Zdarec karp bando! Jak jsem psal v minulém článku, po letošním narození mého syna jsem věděl, že nebude tolik času na lov, a proto jsem vymyslel bojový plán, který není tolik náročný na čas – a to lov amura.
Tentokrát jsme se rozhodli s Petrem vyzkoušet pískovnu, kde jsem lovil amura jen jednou a to s výsledkem, který nebyl takový, jaký bych si představoval. Sice jsem nakonec překecal jedno hejno amurů, aby se zastavilo na mém krmném místě, ale nakonec z toho byl jen jeden záběr a amur mi spadl pod hranou.
Bylo neskutečné pozorovat, jak se na mém místě krmí několik amurů najednou a swinger se ani nepohnul. Trvalo to asi 10 minut a mně se konečně začal pohybovat swinger nahoru a dolů. Konečně se na chvíli přilepil k prutu a já zasekl. Následoval rychlý výpad pod hladinou a já věděl, že to je amur.
Celá akce trvala asi 5 minut. Sledoval jsem svého životního amura, který dělá výpad pod hranou a bohužel se vypíná. V tu chvíli jsem byl opravdu nešťastný, ale zase jsem viděl rybu, pro kterou má cenu to tady zkoušet. Toto místo není až tolik navštěvované vzhledem k množství řas, které se tu nachází.
Každopádně toto místo patří k top místům z jara, kdy se ryby chystají do tření a ví to jen málo lidí. Nedávno tu chytal náš kamarád a já věděl, že se blíží termín, kdy se sem chystá opět znova. Naštěstí je doba mobilních telefonů, a tak jsme se domluvili, takže se naše výpravy nekřížily. Mimochodem se mu podařilo během tří dnů dvakrát zvýšit osobák na svazové vodě u kapra.
Já jsem tradičně musel ještě na víkend do práce, ale Petr už seděl s Martinem u vody, čehož jsem využil a navezl ráno před prací na káře věci na místo. Trošku na mě lidi koukali, kam vezu ty pytle, ale holt to při lovu těchto ryb je opravdu potřeba. Martin mi ukazuje na foťáku jeho nový osobák a já poznávám našeho starého známého, kterého jsem na tomto místě ulovil poprvé před spoustou let, ještě jako rybu s velkým potenciálem.
Je prostě super vidět rybu, kterou znáte od mala, že je na naší svazové vodě schopná dorůst takové velikosti. Mimochodem velká gratulaceu, Martine! Ještě rozdám instrukce Petrovi, jak mi má připravit partikl a valím do práce. Původně jsem měl v plánu večer přijet domů, dát sprchu a vyrazit k vodě, ale musel jsem ráno ještě něco zařídit a stavit se pro jídlo.
Je zvláštní, že člověk stejně v noci nemůže pořádně spát a těší se, jako kdyby jel poprvé. Možná to je dáno tím, že už není tolik času jako dřív, ale díky tomu se opravdu těším k vodě, prostě si opět užívám toho času, který zde můžu strávit.
Na samotný lov jsem měl tři dny, a pak jsem jel za přítelkyní s juniorem na hory k rodičům. Petr odvedl opravdu poctivou práci a partikl se tvářil, že je přesně dle mého gusta, ale ještě přišel čas na tuning a pomocí CSL a práškového dipu jsem ho doladil k obrazu svému.
Jde o směs, kterou mám vyzkoušenou a jen lehce upravuji podle lokality a lovu. Hlavní podíl tvoří pšenice, kukuřice a řepka a k tomu přidávám pelety na amura. Sice už jsou třešně, ale nebyl čas je nasbírat. Sezona ovoce jako jsou blumy, mirabelky a švestky teprve přijde. Rozhodl jsem se chytat podél břehu, hned za pásem travin.
V minulosti jsem tam pozoroval postávající amury. Skočil jsem do člunu, dal se do průzkumu a zjistil, že se dá lovit jen na jednom místě, které mělo zhruba 3 metry a padalo pod hranu dolů za pásem travin. Cokoliv o metr vedle znamenalo džungli a nulovou šanci na záběr. Jediná výhoda byla, že jsem mohl v klidu krmit ze břehu pomocí lopatky. Mimochodem hned první den jsem jednu utopil, když se mi vysmekla. Člověk by čekal, že bude plavat, ale ono prd. Aspoň už vím, proč je na konci to očko z provazu.
Místo jsem tedy řádně prokrmil a to zhruba 20 litry partiklu, což je velký barel od Primalexu, a šel si v klidu připravit montáže. Za ty roky, co se věnuji lovu amura, jsem pochopil pár zásad a rozdílů v lovu těchto gladiátorů našich vod. Chce to měkčí šňůrky a háčky se širším obloučkem a dlouhým a kvalitním ostří.
Amur přijímá potravu zcela jiným způsobem než kapr a jeho pysky jsou betonově tvrdé. K tomuto účelu mě dobře posloužila šňůrka Shock leader 0,24 mm společně s háčkem Riger carp velikosti 6. O nástraze jsem měl jasnou představu – a to moje oblíbené 10 mm popky scopex-ananas, které jsem několik dnů měl naložené v dipu ze směsi sladidla a aromatu ananas.
Takto připravenou montáž jsem zatížil bročkem zhruba 5 centimetrů nad háčkem a vše vyslal do boje do místa, které jsem si řádně prokrmil. Nic nenechávám náhodě a prut dávám do vidliček až tehdy, když jsem si opravdu jistý svým náhozem, i kdybych to měl 10 krát přehazovat. Nakonec, není čas ztrácet čas.
