Lovem kaprů na boilie se zabývám od roku 1996 a je velmi zajímavé sledovat, jak se u nás kaprařina rozvíjí a cíleně loví kapry stále více a více lidí. Tento pokrok má však i negativní myšlení některých jedinců. Když jsem začal poprvé chytat na boilie, myšlenka „chyť a pusť“ byla pro mě naprostou samozřejmostí a součástí kapraření.
S prvními úspěchy jsem začal publikovat články, aby se tato myšlenka dostala ještě více mezi rybáře. V dnešní době mám pocit, že už je dost rybářů, kteří nemají problém svůj úlovek pustit. Co mě však velmi mrzí, je opačné zacházení s rybou. Ať už se jedná o přenášení ryb do jiných revírů, špatné zacházení s rybou nebo dokonce jejich zabíjení. Bohužel v dnešní době jsou peníze velkou motivací pro takzvané vykradače svazových vod, s čímž se rozhodně neztotožňuji.
Poslední roky lovím převážně na krásném jezeře v blízkosti řeky Dunaj. Prožil jsem zde neskutečné chvíle. Před několika lety se mi tu například podařilo ulovit 17,5 kg, pěkně zbarveného šupináče, který měl zadní ploutev rozdělenou, čímž se dal snadno identifikovat. Rok po mně tohoto kapra ulovil i hospodář revíru a dal mu jméno po mně – „Ferko“.
Ferko se ročně ulovil dvakrát až třikrát a stal se jakýmsi maskotem této vody. Vždy měl štěstí, že se vrátil do svého domova… Já sám jsem ulovil Ferka čtyřikrát, a když jsem ho ulovil naposledy, navážil jsem mu krásných 20,10 kg. To jsem však ještě netušil, že to bude opravdu naše poslední setkání.
Tři měsíce po mém výlovu koncem září byl Ferko znovu ulovený a následně přenesený do soukromého rybníka. Později jsem spatřil v rybářském časopise článek právě ze soukromého rybníka a na fotce byl šťastný lovec s popiskem: „jeden z domorodců“. Tak to ne, jde mi to proti srsti. Odložil jsem časopis a více se do něho nepodíval…
Je jen na nás, abychom si své oblíbené vody chránili, protože pokud budeme chtít ulovit pěkného kapra, nezbude nám nic jiného, než si jít zachytat na soukromý revír.
Fero Starý
