Lázeňské jezero Bled

Jezero Bled se nachází v severozápadní části Slovinska. Je to jedno z nejteplejších alpských jezer, které navíc láká turisty nádhernou okolní přírodou a spoustou možností na sportovní vyžití. Je zde možné navštívit místní hrad, který se nachází 140 m nad hladinou a kromě příjemné restaurace nabízí návštěvníkům nádherný výhled jak na samotné jezero, tak na okolní hřebeny Julských Alp. Milovníky historie určitě zláká nabídka možnosti projet se po jezeře lodí a navštívit na ostrově poutní kostel panny Marie se staroslovanským hřbitovem. Procházka kolem jezera, která vám bude trvat necelé dvě hodinky vám zase nabídne pohled na kouzelná zákoutí s lekníny, nebo je v ní díky průzračné vodě možné pozorovat i krásné exempláře ryb. A právě tyto kapitální kousky byly důvodem, proč jsem si pro strávení své letní dovolené vybral právě Bled. A je jasné, že ve dvou se to lépe táhne, takže se mnou vyrazil i Petr „Pitrs“ Novotný, můj rybářský parťák do nepohody.

Na místo dorážíme pozdě odpoledne a je čas tak akorát na ubytování a večerní posezení u pivka a grilu. Samozřejmě nemluvíme o ničem jiném, než o rybách a taktice, kterou promýšlíme až do pozdních nočních hodin. Ráno hned po snídani vyrážíme na první obhlídku jezera. Hned po pár metrech je nám jasné, že na této vodě se pěkně nadřeme. Voda je průzračná až do několika metrové hloubky a už na první pohled plná nejrůznějších překážek. Asi po dvou kilometrech narážíme na první docela slušně zašité místečko a jak později zjišťujeme, taky jediné. U vody sice moc místa není a budeme se celý den hrabat v bahně, ale z místní promenády, která se táhne kolem celého jezera, na nás není vůbec vidět. Na první pohled ideál. Virtuálně už rozesazujeme pruty a krmíme, samozřejmě pouze povolenými pěti kily na den. Ale je nám jasné, že si musíme najít ještě další varianty pro případ, že toto místo jenom ideálně vypadá. Proto vyrážíme dál. Ale to už kopírujeme na promenádě břeh a všechny ostatní fleky jsou mezi cestičkou, vodou, koupáči, lavičkami a restauracemi. Z toho všeho nám vychází jediné. První tři dny určitě zkusíme v lesíku a uvidíme. A proč právě tři dny? Protože na víc se povolenka koupit nedá. Pak musíte udělat jednodenní nucenou pauzu. Kromě toho se budeme muset vypořádat s tím, že je tady zakázán noční rybolov a všude se musí pěšky.

Jsou tři hodiny ráno, zvoní budík a já si nadávám, že jsme včera poseděli déle, než bylo v plánu. I když povolená doba lovu je až od úsvitu do soumraku, neznáme místní poměry a nechceme být zaskočeni obsazeným místem. Nakládáme všechny věci na vozík a vyrážíme vstříc prvnímu dni rybolovu. Už po kilometru toho máme plné zuby. Úplně si nás dovedu představit, jak se budeme tvářit tak za šest dní. Ale po další půlhodince jsme konečně na místě. Nahazujeme pruty, krmíme a postupně se seznamujeme s tím, co máme před sebou pod vodní hladinou. Celé dny si mezi záběry od menších ryb krátíme čas natáčením podvodních záběrů, které jsou v těchto podmínkách opravdu nepřekonatelné. Druhý den nás v křoví objevuje náš italský kamarád Thomas Zanella. Rukama nohama si sdělujeme poznatky o této vodě a hlavně o krmení a taktice, kterou každý z nás preferuje. Dáváme mu na cestu nějaké novinky boilies od české firmy, které se k nim ještě nedostaly a on nás na oplátku zve na ryby k nim do rodné Itálie.

Čtvrtý volný den se věnujeme rodině a výletům po okolí. Večer samozřejmě hodnotíme naše dosavadní poznatky a shodujeme se na tom, že je čas zkusit štěstí někde jinde. Když si totiž postupně přehráváme uplynulé události, vychází nám z toho jedno. Vždycky, když už jsme kvůli době lovu museli opustit naše místo, tak bylo slyšel od ostrova, jak se pomalu ke břehu blíží ryby. Bylo to znát i na záběrech a nám bylo jasné, že do těchto míst jezera najíždějí větší kusy až na večer. Museli se tedy přes den držet v jiných partiích a v jiných hloubkách, než ve kterých jsme na ně stražili my. Usínáme s pocitem, že jsme na to přišli, ale až následující dny nám ukážou, jak velkou pravdu jsme měli.

