Lov kaprů v extrémní vzdálenosti patří mezi stále častěji používané způsoby lovu, i když si, zvláště na některých lokalitách, nejsem vědom potřeby zavážet tak daleko od břehu. Někdy si myslím, že je to spíše móda současnosti mít montáž položenou co nejdále od břehu, než promyšlené a cílené snažení se o kapra.
Proto, než montáž zavezete někam do dáli, zeptejte se sami sebe, jestli je to opravdu zapotřebí. Pokud si myslíte, že ano, tato kapitola je určena pro vás. Na některých evropských vodách je někdy opravdu nutností zavážet do velkých vzdáleností. Ne, že by se tam kapři stáhli kvůli silnému rybářskému tlaku, jak tomu dost často bývá, ale spíše v těch hrozných dálkách (od 300 m a více) našli tolik přirozené potravy, že nemají, až na výjimky, žádnou potřebu navštívit příbřežní vody.
Náčiní pro lov kaprů v extrémní vzdálenosti
Mezi první důležité vybavení, které je pro tento styl lovu zásadně důležité, uvádím navijáky. Nerad bych popisoval jak a které pracují. Tím bych nechtíc vyvyšoval nějaké značky navijáků, protože při chytání ve velkých vzdálenostech jsem vyzkoušel jen jeden typ. Stabilně už několik let používám navijáky shimano Long Cast, se kterými jsem velmi spokojen. Důležitou vlastností navijáků při lovu v extrémních vzdálenostech je vysoká kapacita návinu. Na cívku by se mělo vejít minimálně 600 m vlasce o průměru 30 mm. Také převody jsou velmi důležité. Budete potřebovat navijákys převodem 4, 2 : 1 až 4, 9 : 1.
Od navijáku přejdeme k vlasci. Vyžadujme vždy skutečnou pevnost v uzlu a odolnost proti oděru. U vlasce se držme ještě jedné důležité vlastnosti, kterou je jeho průtažnost. Jak mnoho propruží klasický vlasec ze sta metrů? Je to zhruba kolem 10 až 20 % (100 m = 10 až 20 m). To znamená, že při vývozu do extrémních vzdáleností, s průtažným vlascem, má kapr dostatek času i prostoru zbavit se háčku, ať už zajetím do vázky nebo vlastním pokusem o vyfouknutí háčku. Zatímco se tohle všechno pod vodou bude dít, my si budeme libovat v křesílku a kochat se přírodou. A hlásič? Ten zůstane němý. Můžeme čekat na záběr dny, týdny, třeba i měsíce. A poté si jednoduše řekneme – nejde to! Nezveličuji tento případ. Jen popisuji nejčastější chybu kaprařů při lovu kaprů v extrémních vzdálenostech. Jednoho dne jsem provedl pokus za pomoci potápěče. Na 600 – ti metrech mi uchopil montáž a začal napodobovat kapra. I když byla citlivost hlásičů na maximu, zaznamenal jsem pouhé jedno pípnutí, kvůli kterému bych málokdy zasekl. Potápěč si mohl s montáží popojet o 25 metrů dál, aniž bych něco zaznamenal. Do strany se mohl pohybovat téměř neomezeně (několik desítek metrů)!
Vzpomínám na tu dobu, kdy jsem si koupil velkokapacitní navijáky Long Cast a navinul na ně pětadvacítku vlasec. Ustoupil jsem i od třicítky, aby se mi na cívku vešlo více. O ničem jiném jsem nepřemýšlel. Byl jsem šťastný, protože jsem věděl, že zavezu do míst, kde se nacházeli kapři, na které jsem jinak nemohl. To mě úplně zaslepilo. Seděl jsem u vody jako mistr světa a čekal prakticky na jistý záběr. Po 24 hodinách nepřišel vytoužený zvuk hlásiče, jak jsem očekával a tak jsem stáhl montáž, abych vyměnil boilie. Navinul jsem asi 30 metrů a dál to nešlo. Musel jsem na člun. Po půl hodině, kdy jsem se konečně dostal k místu, nadešlo moje překvapení. Návazec byl zamotán ve spadlém stromu, 60 metrů od místa, kde jsem ho spustil. Nevěděl jsem, jestli jsem záběr neprospal, nebo co se vůbec mohlo stát. Zavezl jsem tedy znovu na 600 m, hlásič zapnul na plnou hlasitost a raději si lehl vedle něj. Další den byla montáž znovu zamotaná a zase ve stejné vázce. Musím se nyní sám sobě smát jaké myšlenky se mi v té době motaly hlavou. Takové byly mé první zkušenosti s lovem v extrémních vzdálenostech, než jsem pochopil, že klasický vlasec nebude to pravé ořechové.
