Poznávání řeky Oty Pavla

„Spatřil jsem řeku a chtělo se mi brečet. Díval jsem se na jarní vodu a věděl jsem, že tahle voda v Berounce, co teče tady, musela téci také nahoře pod loděmi strejdy Proška v Luhu. Řeku jsem měl rád víc než cokoli na světě a styděl jsem se tehdy za to. A nevěděl jsem, proč řeku tak miluji. Snad proto, že jsou v ní ryby, anebo proto, že je volná a nespoutaná? Kvůli tomu, že se nikdy nezastaví? Snad proto, že šumí a že nedá spát? Snad proto, že je tu věky, anebo proto, že každý den její vody v dálce umírají? Anebo proto, že na ní můžeš plout či v ní můžeš zemřít?“

Právě těmito slovy popisuje Ota Pavel ve své knize Zlatí úhoři jeho vztah k řece Berounce, která pro něj znamenala velmi moc. Dnes se situace poněkud změnila. Už to není řeka, kterou bývala Berounka dříve. Kdyby bylo možné, aby se Ota Pavel mohl ještě jednou projít podél břehu a zachytat si naposled ryby, jakým překvapením by pro něj byla změna, kterou si řeka za ty léta prošla. Již zde za každou větví nečíhá štika, v tišinách nelenoší tolik kaprů jako dříve, na „zlaté úhoře“ je marné čekat a břehy také pocítily tlak lidské činnosti. Co já bych dal za to, abych se mohl alespoň na jeden den vrátit v čase a prohlédnout si řeku v době, kdy na jejím břehu chytával ryby Ota Pavel, muž, který dokázal perem zachytit tu dnes těžce představitelnou krásu, jež měl před očima. Nicméně to není zatím možné. Žijeme v době, která má oproti minulému století mnoho výhod, ale tyto přednosti sebou přinesly i mnoho ztrát.

Rozhodně bychom si o řece Oty Pavla ale měli sdělit několik důležitých informací. Název Berounka je používán až od 17. století, kdy byl jeden úsek řeky pojmenován podle berounského panství. Postupně pojem začal označovat celý tok řeky z Plzně do Prahy, kde ústí do Vltavy. Berounka nemá pramen, protože vzniká spojením čtyř větších řek – Mže, Radbuza, Úhlava a Úslava. Jakožto většina řek v našem podnebném pásu má největší průtok na jaře, když taje sníh a led. S délkou téměř 140 km je 11. nejdelší řekou v ČR. Vzhledem k tomu, že není řeka zatížena lodní dopravou, tak je již od rozmrznutí pod obrovským tlakem vodáků.

Rád bych se v tomto článku vrátil do minulého roku 2013 a popsal vám zážitky, zkušenosti a události, které jsme společně s taťkou a s naším pittbullem Barneym prožili během několik podzimních výprav.

Bylo to již před mnoha lety, kdy jsme poprvé zavítali ke kopřivami zarostlým břehům řeky Oty Pavla. Hned na první výpravě se nám podařilo chytit pěkného šupináče přes 5 kg, a to nás přesvědčilo o tom, že Berounka určitě stojí o naši pozornost.

Během podzimu minulého roku jsme se na tuto řeku vypravili několikrát a vždy jsme byli s výsledkem těchto výprav velmi spokojeni. Pokaždé jsme chytali na úplně jiném úseku řeky. Místa jsme vybírali předem na internetových mapách. Naším cílem je vždy hledat „fleky“ v přírodě mimo zastavěné a chatové oblasti s malým rybářským tlakem, kde je velká šance na ulovení opatrných domorodců, kteří se úsekům denně prochytávaným rybáři vyhýbají. Vzhledem k velikosti řeky by se mohlo zdát, že najít taková místa není nic těžkého, ale pravý opak je pravdou. Většina vytipovaných oblastí měla každých 15 m vyšlapaná místa na chytání, navíc samotný přístup k řece je často vzhledem k terénu a soukromým pozemkům nemožný.

