Tentokrát bych vám rád přiblížil a ukázal mojí zářijovou výpravu s kolegou z práce na jednu celkem neznámou vodu.
Byl začátek září a chtěl jsem se posunout dál od poslední delší zahraniční výpravy, která nedopadla vůbec dobře, i když jsem si ji opravdu užil, bohužel na ryby tak bohatá nebyla, ale znáte to, prostě to tak někdy je.
S kolegou z práce, který je mimochodem podobně nemocný jako já – rybařinou :-), jsme dostali tip na jednu celkem neznámou vodu. Řekli jsme si, že to tam zkusíme, že si prostě zajedeme na prodloužený víkend k vodě.
Začali jsme zjišťovat informace, projíždět mapy a domlouvat taktiku.
Jednalo se o vodu typu pískovny o velikosti 30 ha, dno písčité, spíše vana bez nějakých větších lavic, sem tam vysoké traviny, čistá voda a hloubkový průměr kolem 2m. Podle informací to bývala svazová voda, o kterou se delší dobu moc nestaralo. Dříve se na místě těžilo, tím pádem fotomapy moc neodpovídaly realitě.
V současné době revír slouží jako soukromý, dosazují se ryby, probíhá revitalizace břehu a okolí. Je mi sympatické, že se nejedná o klasický „soukromák“ typu akvárka – co nejvíce míst a jen krmit někomu kapsu. Na celkem velké vodě je jen pár míst, která jsou dostatečně od sebe, místa jsou pěkně čistá a zpevněná.
Přiznám se, že jsem na tento nápad koukal spíše skepticky, jelikož jak už jsem zmiňoval, byl jsem vyčpělý z posledního nezdaru, navíc revír, který se jeví jako nová voda, kde očekáváte spíše menší obsádku ve větším počtu, nemáte žádné pořádné informace a hlavně když už jedu na soukromý revír, mířím spíše po té větší rybě, když je to možné.
Nakonec jsme se s kolegou domluvili na prodloužený víkend s tím, že kolega přijede už v pátek ráno a já se k němu připojím v podvečer.
Byl tu den odjezdu. Kolega, který dojel na místo dříve, mi už hlásil první dojmy a informace od ostatních rybářů, že ryba zrovna není moc aktivní. Bylo dlouhodobější období vysokých teplot, a tak nás nečekalo nic lehkého. Co nám mohlo hrát do karet, bylo to, že už je září, krátí se čas světla a v noci už klesají teploty níže než přes léto.
Nastal konečně čas odjezdu i pro mě. Proběhlo klasické lego skládání do auta a mohlo se vyrazit. Cesta ubíhala dobře a i já konečně byl na místě. Byla možnost si vzít dvě místa vedle sebe nebo jedno, na které se vejdeme oba. Jelikož jsme opravdu moc nevěděli, co nás čeká, dohodli jsme se, že si řekneme až na místě. Volba padla na jedno místo, kde byla dvě krásná pevná místa pro bivak, že poklábosíme, budeme si pomáhat a společně si to užijeme.
Jelikož jsme byli na jednom místě, nevybaloval jsem svůj člun s tím, že nám bude jeden stačit. Nebrali jsme ani motor a baterii. Měli jsme taktiku, že budeme chytat na jedné hlavní menší lavici, která byla od břehu cca 110m. Mysleli jsme si, že na tuto lavici budeme nahazovat a případně další pruty vyvezeme, kde se ukáže ryba nebo kde najdeme něco zajímavého. Bohužel místo vyloženě nenabízelo možnost delšího nahazování, na jiných místech blíže břehu jsme nic zajímavého nenašli, když už se ukazovala ryba, tak to bylo většinou u té první hrany.
Přijel jsem později, než byl plán, a tak jsem pospíchal, abych vše stihl do tmy. Moc jsem nevymýšlel a nasadil jsem kombinace, které mi fungují a rozmístil je na různá místa. Na horní část lavice jsem posadil tygří ořech, který jsem měl delší dobu namočený ve sladidle a to celé jsem ještě nadlehčil pěnou. Tímto prutem jsem chtěl jít spíše cíleně na amura, kterého už jenom díky jeho bojovnosti si vždy rád zachytám. I proto jsem místo více rozkrmil směsí tygřáku, rozpůleného boilies, partiklu a peletek.
Druhý prut putoval hned pod hranu do hlubší a měkčí části kam šel tzv. sněhulák. Na tento prut jsem rozhodil jen pár hrstí boilies. Poslední prut jsem odvezl podél břehu pod větve, které se dotýkaly vodní hladiny a tyčily se nad vodu. Břeh tam padal z 0,5m až do nějakých 3m. Na tento prut jsem dal samostatný pop-up s PVA punčochou.
Den byl dlouhý, tma jak v pytli a já byl rád, že se konečně můžu zastavit, najíst se a už jen odpočívat a užívat si volna, přírody, pocitu prutů ve vodě a fajn klábosení o všem s parťákem.
Jediný záběr jsem udělal já na prut pod hranou přibližně hodinu po půlnoci a jednalo se o kapra kolem 8kg. Samozřejmě mi udělal radost – nová voda, nová výzva, pár hodin a hned záběr. Do rána se už nic nedělo.