Jsme na novém místě a před sebou máme poslední dva dny lovu. Doteď jsme si sice „lebedili“ na krásném zapomenutém místě, kde o nás nikdo neměl ani potuchy, ale to bylo všechno. Ne, že by jsme neměli žádné záběry, ale pořád jsme do podběráku nenavedly tu pravou rybu, kvůli které jsme sem přijeli. Nedokázali jsme se zkrátka přehoupnout přes 12 kg. Takže teď nezbývalo nic jiného, než zariskovat a udělat všechno možné i nemožné a nějaký ten vysněný kousek si pochovat.

Je kolem poledne a přichází první pěkný záběr. Už po prvních metrech zdolávání mi je jasné, že se bude jednat o větší kousek. To ale ještě netuším, co mě čeká. Při každém otočení kličkou navijáku cítím za zády narůstající počet přihlížejících. Když jsme si toto místo vybrali, tak mi bylo jasné, že sedět u promenády bude mít své jisté nevýhody, ale toto davové šílenství jsem fakt nečekal. V tu chvíli mi bylo jasné, že jak se kapr přiblíží na patnáct metrů, tak v průzračné vodě určitě i uvidím, jak vypadá. Ta chvíle přišla, a když se poprvé otočil pod hladinou, málem se mi zastavilo srdce. Byl to on, jeden z těch krasavců, kvůli kterým se sem na ryby jezdí, jeden z těch málo dotčených velikánů, kteří si užívají tamní teplou vodu. Věděl jsem, že nejtěžší chvíle zdolávání je tady. Už víte, co máte na prutu a teď hlavně neudělat žádnou chybu a souboj dotáhnout do vítězného konce pro sebe. Kdybych byl u vody sám, určitě bych tuto situaci zvládal mnohem lépe. Ale jak se kapr pomalu a majestátně blížil ke břehu, cítil jsem, že dav za mnou narůstá. Po každém úspěšném metru slyším za sebou cvakání fotoaparátů, obdivné výkřiky a napětí, že by se dalo krájet. Pítrs už je ve vodě, podběrák má připravený, kamera natáčí poslední obraty kapřího velikána a je tam!

Chce se mi strašně křičet radostí, ale nemám šanci. I kdybych to v té chvíli dokázal, tak přes obdivný potlesk, který se v té chvíli spustil, by to stejně nebylo slyšet. Jediné co jsem vnímal, byly slzy, které se mi v té chvíli draly do očí a Pitrse, který zářil štěstím a jeho gratulaci jsem mu četl v obličeji. Teď bylo potřeba se nějak uklidnit a vymyslet způsob, jak si v klidu a sám užít tu nádhernou chvíli s tímto kapřím krasavcem, což nebylo vůbec jednoduché. Lidi, kterých v té chvíli kolem nás bylo snad čtyřicet, drali se postupně ke břehu, fotili všechny a všechno, v jednu chvíli byli všude mezi pruty, stáli v podložkách, někteří jedinci se dokonce snažili dostat do tašek, aby zjistili, co bylo tou úspěšnou nástrahou. Nezvyklá rybařina.

Nezbývalo nic jiného, než kapra uložit do podložky a po vodě poslat pod břeh do křoví. V té chvíli, jako když utne. Už nebyla v dohledu žádná senzace, dav se postupně zklamaně rozešel, mi zkontrolovali a zabezpečili všechny věci a mohli se jít konečně v klidu kochat a fotit s naším prvním velkým slovinských kaprem. Za chvíli už kapra za dohledu podvodní kamery pomalu pouštím zpět do jeho rodného živlu a poprvé si s Pítrsem můžeme podat ruku a už konečně sami, si pořádně zařvat. To ale ještě netuším, že celá situace se bude za necelé dvě hodinky opakovat a můj osobák v lysci se zase zvedne o další třídu výše. Do večera má i Pítrs na kontě dva kapří krasavce obdobné váhy. Je nám jasné, že i kdybychom poslední den už nic nechytli, naše cesta na nádherné jezero Bled splnila svůj účel. Oba jsme si naplno užili tamní atmosféru a oba si domů vezeme nádherné záběry místních krasavců a hlavně víme, že ta dřina, nepohodlí a v neposlední řadě peníze stály za to.

Video: Team LK Baits na jezeře Bled ve Slovinsku

Jan Indra a Andrea Indrová