Rok práce ve Francii utekl jako voda a já mohl plánovat jarní výpravu na vodu, kterou jsem objevil. Původní plán zněl, že v polovině května vyrazíme s kamarádem Petrem Čuboněm směr Francie. Jenže jak to tak bývá, těsně před plánovanou dovolenou se vyskytly problémy. Místo na ryby jsem vyrazil zpět do Francie za prací…
Rychle jsme s Peťou vymysleli záložní plán. Termín jeho dovolené v práci jsme přesunuli o tři týdny později a já měl odvézt celou rybářskou výbavu s sebou na montáž. Petr měl dorazit za tři týdny, kdy mi měla končit zakázka.
Naplánováno bylo vše, teď ještě aby to klaplo. Peťa vyrazil z Čech ve tři hodiny ráno, aby mohl jet přes den. Jel sám a měl před sebou více než 1750 km cesty. K večeru přišla SMS, že už mu do cíle zbývají jen 2 km. Po krátkém přivítání na smluveném místě jsme začali přendávat mé věci do jeho auta, nikam jsme se nehnali… Byl čtvrtek večer a povolenku pro Petra jsme měli stejně kupovat až ráno, takže jsme si vychutnávali české pivíčko a šli si lehnout. Ráno mě sice ještě čekalo několik malých dodělávek na stavbě, ale to už bylo zdržení sotva na dvě hodinky. Petr se mezitím alespoň vyspal, a pak už jsme vyrazili pro povolenku. Vše probíhalo v klidu a za dvacet minut jsme odjeli směr voda…
Po příjezdu nás čekala pořádná dřina. Museli jsme všechny věci odnosit na místo v lese asi 500 m od auta. Bylo po dešti, a tak jsme si užívali dusno a pořádnou dávku bahna pod nohama. Vše přibližně 1,5 hod v prsačkách. Místo jsem dobře znal, strávil jsem na něm všechny víkendy, co jsem sem jezdil za prací. Předem jsme se s Petrem dohodli, že já budu sedět v jedné ze dvou zátok a on v místech, kde se dělí jezero na tyto dvě zátoky. Věděl jsem, že kapři sem najíždí. Byla to místa, kam nikdo nechodil, a byl zde absolutní klid. Zátoka se táhla přibližně 400 m a pomalu se zužovala na šířku zhruba 15 m. Všude byly spadlé stromy, keře nad vodou, prostě ideální místo, kde mohli kapři hledat potravu a klid.
Petr měl před sebou velké rameno z jezera, které se dělilo na dvě. Díky tomu mohl prochytávat obě ramena. Postavit bivaky a nachystat pruty někomu trvalo okamžik, jiný si to patřičně vychutnával. Já jsem zde strávil dva víkendy před naší výpravou, takže jsem měl určitou představu, kde budu chytat. Na nic jsem nečekal a rozmístil čtyři pruty vějířovitě před sebou na vzdálenost náhozu. Dokrmil jsem cobrou a několika raketami mixem kukuřice, řepky, konopí, tygřího ořechu a pelet. Pak už se jen zabydlet a urovnat věci. Mezitím jsem se šel podívat, jak je na tom Petr? Ten však seděl na křesílku, sledoval vodu a byl tak v půlce toho, co já už měl zdárně za sebou. Rozhodl se fungovat v režimu „pohoda“. Přece jen se jednalo o dovolenou, tak proč si to neužít, ne? Nakonec ale přece jen převládla touha po úlovcích. Rychle dochystal pruty, aby mohl nahodit. Rozmístil je kolem sebe s tím, že dá dva pruty do jedné zátoky a dva do druhé. Poslední prut nahodil asi 15 m podél břehu přímo pod nohy. Tady jsem při mých výpravách míval také jeden prut a pokaždé jsem kolem rozhodil nějaké krmení, i když jsem tam nikdy neměl záběr. Prostě jsem věřil, že tam jednou kapři také dorazí…
Na rozdíl od Peti jsem na rybách spokojený, až když mám pruty ve vodě. Teprve tehdy jsem v pohodě, protože vím, že už to může kdykoliv přijít. Držím se hesla: „Pokud mám pruty na břehu, nemohu nic chytit“.