Pro mě nový den znamenalo pořádně sledovat vodu, aktivitu ryb a pořádně se do toho opřít. Bylo mi jasné, že centrální lavice bude u všech hlavní hotspot a vždy tam bude nějaký háček s nástrahou ležet. Toto místo bude buď ryba navštěvovat, protože je zvyklá, že je tam krmení anebo chytřejší či už z minulosti poučení kusy se tomuto místu budou vyhýbat obloukem. Záběr jsem z lavice udělal, a tak jsem měl jasno, že jedním prutem budu místo držet. Na druhé straně pod břehem jsem absolutně jak v noci tak přes den neviděl skoro žádnou aktivitu. Mohl jsem to přičítat většímu pohybu na břehu při rozkládání „bivy city“ nebo horku.
Je vždy na zvážení, zda budu místu věřit a čekat zda ryba najede nebo něco změním. Jednalo se o dva celé dny lovu a bylo jasné, že na čekání není tolik času. Navíc jsem vypozoroval aktivitu ryb přibližně víc jak 300m od břehu. Bylo jasné, že to tam projedu prozkoumat. Z map jsem měl načteno, že by se v těchto místech měla nacházet mělčina.
Po průzkumu jsem zjistil, že je na místě písčitý ostrůvek, který jde z 1m do 3m. Dokonce jsem člunem vyplašil pár vyhřívajících se ryb. Bylo jasné, že tam minimálně jeden prut odvezu.
Menší háček mého plánu bylo, že jsme si ani jeden nevzali motor a baterii a bylo mi jasný, že si budu muset máknout, zda se chci držet plánu.
Rozhodl jsem se stáhnout jeden prut z centrální hrany, aby si navzájem nekonkurovaly zbytečně. Vyměnil jsem cívku s vlascem za cívku se šňůrou, jelikož se přeci jenom jedná o větší vzdálenost, navíc jsem byl limitován tím, že jsem neměl motor, tím pádem mi bude trvat déle než se na místo dostanu. Také mi šňůra dodá dokonalý kontakt s rybou a hlavně s indikací záběru, protože oproti vlasci šňůra nemá žádnou průtažnost.
Samozřejmě jsem koncovou montáž doplnil o cca 20m šokového vlasce pro ochranu ryby a také o speciální závěsky na odpadávající olovo nebo v mém případě ekologičtější způsob odpadávající kámen, aby ryba neměla žádný odpor, nezajela případně do žádné vázky a hlavně mi dala čas na dojetí na místo pro její zdolání. Taktika byla taková, že po záběru nebudu sekat ani přitahovat, ale ihned se vydám na místo. Věřil jsem v ostré a kvalitní háčky a v systém odpadávajícího kamene. Ryba by neměla mít žádný odpor, tím pádem by měla být v klidu a počkat na mě, až přijedu k ní blíže, kdy začne opravdový souboj.
Dále jsem i prut pod břehem převezl na místo, které jsem našel za centrální hranou cca na 200m od břehu, kde jsem našel tvrdý výstupek s plošinkou cca 3x3m v hloubce 2m.
Pruty jsem převezl a my si užívali krásný zářijový den. Kolem páté hodiny vytáhl kolega krásného amura kolem 80cm. Ihned jsem dostal záběr i já z vršku centrální hrany a po obrovském boji podebírám i já svého prvního amura o velikosti 90cm a 9kg – super obrovské ruské torpédo. Proběhlo pár fotek a šli zpět.
Se setměním začal koloběh záběrů z prutů z větší vzdálenosti a pro mě tím pádem parádní trénink. Nejeden veslař by měl ze mě radost.
Do rána jsem měl dohromady 7 záběrů – vše ze vzdálenějších míst. Krásné silné souboje, kdy i jeden trval klidně 40minut, ryba mě vozila ze strany na stranu, opravdu neskutečné. Nulový spánek, záběr za záběrem, kilometry na vodě převážením a zdoláváním bylo náročné, ale ta velikost ryb a hlavně bojovnost, navíc to, že jsem našel místo, kde se ryba krmí, je prostě zadostiučinění, které mi stále vlévalo novou a novou krev do žil. Také bilance žádné ztracené ryby a to, že má taktika fungovala do puntíku, mě hnala také dopředu.
Největší kapři byli 16,5 a 15kg. Jeden dokonce atakoval metrovou hranici. Při pohledu na jejich ploutve a stavbu těla mi bylo jasné, proč mi nedali ani metr zadarmo.
Posledního kapra už jsem pouštěl s krásným východem slunce. Kolega měl celkem klidnou noc, ale s rozedněním zdolal ještě dva menší kapry.
Blížil se konec výpravy a tím i vrácení zpět do reality. Byl jsem opravdu překvapen, co voda skrývá za poklady a začáteční záporný pohled byl ta tam a nakonec byl úsměv od ucha k uchu. S kolegou jsme se shodli, že se víkendovka opravdu vydařila, a že tu určitě nejsem naposledy. S rozloučením a popřáním šťastné cesty jsme se rozloučili a rozjeli ke svým domovům.
Díky za přečtení a zase někdy ať už u vody nebo kdekoliv jinde.
Mějte se.
Miroslav Solar
