Vyzkoušel jsem snad stovky lokalit v Čechách i ve světě, ale jen jedna voda pro mě byla vždy jako domov. Pokaždé, když jsem se vracel z mých výprav, těšil jsem se na to, až stanu na svém oblíbeném místě a budu moci nahodit do míst, které tak znám a na které mám tolik pěkných vzpomínek z lovu.
Po jedné takové výpravě, která byla chudá na úlovky, jsem si chtěl spravit chuť a pokusit se chytit nějakou rybu jinde. Měl jsem ještě pár dnů volna, ale na naplánování větší výpravy čas nebyl. Bylo rozhodnuto, vypravím se na mou oblíbenou řeku a pokusím se nějakého kapra na švestkách (vlastně na boilie). Z výpravy mi zbylo nějaké boilie a tak bylo rozhodnuto. Protože bylo poměrně teplo, zvolil jsem místo, kde je poměrně velký proud a tím pádem i dost kyslíku. Toto místo mělo jednu chybu. Bylo to totiž ústí kanálu, které napájelo vodou turbínu malé vodní elektrárny. Další problém byl v tom, že jsem se chystal lovit z jezu , měl jsem obavy z toho, aby tam nebylo moc lidí, kteří by se tam koupali. S tím sem se musel smířit, protože jiné místo s šancí chytit rybu v daném období nebylo. A také podle zpráv, které mi poskytl můj otec to už přes týden nebere. No uvidíme jak to půjde mě. Chtěl jsem chytat na jemné nářadí, ale moje místo bylo v blízkosti česel, která chrání kanál turbíny před náplavami. Pro mě to bylo nebezpečné místo, při zdolávání ryby bych o ní mohl přijít právě v nich. Moje volba padla na tvrdé náčiní tj.: pruty 3lb a na cívkách vlasec 0,35mm a 20m šňůry na 25kg, to by mělo zastavit jakoukoli rybu, kterou bych zdolával. Nástraha byla jasná boilie 20mm frankfurtská klobása a sladká kukuřice dipovaná v multiminu PPC. Je mi jasné, že to přes den nemá cenu a jediná moje šance je večer a brzo ráno, než se sem přihrnou koupáči. Jak jsem naplánoval, tak jsem udělal. Odpoledne jdu s plavanou pod jez na výzvědy zjistit jak bude dlouho koupající se mládež okupovat onen jez. Chytám na chrostíky a řasy, obojího je v řece dost a ryby tuto potravu ochotně přijímají. Docela se bavím. Je tu i pár děvčat v mém věku, které přišli na jez zachytit na svá těla něco slunečních paprsků a tak je i na co koukat. Ale žerty stranou, důležité je, aby se co nejrychleji všichni zabalili a odešli domů. Mám štěstí, je tu totiž kopec se stromy, za který slunce zapadá velice brzy, nad jezem se vytvoří stín a je po opalování a koupání. To je dobře, je 16:30 h a po koupajících se lidech není a ni stopa. Zabalil jsem prut a přesunul se na jez. Kobrou jsem nastřílel pár kuliček boilie na místo, kde jsem plánoval chytat. Potom přišla na řadu kukuřice, smíchal jsem ji s vnadící směsí a prosetou hlínou. Vše jsem navlhčil, umačkal jsem ze všeho pevné koule a naházel taktéž na místo. Toto jsem dělal každé odpoledne tři dny. Nechtěl jsem na místě chytat hned ze začátku abych ryby neplašil. Nechal jsem je, aby si zvykly na návnadu. Čtvrtý den mého počínání byl dnem –D. Nemohl jsem se dočkat odpoledne až budu sedět u vody a budu se moct pokusit ulovit nějakého místního šupináče. Toho dne bylo zataženo a bylo jasné, že koupáči tam nebudou, proto jsem se rozhodl vyrazit dříve oproti plánu. Když jsem přijel na místo, měl jsem štěstí, protože jediný pár koupajících se lidí zrovna odcházel a nikdo v okolí nebyl. Nebyli zde ani rybáři, což mě překvapilo, většinou to v okolí vypadalo jako o závodech. Asi ryby opravdu nebraly.
