Lov kaprů na náročných revírech

S rostoucím rybářským tlakem za stále rostoucího počtu kaprařů už není nijak jednoduché přelstít naše šupinaté kamarády. Znovu a znovu slyšíme od ostatních rybářů, kteří vyšli naprázdno, slova jako „tady se nedá chytat!“

Slova „náročný revír“ jsou pochopitelně otázkou definice. Co je to tedy pro nás náročný revír?

Rybaření mohou komplikovat například překážky ve vodě, jako jsou stromy, potopené větve, řasy nebo celé porosty vodních rostlin, případně škeble. V mnoha případech to je ale stále více a více způsobeno tím, že roste citlivost samotné ryby, která už byla vícekrát zaseknuta, ať již byla vytažena, nebo se utrhla. Tím roste i jejich nedůvěra a nechuť k některým předkládaným kaprovým návnadám a nástrahám, nebo dokonce celému jejich typu.

Chcete-li uspět v obtížných vodách, kde se těžko loví, doporučuji najít si předem trochu více času, než je pro většinu sportovních rybářů obvyklé, a vyhledat si zajímavá místa, která by na daném revíru mohla přinést rybářský úspěch. Samozřejmě pomůže člun s echolotem nebo – tam, kde toto zařízení není povoleno – chytání z lodi. Kdo nelituje času, mnohdy najde atraktivní místa jako například štěrkové nánosy, kořeny stromů, propadliny, příkopy a hrany tam, kde by je nejspíš nečekal, a nakonec chytá tam, kde by to jiné ani nenapadlo.

Jakmile je montáž hotova a je na to čas, lze dané místo s klidným svědomím nechat nedotčené dva tři dny nebo i déle. Obnoví se tak klid na prochytávaném místě, který by byl jinak rušen neustálým startováním člunu, novým nahazováním a navazováním, vkládáním nebo prokrmováním. Abych měl jistotu, že nebude docházet k vázkám a zaplétání, s oblibou používám vnadicí punčochy z PVA. Zvláště pokud jsou tyto punčochy připravovány v malých průměrech, lze je nahazovat daleko a po širokém perimetru. Délku často volím tak, aby 2/3 zmizely v plnicí trubce, kterou pěchuji dlouhou plnicí jehlou. Tak mám záruku, že nebude docházet k žádnému zaplétání a že bude všechno perfektně připraveno k záběru.

Všeobecně platí, že menší nástrahy vyvolávají menší nedůvěru. Přirozená potrava naší cílové ryby je jen vzácně tlustá 20 mm, pokud si odmyslíme rybniční škeble. To, co kapři nacházejí v bahně, písku nebo štěrku, je obvykle malé a vždycky je to důkladně profiltrováno.

Velmi rád se vracím k vyzkoušené obyčejné kukuřici, ale i tygří ořech je velmi častou a vhodnou volbou. Doporučená jsou obecně také semena jako konopí a pšenice, ale tady je to o tom, jak zpracovat zdroje návnady před použitím, a také je třeba dávat pozor na to, jak dlouho semena vaříme. Konopí a pšenici s oblibou používám zejména na jaře, nejraději v kombinaci s pár hrstmi červů.

Kombinace přírodních nástrah, jako jsou červi, housenky a larvy včel, je vždy dobrá a nejde jen o konzervativní alternativu. S produkty jako například Maggot Clip, 3D Maggot Clip a Tower Clip firem Korda nebo Prologic se výborně nechá kombinovat drobný lezoucí hmyz nebo například boilies. Výrazně lze kombinovat rovněž vyváženost poměrů jednotlivých složek. Velmi lehké nástrahy, jako například tzv. Wafters, jsou nástrahami skutečně plovoucími, klesají však již pouhou hmotností háčku bez potřeby přídavných zátěží. Wafters jsou normálně kulaté stejně jako běžné boilies a nástrahy typu Dumbell.

Dobře vyvážený „Sněhulák“ také vždy stojí za vyzkoušení a půlená klesající nástraha v kombinaci s půleným Pop Up mi již také pomohly dostat na břeh pár dobrých ryb. Kombinace pro rozkrmení jsou rovněž účinným prostředkem, jak dosáhnout větších úspěchů na obtížných vodách. Abych občas nahradil „standardní“ tvrdou kukuřici nebo velmi oblíbený tygří ořech, s oblibou kombinuji konopné semínko s drcenými burskými oříšky a trochou červů. Ačkoliv se tohoto receptu nedržím vždy tak doslova, faktem je, že tato kombinace funguje velmi dobře. Opakovaně také používám krmné směsi podobného složení. Ty poslouží tomu, že se ryby udrží delší dobu nebo trvale na jednom místě, a podporují dlouhotrvající chuťovou přitažlivost.

V závislosti na vzdálenosti, na kterou musí být nahazováno, měním kvantitativním poměr mezi krmivem a vodou, a tím ovlivňuji tvrdost kompaktních útvarů směsi. Na revírech s průzračně čistou vodou, která nám často umožňuje vidět do hloubky několika metrů, si musíme uvědomit, že zde dobře vidíme nejen my, ale i naši šupinatí přátelé. Zvlášť na „ posledním metru“ toho můžete dosáhnout mnohem více, když montáž sestavíte z materiálů, které dobře ladí se dnem. Montáže, které preferuji z aktuálního nabídkového programu Prologic, jako jsou například Desert Viper, Viper NS nebo Super Snake, umožňují optimální adaptaci na optické podmínky dna, jak je to jasně znázorněno na obrázku.

Velmi důležitým bodem je také ostrost háčku. Sám si někdy ostřím nové a nepoužité háčky, abych si zajistil optimální dosažený výsledek. Jde o to, že právě v tu chvíli, kdy kapr velmi pečlivě zkoumá sousto vzhledem k vysoké intenzitě rybolovu, opravdu ostrý háček je nad zlato, jak se říká. I zde mohu vřele doporučit z aktuální výrobní řady Prologic sérii háčků XC, která je k dispozici bez protihrotů ve všech velikostech. Leštěné a chemicky tvrzené hroty háčků významně usnadňují hladký průnik háčku do rybí tlamky. Po každém použití a zejména po zaseknutí nebo kontaktu s vodními rostlinami, škeblemi nebo kameny, háček velmi pozorně zkontroluji, a pokud není optimálně ostrý, doostřím ho nebo vyměním za nový. Je to spousta práce, která se ale v každém případě vyplácí.

Na závěr je třeba zdůraznit, že úspěch v neposlední řadě závisí na schopnosti vlastní tvrdé práce. Kdo na úspěchu pracuje, je flexibilní v přístupu k rybolovu a dokonce se nebojí ani riskovat experiment, ten bude chytat, a to i v obtížných vodách, a dočká se na nich dlouhodobých úspěchů.

Oliver Hamp

Tento článek byl publikován v časopisu KaproMánie