Po nevalných výsledcích na pro nás neznámých vodách jsme se rozhodli věnovat více času jedné z těch těžších svazových vod v našem okolí. Strávili jsme na ní poměrně hodně času, vyzkoušeli spoustu neobvyklých věcí a nabrali řadu dalších postřehů. Některé z nich byly pro nás dosti překvapující. Několik víkendových vycházek jsme zakončili týdenní výpravou, kde jsme chtěli zkusit reakci kaprů na nové koule a na používaní partiklu při vnadění v období velkých veder a nedostatku kyslíku, kdy se teplota vody pohybovala na hladině v rozmezí 25 – 28°C.
Rozhodli jsme se pro tři krmná místa zhruba ve stejné hloubce kolem 5 m, kde se teplota nepřehoupla přes 18°C a předpokládali jsme zde dostatek kyslíku. Co místo, to jiný způsob krmení. Na prvním jsem začal krmit směsí partiklu (řepka, kukuřice, pšenice) pomocí rakety. Druhé místo měl na starosti Jirka, který kombinoval partikl s boilies, a třetí Honza, který nasadil jen boilies. Pod háček také pokaždé jiná nástraha, od kombinace kukuřice s mini-popkou, až po dvě 20 mm kuličky. Krmení jsme zatraktivňovali tekutým CSL atraktorem, kterým jsme polévali i PVA punčochy a sáčky, a to z toho důvodu, abychom prodloužili dobu rozpadu. Přeci jen v teplé vodě se PVA materiál rozpouští mnohem rychleji a i 30s doba rozpustnosti nebyla dostačující. Při náhozu se punčocha, pokud nebyla zalitá CSL, roztrhla zhruba ve třech metrech hloubky vodního sloupce. Podle mě kombinace nahazování s PVA materiálem v teplé vodě do hlubší vody má za následek brzké roztržení punčochy, což jsem si ověřil, když jsem se po náhozu ihned potopil k nástraze, a zjistil, že punčocha není zcela rozpuštěná, ale je roztržená a částečky pomalu dopadaly vodním sloupcem ke dnu. Pokud samozřejmě nebyly ihned sezobány bílou rybou. Chtěli jsme mít jistotu toho, že se punčocha rozpustí až na samotném dně, proto jsme zalévali produktem CSL, který po několika hodinách zanechal lepivý šlem na povrchu PVA a doba rozpustnosti ve vodě se tím prodloužila.
První záběry na sebe nedaly dlouho čekat a kapři začali komunikovat na místě, kde se krmilo partiklem. Podle toho, jak jsme zjistili později pomocí podvodní kamery, jsme partiklem nastartovali velice rychle hlavně bílou rybu k velké aktivitě, ke které se přidali kapři střední velikosti. Místo, kde se krmilo jen boilies, bylo oproti těmto dvěma místům mrtvé podstatně déle. Záběry přicházely v intervalech dle toho, jak jsme stíhali dohazovat krmení raketou. Dost často se nám stávalo, že kaprům nevadily ani rány rakety o hladinu, a záběry přicházely i při krmení. Partikl měl ale za následek to, že kapři přestali přijímat větší sousta a soustředili se postupně na malé částečky. Ubyly záběry na velké nástrahy a převážná část záběrů byla jen na kukuřičku s minipopkou, a to i od kaprů ve velikosti 5-8 kg.
Třetí místo vykazovalo nejmenší aktivitu, a tak jsme se rozhodli přihodit pár hrstí řepky a pšenice a do hodinky začaly být záběry. Postupem času se na třetím místě začal projevovat stejný stav jako na předchozích dvou místech – kapři větší nástrahy přestali brát. Rozhodli jsme se proto přestat krmit partiklem úplně a zaměřili se jen na boilies malého průměru. Kapři začali znovu po několika hodinách reagovat, ale opět jen část dne. Poté znovu záběry ustaly i při pravidelném dokrmování. Při prohození lovného místa opět směsí pšenice a kukuřice se začali chovat kapři znovu stejně. Zase se přeorientovali na partikl. Překvapilo nás obrovské množství bíle ryby na tomto revíru a spousta kaprů o váze 2-5 kg, kteří dokázali partikl a boilies malých průměrů doslova za chvilku na posezení spořádat. Na krmných dávkách jsme opravdu nešetřili. Odhadem jsme za den zkrmili něco mezi 15-20 kg směsi partiklu a boilies na jedno lovné místo. Toto jsem vždy po určité době kontroloval při potápění a několikrát jsem zjistil i po krátké době doslova vymetené dno. Jen kuličky větších rozměrů zůstaly.
Při krmení jen boilies o velikosti 20 mm a více bílá ryba neměla zájem, ale ani kapři z této velikosti nebyli nadšení, a když přišel záběr od kapra, tak jen na jednu 16 mm kuličku. Při podvázání jedné nebo dvou 20 mm kuliček byly jen lehké pípance, až do doby dokud nebyla koule podstatně menších rozměrů. Přišlo i na tygří ořechy, ale kapři prostě nechtěli pozřít větší rozměr nástrahy i návnady. V těch největších vedrech, i díky všudypřítomným koupáčům, byli kapři vytlačeni z krmného místa, ale několik pěkných kaprů se nám podařilo přelstít i při těch největších teplotách přes den, a to za pomoci popky a návazce „XXl“, ale nikdy ne z krmného místa, vždy z velké dálky, daleko od všudypřítomných lidí. S přibývajícími hodinami a ubývajícími lidmi se kapři začali ukazovat nedaleko krmných míst a netrvalo dlouho a měli jsme záběry.
Za celý týden nebyl ani jeden den stejný, nebyla žádná pravidelnost v tom, kdy přicházely záběry. Jedno jsme ale vypozorovali: kapři opravdu dávali v tomto období přednost menším nástrahám. Většinu kaprů jsme nachytali na boilies opravdu malých rozměrů nebo na kombinaci, převážně příchutě Oliheň-chobotnice a testovací novinky Játra ořezané nebo v kombinaci s 16 mm Pop-Ups.
Na závěr lze jen konstatovat, že nás tento revír opravdu překvapil velkým množstvím ryb, a také jsme byli překvapeni, kolik kilogramů krmení člověk může za den spotřebovat, pokud je opravdu dostatek „poptávky“. Jelikož jsem dojížděl za klukama z pracovního procesu, často se Jirkovi stávalo, že při serii záběrů 4-5 za hodinu nestíhal dokrmovat v dostatečném množství, kapři odjeli a čekalo se dalších několik hodin na jejich aktivitu. Honza na svém místě krmil převážně boilies, až na jeden den, kdy krmil partiklem, a měl podstatně méně záběrů než na našich místech, kde jsme boilies kombinovali s partiklem od začátku. Jeden den jsme se věnovali lovu na opravdu ty nejmenší možné nástrahy. Na břeh se za jeden den, mezi mnoha menšími, dostali i kapři přes deset kilo, proto bych neřekl, že selekce větším průměrem je za každých okolností tím pravým ořechovým.
S pozdravem
„Ať to jezdí“
za Team Carp Servis: Jan Vala, Jiří Rykr, Jan Slanina
