. Mnozí si myslí, že se zde žádná zajímavá ryba nevyskytuje, ale my víme své. Vždy tu „něco“ zbylo z předešlých let a nerušeně rostlo do zajímavých rozměrů. Pokud ale takovou vodu v dosahu nemáte, i tak se dá šoulačka praktikovat na většině lokalit. Jen je dobré se vyvarovat právě období po vysazení kapříků do revíru. Při šoulačce prostě musíte mít klid. Tedy hlavně kapři.

Vyhledávejte vysoké nebo jinak nepřístupné břehy, rákosové pásy, leknínová či stulíková pole a samozřejmě přirozené překážky v podobě padlých stromů a větví ve vodě. Maximální pozornost věnujte hladině a dění pod ní. Řetízky bublinek, obláčky kalu, závary na hladině, to vše jsou pro nás ukazatele přítomnosti ryb. Někdy se nám povede spatřit ryby pod hladinou, jak se vyhřívají v paprscích slunce. Není pravdou, že se takto chovající ryby nedají „přemluvit“ k přijmutí nějakého sousta. Už mnohokrát jsem byl v této situaci úspěšný.

Nástrahy

Schválně nezmiňuji i návnady, protože je k tomuto lovu vlastně nepotřebujeme. Maximálně můžeme použít pár zrnek kukuřice, pelet nebo boilies, ale to jen v málo případech. Kapry budeme cíleně vyhledávat, takže je zbytečné je koncentrovat na nějaké místo. Abychom však tuto kapitolu ucelili, je potřeba zmínit většinu situací, se kterými se můžeme setkat.

Před nějakým časem se mi totiž stalo, že jsem kapry objevil v koruně potopeného stromu. Ve slunečním světle, pomocí polarizačních brýlí, jsem z vysokého břehu spatřil skupinku několika velkých ryb. Nahodit mezi ně nebo do jejich bezprostřední blízkosti by znamenalo jistou ztrátu ryby. Koruna stromu se nacházela asi 10 metrů od břehu, takže o nějakém zastavení ryby při záběru nemohla být řeč. Velmi jsem zatoužil po jedné z těchto velkých ryb, ale bál jsem se jakékoliv nebezpečné akce. V batohu jsem našel sáček drobných pelet a dip na smáčení jednotlivých nástrah. Nalil jsem část této tekutiny do sáčku s peletami a nechal nasát. Poté jsem po malých částech, pomocí praku, začal nastřelovat hrstičky pelet do blízkosti ryb. Vzdálenost jsem zkracoval směrem k mému stanovišti a vytvářel tak jakousi krmnou cestu. Dopad pelet na hladinu opravdu zaujal dvě ryby ze skupinky. Riskoval jsem, že kapry nadobro vyplaším, ale na druhou stranu jsem neměl co ztratit. Opatrně jsem nahodil menší splávek asi 5 metrů od břehu na konec cestičky. Pod háček jsem upevnil „chytací“ peletu ve tvaru válečku. Čekal jsem opravdu dlouho bez jakékoliv akce a už jsem se rozhodoval lov ukončit. Jenže najednou se anténka splávku otřásla a pomalu se rozjela směrem ke stromu. Výsledkem byl nádherný vysoký lysec, který mi plně vynahradil dlouhé minuty čekání. Jestli se opravdu jednalo o rybu, která předtím odpočívala ve větvích, to si netroufám tvrdit. Chce se mi však věřit, že ano.

Nabídka nástrah, vhodná pro šoulačku, je poměrně široká. Nejpoužívanější je kukuřice, jejíž přirozená atraktivita je neoddiskutovatelná. Dále mně velmi dobře fungovaly „chytací“ pelety, měkčené pelety, malé boilies, ale i rousnice, červi, chléb a pečivo. Musíme mít však na paměti, že poslední čtyři zmíněné nástrahy nejsou moc selektivní, a proto jejich použití doporučuji jen pro případ, že cílenou rybu vidíme a předkládáme nástrahu jen pro ni. Jinak riskujeme, že sousto slupne jiná nežádoucí ryba a místo si tak na dlouhou dobu vyplašíme.

Chování na břehu

Toto je neméně důležitý faktor a doplňuje všechna doporučení a rady pro úspěšný lov šoulačkou. Jak jsem již zmínil, jedná se o lov v bezprostřední blízkosti břehů. Musíme se proto ze všech sil snažit, aby o nás kapři nevěděli. Chybné šlápnutí a prasknutí větvičky na břehu, rychlý zbrklý pohyb nebo neopatrné nahození nástrahy, to všechno může zhatit naše plány. Musíme být tiší a neviditelní jako amazonský indián při lovu s lukem a šípem.

Přeji vám, abyste aspoň jednou okusili tento adrenalinový způsob „neklasické“ kaprařiny. Určitě vás uchvátí.

Zdeněk Ipser
Czech imperial baits team

Tento článek byl publikován v časopisu Kaprománie