Jediným možným východiskem pro nalezení míst splňujících naše požadavky bylo hledat v opravdu špatně přístupných oblastech a samozřejmě se i na vytipovaná místa přeplavovat. Tímto způsobem jsme několik rybáři téměř nedotčených oblastí nalezli. Neznám lepší pocit, než když přijedete k řece po nevyježděné polní cestě a abyste se dostali k vodě, musíte se prosekat houštím keřů a kopřiv. Avšak samota při chytání kaprů není zadarmo – příjezdové trasy byly nebezpečné i pro traktor, natož pro našeho „kombíka“. Peklo je slabé slovo pro to, co jsme při příjezdech a odjezdech po těchto nebezpečných cestách prožívali. Jen zázrakem to naše auto vždy přežilo bez úhony, teda pokud nepočítám pár škrábanců na karoserii a mírně sedřený vzorek na pneumatikách od hrabání v prudkém kopci.

Nutno se pozastavit ještě nad jedním faktem. Berounka je jedna z mnoha řek v České republice, která je vodáky hojně navštěvovaná. Dle mého názoru jejich průjezdy okolo našeho lovného místa kapry nikterak nevyplaší, ale objevuje se zde jiný problém. Tak jako ve všech zájmových činnostech se vyskytují i mezi vodáky dva typy lidí. První sjíždí řeky, protože je to baví, mají z toho radost a potěšení a bez problémů dokážou tiše a nerušeně splynout s přírodou. Druzí to dělají, aby mohli prostě jen vypadnout z domu, pořádně se na řece vyřvat a při tom popíjet lihoviny. Právě kvůli druhé skupině nenavštěvujeme Berounku v letních měsících, kdy je návštěvnost těchto hlučných skupin nejvyšší. Už totiž nechceme zažívat dny, kdy sedíme na břehu a od rána do pozdního večera posloucháme, jak si uřvané skupiny vodáků „užívají“ plavbu…

A nyní již ke konkrétním informacím ohledně lovu. Svojí důvěru ohledně návnad a nástrah jsme vložili do firmy Progressive Baiting, a to konkrétně boilies Monter Crab a Secret AGT. Na všech výpravám jsme vnadili i chytali na silně namacerované a nadipové boilies – bylo zajímavé, že jsme neměli problém s bílou rybou. Montáže jsme se snažili umísťovat co nejblíže k překážkám nebo k druhému břehu. Avšak i na střední řece jako Berounka nebylo občas chytání u protějšího břehu kvůli silnému proudu možné. Na každou výpravu jsme s sebou brali náš lehký skladný člun Komando 185. Bez něj bychom přišli minimálně o polovinu chycených kaprů a ještě bychom ve vázkách ztratili velké množství návazců a montáží.

Za velmi důležité považuji zmínit to, že jsme nechytali mimo povolenou dobu lovu. To samozřejmě rapidním způsobem omezilo počet ulovených kaprů. Dvakrát se nám stalo, že 10 min před koncem doby lovu začal přicházet jeden záběr za druhým, ale riskovat ztrátu „papírů“ jsme nechtěli. Mnoha našim kamarádům totiž právě na Berounce sebrali povolenky kvůli nočnímu rybolovu.

Sice se nám nepodařilo splnit náš cíl – ulovení kapra nad 10 kg, nicméně výsledkem našeho snažení bylo zdolání několika kaprů ve váhové kategorii 6-7 kg. Na poslední výpravě mi Berounka jednu šanci ulovit většího vysněného kapra poskytla, ale po pár minutách souboje mi bohužel zajel do vázky, ve které se mi vyháknul. V Berounce určitě plavou i další velcí kapři než tento, který mě v souboji porazil, takže pevně věřím, že se nám letos povede jednoho z obrů řeky Oty Pavla obelstít…

Radim Houška
Carp Team 2010
http://carpteam2010.webnode.cz/

Tento článek byl publikován v časopisu KaproMánie