Lov kaprů na krátko

Na přelomu měsíců duben a květen jsem vyrazil na druhou výpravu tohoto roku. Plánoval jsem setrvat tři týdny na velkém státním jezeře a věřil, že se nic nepředvídatelného nestane a nebudu muset výpravu předčasně ukončit. Měl jsem dostatek času na přípravu a doplnění materiálu po předešlé výpravě. Na dlouhou výpravu jsem vyrazil plný energie, psychicky a fyzicky nabitý. Šel jsem lovit ze člunu, a tam je to třeba.

V předešlých článcích jsem již popisoval potřebný materiál, kotvení člunu a vše spojené s pobytem na poměrně malém nafukovacím člunu. Důležitá část nákladu v autě bylo krmení pro kapry. Vezl jsem 35 kg boilie Biosquid, 35 kg boilie Supra fish, 30 kg mix pelet Special Carp Baits a množství pop up, boosterů, amino dipů atd.

První den po příjezdu k vodě jsem připravoval čluny k lovu, nosil do nich vše potřebné, montoval šrouby a připevňoval. Všechno jsem chtěl mít do večera připravené, abych mohl brzy ráno začít se samotným lovem. Lovit jsem začal na vstupu do zátok, kde převažují hlubší části jezera. Už druhý den se mi podařil úlovek, po jakém toužím na každé výpravě. Ulovil jsem doposud svého nejtěžšího kapra. Byl to mohutný lysec vážící 26,40 kg. V tom okamžiku jsem se těšil i z pomyšlení, že jsem našel správné místo, kde se momentálně kapři vyskytují.

Bohužel tomu tak nebylo. Následující týden jsem už kapra neulovil, i když jsem každý den věřil, že přijdou i další záběry. Záběry sice přicházely s pravidelností, ale od velkých sumců. Zdolal jsem jich kolem třiceti, což mě stálo dost materiálu, ale co nebylo na škodu, otestoval jsem alespoň pevnost háčků, šňůrek, uzlů apod. Ani jeden sumec se mi nevypnul, ale raději bych byl opaku. Měl bych méně práce s jejich zdoláváním. Navázané jsem měl háčky SOUL-y RSH1000-ky a RSH 3000-ky. Souboje vydržel každý jeden háček bez poškození. Každého sumce jsem musel zdolat, unavit a následně pustit, což mi samozřejmě ubíralo čas na lov kaprů. Řekl jsem si, že týden to vyzkouším na tomto místě, ale když ani po tomto čase záběry od sumců neustávaly, přestěhoval jsem se jinam. Ulovení sumci dosahovali délku více než dva metry. Sumcaři by si přišli určitě na své! Paradoxně se na tomto jezeře nikdo lovu sumců nevěnuje.

Po uplynutí týdne, večer po ukončení lovu, jsem se přesunul do přístavu, kde jsem přečkal noc. Brzy ráno jsem začal lovit v blízké zátoce. V těchto místech jsem ještě nikdy nelovil. Zakotvil jsem uprostřed mělké zátoky a pruty jsem rozmístil na všechny strany. Tři jsem zavezl přímo až do rákosí a jeden na zkoušku do středu zátoky. Našel jsem kousek volného místa mezi rostlinami a právě tam jsem položil montáž. Voda byla tak mělká a průzračná, že jsem nemusel používat ani sonar. Na všech místech nepřesahovala hloubka vody jeden metr. Tak jak jsem po týdnu změnil místo lovu, tak se i změnilo počasí. První týden bylo horké letní počasí, i když foukal silný vítr.

Druhý týden byl bláznivý a počasí se měnilo vícekrát během dne. Chvíli svítilo slunce a po pár vteřinách už lilo a foukal silný nárazový vítr. Ale toto počasí zřejmě začalo vyhovovat rybám. První den v zátoce jsem nezpozoroval žádného kapra. Ke konci dne jsem už i přemýšlel, zda se druhý den vrátím do stejné zátoky, nebo zkusím jinou. Večer, když jsem stahoval pruty a chystal se na odchod ze zátoky (z člunu je zakázán noční lov), tak jedna montáž zůstala zaklíněna a nedala se přitáhnout. Tak jsem šel se člunem k místu, kde jsem zjistil, že montáž není na místě, kam jsem ji položil. Byla asi o dva metry vpravo. Určitě jsem věděl, že tam byla ryba, ale během celého dne jsem nezpozoroval záběr? Divné. Na místě jsem se snažil prutem uvolnit šokový vlasec, ale nešlo to. Tak jsem ho začal potahovat rukou, když v tom povolil. Hned potom jsem pocítil tah ryby, která se rozjela do neznáma. Překvapilo mě, že tam ještě byla. Krátce nato jsem podebral krátkou šestnáctku. Bylo to na místě uprostřed zátoky, kterému jsem dával nejméně šancí na záběr. Nakonec to byl i jediný záběr z toho místa za celou dobu. Rychle se stmívalo, tak jsem udělal pár snímků s kaprem a přesunul se do přístavu.

