Háromfa, je zajisté zajímavý revir, ale podobný najdete i v Polsku, necelých 50km od hranice – Debowa. S klasickou rybařinou už to příliš mnoho společného nemá. Pokud kapra chcete ulovit, musíte mít člun, ze kterého zmapujete reliéf dna, do ok v travinách, všeho druhu, umístíte nástrahu a poté, v případě záběru, si pro kapra zajedete. Kapři nad dvacet kilo, zde nejsou zvláštností, si musíte vysedět. Mezi místními jdou zvěsti i o 30kg. Zatím jsem žádného, který by se tomu bližil, neviděl. Možná je to pravda, možná je to jen rybářská latina. Když se podíváte na startovní pole na Háromfě, dojde Vám, že je to účast prominentních kaprařů, z nichž většina tento kaprařský revír zná a už při vylosování místa předpokládají své šance na úspěch. Ryba příliš své zvyky nemění a proto je to o reliéfu dna a vylosovaném sektoru, náhodě a štěstí. Spíše si položte otázku, kolik magických kuliček a jiného krmení dopadlo na dno, kolik toho tam zůstane, aniž by se toho ryba dotkla. Plisen, rozklad a dokonalé přihnojení, už tak zarostlého ravíru a v důsledku úbytek kyslíku. Nechci vůbec domyslet, že bych nějakým nedopatřením, měl nevědomky domluvený týden rybařiny na tomto revíru, po těchto závodech. To ty peníze asi raději hodit do kanálu. V konečném důsledku však na dalších rybářských výstavách budete číst o úspěších té a té značky boilisů při těchto závodech, kde proběhlo jejich testování a které jsou zaručeně ty nejlepší. Přeji všem hezké podzimní lovy a spoustu krásných ůlovků.
