Už pár let si pohrávám s myšlenkou zkusit pozlobit kapry v řece Berounce. Pro nás Západočechy je to skoro jako domácí revír. I tak moje cesty do teď vždy směřovaly na řeku Labe a její přilehlé pískovny. Je sice ode mě vzdálená 2,5 hodiny cesty, ale bylo pro mě jednodušší o této velké řece sehnat nějaké informace.
Většina přátel na této řece loví, a tak stačilo vždy zvednout telefon a hned jsem se dozvěděl vše potřebné. Jako je například stav vody, jestli jsou kapři aktivní a na jakém úseku je to momentálně ideální. To však u řeky Berounky nemám. Znám jen pár lidí, co tam kapraří. Někteří z nich zatím nebyli úspěšní a ti, co ano, nechtějí o svých úspěších mluvit.
Vlastně pro to mám velké pochopení. V Berounce je kaprů nad 10kg jako šafránu a je třeba si je chránit. Mohli by třeba skončit na talíři nebo někde v soukromém revíru. A to nikdo z nás nechce! Pro to všechno je stále tato řeka tolik tajemná a nedostupná a pro mě ideální výzva.
Hledání v mapách
Opět tomu dopomohla náhoda. Moje dcera, která byla tou dobou u babičky v Praze na prázdninách, se rozhodla, že svoje deváté narozeniny oslaví u ní. První, co mě napadlo, bylo, že tento výlet spojím s krátkou akcí na Labi. Jenže představa, jak zase hodiny stojím v Praze v kolonách, mě pro pár hodin u řeky vůbec netěšila. V tu chvíli jsem si uvědomil, proč nevěnovat tenhle krátký čas průzkumné akci na tajemné Berounce.
Jenže jak začít? Seděl jsem s mobilem v ruce a projížděl telefonní seznam. Ale ani po pár hodinách „smskování“ a telefonování jsem se nedozvěděl takřka vůbec nic. Co se dá dělat… Kde selhal telefon, pomůže Google Maps. Sjíždím očima na mapě každý metr řeky. Od jejího začátku u Plzně, kde se slévá Radbuza a Mže a dává tak vzniknout oné krásné Berounce, až po Prahu, kde Berounka končí a vlévá se do Vltavy. Až teď si uvědomuji, jak je řeka dlouhá a zajímavá.
Jen za první den hledání jsem si našel tak deset míst, kam by stálo za to jet. Jenže na akci jsem měl zhruba jen 24 hodin včetně onoho nešťastného zákazu chytání od půlnoci do čtyř ráno. Doufám, že se tohle brzo změní. Pro mě jako velmi pracovně vytíženého člověka by byl lov nonstop vítanou změnou v rybářském řádu. Na kapry mám většinou čas jen pár hodin. Takže každá hodina navíc je pro mě opravdu cenná. Večer co večer jsem se věnoval mapám, až mi s ohledem na cestu do Prahy zůstaly jen dvě vytipovaná místa. První místo bylo podle mapy tutovka. Řeka zde uhýbá do pozvolné zatáčky a břehy vypadaly dost nedostupně. Druhý tip byl vzdálen cca 30min jízdy a bral jsem ho jen jako záložní.
Den D
Konečně je tu pátek a já rychle dodělávám potřebné věci v práci. Nedokážu se stejně na nic soustředit a vidím se už u vody. Cestování v autě nemám opravdu rád, ale když se má jet za kapry, ujel bych klidně stovky kilometrů. Balím potřebné věci a zhruba po hodině cesty jsem téměř u vody. Jaká vítaná změna od cest na Labe. To jsem v autě strávil někdy i tři hodiny. Takže první plusové body pro Berounku.
Sjíždím k řece a přichází první překvapení. Řeka je nádherná, ale není v ní vůbec žádná voda! Koupu zde alespoň psa a vyrážím po proudu věříc, že se hladina vody zlepší. Zhruba po pěti kilometrech zastavuji. Řeka je pořád bez vody, že ani vláčkař by z toho nebyl nadšený. Otáčím auto a jedu na druhé vytipované místo. Po příjezdu na něj zjišťuji, že zde je stav vody o dost lepší.
Vyndavám prut jen s olovničkou, abych prozkoumal dno a zjistil přesný stav vody. Kamenité dno a hloubka 1-3m byla příslibem alespoň nějakého úlovku. Po pár hodech se rozhoduji zde zůstat. Je skoro pět hodin a já nemám ani navázané pruty. Už delší dobu si totiž pruty dopředu nepřipravuji. Důvod je jednoduchý. Doma v obýváku necítíte to, co u vody. Proto rozhodnutí, co za návazec a nástrahu zvolit, nechávám až u vody a na instinktu lovce.