O rok později jsem konečně na navijáky namotal splétanou šňůru. Bylo to opravdu zvláštní a hlavně nezvyklé. Co bylo ale jisté, zvedl se mi počet indikovaných záběrů. Splétaná šňůra, to bylo něco, co jsem vskutku potřeboval.
Výhody a nevýhody splétané šňůry
Lov v extrémních vzdálenostech je spojen s velikými jezery, vlnami, silným pohybem vody a mohutnými povětrnostními podmínkami. Tlak vody se opírá o šňůru a protože má takřka nulovou průtažnost, stává se, že je olovo popotaženo po dně. Vlasec propruží a olovo se nehne. Při použití šňůry v kombinaci s dalekou zavážkou bych poradil nasadit nejméně 400 gramovou zátěž. Musíte si být jisti, že montáž zůstane přesně tam, kde jste ji položili, a to i za toho největšího vlnobití. Nastává ale další problém, který vás určitě hned napadnul. Tahat kapra se 400 gramovým olůvkem není nic dobrého, že? Celou věc vyřešíte, když použijete systém s vypadávajícím olovem nebo použijete kámen na trhačku. Vlastnosti pružného vlasce můžete zase kladně ohodnotit při zdolávání kapra (když nechytáte ve vázkách). Výpady ryb se krásně tlumí a je malá šance, že se ryba z háčku vyřízne. Na druhou stranu se splétanou šňůrou cítíte každý pohyb kapra a lépe předvídáte co má v úmyslu. Jestliže jste zvolili splétanou šňůru, budete muset chytat s měkkým a rychlým prutem. Co neodpruží šňůra musí napravit prut. S extrémními vzdálenostmi je spojeno zdolávání ryb z lodě. Už samotné plavidlo, na kterém stojíte, tlumí rychlé výpady kapra. Proto nemějte strach, že kvůli šňůře přijdete o mnoho kaprů. Pokud jste ještě stále nedůvěřiví, můžete mezi šokový návazec a kmenovou šňůru navázat deset metrů vlasce silnějšího průměru 0,40 mm (vysoká průtažnost). To bude ten poslední tlumič, který budete ke všem úspěchům potřebovat!
Lov se šňůrou není složitý. Je pouze náročnější do doby, než si na ni zvyknete. Hodně rybářů co ji vyzkoušeli řekli: „děkuji, už jí víckrát nechci“. Já vám k tomu mohu jen říci, že počátkem se každý rybář ke splétané šňůře staví pesimisticky. Avšak jakmile ji přijde na chuť a porozumí jejím výhodám, málokdy na své cívky, nejen při lovu v extrémní vzdálenosti, navine vlasec.
Zavážení
Přemýšlel jsem k jaké kapitole by se více hodilo popsat tuto činnost. Kam jinam bych ji ale mohl přiřadit, než sem. Myslím, že při lovu kaprů v extrémních vzdálenostech se navyvážíte až až.
Existuje několik způsobů jak zavézt nástrahu. Každý je zvyklý na ten či jiný způsob. Popíši vám dva z nejpoužívanějších a budu se snažit nastínit výhody či nevýhody, tak pojďme do toho.
