Na téma tohoto článku mě přivedly vycházky, které jsem absolvoval v poslední době. Touto formou bych se s vámi rád podělil o získané zkušenosti a třeba někomu i pomohl řešit lovné podmínky, které mu rybařinu komplikují.
Místo, jež v poslední době navštěvuji, je zajímavé díky lovu těsně u zdi ve vzdálenosti zhruba 70 m od břehu. Tato zeď je ukončena zhruba 0,5 m širokou hladkou betonovou patou, ze které olovo snadno klouže. Z několika důvodů potřebuji, aby montáž zůstala na této patě ležet a ani po delší době se nepohnula. Hlavním důvodem je vysoké riziko vázky hned za betonovou částí a možnost zapadnutí nástrahy mezi kameny do hlubokých mezer. Podobná situace může nastat i jinde, kde potřebuji, aby montáž ležela na přesném místě, například pod stromy u vázek a proud opírající se do vlasce s ní nesmýkal někam do vázky.
Nejjednodušším řešením takovéto situace, které se přímo vybízí, je vyvázání kmenového vlasce pomocí určitého upevnění nad hladinou. Pro toto upevnění je možno použít mnoho metod. Mezi asi nejpoužívanější patří vyvazování pomocí trhacího vlasce, nebo kolíčku.
Jelikož místa, kde je tento způsob lovu pro mě nutností, se nalézají na řece, trhací vlasec pro komplikované nastražování nepoužívám. Tento způsob se mi jeví jako velice nepraktický (hlavně v noci) a při jeho stražení se na lovném místě musím zdržet poměrně dlouhou dobu a dochází tím k rozplašení ryb, což samozřejmě nechci.
Druhou možností je uvazování přes „kolíček“. Nejčastěji se používá klasický dřevěný kolíček na prádlo, který se pomocí provázku nebo vlasce připevní za nějaký pevný bod nad hladinou a vede se přes něj vlasec vzduchem k prutu. Další možností je použití například swingeru nebo trollingových klipsů. V následujících odstavcích zhodnotím výhody a nevýhody jednotlivých systémů.
Ještě před tím, než začnu řešit samotné způsoby uchycení kmenového vlasce, bych se rád zmínil o možnostech uvázání např. kolíčku k něčemu nad vodou. K upevnění vypínací soustavy lze použít větve, nebo zdi. Pokud lovíme pod břehem, kde nic k upevnění zdánlivě není, lze do břehu například zapíchnout vidličku a k ní tuto montáž přivěsit. Pokud ze zdi neční například kousek roxoru, drátu, nebo něco podobného, bývá občas upevnění komplikované. Možným místem k upevnění mohou být často se vyskytující praskliny, do kterých se pomocí vhodného klínku dají vypínací soustavy poměrně pevně ukotvit.
Nyní již začnu s popisem nejpoužívanější metody, a to „přes kolíček“. Tento způsob má výhodu zejména v nenáročnosti na přípravu, kdy člověk doma prostě vezme kolíček a jde na to. Kolík má několik výhod jakými jsou prakticky nulová cena, snadnost přivázání provázku k ukotvení a možnost nastavení přítlaku pomocí přidané gumičky. Nízkou cenu člověk ocení, zejména pokud loví na místech, kde se kolík velice špatně uchycuje a chtěl by ho tam nechat viset i do příští návštěvy. Další výhodou je středový otvor, za který se snadno přiváže provázek k uchycení. Většinou je nutností umístění gumičky přes čelisti kolíku. Touto gumou zvýšíme sílu přítlaku čelistí a tím docílíme možnosti i poměrně silného napnutí vlasce, což oceníme zejména na větší vzdálenosti a při větru, kdy je nápor na vlasec značný. Hlavní nevýhodou a zároveň i důvodem proč tento způsob klipování nerad používám, je poškozování vlasce při zařezávání mezi čelisti kolíku a průběžnost systému. Nevýhodou průběžnosti je zejména nutnost používat těžkých olov, nebo trhacích kamenů.
Další možností je využití některých typů swingerů. Pro tuto aplikaci se hodí swingery s možností regulace přítlaku, jež jsou vyráběny na šňůrkách nebo řetízcích. Takovéto swingery se dají sehnat od zhruba 50 Kč a jejich hlavní výhoda je regulace přítlaku bez použití gumičky jako u kolíčku. Další výhodou je mnohem menší stupeň poškozování procházejícího vlasce. Výhodou může být například výraznější barva a tudíž lepší orientace při zavážení atd. Regulace přítlaku se ovšem může stát i nevýhodou, pokud i při nejvyšším přítlaku nám vlasec stejně vyskakuje. Tento typ uvazování dnes již též nepoužívám, jelikož neřeší problém s průběžností systému.
Poslední možností, o které se zmíním, je možnost užití trollingového klipsu. Tento systém má nevýhodu v trochu vyšší pořizovací ceně (od cca. 200,-) klipsu, ovšem výhody jí řadí k mnou favorizované metodě. Hlavní výhoda oproti všem ostatním metodám spočívá právě v čelistech těchto klipsů opatřených přítlačným šroubem. Díky přítlačnému šroubu se dá velice snadno regulovat síla uchycení vlasce, a to ve velkém rozsahu. Ovšem hlavní výhoda, kterou nezískáme užitím žádné jiné metody, spočívá v pevném držení kmenového vlasce v tomto klipsu. Zatímco všemi ostatními metodami je vlasec veden volně a dochází k nadzvedávání montáže, u této metody je vlasec napnut pouze mezi klipsem a prutem. Mám vyzkoušeno, že při zavážení montáže na 70 m musím pro to, abych měl jistotu, že mi montáž leží bezpečně na dně, užít olovo minimálně 170 g. Pokud nepoužijeme současně i vypínací závěsku, je to už pro zdolávání ryby trochu nepraktické, jelikož musíme počítat s tím, že při záběru dojde k prudkému povolení vlasce a v kombinaci s těžkým olovem se mi často stávalo, že jsem rybu poté při zdolávání vyřízl. Trollingové klipsy toto eliminují a můžeme díky pevnému uchycení vlasce užít vždy jen takovou váhu olova, aby nám montáž netáhl proud a stačila k záseku ryby. Další výhodou je, že čelisti klipsů jsou pogumované a tudíž nedochází k žádnému poškozování vlasce. Tuto metodu z výše zmíněných důvodů můžu doporučit asi nejvíce.
Doufám, že moje poznatky někomu pomůžou v začátcích používání této metody, kterou mohu jen doporučit. Výhodou vyvěšování vlasce na řekách je možnost umístění montáže na velké vzdálenosti i při vyšších průtocích, nebo v době, kdy je vodou unášeno velké množství nečistot. Tuto metodu samozřejmě není možno užít v místech s jakýmkoli provozem na vodě a vyžaduje trochu obezřetnosti. Další věcí je, že při užívání háčku bez protihrotu dochází k častým ztrátám ryb kvůli vypnutí vlasce z klipu a následnému zpětnému rázu. Ovšem tyto nevýhody se dají eliminovat a jsou vykompenzovány velice pěknými záběry, při kterých vletí adrenalin do žil jistě každému rybáři. Při jistých podmínkách je tento systém jedinou možností, jak udržet nástrahu na cíleném místě.
Za team Infinity Baits
Štěpán „Fosgen“ Cigánek
Pěkný a minimálně pro mně poučný článek.díky.