Kaprařská sezóna běží v plném proudu, revíry plné nadšených rybářů, kteří čekají na svůj vysněný úlovek a tudíž ani my nezahálíme a vrháme se do tajů přírody a našich krásných vod. Naším cílem je vyzkoušet nové druhy boilies a porovnat je s dosavadními běžně dostupnými kuličkami na našem trhu. Porovnat jejich chování ve vodě, v neposlední řadě zájem rybích miláčků o tyto nástrahy.
K tomuto účelu jsme si vybrali jednu z velmi navštěvovaných soukromých vod, kam jsme vyrazili na týdenní výpravu, a byli jsme zvědaví, jak na takovéto vodě bude zdejší rybí populace na tyto nástrahy reagovat v porovnání s již na tomto revíru vyzkoušenými a osvědčenými kuličkami nebo peletami, které jsme již měli možnost vyzkoušet. Byli jsme velmi natěšeni, byla to pro nás velká výzva.
O jaké nástrahy se vlastně jedná? Jsou to takzvané vyvážené nástrahy od anglické firmy OCEAN FRESH, které jsme měli možnost získat od našeho dlouholetého kamaráda, který je majitelem firmy KAPRPRO a zároveň autorizovaným distributorem firmy OCEAN FRESH. Myslím si, že to bude velmi účinná zbraň, která je neokoukaná, a kterou ryby zatím neměly tu čest tolik poznat. Většina nadšenců kaprařiny totiž používá obvykle plovoucí boilies v kombinaci s klasickým, a vytvoří tím nástrahu na tzv. panáčka. Co je to na panáčka myslím není nutné blíže specifikovat, pro ty co to neznají, je to vlastně přizvednutí běžného boilií nebo pelety, a tím vlastně zviditelnění nástrahy. Pokud se v místě, kde se pokoušíme lovit a přelstít nějakého toho kapříka, vyskytuje měkké dno nebo kameny či jiné překážky, umožní to rybě lépe vaší nástrahu najít. K tomuto účelu by měla pomoci i nástraha, která je nazývána vyvážená, nebo laicky řečená vyváženka. Není to nic nového, ale přesto není mnoho firem, které se zabývají výrobou těchto boilies.
Jak tyto nástrahy fungují, jak se chovají a zda o ně mají ryby zájem, to bude naší prioritou vyzkoušet. Nejprve něco málo o těchto kuličkách, jaké jsou první dojmy, než jsme je otestovali na vlastní kůži. Jednoduše řečeno, jedná se vlastně o kombinaci klasického boilie s pop-upkou, pokud vezmeme půlky těchto kuliček, vytvoříme tím neutrálně vyváženou nástrahu, která se ve vodě ani nenadnáší, ani neleží přilepená vlastní vahou na dně, nebo zarytá v bahně. Prostě vyvážená nástraha. Po vyzkoušení je to však trochu jinak. Originál vyváženka se na dně pohybuje s lehkostí, ale hlavně stejnoměrně drží svůj tvar, když se pomalu rozpadávají. Na rozdíl od kombinace již zmíněných půlených kuliček, kde je rozpad nepravidelný, půlka pop-up se totiž většinou nerozpadavá, tak po několika hodinách po nastražení, kdy je půlka klasické kuličky částečně nebo úplně rozpadlá, zbývající část nástrahy, tedy pop-upka, vyplave do vodního sloupce dle délky návazce. Tedy pokud není použit velký háček nebo broček či plastické olovo, které by svou vahou tomuto zamezil. To samé se děje, když se použije nástraha na tzv. panáka. Originální vyváženka je většinou dvoubarevná kulička v několika příchutích, ty co jsme měli k dispozici, jsou v neutrální podobě a velikostech 15 a 18 mm. V každém balení se nachází přiložený dip, a vy si sami navolíte, zda nadipovat nebo ne.