1) V případě, že se chystáte zavézt do velkých vzdáleností, počítejte s tím, že vaše věci zůstanou na břehu o samotě. Vyvážení čtyř prutů (ve Francii) na vzdálenosti od 300 do 700 m trvá přibližně dvě a půl hodiny (když jde vše hladce). S dalekými vývozy se vystavujeme riziku odcizení našich zanechaných věcí na břehu, po dobu, kdy jsme na vodě. Z těchto důvodů je lepší na kapry jezdit ve dvou nebo požádat sousedního rybáře. A když mluvím o dvou rybářích, tak mně napadá první způsob, jak můžete zavézt. Jeden rybář stojí na břehu s odklopenou cívkou a drží prut. Prsty lehce přidržuje vlasec, aby nevznikl příliš veliký „pytel“. Rybář na lodi musí jet přímo k vyznačenému místu (to jde jen stěží ve vlnách a silném větru). Stává se, že se po vodě začínáte motat a ztrácíte přehled. Bójku nevidíte a nebo jste ji už dávno přejeli. Musíte tedy nazpět směrem ke břehu. Nastává problém, vlasec se motá všude možně a jste jen kousek k tomu, abyste zešíleli. Mnohokrát jsem viděl rybáře zavážející na pouhých 100m. Volali na sebe „motej“ nebo „našponuj“! Takhle pořád dokola a nakonec stejně svou montáž „tak nějak“ hodili do vody. Co ale pak v takové dálce, kdy se stěží vidíte, natož slyšíte? Z hlediska klidu u vody bych všem vyvážejícím rybářům, bez rozdílu vyvážené vzdálenosti radil zakoupit vysílačky.
Co ale když jste na rybách sám a chcete tímto způsobem vyvážet (prut na břehu – montáž v lodi)? Existuje speciální šponovací kolík, který se dá zakoupit v rybářských prodejnách. Tuto pomůcku připnete na prut, k sedlu navijáku a přiložíte na odjištěnou cívku. Vlasec se bude šponovat. Nemusíte mít strach, že vyskočí oko vlasce z navijáku a zamotá se. Jediné na co musíte dávat pozor je, abyste na bóji najeli hned napoprvé. Žádné druhé pokusy nepřipadají v úvahu.
Některé z vás napadá, proč používat nějaké pomůcky? Proč odjišťovat cívku? Od čeho mám brzdu? Jde to, proč ne. Můžete zavážet přes brzdu, ale garantuji vám, že tři vyvážky budou stačit k tomu, abyste zničili vlasec!
2) Druhou a dle mého názoru lepší možností je vyvážení s prutem. Prut si vezměte do lodi a vydejte se na krmné místo. Můžete si dovolit malé chyby. Máte možnost se vrátit, pokud jste krmné místo minuli. To je jedna z mnoha výhod, proč vyvážet tímto stylem. Odklopte cívku, položte montáž a vraťte se ke břehu. V nich prut dobře sedí i za silných povětrnostních podmínek. Věřte, že jde jenom o zvyk a o to si to dobře natrénovat. Někteří rybáři jezdí spolu. Jeden má na starosti pádlování a ten druhý prut. Proč ne, také je to možné, ale myslím, že se to dá zvládnout i bez cizí pomoci. Jednak se ve dvou stěží pádluje a v případě použití elektromotoru je větší spotřeba energie. Na druhou stranu bych s rybářem, který sám nedokáže zavézt, nikdy na ryby nejel. Říkám to zcela otevřeně. Mám k tomu pádné důvody. Nejen, že za dobu co strávím s kolegou na lodi nebudu přítomen u svých věcí a zvyšuji tak šanci jejich odcizení, ale také nebudu přítomen u možných záběrů. To mi vadí ze všeho nejvíce a představa, že by se mi roztočila cívka navijáku a já u toho nebyl mě děsí. A to nechci pomyslet ani na období, kdy se kapři začnou krmit. Myslím, že budete mít co dělat se svými vlastními pruty a nechci si ani představit, že byste museli všechno absolvovat ještě se svým kolegou. Už je to hodně dávno, kdy jsme zaváželi podle první metody (rybář drží kolegovi prut na břehu). Chytal jsem s Josefem Urbánkem a když měl jeden z nás v noci záběr, musel pak vzbudit druhého, aby si mohl znovu zavézt. Poté co se toto opakovalo celou noc, nevyspal se ani jeden z nás. Jenže záběry nepřestávaly ani další den a my jsme začali pomalu a jistě odpadat. Po týdnu jsme doslova lezli po čtyřech a nakonec to skončilo tak, že nikdo nebyl schopen ničeho. Už jsme neměli sílu. Proto jsme přišli na to, že je lepší být samostatný a nechat si pomoci jen ve zvláštních případech. Vždyť není nic důležitějšího, než dobře hospodařit se svou energií. To platí dvojnásob při lovu kaprů v extrémních vzdálenostech, které jsou většinou spojené s dlouhodobými výpravami. Nikdy nevíte, kdy přijde série záběrů, ale může se to stát kdykoliv. Pak každý kousek našetřené energie bude hodnocen zlatem. Z této příčiny všem doporučuji, se touto metodou naučit zavážet a nezapomeňte, že jde jenom o zvyk a o to si to dobře natrénovat.
