Při občasném listování kaprařskými magazíny se většinou setkávám s podobnými, někdy až pro mě nápadně se shodujícími tipy, radami a zaručenými návody k tomu, jak lovit kapry a hlavně ty veliké. Používání kukuřice či jiných partiklů je skoro stoprocentní jistotou úlovků pouze bílé ryby, případně malých kaprů. Montáže by měly být nejlépe absolutně neviditelné. Použité nástrahy by samozřejmě měly být z top nejvyšších řad produkce výrobců a tím pádem ty nejdražší.
Tak se tak nějak zamýšlím sám nad sebou a zjišťuji, že bych vlastně neměl ulovit ani rybu, protože jsem v těchto „trendech“ absolutně zaostalý. Vzhledem k tomu, že hodně experimentuji a snažím se být „sám sebou“, tak zjišťuji, že dělám pravý opak toho, co se všude píše…
Vnadění a krmení
Pokud odjíždím na vícedenní lov, tak je partikl vždy jedním z hlavních „pilířů“ mé strategie vnadění, a to ať na řece, stojatém či komerčním revíru. Moje osvědčená směs partiklů se skládá z kukuřice, hrachu, pšenice, ječmene a řepky. Za velice důležité považuji tepelné zpracování – uvaření, protože snad nejsme „Maďaři“, abychom „valili“ do vody po kýblech syrovou kukuřici. Já vždy připravuji 60 až 100 kg partiklu naráz. V kotli na zahradě povařím kukuřici s hrachem, a když je vše měkké, tak již dále nepřikládám a dosypu řepku, pšenici a ječmen, promíchám a nechám „dojít“ do druhého dne. A že to táhne malou rybu? Má odpověď na tento „argument“ se skládá ze dvou částí. A to za prvé: miluji kaprařinu a baví mě lovit i 8 či 10 kg ryby a za druhé: vždy, nebo v drtivé většině se mi s touto krmnou strategií podaří ulovit krásné ryby s hmotností přes 15 i 20 kg. Nic naplat, ale kapři prostě partikly milují! Samozřejmě je tu ještě jedna, neméně podstatná výhoda použití partiklů, a tou je stránka ekonomická, protože tímto způsobem ušetříme značnou část boilies. Tímto způsobem lze použít pouze pop up s pár kuličkami boilie na PVA.
Montáže
Pro dnešek si řekněme třeba něco o olovech. Většina lidí se snaží olova maskovat, nejlépe do identické barvy dna daného revíru. Vzpomínám si, že někdy během loňského roku jsem na toto téma mluvil s Jardou Těšínským a myslím, že právě on je u nás průkopníkem barevných zátěží (viz. článek Maskovat nebo zvýraznit?). Nicméně během loňského podzimu jsem se rozhodl společně s vyzkoušením tehdy nové nástrahy JET 1, zkusit i vliv těchto fluoro olov na množství záběrů. Při pohledu na trh s pop up nástrahami jsem se rozhodl olova obarvit na fluoro oranžovou a fluoro zelenou barvu. Experimentoval jsem vždy tím způsobem, že nástrahy i koncové montáže byly identické, jen olova byla odlišná. Na jednom z prutů bylo fluorescenční a na druhém diskrétní, prášková barva. Vždy po záběru jsem olova „prohodil“. Upřímně jsem na barvená olova nečekal záběry, možná nějaký ojedinělý, ale opak byl pravdou. Například na Labi byl poměr pro mě nepochopitelný. Až v 80 % záběry chodily z prutu, na kterém byla barvená zátěž! Mezi množstvím kaprů byla i jedna z pro mě zatím nejhezčích ryb, jakou jsem na řece kdy chytil. Takže můžu z čistým svědomím říci, že barevné zátěže používám, a to v převážné většině svého lovu a mám je ve velké oblibě. Nedokáži tvrdit, že jsem díky nim měl více záběrů, než kdybych je nepoužíval, ale jsem přesvědčen o tom, že bez nich bych takové množství záběrů neměl a tolik krásných ryb nepochytal.
Další, o čem bych se s vámi chtěl podělit, je můj vlastní názor na pro nás kapraře preferovanou nástrahu, a tou je boilie. Já sám za sebe si myslím, a domnívám se, že to není jen můj názor, že kvalitní boilie nemusí být vždy drahé. Z mé vlastní zkušenosti mohu uvést například směs Supra fish od firmy Jet Fish, která je cenově někde na třetině většiny „nabušených“ komerčních směsí. Její složení co do účinnosti a množství kvalitních ingrediencí je za tu cenu skvělé a mně se na boilie z této směsi podařilo chytit řadu krásných ryb a zažít spoustu „bezesných“ nocí. Má nejoblíbenější kombinace byla spolu s příchutí broskve a česneku, ale osvědčila se také, a to hlavně na řece s příchutí lososa, olihně a frankfurtské klobásy. A nespornou výhodou vždy bylo to, že to bylo finančně únosné, což je v případě říčního lovu velice důležité z důvodu nutnosti velkých krmných dávek.
Samozřejmě rybář od rybáře může mít na tyto věci názor odlišný, a to z různých důvodů, ale já jsem spokojen s tím, že to co se všude dočítám, jsou mýty a já můžu být sám sebou a tyto mýty bořit…
Je na každém z nás, pro jakou cestu se rozhodneme, zda budeme sami sebou a budeme budovat svou vlastní kaprařskou osobnost, či budeme jen neustále kopírovat druhé. Za sebe můžu říci, že největší radost mám vždy, když se mi podaří ulovit krásného kapra za pomoci něčeho, co jsem právě vymyslel, vylepšil, nebo upravil k obrazu svému, byť je to maličkost…
Tonda Škuthan
