Říční led(n)oví kapři

Leden je většinou měsíc plný sněhu, mrazu a na kapraření se dá pouze myslet nebo o něm hovořit s kamarády. Letošní zima je však úplně odlišná od těch ostatních a počasí, které panovalo na začátku ledna, moc zimní nebylo. Proto mi asi proběhla hlavou myšlenka, co takhle zkusit vyrazit na pár dní k vodě. Nenápadně naznačuji ženě, že bych vyrazil na pár dní zkusit své štěstí. Jsi blázen? Byla prvotní reakce, ale protože ví, jak moc mám rád lov kaprů, dostal jsem požehnání.

A tak první výprava proběhla v termínu 8-10.1.2012 a jelikož se již na některých rybnících začala objevovat ledová krusta, zvolil jsem raději překrásnou řeku jižní Moravy, která zaručovala lepší podmínky pro lov. Teplota vody pouhé 2 stupně sice nedávala o moc vetší šance na úlovek, ale nehrozilo během lovu uzavření hladiny ledovou pokličkou.

Touha povodit si alespoň malého kapříka byla obrovská a tak jsem začal pomaličku střádat plány a připravovat se na lov.

Denní i noční teploty se pohybovaly kolem nuly nebo nepatrně nad, takže příprava pro pobyt u vody nebyla ničím výjimečná od ostatních. Stačí jeden spacák, kvalitní teplé oblečení, a vařič na přípravu teplého čaje a pokrmů.

V krmení jsem měl také celkem jasno. Na přípravu rolovaného boilie jsem neměl čas, proto jsem zvolil hotové boilie Top Squid, což je čistokrevná oliheň a Bastard, mix sladkých a smradlavých esencí se slušnou dávkou robin redu. Možná se někdo pozastaví nad mým výběrem nástrah, jelikož spoustu rybářů tvrdí, že při zimním kapraření používají spíše sladké boilie. Já mám své vlastní zkušenosti, že i v ledové vodě se dá úspěšně lovit na smrady nebo jejich kombinace.

Jako doplněk krmení jsem přibalil krmítkovou směs a pelety, protože jsem chtěl ve vodě vytvořit krmný prostor, kdy jako první začne pracovat krmítková směs, potom se začnou pomalu rozpouštět pelety a nakonec zůstane na dně jen pár soustíček boilie. Tato strategie mi už mnohokrát vyšla a teď ve studené vodě je z mého pohledu nejúčinější.

Ke každé montáži jsem si připravil 4 až 5 krmných koulí o velikosti pomeranče. Montáže jsem navázal z potahovaných šňůrek o nosnosti 15 lb a malinkatých velmi ostrých háčků. Celá sestava se skládala z kmenového vlasce, závěsky, návazce a olova 150g , které při záběru odpadne, aby nedocházelo k vyřezávání ryb. Nastražované boilie jsem ořezal na velikost přibližně 10x10mm, které jsem na jeden prut nastražoval samostatně a na druhý ještě s malou pop-up.

Strategie klapla na jedničku, a to hlavně díky velmi dobře zvolenému místu. Ono při tomto zimním chytání je opravdu velmi důležité najít to správné a produktivní místo. A sám jsem se přesvědčil, že ne vždy je vhodné to, které je dobré během celého roku, i když to spoustu kaprařů tvrdí. Opět prostě přichází výjimka, která jen potvrzuje pravidlo. To je asi právě to, co mě na lovu kaprů strašně baví. Nikde neexistují žádné přesné noty, které vám vždy zaručí úspěch. Správný rybář musí zkoušet, vymýšlet a experimentovat.

Dlouhé čekání na jednotlivé záběry zde ani nebudu rozepisovat, jen v krátkosti shrnu, že během první výpravy jsem ulovil čtyři kapry, z toho tři byli větší jak 75 cm a největší měřil krásných 85 cm s váhou 11 kg. Na toto období, pro mě velmi cenné a troufám si říci ty nejcennější ryby, a to ještě netuším, že přibližně za dva týdny zažiji něco ještě více emotivního. Od vody odjíždím maximálně šťastný.

Druhá výprava byla ještě bláznivější! Datum odjezdu 26.1.2012. Denní teploty se pohybovaly již pod bodem mrazu a o těch nočních snad raději ani psát nebudu. Připadal jsem si tak trochu zvláštně, když jsem viděl, jak na rybních kluci začínají bruslit a já se připravuji na třídenní pobyt v přírodě. Hlavou mi už proběhla myšlenka, zda to raději nevzdát a zůstat v teple domova, ale telefonát s kolegou rozhodl, že i on je připraven to zkusit. Takže tentokrát jsem výbavu doplnil ještě o jeden spací pytel a velice skvělou pomůcku termofor. Je až neuvěřitelné, jak dokáže zpříjemnit pobyt u vody vařící voda v plastovém obalu, který ve spacáku dokáže hřát několik hodin. Nikdy nepoužívám žádné plynové topení, jelikož z toho mám opravdu velký respekt. Navíc celý rok jezdím k vodě pouze s brolly a tentokrát tomu nebylo jinak, takže externí topení by bylo tak akorát plýtvání plynem.

Na přípravu krmení jsem měl tentokrát trochu více času, a tak jsem si boilie naroloval sám. A to ze dvou hlavních důvodů. Chtěl jsem použít menší průměr kuliček a boilie samotné si trochu poupravit k obrazu svému. První změnou bylo použití poloviční dávky aminokompletu, který jsem následně po uvaření a částečném proschnutí použil na přelití boilie a dále jsem při výrobě těsta snížil počet vajíček na polovinu a scházející nahradil vodou. Tímto způsobem přípravy není boilie tolik uzavřené, lépe nasákne druhou část aminokopletu a následně po vhození do vody lépe vypouští pachovou stopu do okolí. Takto upravené boilie používám velmi často při krátkých vycházkách nebo při lovu ve studené vodě.