Tip redakce: Jak správně zavážet na velkou vzdálenost (video)
Spouštění montáže a příprava prutu na indikaci záběru
Zaráží mě, jak někteří rybáři doslova vyhodí svou montáž přes palubu a se vší spokojeností dobře vykonané práce se vracejí na břeh. Mají loď, GPS, možná motor, plují několik stovek metrů po vodě a pak tam svou montáž ledabyle hodí? Řekněte mi, co je na tom logického? Podívejme se raději jak lépe presentovat poslední část udice.
Začneme první metodou, kdy rybář vyváží montáž a kamarád na břehu mu drží prut. Vezměte svou montáž na plavidlo a položte ji do kbelíku nebo na nějaké místo odkud ji v neporušeném stavu budete moci použít. Našli jste konečně lovné místo a potřebujete spustit montáž? Pokud je vítr, důležité je si napádlovat proti němu, abyste udici umístili přesně tam, kde ji chcete mít. Je-li opravdu tak silný, že jste ve vteřině úplně někde jinde, přibalte si na loď kotvu. Nerad v lodi tahám nějaké závaží navíc. Jsou ale chvíle, kdy se tomu nevyhneme. Ale pojďme k tématu, jak nejlépe spustit montáž. Dle mých zkušeností je nejlepší presentovat montáž stylem uchopením za nástražní kuličku. Uchopte ji palcem, ukazováčkem a prostředníčkem. Nahněte se na bok nebo záď lodě a montáž spusťte. Mám vyzkoušené, že takhle udice dopadne na dno nezamotaná. Co se týká přesnosti dopadu musíte brát v potaz hloubku a našponování kmenového vlasce. Viděl jsem mnoho případů, kdy rybáři měli kmenový vlasec hodně našponovaný a při vlastním spouštění montáž pružností vlasce vystřelila směrem ke břehu. Dopadla úplně někde jinde, než rybáři chtěli. Je lepší se domlouvat vysílačkou nebo nějakým gestem abychom zamezili nepřesností. Když jsem našel označené místo, zvedl jsem jednu ruku. To znamenalo, že mi kamarád srovnal (došponoval) vlasec. Obě zdvižené ruce značily povolení vlasce z cívky (montáž jsem měl přišlápnutou ke dnu lodi). V tento okamžik jsem spustil montáž. Velice dobře to fungovalo. Je to spíše rada pro vyvážející na standardní vzdálenosti.
Jste-li na všechno sám a vyvážíte pomocí šponovacího kolíku, je třeba odhadnout, o kolik metrů se montáž při pokládání může vrátit, než dopadne na dno. Samozřejmě, že záleží na hloubce, do které montáž padá, ale také na našponování vlasce. A tady vidíme další možnou výhodu splétaných šňůr.
Několik dalších rybářů, dokonce i mých kamarádů spouští montáž ručkováním. Doslova naskládají boilie, návazcovou šňůrku a olovo na jednu hromadu. Věří, že je to ta nejlepší presentace a já jim nemám v úmyslu nic rozmlouvat, i když mám opačný názor. Oni tomu důvěřují, a to je důležitější než cokoliv jiného.
S druhou metodou, tedy zavážením s prutem je daleko lehčí a přesnější presentace naší montáže. To je další z důvodů proč byste se to měli naučit. Nemusíte váhat o tom, jestli montáž dopadla na dno, tak jak jste si představovali. Žádné polemiky, bude přesně tam, kde ji položíte! To je moc důležité pro osobní jistotu. Při lovu na krátké vzdálenosti, můžete prut přehodit pokud se vám něco nezdá, ale v extrémní vzdálenosti se za sebemenší chyby tvrdě platí. Jak tedy nejlépe položit montáž? Zhoupněte ji prutem a nechte ji padat na dno. Těsně před tím, než dopadne (odhadněte to podle hloubky) špičkou prutu potáhněte směrem ke břehu, z důvodu lepší presentace montáže.
