Pokud zahlodám do své paměti, tak si vzpomínám, že bez záběru jsem byl na řece od kapra 14dní. Panovalo ukrutné vedro, voda se skoro ani nehla a já čekal s kamošama (kteří to po 4. dni vzdali a chytali dravce, nebo jen tak kempovali) na onen den kdy zaprší. Ryba tam byla. Aspoň to tvrdil jeden známý, který to tam projížděl echolotem(bůhví co to bylo za ryby). Ať sem dělal co sem dělal – tehdy na začátku (mnohé věci bych dělal teď úplně jinak) tak jsem vytáhl jenom dva cejny. Tahle zkušenost “zkouška nervů” mne naučila vydržet. Nerad sedám na profláknuté místa. A pokud už sednu na nějaké místo tak na něm válčím do té doby než mi dojdou zásoby, nebo si pro mne nepřijde přítelkyně se slovy, že už to fakt přeháním.
Jak tak čtu, tak to máme s tím 3 dnem dost podobné. Já beru třetí den zlomový a začínám kutit, hledat, vymýšlet a kdesi cosi. Dokud tu rybu nenajdu a nedonutím ji ochutnat. Je taky fakt, že mám na to víc času než pracující.
