POP–UP znamená anglické označení pro plovoucí proteinové kuličky (boilies), které jsou používány rybáři na celém světě. Z jakého důvodu mají vlastně plavat, když je známo, že opatrné a zkušené kapry láká pouze návnada ležící na dně.
Proč se používá plovoucí boilies?
Tyto kuličky se používají snad proto, neboť spousta rybníků má bahnité dno nebo je porostlé velkou spoustou rostlin. Pokud v těchto lokalitách chytáme na klasické potápivé boilies, mnohdy se naše návnady utápějí v několikacentimetrové vrstvě bahna. Potom se nemůžeme divit, že i po několika úmorných dnech vnadění se nedostaví uspokojivý výsledek. Jsou revíry, kde je dno poseto častými trsy trav a jinými vodními rostlinami. Na těchto rostlinách se nachází velká spousta vodních živočichů, což je samozřejmě přirozená potrava kaprů. Když jsou kapři zvyklí přijímat potravu i ve vodním sloupci z rostlin, nebude jim dělat problém přijmout i plovoucí kuličku vznášející se nad dnem.
Plovoucí boilies lze nastražit různými způsoby. Za normálních okolností kulička vystoupá do takové výše, do které jí to dovolí návazec (obvykle 10 – 45 cm). Je ale možné boilie nastražit i tak, že se bude vznášet třeba jen pouhých 2 – 5 cm nad háčkem. Toho docílíme tím, že na koncový návazec umístíme v námi požadované vzdálenosti od háčku malý broček, který bude přidržovat nastraženou kuličku v blízkosti vodního dna. Doporučuji vám, abyste si správnost vyvážení ověřili někde na mělčině. Takto předloženou kuličku navíc kapr z velké pravděpodobnosti pozře hlouběji, než kuličku ležící klasicky na dně.
Velmi efektivní je nastražit dvě kuličky a to tak, že jedna (ta spodní) je potápivá a ta vrchní je plovoucí. Tomuto předložení se říká tkzv. „na panáčka“. Úlovky mnohých rybářů dokazují, že i tato metoda je velice úspěšná.
Jak si POP–UP vyrobit?
Existuje několik způsobů, jak si vyrobit vlastní plovoucí kuličky. Tím nejjednodušším pro nás je připevnit na háček nějaký kousek lehkého materiálu, jakým je např. kousek polystyrenu. Sice je to velice jednoduchá metoda, ale moc vám ji nedoporučuji, neboť velikost onoho lehkého materiálu je dosti nepoměrná k velikosti boilie.
Druhou metodou je sušení kuliček v troubě po dobu asi 30 minut, nebo v mikrovlné troubě po dobu 2 – 4 min. Pak doporučuji doma provést zkoušku, zda kuličky ve sklenici vody mají tendenci opravdu plavat. Tato schopnost záleží také na pórovitosti návnady a zároveň druhů komponentů, ze kterých je bolies zhotoveno. Už se mi několikrát stalo, že kuličky neplavaly, nebo plavaly pouze malou chvíli. Kuličky po tepelném zpracování ztrácejí částečně svou vůni, proto je dobré do krabičky ve které je máte umístěné přidat pár kapek aromatu. To vám zaručí také lepší trvanlivost. Takové kuličky jsou velmi tvrdé a musíme být zvláště opatrní při jejich propichování. Mohlo by se totiž stát, že to odnese zlomená jehla nebo propíchnutý prst. Podle mých zkušeností je lepší používat menší vrtáček, nebo do jednotlivých kuliček udělat dírky ještě před ohříváním.
Pokud si klasické potápivé boilies vyrábíte sami doma, je možné nechat si trochu těsta stranou a z něj potom vytvořit jen několik plovoucích kuliček. Asi nejlepší je obalit malou korkovou kuličku těstem. Takto zhotovené kuličky většinou vařím až na samotný konec odděleně od ostatních potápivých boilies.
Nejvhodnější je však hotový, kupovaný POP–UP. Tyto kuličky jsou lehké, mají dlouhodobou schopnost udržet se ve vodě a navíc dobrým uskladněním si zachovají svou kvalitu.
Doufám, že byl tento článek pro vás přínosem a že i vy zkusíte rybáři někdy tolik podceňovaný POP-UP.