Máme konečně vyvezeno a prut položen do stojanu. Musíme teď dokonale vyšponovat vlasec. Na to má také každý jiný systém. Někdo vlasec šponuje zavěšeným swingerem nebo samotnou rukou. U nějakých kaprařů jsem viděl šponovat vlasec pomocí brzdy navijáku. Povolí brzdu do určité fáze odporu a kličkou namotávají. Až se začne cívka protáčet je došponováno. Na krátké vzdálenosti se vlasec dá kvalitně došponovat více způsoby. Ale při zavezení montáže do extrémních vzdáleností nesmíte na srovnání vlasce popřípadě šňůry pospíchat. Nějaký čas trvá, než se vlasec srovná. Doporučuji použít o 50 – 70 g lehčí olovo, než máte ve vodě. Zavěste ho mezi očka prutu a do pěti minut můžete připnout swinger. Vlasec je našponovaný.
Zdolávání ryb
Signalizátor indikuje záběr z extrémní vzdálenosti. Používáte-li vlasec, zasekněte prudce! Ryba se dala do pohybu a z extrémních vzdáleností se jen těžce odhaduje její velikost. Proto raději skočte na loď a vyrazte za ní. S tím mě napadá, že musíte mít loď vždy připravenou s podběrákem a nejlépe s motorem. Zavážet můžete klidně pádlováním. 
Šetřete všechnu baterii jen pro tyto chvíle. Musíte být u ryby co nejdříve, aby měla nejméně času vyhledat vodní překážky. Je dobré, když za rybou vyrazíte ve dvou, ale jak říkám naučte se být samostatný. První výjezdy za rybou můžou být komické (nestyďte se, mě to také potkalo), ale ty další už budete znát, jak se na plavidle chovat. Budete vědět na jaký výkon nastavit motor a co je důležité jak korigovat směr. Nakonec zjistíte, že zvládnete navíjet i ovládat motor. Směr motoru většinou ovládám levým loktem. Když máte rybu na dosah, nezapomeňte vypnout motor. Četl jsem hodně článků, kdy se rybářovi namotala síť podběráku do motoru a díky tomu nemohli kapra podebrat. Proslulý je tím určitě angličan Andy Chambers, kterému se to přihodilo několik set metrů od břehu na jezeře Orient ve Francii a k tomu ještě za silného větru. Nezbylo mu, než se s kaprem nechávat unášet ke břehu. On měl to štěstí, že si ho po několika hodinách všimli jiní kapraři, kteří mu pomohli podebrat obrovského šupináče (26kg). Podle jeho slov by si to v životě nepřál zažít i když jeho kapr byl ozdobou mnoha světových kaprařských časopisů. Na loď si určitě také vezměte podložku pod kapra. Poté co kapra podeberete, pokuste se ho vyzdvihnout do lodě. Kapr bude po boji unaven a nebude se mrskat. Není dobré jej vláčet za lodí. Nejen, že se vám špatně pojede nazpět, ale mohli byste kapra zranit.
Vybavení pro zavážení
Jestli si chcete pořídit dřevěnou, laminátovou, skládací loďku nebo nafukovací člun záleží pouze na vás. Ať si chcete zakoupit cokoliv, musíte si řádně promyslet, jak chcete plavidlo využívat. Každé z nich má své výhody a nevýhody. Postupem času, po vyzkoušení mnoha z nich jsem docílil názoru, že kvalitní nafukovací člun je pro mě asi nejuniverzálnější vybavení pro moje potřeby. Jejich skladnost mi umožňuje jezdit bez vozíku, se kterým je spojeno několik nevýhod, mezi které patří vyšší spotřeba pohonných hmot, vyšší riziko možné poruchy, nepohodlná jízda a koneckonců značné nebezpečí jeho odcizení. Zvláště poslední důvod neberte na lehkou váhu. Slyšel jsem, že ne málo rybářů se vracelo domů bez vozíku (zvlášť ze zahraničí). Dalším a vážným důvodem, proč jsem se rozhodl pro člun, je jeho tichost při pohybu na vodě. V dřevěné, laminátové, plechové nebo jiné lodi se nesmíte téměř hnout. Jejich ozvěny nesoucí se do vody z každého vašeho pohybu, se rybám nebudou nikterak líbit. Také materiál člunů se ubral poslední léta k výšinám a tím se rovněž několikanásobně zvedla jejich životnost. Pokud budete doma člun skladovat v nafouknutém stavu, vydrží vám mnoho let. Se čluny musíte naopak nést riziko možného proříznutí materiálu o ostrý předmět. Stručně řečeno, musíte si sami uvědomit své priority a podřídit se jim. To samé platí i u elektrických motorů a baterií. Ještě, ale než uteču od této pasáže, která je spíše postavena na technický požadavcích rybářů, chtěl bych se ještě zmínit o navigačním zařízení, které vám při vyvážení může být velice platné.