A teď už k vlastnímu lovu, co se odehrálo a jak tedy ryby reagovaly. V první řadě bylo potřeba vytipovat lovná místa, i když jsme už z dřívějška věděli, kde jsou, a kam hodláme pokládat své montáže. Protože vzal Jarda s sebou celou rodinu, hned jsme zaúkolovali děti, aby nafoukli člun, samozřejmě s naší pomocí. Vše je hotovo, namontován echolot, připraveny bojky, namícháno krmení na první zákrm. Krmení je připraveno z krmných pelet určených pro výkrm kaprů, řepkových pelet, vařené kukuřice a pšenice. Vše je pečlivě rozmícháno a zahuštěno krmítkovou směsí s příchutí patentky. Krmení necháváme několik minut odstát, poté vytvoříme několik koulí velikosti tenisáku a jde se na to. Bojky umisťujeme do 6,5 metrů, každou do míst, kde jsou tzv. paty hran, a přihazujeme několik připravených krmných koulí. Vše je hotovo a nám nezbývá, než připravit montáže, samozřejmostí je ke každé ještě do PVA punčochy nakrájené kousky boilií a krmných pelet. Šup do člunu, zavést a čekat na první kontakt s rybou. Abychom zjistili, jestli kapři začnou reagovat na vyvážené boilií rychleji než na klasické, na každou montáž dáváme jiné druhy a nástrahy pokládáme v těsné blízkosti vedle sebe. Volím na první montáž dvě kuličky vyváženky o průměru 15mm s příchutí „krab“, na druhou peletu red-fish s půlkou pop-up bílé barvy bez příchutě a na třetí jednu kuličku boilií o průměru 22mm s příchutí „plum-fishmeal“. Kolega Jarda se rozhodl zvolit vyváženku o průměru 18mm s příchutí „scopex-squit“, halibut peletu v kombinaci s fluo pop-upkou a dvě kuličky boilií o průměru 18mm s příchutí „indian spice“. Jsme připraveni a jde se do akce. Jarda zaváží dvě montáže najednou, a aby nedošlo k zamotání, bere si jeden prut s sebou na člun, druhý mu držím na břehu, s sebou si bere pouze montáž. Vše jde jako po másle. Ještě třetí montáž, tu se Jarouš rozhodl nahodit. No, sice nemá bojku daleko, nějakých 80m od břehu, ale s PVA punčochou se ne moc dobře nahazuje. Nicméně se mu povedlo náhozem dopravit montáž nějakých 10m od zakrmeného místa, tak se uvidí.
To já to mám jednodušší, protože mé lovné místo je vzdáleno zhruba 50m, takže své montáže lehce dopravuji na místo náhozem i s PVA. Použil jsem pouze PVA nit a na ni umístil 6 půlek boilies, montáž s red-fish peletou obaluji v obalovačce z namíchané krmítkové směsi tak, aby se obalovačka začala rozpadat až po dopadu na dno. Proto jsem musel směs umíchat tužší, jinak by se rozpadla ihned při dopadu na hladinu, a nesplnila tím svůj účel. Tak, je 16 hod., a nezbývá, než čekat na první záběr. Protože svítí sluníčko, digitální teploměr ukazuje 32 stupňů, Jardova rodina se rozhodla skočit do plavek a šup do vody. My jsme si udělali kávu, nalili sklenku pěnivého moku, a probírali strategii lovu. Čas utíkal a pořád žádný záběr… Otázkou bylo, zvolili jsme tu správnou taktiku? Nebo je snad veliké teplo? Tak snad to přijde večer. V tom se krátce rozezní můj hlásič, jde o padák. Dopínám vlasec, ale ten je stále volný. Lehce přisekávám a na druhém konci cítím jen lehký odpor. Zhruba 10m od břehu ryba vyráží zpět na vodu. Už je jasné, co je na druhém konci. Je to amur, ale není nějak veliký. Nevadí, malá ryba taky ryba. Zachutnala mu red-fish peleta s pop-upem. Protože byl dnes parný den a záběry nepřicházejí, dávám Jardovi a jeho ženě dobrou noc. Než se mi povede usnout, slyším, že má Jarda záběr, zřejmě nic velkého.
Ráno, když jsme všichni vzhůru, se dozvídám, že chytil dva menší kapříky, oba na vyváženku scopex-squit. Tak si říkám, že by? Uvidíme, zda to nebyla pouze náhoda. Rychle připravujeme krmení na ranní zákrm. Jak jinak než partikl složený z řepky, pšenice, tzv. koňského bobu (podobné tvarem jako fazole) a kukuřice. Vše zamícháme s kapřími peletami, které vše zahustí. Rozhodli jsme se, že nebudeme nějak příliš plošně krmit. Chtěli bychom selektovat větší rybu, proto montáže budeme pokládat vedle krmného místa. Zda se podaří, se uvidí. Vypadá to opět na teplý den, tak jsem zvědavý, zda přimějeme ryby k nějakému tomu záběru. Sedám do člunu, beru s sebou rovnou prut, abych mohl po zakrmení položit montáž vedle zakrmeného místa, to samé dělám s dalšími dvěma pruty. Mám hotovo a s klidným svědomím můžu tvrdit, že jsem udělal vše tak, jak jsem chtěl, abych ulovil pěknou rybu. Kolega Jarda dělá to samé. Nástrahy jsme zvolili ty samé, co minulý den. Vzbudily se Jardovy děti, které jen uviděly sluníčko na obloze, už by chtěly hned do vody. Ještě je brzo, vysvětluje Jarda. Ale všichni to známe, taky jsme byli děti.
