Podruhé, ale přece

Na podzim v roce 2011 jsem s kamarádem Jardou cestoval do Francie. Rozhodli jsme se pro jednu přehradu, kterou nám doporučil můj kolega. Po příjezdu byla velká mlha a hladina nebyla skoro vidět, když ale spadla, překvapení bylo hrozivé. Přehrada byla vypuštěná, protože se opravovala hráz. Měli jsme ale možnost si vyfotit to neskutečné množství pařezů, které ve vodě bylo. Poté bez znalostí francouzštiny a s pomocí kolegy jsme cestovali na jinou vodu.

Toto je ale starší příběh a my letos opět vyrážíme na tu stejnou vodu, která byla vypuštěná a doufáme, že se nebude to stejné opakovat. Cesta probíhala úplně v pohodě, i když jsme najeli hodně kilometrů, nikdy toho nelitujeme a je to takové malé dobrodružství.

Před odjezdem vždy auto nechám připojistit, kvůli odtahu ze zahraničí a cesta je pak klidnější. Posledních pár kilometrů je vždy už dost nervózních a člověk se nemůže dočkat, až uvidí vodu. My ji teď, po dvou letech, konečně vidíme znovu…

Krásné jezero plné vody bez pařezů. Hladina jak zrcadlo, na kterém se prohání jen pár plachetnic. Už tehdy jsme měli vytipovaných pár míst, na která bychom si rádi sedli. Z pěti na nás zbylo pouze jedno, a ještě k tomu to, které jsme si určili jako poslední šanci. I kdybychom si měli sednout někam jinam, stejně bychom tam asi zůstali. Přeci jen jsme to konečně chtěli tady zkusit a třetí pokus už by asi nedopadl.

Na naše místo vede podle map cesta, ale kudy, to jsme jenom odhadovali. Přesto jsme to riskli a absolvovali pětikilometrovou trasu, skrze lesy a polní cesty, která na některých místech byla označená jako cyklostezka. Bez škrábanců na autě a jiných horších nepříjemností, jsme skončili přesně na našem místě, které jsme viděli z druhé strany dalekohledem. Více mě láká tato krásná příroda, která není zasažená lidskou technikou a pokrokem. Naším plánem bylo ráno si koupit povolenku a užít si tady krásných deset dní, na které jsme se těšili celou zimu.

I tady na vás může čekat nějaké překvapení, ale většinou jsou to nepříjemnosti, které člověk musí v klidu řešit. U nás to byla vytyčená závodní dráha pro kajakáře a velmi hlasití Holanďané, kteří nakonec pochopili, že nejsou u vody sami. V ten večer jsme využili klidné hladiny a ještě rozmístili bójky na vodu. Taktika ve Francii je vždy stejná – co nejrychleji je rozházet po vodě, je to jedno celkem jak, jen dát pozor, aby vás někdo jiný nikde nekřížil a nepřevážel. Ještě nikdy se nám nestalo, že by přijel někdo vedle a nějak na nás z boku tlačil. Vždy buď jede jinam, anebo je dává s dostatečnou rezervou dál a ještě se přijde slušně zeptat, jestli nám to nevadí. To je na Francii úžasné, protože rybáři jsou zde tolerantní. U nás? Ani se mi to nechce popisovat, je to katastrofa. Proto u nás navštěvuji vody čím dál tím méně, a když tak s jistotou, že tam budu mít dost místa.

Samozřejmě jsme bójky položili, jak jsme podle echolotu uznali za vhodné. Na dně jsme našli pařezy, kterých je zde opravdu spousty, a lov je vždy o to složitější. Také nás ale hlavně limitovala vytyčená závodní dráha, kterou naštěstí hned druhý den začali balit a lanka, na kterých byly pověšené naše bójky, spadly ke dnu a tím se náš prostor zvětšil o 100%.

Celou noc jsem nemohl spát a přemýšlel, co na ně vymyslím. Až nad ránem jsem konečně zabral. Probudil jsem se až když byl Jarda s koupenou povolenkou nazpátek. Samozřejmě to nemůže být nikdy úplně tak, jak si to člověk naplánuje. Týdenní povolenku neměli a museli jsme vzít roční. V ceně byl rozdíl, ale nebyl zase příliš veliký.

V ten moment začal kolotoč vázání, vyvážení, chystání krmení, že nám ani nezbyl čas na oběd. Pro tyto účely s sebou vozíme vepřové koleno, které nepotřebuje při vaření žádnou kontrolu. Je ho potřeba jen okousat, ořezat a sníst. Z vývaru pak samozřejmě uvaříme dobrou polévku.

Co se týče krmení, mám velkou výhodu v tom, že mohu vždy otestovat novinky, které nám každý rok dodají do obchodu. Ne vždy se povede vytvořit top boilies a právě proto jsou tyto testy velmi důležité. Bez nich nejde něco pustit do prodeje.

