Má láska Vranov, 1. díl

Sedím na břehu rybníka a tiše pozoruji hladinu, kde sem tam vyskočí nějaká rybka nebo se otočí pěkný kapřík. Vnímám to úžasné ticho, nasávám vůni přírody a v hlavě se mi přehrávají vzpomínky na krásné kapry, které jsem nachytal v různých částech naší vlasti. Vzpomínám na nespočet nocí strávených u vody, kdy jsem jen tiše v bivaku čekal, kdy přijde vytoužený záběr. Jsem z toho všeho dost naměkko a začínám chytat touhu opět vyjet za svými miláčky kapry. Zbývá jediné rozhodnutí, kam jet?

Po zvážení všech pro a proti nakonec padá volba na moji milovanou Vranovskou přehradu, kde mám s místními kapry ještě nevyřízené účty z minulého jara. Pár telefonátů s mým parťákem Lukášem a vše je dohodnuto. Domlouváme se, že vyjedeme v pátek odpoledne. Ještě zbývá vybrat krmení. Sázíme na osvědčenou kvalitu firmy LK Baits, od které objednáváme 15kg boilies Euro Economic a 1kg boilies Top Restart v příchuti Caviar a Fruits. Vše je nachystáno a je tu den odjezdu. Celý nedočkavý nakládám věci do auta a těším se až opět stanu na břehu přehrady. Máme totiž vytipovaných několik míst, proto jsem zvědav, na které nakonec padne volba. Cesta uběhla celkem rychle. Zanedlouho se nacházím na úseku zvaném Farářka přímo na špici. Velice příjemně mne překvapuje až nezvykle vysoký stav vody. Po domluvě s tátou se rozmýšlíme podívat na úsek zvaný Penkýřák. Sedáme tedy do auta a vyrážíme. Za pár minut jsme na místě. Já jsem šťastný jako nikdy! Na penkýřkách je vody dost. Po vyložení věcí táta s Blankou odjíždí a já informuji Lukina, kam má přijet. Během chvíle přijíždí. Pomáhám mu vyložit i jeho věci. Vše je vyložené a nám začíná obvyklá rutina jako je nafouknutí člunu, převezení všech věcí a postavení tábora. Musíme dělat rychle, aby do tmy bylo vše hotovo. Moc dlouho nám to netrvá a za malou chvíli už sedíme oba v křesílkách. Připravujeme si svoje osvědčené montáže LK Baits – Euroeconomica, jelikož víme, že chytáme na nejmělčím místě přehrady, kde dno tvoří především silná vrstva bahna s minimem překážek, nemusíme zde vymýšlet žádné složité montáže. Já na oba pruty navazuji 1 m olověnky, na které je závěska. Používáme 70 g olova, to zde bohatě stačí. Návazce dělám na oba pruty stejné, akorát v různých délkách z jemné šnůrky, osazené háčky velikosti 2 ze silnějšího drátu. Lukáš volí stejné montáže, akorát návazce volí ze slíkaček.

Tak, pruty jsou navázané, teď už jenom zbývá najít hranu koryta a zakrmit zde. Jelikož nemáme echolot, nezbývá nic jiného, než se jít koupat. Máme připraven klacek, který zapichujeme do dna. Bójky tu totiž nejsou povolené a klacku si zde nebudou tolik všímat. Jdeme tedy do vody. Asi 20 m od břehu nacházíme hranu, zapichujeme klacek a vracíme se na břeh přichystat krmení a nahodit pruty. První den jsem na svazovkách zvyklí místo nastartovat. Učiním tak za pomoci partiklu, krmítkové směsi, boilies a pelet. Připravuji si tedy 2 kyblíky spařené řepky, kyblík krmných koulí, 2 kg boilies a cca 1kg pelet. Vše rozházím ze člunu do dlouhého pásu před námi přímo na hranu a pár kuliček házím i do koryta. Prakticky jde o to, že když tudy projede hejno kaprů, tak ho musíme krmením dokázat udržet. Tak je zakrmeno, a teď už zbývá jen nahodit pruty. Na jeden prut napichuji boilies Caviar/Fruits, dvě potápivé kuličky pod sebe a na druhý dávám Euroeconomic ananas s malým plovoucím Fluoro boiliem Ananas.  Na každý prut ještě přidávám PVA řetízek, abych měl jistotu, že montáž dopadne na dno v pořádku. Lukáš volí na jeden prut taky Caviar/Fruits, na druhý však Euroeconomic exotické ovoce s malým pop-up Fluoro ananas. Vše je podle našich představ a my si můžeme vychutnat po náročném dni šálek podvečerní kávy. Je to skvělý pocit, být zase na kaprech. Užíváme si to plnými doušky. Nasáváme tu nádhernou atmosféru a dlouho do noci debatujeme o čem jiném než o kaprech. Pak zalézáme spát.

