Když padla 17. hodina, s radostí jsem zavřel obchod a utíkal k autu, kde na mě čekal kamarád. Nasedli jsme do aut a pelášili směr Humpolec. Tam jsem se jen převlékl a naházel věci do auta, abychom mohli co nejrychleji vyrazit směr South Moravia a stihnout vše, než bude tma. Do cíle jsme dorazili zhruba hodinku a půl před setměním, takže na prvním místě se vybalovaly hůlky a foukal člun. Na vodě jsem si vytipoval parádní lavici, která šla z hloubky cca 6 – 7 m do hloubky 4 – 4,5 m. Tam jsem chtěl zkusit přelstít nějakého toho domorodce. Místo jsem si prokrmil pár kily tygřího ořechu, halibut peletami a několika kily vytvrzených koulí Chilli na jeden prut a na druhý jsem zakrmil klasickým boiliem s příchutí Biosquid a JET 1, ale jen pár hrstí. Pruty jsem ani nezavážel, pouze jsem místa rozkrmil a nahazoval, neboť lavice byla cca 60 m přede mnou. Pruty jsou připraveny, jde se na ostatní vybavení. Bivak jsem stavěl po tmě, ale nakonec postavil úspěšně. Nastala noc a to není čas na nic jiného než na degustaci moravských vín. Je pravda, že nejsem žádný vinař, ale vína, která vyhrávají na různých světových a evropských soutěžích, jsou opravdu delikatesní, nic tak dobrého jako tato vína, jsem ještě nepil. Ze školy jsem byl zvyklý na klasické sklepmistry, ale až na Moravě jsem poznal, co je to opravdové víno. Když jsme popíjeli a klábosili o kaprech, ozval se první záběr kolegovi. Po chvilkovém boji se na podložce ukázal slušný pupkáč, vážil okolo 12 kg. Kapřík plul zpět do vody a čekání na pořádnou matku mohlo pokračovat.
Zhruba okolo druhé hodiny ráno jsme zalezli do bivaků. Ta noc byla přímo špičková, vytáhlo se cca 13 kaprů a nejmenší měl něco pod 10 kg. Říkal jsem si, že to vůbec není špatný začátek, ale přece jenom mi něco říkalo, že jsem přijel přelstít jiné váhové kategorie. Ráno jsme mrkli u snídaně na fotky a zrekapitulovali jsme předešlou noc. Po snídani jsme si jeli prokrmit místa, aby se ryba neustále zdržovala tam, kde jsme chtěli. Opět jsem místa proházel stejným krmením jako předešlý večer, až na výjimku, kterou byly pelety. Těmi jsem už nekrmil. Místo nich jsem hodil pár hrstí koulí s průměrem 30 mm. Asi v deset dopoledne se mi rozjíždí levý prut, u kterého bylo krmeno převážně tygřím ořechem. Jemným zdvihem jsem rybu přisekl a pomalu zdolával. Podle tahu jsem si říkal, že ryba bude opět vážit něco okolo 12-13 kg, ale ryba ne a ne jít na hladinu. Stále se držela v hloubce. Asi po 20 minutách se ryba ukázala a na hladině zasvítilo tělo krásného, zdravého, tlustého lysce. Váha ukázala něco přes krásných 16 kg. Pár fotek a kapr upaloval zpět do vody. Měl jsem neskutečnou radost! Zabral na 30mm kuličku, mé oblíbené JET 1. Na místo jsem naházel pár hrstí kobrou, ať kapříci mají co hledat. Nástrahu jsem ani neměnil, jen jsem zkontroloval háček a rovnátko a letělo to tam znova. Tuhle praktiku, nesundávat nástrahu dokud nespadne, jsem si velice oblíbil.
Podle mého názoru má kapr k takovéto nástraze větší důvěru než ke kuličce nové. Po této rybě nastala sprcha záběrů, která se zastavila až druhý den. Na účtu jsem měl za těch cca 35 hodin asi 19 kaprů, ale největší měl něco málo přes 13 kg a nejmenší okolo 9 kg. V noci jsem jeden prut vůbec nenahazoval. Co půl hodina, byla jízda. Krásný lysci okolo 12 kg, sem tam nějaký menší šupináč, ale po pořádných matkách ani slechu. „Co s tím?“, vrtalo mi hlavou. Pak jsem dostal nápad. Vzdálit se od kluků a zkusit jiné místo, které se nacházelo cca 100 m od nich. Takže mě čekalo stěhování. Vše přemístit na parádní písečné místečko, kde jsem měl jak klid, tak krásný flek, nebo jsem si to aspoň myslel. Po přestěhování všech věcí a znovu naskládání do bivaku, jsem nemarnil časem a hned vyjel na vodu zkontrolovat terén a trošku prokrmit místa, kde budu chytat. První místo jsem si vybral v hloubce cca 2,5 – 3 m, to jsem prokrmil dvěma hrstmi na kámen vysušenými koulemi a druhý flek jsem zkusil na hloubce 4,5 m, a toto místo jsem prokrmil cca 1,5 kg Biosquidu. Kompletně jsem změnil montáže, od šňůrek až po olova. Jedna montáž se skládala ze šňůrky Craft 25lb a háčku Kurv Shank vel. 6. Jako nástrahu jsem zkusil kombinaci tří „Dumblesek“. Udělal jsem takový hamburger, kdy z obou stran byly rozpustné Biocrabi a mezi nimi dva kořenění tuňáci. Na tuto kombinaci přišla jízda do deseti minut. To jsem potřeboval, abych zjistil, zda mám vybrané dobré místo. Kapr vážil něco okolo 11 kg, ale opět mě nesmírně potěšil.
