Re: Výpravy a úlovky v roce 2014

Dalešická přehrada
Loni v létě jednoho krásného dne mi volal kamarád , jestli bych s ním a ještě s jedním kamarádem nejel na ryby na Dalešickou přehradu.Samozdřejmě jsem hned řekl , že pojedu a tak začalo velké nabalování věci. Kamarád Ivan se pro mě stavil asi za hodinu a začali jsme skládat věci do auta.To nám netrvalo dlouho a jeli jsme pro posledního člena výpravy Vojtu.
Dojíždíme k přehradě a hned nám bije do očí že chybějících dobrých 20 metrů vody. Tady nastává problém , kam si sednemme protože naše místo , na které jsme měli jet , je na suchu. Objíždíme proto přehradu a hledáme místo kde bychom usedli. Nacházíme ho kousek od přítoku a začína vybalování. To nám netrvá dlouho a už jsme připraveni k lovu. Do vody vyházíme kobrou asi 3 kg boilie od naši oblíbené značky Mivardi. Nahazujeme pruty a dokrmujeme pár nadipovaných koulí. Co se týká bivakuse ani neobtěžujeme je stavět , protože na této lokalitě se bivakovat nesmí. Stavim si proto broli , to sice být nesmí ale hlási přeháňky a zmoknout nechci.
Tento den jsme nechytili ani šupinu , a prototo o půl noci pruty vytahujeme a jdem si aspoň na chvilku zdřímnout. Ráno nahazujeme pruty a zalézáme pod přístřešek , protože prší. Kolem sedmé ráno déšt ustává , v tom začíná maraton kaprů který neskončil až do pozdních odpoledních hodin. Byli to sice kapři menší , z průměrnou váhou okolo 3 kg , ale chytli jsme jich každý tak 15 a jsme rádi , že se nám výprava prozatím vyvedla a my si užíváme tu večerní idylku. Koukáme na hvězdy a povídáme si. O půl noci znovu vytahujeme pruty a jdeme spát. Ráno začíná naposledy nahazování a jsme domluveni , že ve dvanáct hodin dopoledne odjíždíme , protože Ivan musí do práce.
Začíná nejhorší část výpravy , a to je balení.Do toho se nám moc nechce , ale co se dá dělat , začínáme balit. Poslední prut vytahujeme a uklízíme.
V autě probíráme výpravu , všichni se shodneme , že byla úspěšná , a že se musíme co nejdřív domluvit a jet sem znovu.