Kolem 5 h ráno se mi rozjíždí levý prut s ananasem, a to šíleným tempem. Vystřelím ze spacáku a rychle přisekávám. Cítím tupý tah něčeho těžkého. Ryba si to míří korytem směrem do vrbiček. Daří se mi jí stočit na volnou vodu, kde mohu zdolávání trochu zjemnit. Mezitím volám na Lukáše, aby přinesl podběrák. Ten zprvu zmatený nechápe co se děje, ale když spatřil můj ohnutý prut, vše pochopil a běží pro podběrák. Ještě pár výpadů a kapr je v síti. Je to nádherný silný šupináč 83 cm 10 kg a zároveň můj nový osobák na Vranově. Jsem neskutečně šťastný. Děláme pár fotek a se slovy “díky kámo”,  kapříka opatrně pouštím. Je to až neskutečné, první záběr a hned osobák. Rychle přebíjíme pruty. Dokrmujeme kobrou asi 1kg boilies. Přes celý den se však nic neděje. Kolem osmé hodiny přehazujeme pruty. Já však na obou prutech nechávám vymáchané boilies od rána tzv. vyčichláky. Lukáš zase sází na čerstvost a atraktivitu. Nastřílíme do vody cca 2 kg boilies do širokého prostoru před námi a čekáme, co se bude dít dál. Sedíme tiše u prutů, pozorujeme hladinu a oblohu plnou hvězd. Voda dnes úplně vaří rybami. O půl jedenácté se mi pravý swinger přilepí k prutu a pomalu se roztáčí cívka. Pohotově sekám, ale je to jako kdybych zasekl do pařezu. Najednou slyšíme na hladině šplouchnutí. Ryba si to potom namíří přímo proti mně. Rychle domotávám, abych s rybou neztratil kontakt – to se mi daří. Chci začít zdolávat, ale nějak to nejde, je to jak kdybych měl na prutu pytel písku. Svítíme na hladinu, abysme zjistili, co se děje. Ve světle čelovky se objeví obrovský hřbet asi 5 m od břehu. Začínají se mi třást kolena, hladina adrenalinu přetéká na maximum a srdce mi buší jako o závod. Vím, že je to hodně velká ryba. Říkám Lukášovi, že jí bude muset jít podebrat do vody. Ten si vyhrnuje nohavice a pomalu jde s podběrákem k rybě. Já si raději povoluji brzdu, kdyby se kapr polekal a udělal výpad zpět do hloubky. Lukáš už pod něj strká podběrák, ale jen co se ho dotkne sítí, kapr dělá přesně to, co jsem čekal. Prut mám ohnutý k prasknutí. Kapr si to šine na druhou stranu do trav. Přitahuji brzdu a snažím se ho dobrzdit. To se mi daří. Pomalu ho zase začínám navádět k Lukášovi, který pořád čeká ve vodě, ale ani na podruhé se ho nedaří podebrat. Už skoro ani nedýchám, jaký mám strach, abych o rybu nepřišel. V hlavě se mi odehrávají všechny ty hrozné scénáře, co vše se může stát. Kapr už však nedělá tak razantní výpady. Začínám ho pomalu navádět do podběráku. Strašně jsem si oddychl, kapr už je konečně v síti. Čekám, až ho parťák donese na břeh. Zkouší kapra zvednout jednou rukou, ale to nejde. Bere ho tedy obouma a stěží ho pomalu nese na podložku. Jenom slyším “ty vo…!, to je kapr jako hovado”! Přináší ho na podložku a já nemohu uvěřit vlastním očím. Je to obrovský lysec a já vím, že se mi splnil sen. Dáváme ho do saku, abysme ho mohli zvážit. Nemůžu ho skoro ani zvednout. V životě jsem takového kapra naživo neviděl. Ručička váhy se nakonec zastavuje na 17 kg a po odečtení saku je to rovných 16,5kg! Začínám skákát radostí: “děkuji ti Vranove, děkuju!!!”. Zažívám něco, co se nedá ani popsat. Derou se my do očí slzy štěstí a já jsem v tu chvíli nejšťastnější člověk na světě. Zavřený ve svém světě. Ve světě tichých bláznů, kde je přece tak krásně! Ještě kapra měřím, má rovných 90 cm. Uděláme pár rychlých fotek, aby se kapříkovi nic nestalo a jdu ho pustit. Ještě chvíli se s ním ve vodě mazlím, než mi pomalu odpluje z rukou. Poslední zamávání ocasní ploutví a ahoj!