Obrovskou výhodou je lov na 4 pruty. Zůstáváme vždy u taktiky, zkusit na každý prut úplně něco jiného. Ani zde tomu nebylo jinak. Pop up, panáček, boilies na dno a tygřák. Tato taktika se nám už často vyplatila. Na vyzkoušení mám čtyři druhy boiliesu, a to Red fish – Fruit, Lake Wizard – Strong, GLM – Squid, Red fish – Monster crab. Vždy raději krmím k montáži do 20 kusů kuliček. Vyzkoušel jsem snad už všechny možné varianty krmení, ale vždy na začátek zůstávám u tohoto způsobu. I v montážích mám už prostě takový stereotyp. Dvakrát závěska s bočním olovem a dvakrát in-line olovo a to 160 g těžké. Na vyvážku používám jako šokovku vlasec, nejraději Snagger, a tady jsem raději namotal dvacet metrů.

Záběry přišly snad do hodiny. Výsledkem byli cejni, a to na pop up a tygřák. Tím byl vyřešen problém s nástrahou… Do konce výpravy jsme používali jen panáčka a kouli na dno. První kapr přišel ještě první večer, ale jeho váha byla do deseti kil. Celou noc byl už klid, až ráno začala taková ta pohádka. Káva, cigárko a v tom pomalý záběr.

Hned po něm vyrážím na člunu za rybou, protože zdolávání ze břehu je prakticky nemožné a byl by hned konec. Bál jsem se pařezů, ale ani o jednu rybu jsme za celou dobu nepřišli i díky vyprošťovací kotvičce, která byla velmi dobrým pomocníkem. Je to především o klidu při zdolávání. Nikdy rybu po záseku nepáčit, ale v klidu ji podržet a vyrazit za ní na člunu. I tady se potvrdilo, že ryba čekala kousek od místa, kam jsem montáž položil. Po deseti minutách jsem nevěděl, co tam mám za rybu, jak s velkým kaprem mám tu čest. Vždy si v duchu říkám: „Alespoň ho na chvíli vidět“. Konečně. Krásný vysoký žlutý lysec se mi objevil u lodi. Výpad za výpadem a silný vítr – to je vražedná kombinace. Navíc plachetnice, na kterých sedí děti do deseti let, které se to teprve učí. “Joooooooo!”, taková byla reakce, když jsem ho podebral. Obrovská radost, kvůli které do zahraničí jezdím. Konečně budu mít nějakou jinou fotku z této vody než s pařezy. Pogratulovat přišli i Angličané, kteří seděli kilometr od nás.

Dali jsme se maličko do řeči. Ruka noha, něco z rybářského slangu, němčiny a angličtiny. Nakonec jsme se domluvili. Dozvěděli jsme se, že už balí a zítra jedou domů. Byli zde 14 dní a nachytali 36 kaprů, což byla slušná porce. Nakonec se přišli pochlubit i s fotkami.

Nám se začalo dařit stejně jako jim a denně jsme měli okolo pěti až sedmi záběrů. Forma zdejších kaprů je velmi rozmanitá. Kapři světlí, žlutí, lysci, šupináči a řádkáči. Prostě pro naše foťáky a vzpomínky přímo ideální.

Jezero se koncem našeho pobytu dost vylidnilo a my jsme se šli podívat na to naše top místo. Už bylo volné. Tentokrát jsme naši výbavu omezili už jen na pár věcí a na místo se přesunuli člunem. Měli jsme na to celkem tři noci. Vše probíhalo stejně a záběry přicházely jako na předešlém místě. Za tu dobu nás navštívilo i pár místních rybářů a dozvěděli jsme se i něco o místních velikánech. Po vyprávění jsme zjistili, že zde nachytat spousty ryb je velmi těžké, měli jsme radost, že se nám to povedlo. Myslím si, že všichni máme bezesporu obrovskou výhodu v používaných nástrahách oproti místním rybářům. Často se mi potvrdilo, že pokud jsem přijel s něčím novým, nachytal jsem o hodně více ryb než ostatní. Kapr je tvor zvědavý a rád ochutná něco nového, co mu právě nabízíme. To je stejné i u člověka. Co je nové, to je dobré.

Opravdu jsme si to užívali. Jen počasí bylo občas trochu proti nám. Většinou bylo chladno a mlha, která vydržela někdy celé dopoledne. Každý den byl ale úplně jiný. Patřím k lidem, kteří mají u vody rádi pohodu, bere jim to a nečekají jen na velkou rybu. Sice obdivuji lidi, kteří sedí týdny u vody a čekají na tu třicítku, já bych to ale nedokázal. Mám rád pořád nějakou činnost.

Celkem jsme nachytali asi stejné množství za deset dní jako Angličané. Vyzkoušeli jsme novinky a nové vybavení. Nikdo nám nikdy nevezme vzpomínky, které na tuto vodu máme. Určitě se sem někdy vrátíme, ale letos už to nebude. Zkusíme vodu, kde příroda je ještě krásnější než tady.

V den odjezdu se zde pořádaly závody v triatlonu, takže načasování bylo perfektní. Déšť přišel, až když jsme zabalili. Co víc si přát? Jen asi v pořádku dojet domů a těšit se na další chvíle strávené u vody.

Všem mým kolegům z firmy Sportcarp touto cestou gratuluji k jejich nádherným letošním úlovkům. Je to zatím jedna z nejlepších sezón a ještě nekončí. Myslím si, že i vy se můžete těšit v roce 2014 na nové nástrahy, které se pro vás chystají…

Luděk Černý