I po přemístění z tak dobrého místa, které jsem měl mezi kluky, jsem si vybral místo, kde byli kapříci také při chuti. A druhá montáž se skládala ze šňůrky Quicksilver Gold 25lb a háčku longshank vel. 6. Nástrahu jsem zvolil tvrdou 20mm kuličku Chilli, zvýrazněnou o „popku,“ s příchutí JET 1. Na tento prut přišel záběr o něco déle, ale za to o něco větší kus. Po každém záběru jsem na lovná místa rozházel po hrsti boilie s příchutí, na kterou jsem lovil. Celý den co hodina, maximálně hodina a půl, chodily záběry, ale bohužel stále ta stejná váhová kategorie do 14 kg. Jak se blížil poslední večer výpravy, tak kamarád zkusil hodit jeden prut na místo, na kterém jsem chytal první dva dny. Jako nástrahu zvolil dvě halibut pelety. Netroufám si říct, kolik času to přesně bylo, ale řekl bych, že víc jak dvě hodiny to nebyly a v tu ránu jízda jako ďas. Neskutečný tah ryby. Vůbec jsme nedebatovali a shodli jsme se, že to bude ryba přes 20 kg. Po 45 minutovém boji naskočil na člun, a že kapra zkusí vytáhnout z něho. No popravdě se ani nedivím. Kapr s ním cvičil slušně. Jen co si sedl na člun, okamžitě byl unášen rybou do tmy na vodu. Jak jsme ho pozorovali, nebo spíš ne jeho, ale malinkaté světélko z čelovky, stále jsme si říkali, že to bude kapr jako „bejk“. Naše tvrzení se potvrdilo výkřikem kamaráda z dálky, že to je kapr jak „hovado“. Nedočkavě jsme čekali na návrat, a když už jsme viděli blížit se člun se světlem, říkali jsme si: “A je to tady.”
Nedočkavě jsme čekali, až uvidíme kapra a budeme ho moci zvážit. Když byl konečně kamarád na dosah, pomohli jsme mu ven a kapra donesli na podložku. Stále jsme si mysleli, že se jedná o kousek přes 20 kg. Když jsme kapra položili na podložku a posvítili na něj, zjistili jsme, že se jedná o skoro metrového šupináče a váha ukázala něco málo přes 16 kg. I hned jsme pořídili několik snímků, s tak neuvěřitelně bojovným kaprem to ani jinak nešlo a poté hned plaval zpět do jeho říše. Nikdy jsem takhle dlouhý boj s kaprem neviděl, a když viděl, tak ne s 16 kg. Celý boj trval okolo hodiny a půl a to kolega jezdil za kaprem jako by měl na člunu motor. Po boji, zdokumentování a puštění ryby jsme si sedli všichni tři na křesílka, otevřeli láhev vína a debatovali o parádních jízdách a o parádních kaprech. Doufali jsme, že tu poslední noc, co byla před námi, přijde kapr, o kterém každý z nás tak dlouho básní. Bohužel já z nového místa už neměl ani jízdu, ale kluci vytáhli pár kaprů do 13 kg a pár jeseterů. Druhý den ráno jsme pomalu začali balit a kamarád povídá: „Přál bych si, aby mi zabral rozlučkový kapr, až bude vše sbaleno, jeden prut bude ještě nahozen“. Povídám, že by to bylo super a pokračuji v balení. Samozřejmě co se nestalo, když už je vše sbaleno, jen ten jeden prut stále nahozen, ozývá se jízda a poslední moravský kapr se s námi přišel rozloučit. Vážil zhruba 11 kg, ale byl poslední, proto jsme měli radost.
Tuhle výpravu bych ohodnotil velmi kladně. Z vody se vytáhlo dohromady přes 45 kaprů, kdy nejmenší měli okolo 9 kg a největší 16,5 kg. Ale co se týče počtu záběrů, tak zatím moje nejúspěšnější výprava vůbec.
Tak nerad odjíždím od vody a jen co odjedu, už se nemůžu dočkat další výpravy.
Jakub Kovář