GPS je globální družicový navigační systém, sloužící pro určení okamžité polohy a času. Vyznačuje se „vysokou“ přesností, možností pracovat kdekoliv na Zemi a nezávislosti na počasí a denní či noční době. Přístroj dokáže vyhledat vaši polohu a navíc ji pojmenovat, uložit v paměti a kdykoliv vás pak navigovat zpět na takové místo. Jakmile se začnete s přístrojem pohybovat, poskytne vám další údaje, jako je aktuální rychlost, směr vašeho pohybu, aktuální čas, vzdálenost do cíle, odhad času, kdy se do cíle dostanete a další. Pro nás kapraře je to nedocenitelná pomůcka s mnoha výhodami. Díky GPS nemusíme používat žádné bójky, uložíme si do paměti „horká“ místa kaprů a nikdy se na vodě neztratíme (v noci, za silné mlhy atd.). Jak jednoduše použít přístroj? Pokud vyjíždím na vodu, ze které nemám uloženy žádné údaje, ze všeho nejdříve si do GPS uložím polohu stojanu (prutů). Pak nasednu na člun a začnu podle sonaru vyhledávat atraktivní místa. Na GPS se mi měří již zakódovaná vzdálenost od stojanu a tak přesně vím, jak daleko jsem od břehu. To znamená, že vždy vím, kde je moje hranice, kam až mohu zavézt, popřípadě, kde ještě mohu hledat krmná místa. Jen se přiznejte, komu z vás se stalo, že jste si spustili bójku, zakrmili a mnuli si ruce, jak dobře jste vybrali. Pak jste položili montáž na dno a pádlovali na břeh. Jenže několik metrů od břehu došel vlasec a vy jste se v mžiku stali posměchem přihlížejících. S GPS se vám to nikdy nemůže stát. Jestliže jste si našli lukrativní místo a vzdálenost odpovídá kapacitě navijáků, uložte si jej do GPS. Položte montáž a můžete pádlovat nazpět. Šipka kompasu ukazuje směr plavby ke stojanu. Správným směrem se ubíráte, pokud šipka kompasu ukazuje přímo dopředu. Pokud se vychýlila znamená to, že budete muset zabrat levým nebo pravým pádlem, abyste srovnali pozici. Je to jednoduché. Podle GPS dojedete přímo ke stojanu, bez zbytečného otáčení na břeh, zajíždění a nepříjemného „pytle“ na vlasci.
Přístroj automaticky ukládá stopu pohybu (od krmného místa ke stojanu) a funkce „zpětná navigace“ vás bude pravidelně navádět na krmné míso a z krmného místa ke stojanu. Do GPS si takto můžete uložit mnoho bodů z jakékoliv vody na světě. Přišli jste na místa, která kapři rok co rok navštěvují a chcete na nich lovit další roky? Uložte si je a GPS vás tam navede. GPS navigace je součástí i některých sonarů a vlastní spoustu jiných užitečných funkcí jako jsou mapy, předpověď počasí, fáze měsíce, zařízení pro přehrání dat do počítače atd. Existují i GPS, díky nimž se dokážete navigovat s velkou přesností a mají spousta jiných funkcí. Koncem pojednání o GPS bych vám chtěl podotknout, abyste ne vždy spoléhali na udávanou přesnost, kterou si přečtete v příručce. Z tohoto důvodu si pokaždé s sebou berte sonar, jelikož odchylka nějakého metru až dvou může v kaprařině znamenat hodně. Vybavení pro zavážení jsem shrnul spíše jen do oblasti GPS, ale nezapomenu vám ještě připomenout, abyste při zavážení a konkrétně za silného větru, používali bezpečnostní vesty.
Lukáš Krása