Připravil jsem si rod pod a pořádně jsem ho zajistil kameny, aby se ani nehnul, neměl jsem v plánu povolovat navijáky a tak jsem potřeboval co největší stabilitu . Bylo mi jasné, že budu muset mít ruce doslova na prutech a čekat na jakékoli pohnutí swingerů. Připravil jsem pruty, na jeden jsem dal průběžnou montáž s delším návazcem, jako nástrahu jsem použil kukuřičku na vlasu s malým háčkem a PVA pytlík naplněný kukuřicí, vnadící směsí a trochou CSL pelet. Na druhý prut jsem navázal únikovou montáž se 110g olovem a kratším návazcem. Na vlas jsem připevnil boilie a napíchl PVA pytlík s rozkrájeným boilie a rybími peletami. Vše jsem nahodil a zavěsil swingery. Nezbývalo mi nic jiného, než čekat na první záběr a pozorovat okolní přírodu, která v odpoledním čase začala ožívat. Na vařiči jsem si uvařil čerstvou kávu, otevřel balíček sušenek , posadil jsem se pohodlně do křesla vedle prutů a užíval pohody. Zhruba po hodince přišel první záběr , swinger nesměle poskočil a já jsem ihned reagoval zásekem. Nebyl problém se zdoláním byla to malá ryba. Tlouště 45cm jsem vyháčkoval ve vodě a dal mu svobodu. Záběr přišel na boilie což mě dost znepokojilo, měl jsem obavy z toho, že tloušti budou atakovat boilie a nepustí k nástraze kapry. Po další půlhodině přišel další záběr a byl to další tloušť tentokrát byl sice větší (52cm), ale radost jsem z něho měl malou. Bylo mi jasné, že tloušťům boilie chutná a budou s nimi problémy. Musel jsem jednat. Zvětšil jsem háček a na vlas jsem dal dvě kuličky boilie 20mm. Tentokrát jsem nedával žádnou návnadu, abych zbytečně nechtěné ryby nelákal k mé nástraze. I můj druhý prut na kterém byla kukuřice slavil úspěchy. Lovil jsem hlavně cejny a malé kapříky, vlastně byli dva 49 a 53 cm. Toho dne mi už žádný záběr nepřišel. Lov jsem končil ve 22:30h. ,obloha byla silně zatažena a bylo jasné, že nebude trvat dlouho a bude pršet. A to se také potvrdilo, v noci přišla bouřka s deštěm.
Ráno, když mě probudil budík šel jsem se podívat z balkonu jak je to s počasím. Bylo pěkně, nepršelo a vzduch byl prosycen vůní kvetoucí řepky z nedalekých polí. Na nic jsem nečekal, zabalil jsem si snídani, vše naložil do mé stařičké škodovky a vyrazil jsem k vodě. K vodě jsem dorazil okolo 5:30h. Nikdo tu opět nebyl, ale mě to nevadilo. Přešel jsem na jez a rozložil nádobíčko. Kameny, které jsem použil na zakotvení dospodu tu byly tak jak jsem je tu nechal a tak jsem byl rychle připraven. Nástrahy byly ve vodě a já byl připraven na to, co mi přinesou další chvíle. Když jsem si zaléval kávu a chystal se že posnídám, přišel záběr. Ale ne ledajaký, swinger mi mlátil do blanku prutu a jeho špička byla ohnutá k vodě, tak jsem se lekl, že jsem se polil horkou vodou. Vše jsem pustil a vzal prut do ruky. Zasekávat nemělo smysl, ryba visela pevně na mém háčku. Její síla byla ohromná, ale moje nářadí bylo silně předimenzované a pevně drželo. Nemohl jsem rybu pustit ani o centimetr, abych ji neztratil v česlech kanálu. O pět minut později jsem úspěšně zdolal kapra šupináče 68cm. Nebyl sice největší, ale jelikož tu víc jak dva týdny neměl nikdo pořádnou rybu na prutu, měl jsem velkou radost. Do oběda jsem už žádný záběr neměl. Lehce jsem přikrmil a jel jsem domů s tím že se sem navečer zase vrátím. Odpoledne jsem přijel k vodě o trochu později než-li jsem měl v plánu, a proto nebyl na nic čas, chtěl jsem mít pruty co nejrychleji ve vodě. První záběr toho večera přišel zanedlouho, co jsem nahodil. Bylo to na kukuřici, byl to malí kapřík, tak 35cm a ani jsem ho nevyndával z vody a hned jsem ho pustil. Opět jsem nahodil a čekal jsem, co bude dál. Nic se nedělo, bylo kolem 22h a já jsem přemýšlel o tom , že vše zabalím a pojedu domů. Jakmile jsem začal balit, přišel mi záběr na boilie. Okamžitě sem zasekl a cítil, že si to ryba namířila neomylně přímo k česlům. Rybu jsem zastavil a úspěšně zdolal. Byl to opět nádherně stavěný šupináč, který měl rovných 70cm. Spokojen jsem zabalil veškeré věci a vydal sem se k domovu. Doma mi bylo sděleno, že jsem měl telefon z práce a že musím jet další den na akci, kterou jsme zajišťovali. A tak mi předčasně skončilo mé volno a já jsem už nemohl zjistit, jestli bych na mém místě ulovil i větší rybu o kterých vím, že tam jsou. Vše se odehrálo minulý rok. A protože jsem měl naplánovány další výpravy za rybami v blízkém i dalekém okolí, nezbyl mi už čas na moji oblíbenou řeku, která mi vydala už mnoho ze svého tajemství.
S pozdravem ryby patří vodě Márty