Každý záběr byl jako přes kopírák. Záběr, tah 5 – 8 m, po kterém kapři zastavili až v hustém porostu rákosu (často zakličkovali zprava do leva a zpět). Po každém záběru jsem sedl do zavážecího (zdolávacího) člunu, se kterým jsem co nejrychleji dorazil k okraji rákosí a začal zdolávat. Jednou to bylo těžší, jindy lehčí. Zdolával jsem prutem, ale i rukama. Prostě jsem držel šokáč a snažil se přitáhnout kapra do podběráku. Často jsem musel vyskočit ze člunu a jít za kaprem po směru šokového návazce a doslova rukama vybrat kapra z rákosí a vložit do podběráku. Po prvních záběrech jsem měl obavy, jestli o ryby nepřijdu, než se k nim dostanu. Šokáč byl často několikrát omotaný a propletený přes rákosí. Často jsem se divil, jakou „pavučinu“ dokáže kapr za pár vteřin vyrobit. Používal jsem šokovou šňůru Carp Spirit Dressen-X 0,60 mm, která určitě na dlouho zůstane mým číslem 1. Takto jsem zdolal množství bojovných kaprů 12 kg – 17,5 kg a dostal se k dalšímu vytouženému lysci s váhou 22 kg.

Tak jak je náročný samotný lov ze člunu, tak je náročné i focení úlovků na něm. Dala by se tomu věnovat samostatná kapitola a možná i seriál. V krátkosti jen tolik. Malý prostor na člunech (na jednom stativ s fotoaparátem, na druhém já s úlovkem) a v té době silný vítr, přeháňky a střídání oblačnosti (kdo fotí, ví, o čem mluvím) a hlavně pro krátký čas na focení a pro brzký návrat kaprů do vody…

Týden utekl jako voda a já se rozhodl zkusit štěstí v další zátoce. Do dnes nevím, proč jsem dostal impuls změnit toto úspěšné místo. Vždyť každý den jsem dosáhl dvou až čtyř záběrů. První den v nové zátoce mě znovu přesvědčil, že pokud je kapr na daném místě, tak netrvá dlouho a zabere (psal jsem o tom i samostatný článek). Ráno po zavezení čtvrtého prutu jsem začal připínat na šňůry back lead. V momentě, kdy jsem připínal třetí, rozběhla se cívka navijáku. Záběr a na jeho konci 16 kg v podběráku. Druhý den se to opakovalo, jen s deseti minutovým rozdílem. Připnul jsem všechny back lead, sedl si a po chvíli přišla akce. Tentokrát se jednalo o menšího kapra.

Uplynul třetí týden a na poslední tři dny jsem se přesunul do další zátoky, kde jsem měl také v úmyslu svůj lov ukončit. Počasí se zlepšovalo, vítr slábl a slunce se prodíralo přes ojedinělé mraky. Způsob lovu jsem preferoval stejný jako v ostatních zátokách. Pokládal jsem montáže co nejhlouběji do rákosí. V těchto místech se mi podařilo ulovit několik pěkných kaprů od 10 do 17 kg. Jeden mi ale zvedl adrenalin na maximum. Předposlední den končící výpravy jsem už byl myšlenkami pomalu doma. Kolem oběda jsem dosáhl záběru ze středu zátoky z neobvyklého místa. Často, pokud mám možnost lovit na více prutů, tak jeden pokládám na místo, kde bych pravděpodobně nikdy nelovil. Byl to krátký razantní tah. Kapr to ale bohužel nebyl. Sumec. Po jeho zdolání jsem montáž už nepoložil na totéž místo, ale o pár metrů dál vpravo. Hloubka se však nezměnila.

Po dvou hodinách mě z dřímoty probral zvuk cívky na stejném prutu. Hned jsem si pomyslel, že jsem znovu trefil na sumce. Během celého zdolávání jsem se nemohl dočkat, co se vynoří. Po dlouhé chvíli se mi mihlo před člunem tělo kapra, šupináče. Potěšilo mě, že to není sumec a ještě více, že se jedná o šupináče, kterých je v tomto jezeře velmi málo. Kamarád, který lovil kousek dál, to vše pozoroval a přišel jako na zavolání. Vše nahrával na kameru. Takže po dlouhých letech budu mít video i z pohledu druhého a ne jen z toho mého… Foukal silný vítr, neustále mě odfukoval a vzdaloval jsem se od kapra. Kamarád byl u kapra blíž a jen mi hlásil: „To nebude nic malého.“ Za chvíli zase: „Ty bláho, to je pěkný dělo, to bude mít aspoň dvacet kilo.“ Poslední hlášení nabývalo na razanci: „Ne, ten je obrovskej, ten bude mít 25 kg!.“

Trochu jsem znervózněl při představě, že bych o něho mohl přijít. A ještě víc, když jsem viděl kamaráda, jak se zapnutým motorem manévruje pár centimetrů u mé šokovky. Naštěstí jsem kapra po chvíli podebral. Byl jsem velmi zvědavý, jestli měl dobrý odhad a hned jsem převalil kapra v podběráku, abych očima přeměřil jeho tělo. Bylo mohutné. Určitě bude mít více než dvacet kilogramů, říkal jsem si v tom momentě. Vážil 24 kg a zabral na mé nejoblíbenější boilie Biosquid, na které chytám již třináctou sezonu a ulovil jsem i díky němu značnou část mých obrů. Na člunu jsem se s ním rychle vyfotil a pustil zpět do vody. Byl to jeden z mých posledních kaprů této výpravy.

Následující a zároveň poslední den jsem zdolal deset minut před koncem lovu kapra odhadem 10 kg. To už byl opravdu poslední úlovek. Vytáhl jsem udice a přesunul se do přístavu sbalit své náčiní. Těšil jsem se na cestu domů a na „film“ se zážitky z této vydařené výpravy, který si pustím v hlavě během cesty domů…

Peter Šimonič