S kolegou přijíždíme na místo činu a začínáme se připravovat na lov. Ukazuji mu místo, které bylo posledně velmi produktivní a odkud chodily veškeré záběry při minulé výpravě. Nacházelo se proti proudu od našeho stanoviště. Několik metrů od spadeného stromu, kde na první pohled nevypadalo nikterak zajímavě, kdežto kapři na to měli pravděpodobně jiný názor. Zároveň mu nabízím, zda nechce lovit právě tam, protože tomu místu věřím a po minulé úspěšné výpravě pevně doufám, že odtud opět přijde nějaký záběr. I přes mou nabídku se rozhoduje, že půjde lovit kousek níže po proudu, kde se za potopeným stromem vytvářel pěkný vracák. Místa jsou rozlosovány a jde se do boje. Vidličky jen stěží zapouštíme do zamrzlé půdy, ale díky zavrtávacím hrotům se daří. Pak už nastává rutinní příprava, o které netřeba psát.

První den lovu jsme bez kontaktu, což nás v tomto období nechává naprosto klidnými. Večer stahujeme pruty a uleháme do mrazem „vyhřátých spacáků“. Noční teploty klesly již celkem nepříjemně nízko, a tak se to raději snažíme zaspat. Druhý den ráno hned nahazujeme a lehce přikrmujeme pár koulemi s krmítkovou směsí, peletami a boilie. Je pravé poledne a přes čistou oblohu na nás dosedají paprsky slunce, které bohužel vůbec nehřejí. V tom přichází rapidní oteplení formou maximálně zvýšeného adrenalinu, který je vyvolám zvukem mého hlásiče. Rychlostí nadzvukovou jsem u prutu a lehce dosekávám a opatrně začínám zdolávat rybu. Není potřeba se do ní nějak moc opírat, jelikož lovím celkem daleko od vázky a ryba navíc krásně spolupracuje. Pravděpodobně i ona je z té zimy celá ztuhlá. Přitahuji rybu ke břehu a v čisté vodě jako křišťál vidím krásně do zlata vybarveného šupináče odhadem jistě přes 70cm. Šup a kolega Macin skvělým manévrem napoprvé podebírá tento poklad. V tu chvíli ve mně začne probíhat pocit jen těžko popsatelný. To je ono, pro to jsme sem přijeli. Jooooooooooooooooo! Tak to je vážně bomba. Luxus, mazez…

Kapr, který v běžné sezóně většinou putuje bez fotografie zpět do svého domova, se najednou stává obrovskou výhrou. Rychle a za stálého polévání cvakáme tři fotky na památku a opatrně ho pouštíme zpět. Jsem ten nejšťastnější člověk a už teď hodnotím misi ledový kapr za splněnou. Tohle člověka opravdu nakopne, a tak začínám tušit, že by mohl přijít určitě ještě nějaký záběr. Do večera se ale bohužel nic neděje, a tak se rozhodujeme, že výjimečně porušíme jedno z pravidel a budeme lovit přes noc. Jsme připraveni nést následky.

Naše rozhodnutí byla trefa do černého a půl hodiny před půlnocí přichází místo porybného další záběr. Hned po zaseknutí je na prutě cítit těžší ryba, a tak o to více opatrněji zdolávám. Kapra mám již skoro u břehu a Macin se teprve hrabe ze spacáku. Vidím, jak z hladiny kouká obrovská kapří hlava a čeká na podebrání. Šeptám: „pospěš, pospěš, tohle vypadá hodně slušně“. Konečně je kapr obklíčen sítí podběráku, ale Macin ho jednou rukou nemůže zvednout, protože druhou se musí držet, aby za ním nespadl. Pomáhám mu a společně pokládáme kapra na podložku. Oči mám vykulené jak puk a nevěřím, co se vlastně stalo. To přece není možné, to musí být sen. U nás se bruslí na rybníku a já jsem ulovil svou nejcennější rybu. Kam se hrabou všechny dvacítky nebo třicítky ze zahraničí. Nářez.

Bleskově probíhá měření a vážení a neustále kapra poléváme vodou. Délka 90 cm a váha poctivých 14 kg. Ještě rychle pár fotek a šup s ním zpět. Nebýt u vody inkognito, tak si s radostí zakřičím, že by to bylo slyšet až na druhý konec republiky. Prut už ani nenahazuji a zalézám do zmrzlého spacáku. Hlavou se mi stále vše promítá, jak v biografu. Nemůžu ani usnout. Nakonec nějakým záhadným způsobem usínám a kolem páté hodiny mě opět probouzí záběr. Tentokrát další z velmi cenných ryb, kterým je šupík s délkou 80 cm a bez dvou deka 10 kg. Už ani neusínám, sedím na lehátku a vše si stále do kola promítám. Tak tohle je prostě maximálně vydařená výprava, kterou pravděpodobně již nikdy nezažiji. Ale nikdy neříkej nikdy…

Závěrem bych chtěl všem slušným rybářům popřát, aby někdy zažili něco podobného a nezapomenutelného. A hlavně apelovat na to, pokud se vám v takovémto počasí podaří ulovit svou nejcennější rybu, tak kvalitní vyladěná fotografie není tím nejdůležitějším, ale zdraví a bezpečnost ryby. A to je potřeba mít stále na paměti.

Za tým Vasr.cz „Tomajo“ Tomáš Holý