Vyjdu na břeh, sednu si do židličky a ještě dlouhou chvíli jen tak sedím a užívám si ten nádherný pocit štěstí. Volám to tátovi, který snad skáče radostí do stropu a moc mi gratuluje. Vracím se do reality a napichuji úspěšný Caviar/Fruits, abych mohl znovu nahodit. Asi do 15 min. přichází opět jízda na Caviar/Fruits. Nemůžu tomu ani uvěřit! Přisekávám a ryba si to zase šine přímo ke mně. Domotám ji a začínám zdolávat. Za chvíli je v podběráku. Zase nevěřím svým očím. Je to nádherný šupináč, který je snad vyšší než delší, prostě nádhera. Má úžasných 13 kg a 90 cm. Uděláme pár fotek a kapřík dostává svobodu. Zažívám pocit šílené kapří horečky a děkuji Sv. Petrovi, že mi dopřává tolik štěstí. Znovu napichuji Caviar/Fruits a posílám ho do vody. Zhruba za dalších 20 min. se mi rozjíždí prut na ananas. Opravdu už se tomu ani nestačím divit. Sekám a cítím, že je to menší ryba, která je zanedlouho v síti. Je to nádherný šupináč říční formy. Sice menší než ty předchozí, ale neméně hezký. Má pěkných 74 cm a 8 kg. Znovu nahazuji a čekáme, co bude dál.

Do rána se však už nic neděje, což mě ale vůbec nevadí. Jsem nadmíru spokojen a přeju parťákovi, aby si taky zdolal svého obra. Kolem 5 h ranní se rozjíždí Lukášovi prut na panáčka a rychle přisekává. Zanedlouho mu podebírám krásného šupináče, má 8 kg. Děláme pár fotek a Lukáš dává kapříkovi svobodu. Přehazujeme všechny pruty a dokrmujeme. V 6 h dostává Lukáš další pomalou jízdu. Seká a cítí tupý tah. Mírně rybě povoluje. Ta si bere metry vlasce. Lukáš trošku přitvrdí zdolávání. Za chvíli mu rybu podebírám a chvíli nechápu. Ta ryba je sumec má 94 cm a 7 kg. Oba se smějeme. Vím, že se stává, že sumec zabere na boilies, ale většinou na nějaké masové. Tento však zabral na exotické ovoce s malým pop-up ananas. Je to alespoň takové zpestření. Pořizujeme pár fotek a Lukáš pouští fousáče zpět do svého živlu. Nahazuje prut a jdeme si dělat snídani. Celý den je opět mrtvo. Čekáme na večer. V 8 h jako vždy přehazujeme a dokrmujeme. Za celou noc jsem zdolal 5 malých kapříků a jednoho 9 kg. Lukáš však nedostal záběr. Rozhoduje se tedy přendat stojan nalevo, aby byl na mělčích místech. Ono totiž chytání na Vranově má svá určitá specifika. Chytáte tu především hejna projíždějících kaprů, kteří migrují po přehradě. Když jsou horké dny, kapři vyjíždí do přítoku a téměř nežerou. Až navečer zase začnou sjíždět do větších hloubek, aby se začali krmit. Proto nám chodily záběry vždy až večer a ráno do té 11h. Pak už bylo mrtvo. Takhle to fungovalo po celou dobu výpravy. Proto jsme krmili největší dávky navečer a ráno menší, pak už to nemělo význam. Byla to dobrá strategie, která se nám vyplácela.

