Konečně nastal červenec, čas prázdnin a dovolených, ale pro nás čas rybářských výprav a relaxace u vody. Není to zrovna ideální čas na chycení kapitálního kapra. Toho jsme si dobře vědomi a taky s tím malinko počítáme, ale ne jednou se nám podařilo v největších vedrech zdolat pěkné kusy. A jak už bylo několikrát napsáno nebo řečeno, „čas na rybách se do života nepočítá“.
Rozhodli jsme se vypravit na jednu větší svazovku severní Moravy. Jednalo se o bývalou štěrkovnu s rozlohou 135 ha. K výpravě se přidal i můj otec, pro kterého je to srdcová záležitost. Čím více se nám přibližoval termín, tím více se v nás probouzela kaprařská horečka. Předpověď k nám nebyla z hlediska kapraře moc přívětivá, protože hlásili na první dva dny výpravy teploty přes 28 °C ve stínu. Velkou radost z toho měla samozřejmě má žena, která se stala mou parťačkou na výpravách i závodech. Proto jsme měli vytipovaná místa s větší hloubkou. V dnešní době není problém najít si místo podle mapy, satelitních snímků a rad ostatních kolegů. Ale z praxe víme, jak rychle se naše představy o vyhlídnutém místě můžou rozplynout, když jej někdo obsadí dřív než my. A nemusí to být jen rybáři, ale hůře koupající se rodinky. Jak se nám blížil den D a hodina H, bylo zapotřebí doladit poslední věci a také krmení. Rozhodli jsme se, že si s sebou vezmeme hotovky z řady Rapid Champion a Champion Platinum. Volba padla na 007-Robin Red (pracovně jsem jej nazval agent) a SEA, pelety Red Halibut a Method Mix Rapid a také v neposlední řadě řepku.
Tak už jen nacpat věci do auta a střešního boxu, k němu přikurtovat pruty a hurá na ně. Po příjezdu ke štěrkovně nás mile překvapilo, že vytipované místo bylo volné. Hned jsme se dali do vybalování. Od auta k vodě jsme to museli natahat 100 m, to nebyl pro odhodlané kapraře problém. Ten nastal, když nám 4letá dcera oznámila, že jí je zima. S manželkou jsme koukli na sebe, na oblohu, kde sluníčko svými ostrými paprsky neúprosně bičovalo naše těla, a bylo zle. Okamžitě teploměr a postavit bivak, abychom udělali aspoň nějaký stín. Ještě rychle roztáhnout spací pytle přehodit je přes druhý přehoz (dobře to pohlcuje teplo a dá se přebývat v bivaku – taková termoregulace). Nosím věci, foukám člun a vtom slyším zapípat teploměr – ukazuje 39,6. Nebudu popisovat naše pocity. Okamžitě studený zábal, lék na teplotu a čekat. Sedíme u dcerky a koukáme na nevybalené věci. Ve skrytu doufáme, že teplota půjde dolů. Po půl hodině teplota mírně klesá a po domluvě s mojí paní dofoukávám člun a mapuju lovná místa markrem. A pokud se neudělá dceři do večera dobře, tak s ní manželka pojede domů. Trošku předběhnu dobu a můžu s radostí říct, že Izabelka strávila celou výpravu s námi a pěkně si ji užila. Místa jsme si našli na 80 m, kde hrana padala 4 – 5,5 m, a druhé asi na 45 m, kde byla plošina 1 x 1 m bez větších trav a s pevným dnem. Na obou dvou místech jsme měli v úmyslu zastavovat proplouvající kapry a zdržet je na našem místě. Proto jsme zvolili jako strategii úhlopříčnou linii krmení. Takzvaný „koberec“ partiklu, pelet, boilies a koulí Method mixu s řepkou. Všechno jsme pořádně zalili liquidem játra + koření + patentka a v neposlední řadě přidali hrst jedlé soli. Naváleli koule ve velikosti pomeranče a potom pomocí vnadícího košíku dopravili na místa určení. Připadali jsme si z manželkou jak dělostřelectvo v první linii. Nabíjet a pálit.