Když už jsme měli vše nachystané, přišel čas na vychlazené pivko. Sedli jsme si uprostřed mezi našimi bivaky, abychom to měli na obě strany stejně daleko. Kochali jsme se nádhernou a hlavně nezničenou přírodou. Kolem nás hustý les, stromy spadané do vody, nikde ani živáčka. Prostě balzám na duši. Z toho všeho nás však vytrhl zvuk hlásiče. Petr utíkal k prutům, oblékl si prsačky a zvedl prut. Začal pěkný souboj, který bohužel po chvíli skončil vyříznutím kapra. Záběr přišel na prut nahozený podél břehu. Měli jsme alespoň radost z toho, že místo bylo dobré a ryby tam jezdily.
To jsme však ještě netušili, co si na nás přichystal Sv. Petr. Když Petr dopnul vlasec po nahození, rozjel se mu vzápětí druhý prut. „Paráda!“ vykřikl a zvedl prut.
Boj byl trochu delší, oba jsme při tom stáli po pás ve vodě a čekali, co na nás vykoukne z vody. Ve chvíli, kdy nám kapr projel pod nohama, bylo jasné, že to je jedna z těch ryb, pro kterou jsme sem přijeli a přáli si ji zdolat. Po podebrání jsme dali kapra na podložku a pustili se do vážení. Váha ukázala úžasných 24,5 kg! Paráda a šlo se fotit. Rychlá série fotek a šup zpátky do vody. Nastal přípitek a další čekání na místního mohykána.
V noci jsem se dočkal série tří záběrů, kapři mezi 8 kg a 12 kg mi pro začátek dělali radost. Další den ráno Petr znovu přišel o slušného kapra, který se mu vyřízl těsně před podběrákem.
Záběry přicházely většinou v noci, a tak jsme měli čas přes den odpočívat a vymýšlet, co na ně večer nachystáme… Nebudu se rozepisovat o každém kaprovi, ale za zmínku stojí jeden, který nás překvapil kolem 15. hodiny a vážil krásných 16,90 kg a další, který mi přišel opět v noci a překonal hranici 21,20 kg.
Na konec něco málo o krmení. Volba padla na klasiku jako je Biosquid, Biocrab, Bioenzym fish atd. Vzhledem k tomu, že jsem tam jel o tři týdny dříve a nemohl s sebou mít rolované boilie, zvolil jsem variantu hotovky Legend Range pěkně uskladněné v kbelících. Mým kolegům z montáže, kteří se mnou sdíleli hotelový pokoj, by se asi nelíbilo, kdybych v něm sušil boilie…
Petr dorazil s narolovaným boiliem, a tak jsme mohli porovnat účinnost. Obě varianty pracovaly skvěle. Díky možnosti chytání na čtyři pruty jsem chytal i na LR Dumbles, LR těsta a také pop up. To jsem zkoušel malé 10 mm i klasické narolované z mixů a amino complexů. Naše úspěšné kombinace byly Biosquid s pop up bílý pepř, popřípadě obalené v těstě Biosquid. Dále Biocrab s pop up Biocrab. Krmili jsme pouze několika kuličkami kolem montáží cobrou. Montáže jsme nahazovali pod protější břeh, kde byly popadané a převislé stromy. Kapři těmito místy proplouvali a sbírali zde potravu. V malé zátoce jsem si vybral místo, které jsem prokrmoval více. Doufal jsem, že tím ryby přilákám. Přišel odtud pouze jeden záběr, a to hned první noc. Jako by se mu kapři vyhýbali. Petr také kombinoval a házel jednu montáž na střed hlavního ramene, ale ani z těchto míst se záběru nedočkal. Kapři jsou zkrátka naučeni proplouvat tam, kde na ně čeká potrava a ne tam, kde bychom chtěli my. V případě možnosti chytání na čtyři pruty jsme si tento risk mohli dovolit. Přes neúspěch oněch „náhodných“ míst jsme díky všem krásným chyceným rybám nelitovali.
Libor Chrobok