Konečně to přišlo, slyším zaznít svůj signalizátor. Záběr není nijak prudký, ani žádná zběsilá jízda. Swinger zůstává přilepený a špička se ohýbá směrem k vodě. Zvedám prut, žádný velký zásek, abych rybě nevytrhl háček nebo neroztrhl papulu. Vypadá to, že háček pevně sedí. Volám na Jarouše, „vypadá to na pěknou rybu, nějak se jí nechce z vody“. No ještě jsme jí neviděli a hlavně, ještě není z vody venku. Je za hranou a je cítit, jak pěkně tluče do dna. Hurá, daří se mi ho dostat do mělčiny a už ho vidíme. Jedná se o šupináče. Je pěkně dlouhý, ale nízký. Ještě pár výpadů do stran a je v podběráku. Metr ukazuje 98 cm a váha je 12,5 kg. Je však značně poškozený, papulu roztrženou z obou stran, ani ocasní ploutev není kompletní. „To nebudeme ani fotit, říkám Jaroušovi“. Po ošetření ho pouštíme. „Hezký začátek dne, povídám“. Zachutnali mu dvě 15mm kuličky vyváženky. Rychle napichuji nové a zavážím na stejné místo, abych zjistil, jestli vyvážené kuličky opravdu fungují a zda to nebyla náhoda. Netrvalo to ani 5 minut a další záběr. Parádní jízda. Ze stejného místa, na stejnou nástrahu. Tentokrát prcek v podobě lysáka. Říkám si, paráda. Opravdu to funguje. Že by do třetice? Uvidíme. Jdu si udělat něco k jídlu, a v tom slyším Jardův hlásič. “Konečně“, prohlásí. Ryba klade velký odpor, takže sedá do člunu a vyráží na vodu, aby o rybu zbytečně nepřišel. Oba totiž chytáme za hranami, kde se nacházejí kameny, které jsou pokryté slávkami. I když používáme odhozové vlasce o průměru 0,50mm a délky kolem 20m, ani ty nevydrží vše. Jarouš je za hranou, teď ještě aby háček seděl tam, kde má. Po 20 min. souboje se ryba objevuje na hladině. Ze břehu není vidět, jak je asi veliký, ale podle toho, jak Jardu vozil, nebude malý. Už je v podběráku a je dobojováno. Zatím na břehu připravuji vážící sak a váhu. Nádherný šupináč. Metr ukazuje 89 cm a váha 13,70 kg. Oba máme samozřejmě radost. Tentokrát kapříkovi zachutnaly dvě kuličky boilií indian spice. Záběrů není zatím mnoho, ale ryby pěkné. Do odpoledních hodin se nic neděje, což nám zase až tak nevadí, protože je šílené vedro, takže máme čas se s dětmi schladit ve vodě. Jardova manželka Jitka, zvaná Jíťa, uvařila mezi tím lahodnou kávu, tak si jdeme vypít. Jenže Jardovi není přáno si jí vychutnat, jelikož dostal záběr. To mu ovšem nevadí. Není nic lahodnějšího, než slyšet tón hlásiče. Jenže co čert nechtěl, ryba se po chvilce zdolávání vypíná. Nevadí, s konstatováním: „přijde další“, Jarouš rychle zaváží. Záběr opět na vyváženku. Začíná pomalu zapadat sluníčko, tak oba čekáme, že se počet záběrů zvýší. A bylo to tak. Kapříci však byli menších rozměrů. Však vůbec nevadí, šlo hlavně o to, že se z 80% jednalo o ryby chycené na vyváženky. S pocitem spokojenosti zapínáme příposlechy a uleháme do svých bivaků. Jsou 2 hodiny po půlnoci a vedle mé hlavy řinčí zvuk příposlechu. Vybíhám rozespalý z bivy. Musím do člunu, protože rybu mám ve vázce. Kapra jsem zdolal i s několika montážemi, co byly zachyceny ve stejné vázce jako já. Je až neskutečné, jaké montáže jsou někteří rybáři schopni používat. Šňůry jak na sumce, háčky jakby smet. A na to, že se na této vodě nesmějí používat háčky s protihrotem, na vytažených montážích je měl každý.
Do rána už se nic neděje. Ráno stávám jako první a chystám se na zakrmení našich lovných míst. Protože se nemá nic přehánět a do konce týdne ještě daleko, připravuji pouze lehké zakrmení a v případě, že kapří miláčci budou při chuti, budeme krmit v průběhu dne. Celý den i ty následující probíhaly ve stejném duchu, nachytali jsme s Jardou spoustu ryb, nejvíce kaprů a několik amurů. Krásným úlovkem byl i Okoun, který měřil krásných 38 cm. Apetit a chutě se střídaly, chvílemi se zdálo, že je úplně jedno, co použijeme jako nástrahu. Však ty největší ryby se podařilo přelstít právě na vyvážené boilies, z čehož byla samozřejmě veliká radost. Nejtěžšího kapra naší výpravy, který vážil 15,7 kg, jsme dostali na vyváženku v kombinaci s peletou. Nicméně, čas utíkal a naše výprava se uchýlila ke konci.
Byli jsme nadšeni a spokojeni, povedlo se, co bylo v plánu, najít ty správné nástrahy, které nejsou tolik okoukané, a které rybám chutnají. Už se s Jardou těšíme, až vyrazíme opět za krásami našich vod a co nám připraví za překvapení v podobě ulovených ryb.
Všem nadšencům přejeme, aby se vám povedlo najít ty nej nástrahy, na které ulovíte tu svou nej rybu.
Petrův zdar!
Děkujeme za spolupráci firmě KAPRPRO.cz
Jirka Gottwald a Jarda Rabiňák