Já jsem nastražil na delším místě jeden prut s agentem obaleným v pastě Kapří guláš v průměru 20 mm a druhý prut Sea na panáčka s plovoučkou oliheň. Manželka prochytávala bližší místo s jedním prutem s plovoucím boilies brusinka 14 mm a na druhém feederové pelety Halibut. Taťka seděl napravo od nás a se slovy: počkejte, až začnou fungovat moje zázračné kukuřičky, nahazoval na okraj lovných míst. Moc jsem mu to přál, aby mu taky něco přišlo. První den nic moc nepřinesl, kromě kůže spálené od sluníčka. Teploměr nám ukazoval 52 °C na sluníčku. Za celý první den nám přišli jen krásní cejni o délce 55 cm a jeden mírový kapřík, tak jsme to kvůli pravidlům na svazovkách o půlnoci museli stáhnout a šli si lehnout. Když jsem zalehával do bivaku a točil budík na ráno, nedalo mi to a šel jsem ještě pozorovat hladinu. Po několika výskocích kapra jsem si opět položil otázku nad nesmyslnými pravidly na našich svazových vodách.
Ráno už mě budí telefon ve 3:30 hod. Rychle nachystat pruty na svá místa, dokrmit dvěma hrstmi boilies do vetší rozlohy a nahodit. Teploty na dnešní den nehlásili už tak vysoké, proto jsem byl zvědavý, jestli aktivita včerejších cejnů vyburcuje větší kapří aktivitu. První záběry se dostavily po čtyřech hodinkách, kdy jsem pustil dva krásné kapříky do 50 cm, mezitím se vzbudila moje drahá polovička a v klidu prohlásila, že teď můžou začít kousat, a měla pravdu. Rozjela se neuvěřitelná série záběrů jak od kaprů násaďáků, tak od cejnů. Všechno nám chodilo z bližšího místa. Krmili jsme už jen boiliem a peletami. Partikl s Method mixem jsme úplně odbourali. Jednoznačně změna počasí jim prospěla. Takhle jsme se bavili celý den, ale druhé místo bylo úplně hluché. Tady se přesně ukazovalo, jak je důležité věřit tomu, co děláte. Od manželky s taťkou jsem pořad slyšel: „přehoď to, nebo tady nejsi na Hejlově, abys to dva dny nechal ležet!“
 |
 |
Jak se setmělo, tak nám začalo pršet. Ve 23:15 přišlo razantní přibití swingeru k prutu a pomaličku protáčení cívky. Nemůžu najít svůj goráč, tak beru od manželky a běžím k prutu. Zvedám prut a pomaličku se snažím ve tmě rybu otočit. Po pár výpadech vítězím a donutím rybu spolupracovat, ale ta se drží stále u dna. Manželka už drží v ruce podběrák a s napětím očekává, co to bude. Rybu se nám podařilo kousek od břehu konečně zvednout ode dna a byl to sumec. Podebíráme a kolem nás se rozléhají emoce. Manželce se sumec moc líbí a ještě k tomu, že zabral na boilies, ale já už tak velkou radost nemám, i když záběr a zdolávání mi vlily dostatek adrenalinu do žil. Zabral na návazec s agentem 007. Prut už nenahazuji a za půl hodinky stahujeme všechny a jdeme si lehnout před posledním dnem.
Nad ránem nás (spíš mě) budí déšť, neboť jak manželka, tak taťka nehodlají tak brzy vstávat. Nakrmit, nahodit a čekat. Po hodině přichází pípnutí signalizátoru a malé propadnutí swingeru. Nestihnu se ani podívat na špičku prutu, neboť swinger už visí našponovaný pod prutem. Zvedám prut a hned cítím silný tah od velké ryby a v duchu si jen říkám: „doufám, že tam neleží další sumec“. Rybu se mi po chvíli podaří pomaličku navést do podběráku. A jsem nesmírně šťastný, když vidím v síťce nádherné žluté tělo lysce. Po zvážení a odečtení saku ručička ukazuje 11,4 kg. Kapr zabral ze stejného místa na stejnou nástrahu. Po ještě několika záběrech a zdolávání menších kaprů, začala ta nejhorší činnost na rybách, a to balení. Všechno naloženo a jen se rozloučit s místním vodníkem a zpátky do civilizace a pracovního procesu. Na závěr menší rekapitulace. Zkrmili jsme 15 kg řepky, 5 kg Method mixu, 10 kg boilies a 5 kg pelet různé příchutě. Opět se ukázalo, že pokud člověk je na správném místě a přeje mu trochu i toho rybářského štěstíčka, jde si zachytat i v těch nejteplejších letních měsících.
David Kovalský
Tento článek byl publikován také v časopisu KaproMánie