Ale zpět k výpravě. Přežili jsme další den, kdy teplota vzduchu dosahovala přes 30 stupňů. Opět na večer krmíme a těšíme se, kdy přijde první záběr. Ten přichází asi ve 23:00 h a na Lukášův levý prut na panáčka. Po chvilce zdolávání podebírám dalšího šupináče s váhou 8 kg. Rychle kapříka pouští a nahazuje. Čekáme na další záběr. Přichází zanedlouho opět Lukášovi, tentokrát na Caviar/Fruits. Přisekává, ryba si začíná brát šíleným tempem metry vlasce. Lukáš kapra dobržďuje a opatrně ho zdolává. Zanedlouho už vidím před podběrákem tělo krásného šupináče odhadem 10-11 kg. Kapr v tu chvílí udělá poslední výpad a montáž vystřeluje z vody. Smůla! Jsme z toho mírně rozladěni, ale to k rybařině patří. Lukáš rychle nabíjí Caviar/Fruits a nahazuje. Ještě chvíli sedíme u prutů a pak zalézáme do spacáků. Ze spánku nás budí jízda na kolegův prut. Ten vystřeluje ze spacáku. Zasekává a začíná zdolávat rybu. Svítím čelovkou po hladině a vidím tělo krásného šupináče odhadem tak 14 – 15 kg. Modlím se, ať vše dopadne dobře a kolega si také zdolá svůj osobáček. Bohužel se tak neděje a kapr řeže montáž asi 20 cm nad olověnkou o jeho pravý prut. Je to velká smůla a jsme z toho oba zdrceni. Ale jak už jsem říkal i tyto hořké chvilky ke kaprařině patří a člověk se s nimi musí vyrovnat. Do rána se pak už neděje nic. Kolem 10 h ráno vytahuji menšího lysečka, a to je vše. Volám si s tátou rozebíráme předešlé dny a také co na ně vymyslet dál. Táta mi říká, že když byl menší, jezdil pozorovat přímo do přítoku kapry. Mně se v tu chvíli začíná odehrávat v hlavě plán. Po obědě si beru jeden prut do člunu a to nejnutnější. Sázím na dráždivou příchuť boilie ananas a už si to šinu směr přítok. Po cestě nacházím i slibné fleky na chytání a vše si fotím. Dostávám se až na řeku Dyji. Kotvím na jednom místě, kde mám před sebou převislé větve nad hladinu a pod ním je hloubka asi 1,5 m. Velice se mi to místo líbí, a tak tam nahazuji montáž a přistřeluji asi 10 kuliček ananasu. Prut položím do člunu a povolím brzdu na maximum. Sedím potichu v trávě, pozoruji přírodu kolem sebe. Sem tam proletí ledňáček nebo do rybiček bouchne bolen a já si užívám ten pocit volnosti, bezstarostného života a ticha kolem sebe. Nejraději bych tu zůstal napořád. Právě tohle jsou ty chvíle, co se do života opravdu nepočítají. Je mi opravdu nádherně. Sice jsem až do podvečera bez záběru, ale vůbec mi to nevadí. Vracím se do našeho tábora, kde Lukášovi vyprávím o nádherných a hlavně nepřístupných místech. Spřádáme plány na další výpravy a je nám fajn. Navečer opět krmíme a čekáme, co bude dál. Takhle to pokračovalo až do konce výpravy, přičemž já jsem zdolal ještě dva menší kapříky a Lukáš jednoho 8 kg a jednoho menšího. Pak přichází den odjezdu a my musíme balit. Tuhle část z rybařiny miluju nejméně, ale stejně víte, že se musíte zase vrátit, jak se zpívá v jedné písničce, kterou určitě všichni známe: „vrátit se do prašnejch ulic, ke špinavejm zdím mezi lidi se zlou tváří.“ Jediné co je na tom hezké, že odjíždíme s krásnými zážitky od vody. Naposledy děkujeme vodě a loučíme se s ní. Tímto bych chtěl poděkovat taky pár lidem, díky kterým se mi splnil sen dostat velkého lysce na svazové vodě. Jsou to především moje rodiče, můj parťák a taky Lukáš Krása, s jehož kvalitními výrobky odjíždím na ryby s naprostou jistotou. To ostatní je už na nás… Takže…někdy nashledanou u vody.

S pozdravem „Chyť a pusť“
Petr Hvězda ml.

Odkaz na druhý díl: Má láska Vranov, 2. díl