Trvalo to asi 3 hodiny a na mém místě se náhle otočil amur. Cože? A druhý, třetí a další, ale signalizátory stále mlčí a swinger se ani nepohne. Za 15 minut bylo po divadle a mně to ani nepíplo. Čekám ještě hodinu, vytahuji montáže. Vše v nejlepším pořádku. Skáču do lodě a jedu zkontrolovat místo. Nikde ani zrníčko.
Jdu tedy znova nachystat další várku partiklu, ale tentokrát se snažím naházet vše těsně za pás travin, abych co nejvíce eliminoval rozptyl partiklu. Trochu jsem nervózní, neboť jsem na navijáky namotal nové vlasce a honilo se mi hlavou, jestli to ryby nevidí. Je to taková klasika, vždy když člověk začne používat něco nového, je v tom kus nejistoty.
Ale netrvá to ani hodinu a Delkim vydává ten nejsladší tón na světě. Rychle se přesunuji k prutu, a ještě než zaseknu, tuším, že jde o kapra, neboť amur většinou nezabere jízdou, a když, tak jen krátce popojede. Měl jsem pravdu a po chvíli boje mi kapr zajíždí do trávy. Je čas vyzkoušet i mé nové pruty a do kapra se opravdu opírám. Prut ohnutý jako luk a kapr se pomalu vydává na volnou vodu. Po chvíli končí v podběráku můj první kapr lehce přes deset kilo.
Mezitím ani Petr nebyl na této výpravě za diváka, ale jeho cílová ryba nebyl amur, ale čistě kapr a už měl na svém kontě pár ryb přes deset kilo a dva opravdu výstavní kusy, které si rádi budeme v zimě prohlížet na počítači. Druhý den se nic moc nedělo krom pár kaprů a šíleného vedra, ale na další den hlásili opravdu pořádné slejváky.
Věřil jsem, že to je ten pravý čas. Neváhal jsem a připravil si dostatek partiklu, kdyby se to opravdu rozjelo. Myslím, že bylo něco kolem druhé odpoledne, když se v dálce objevily první náznaky bouře a ani ne za hodinu to v brolíčku vypadalo, jako když jsme si postavili základnu uprostřed potoka. Voda poté ožila jako mávnutím kouzelného proutku a o dvě hodiny později se ozval Delkim.
Jak klasické – swinger skáče nahoru a dolu a já čekám, než se přilepí, abych měl opravdu jistotu, že to amur drží ve svých pyscích. Byl jsem mnohokrát svědkem toho, jak se nedočkavost promění v zásek do prázdna. Avšak vše sedí, jak má a amur se dává do úprku na volnou vodu a to je právě další rozdíl mezi kaprem a amurem.
Zatímco kapr zaparkuje do trávy ihned, amur většinou jede pryč od překážek. Nevím, jestli to je dané jejich skvělým zrakem, ale prostě je to tak. Abych to zkrátil, tradičně u břehu proběhl největší souboj a zanedlouho jsem konečně měl v podložce svého prvního amura z této vody. Sice jsem už chytil delší, ale tento byl na svou délku suverénně nejvypasenější. Amura dávám do vážící tašky a ihned pokládám na hlubokou vodu. Bohužel si spousta lidí neuvědomuje, že hranice výdrže je u amura úplně jinde než u kapra. Je to dané jejich vyčerpáním z boje a je potřeba opravdu zkrátit pobyt na suchu na co nejmenší čas.
Sebehezčí fotka je úplně na prd, když ryba pak někde umře a to platí všeobecně u všech ryb. A jako opravdu veliký nešvar vidím pozici, kdy rybář hodí rybu přes rameno jako pytel brambor, natož když to udělá se dvěma. Zkrátka je lepší horší fotka, i kdyby vám měl utéct při focení! Ten pocit z jeho ulovení a souboje s ním vám už nikdy nikdo nevezme.
Jak se říká, úkol splněn, ale já ještě neházím flnitu do žita a rychle dokrmuji na místo další várku partiklu a pelet. Uběhla sotva hodinka a Petr mně říká, že odchází na „trůn“. Vytáhne pruty a sotva se vzdálí, mám další kontakt s amurem. Volám na něj, ale už mě neslyšel a v klidu mi zmizel z obzoru.
Bohužel amur se mi záhadně omotává okolo druhého prutu a ač zkouším různé manévry, stále se nedaří ho vymotat. Díky bohu se druhá montáž uvolňuje a daří se mi problém vyřešit. Uvolněná závěska s olovem se omotala okolo vlasce na druhém prutu a amur byl dalších 20 metrů od břehu.
Ten pocit, když jsem viděl to torpédo na hladině a nemohl jsem s tím hnout, byl opravdu skličující, ale vlastně dneska mám zas o čem vyprávět. Když se mi tedy konečně podařilo vyprostit montáž, začalo druhé kolo, kdy mi dokonce jednou amur vyskočil z podběráku. V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal, ale vše sedělo, jak mělo a já podebral svého zatím životního amura.
To už si v klidu přicházel Petr se slovy: „Co tam děláš, ty voe?“ Jen jsem lehce přizvedl podběrák a hned věděl, o co jde. Ještě aby taky ne, vždyť už spolu lovíme kapry přes 20 let. Aby toho nebylo málo, ani ne za 30 minut mi signalizátor opět řve jak o život a následuje další brutální souboj.
Tentokrát se nedá svítit a musím si pro kapra zajet do trávy. Po uvolnění z travin následuje opravdu parádní souboj a já dám novým prutům řádně zabrat, protože když je člověk na správném místě ve správný čas a udělá maximum, zažije chvíle, které se mu nadlouho vryjí do paměti…
Kaprům zdarec
Honza Slanina