Příprava zbraní
Volba návazce tentokrát padla na 15lb fluorocarbon Carp’R’ us zakončený háčkem Snag Hook. Tento háček v kombinaci s rovnátkem a fluorocarbonem je opravdovou zbraní na opatrné kapry. Pro jistotu návazce dělám o drobet delší než obvykle. Olovnicí jsem cítil na dně spoustu kamenů a nerad bych, aby mi nástraha skončila zapadlá někde mezi nimi. Jinak už je to rutina – závěska, olověnka, šokovka a ani ne za půl hodiny jsou pruty připravené do boje.
Mezi tím vším přemýšlím, co zvolit za nástrahu. Chtěl jsem místní kapry překvapit něčím, o čem jsem byl přesvědčený, že tady ještě moc lidí nechytalo. Je to boilies Uncle Baits Extra Strong z dílny Imperial Baits. Toto velmi tvrdé boilie odolává déle tlaku bílé ryby, které je tady opravdu hodně a jeho příjemná krémová příchuť bude jistě pro místní šupináče ojedinělá.
Na první prut dávám za sebe dvě 20mm kuličky a na druhý jednu v kombinaci s 16mm popkou zalitou v esenci Elite Strawberry. Oba pruty nahazuji do protějšího břehu. Jeden se mi napotřetí daří dostat metr od břehu a druhý nechávám o nějaký ten kus dál. Vše vyladěno do top stavu. Beru do ruky kobru a na obě místa zakrmuji cca 4-5kg. Někdo by mohl namítnout, že na pár hodin je to hloupost. Ale při takové vysoké teplotě, kdy je voda plná bílé ryby a kapr je schopen spořádat 2-3kg boilies, je toto množství zanedbatelné.
Jeden záběr
Vše je na svém místě a já se spokojeně zavrtávám do spacáku. Sice je ještě světlo, ale po týdnu v totálním pracovním nasazení je tohle opravdu zasloužený odpočinek. Nařizuji si budík na půlnoc a spokojeně usínám. Ze spánku mě vytrhuje bohužel jen budík a já s velkou nechutí stahuji pruty. Přeřizuji budík na čtvrtou ráno a jdu pokračovat tam, kde jsem před chvilkou skončil.
Konečně je ráno a já svoje montáže posílám opět do stejných míst. Snažím se zase usnout, ale už to nejde. Lov se mi krátí a já vymýšlím, co by mohlo být špatně. Z mého ranního rozjímání mě vyruší brutální záběr. Nestíhám se ani obout a ryba je snad kilometr daleko. Dobíhám k prutu a snažím se rybu přidržováním cívky zpomalit. Po pár dalších metrech se mi to konečně daří a rybu přitahuji téměř ke břehu.
Tam se ryba rozhoduje, že mi nic nedá zadarmo a zase si bere spousty metrů šňůry z navijáku. Takhle se to ještě několikrát opakuje a já zahlédl jen na okamžik dlouhé bílé tělo. Začínám mít podezření, jestli se nejedná o parmu nebo amura. Po dalších deseti minutách parádního souboje už vím, že se jedná o kapra. Srdce mi buší jako o závod a všechny smysly jedou na 100%. Nervózně už křičím: „Tak pooojď…“ a navádím kapra do podběráku.
Je můj! Nadšeně si kapra prohlížím v podběráku. Podařilo se mi chytit nádherného starého lysce s opravdu zajímavou skladbou šupin na břiše. Připomíná mi rybu z dob dinosaurů. Moje nadšení je obrovské. První lov na Berounce a hned ryba přes 15kg! Ještě ke všemu takový krasavec. Jdu si udělat rychle pár fotek, abych kapra dlouho na břehu netrápil.
Zrovna při focení šel kolem náhodou jeden domorodec. Chvilku se na mě a kapra mlčky dívá a nakonec promluví: „Ty vole, tak takové hovado jsem ještě nikdy neviděl.“ Jeho výraz ve tváři si budu pamatovat ještě hodně dlouho. Bylo to pro mě znamení, že se mi opět povedlo něco výjimečného, na co budu ještě dlouho vzpomínat. Možná nejen já.
Po tom všem začínám pomalu balit a užívám si ten blažený pocit z úspěšné krátké výpravy. Když mám vše hotové, nechávám už jen pruty ve vodě. Dělám si kávu a naposled si sedám na břeh řeky. Zapaluji si luxusní doutník, který dnes chutná o dost víc než obvykle. Tajemná Berounka se mi nesmazatelně zapsala do mého srdce a už teď vím, že moje další kroky povedou zase k ní.
Za Imperial Baits
Martin Jandík
