V minulém dílu jsme si vysvětlili funkci vlasového či chcete-li návazcového rovnátka a zároveň jsme se ho naučili zhotovit. Nyní si ukážeme, jakým způsobem ještě můžeme vlasové rovnátko vylepšit. Podíváme se na dvě velmi oblíbené metody vázání vlasového rovnátka, které ještě více zabraňují kaprům vypudit háček z tlamky. Kromě toho se naučíme ověřovat správnou funkčnost návazce.
VLASOVÉ ROVNÁTKO ZAHNUTÉ SMĚREM DOVNITŘ
Nejprve navážeme háček bezuzlovým způsobem (viz. první díl). Dále nastrčíme z druhé strany na vázací materiál požadovaný kousek smršťovací hadičky. Hadičku přetáhneme přes očko a necháme jí zhruba z půlky přečnívat ven. Poté musíme smršťovací hadičku nahřát (nejlépe nad parou z varné konvice) a zahnout přečnívají kousek směrem dovnitř. Hadička po chvíli ztuhne a už nám zůstane pěkně zahnutá. Na tomto rovnátku není vůbec nic složitého. Princip spočívá totiž v tom, že zahnuté rovnátko směrem dovnitř zajistí ještě lepší otočení háčku hrotem proti pysku ryby. Kousek zahnuté smršťovací hadičky by měl pomoci tehdy, když se ryba po nasátí nástrahy a háčku snaží vyplivnout celé sousto ven z tlamky. V tomto okamžiku hraje zahnutá bužírka hlavní roli. Díky zahnutí totiž nepůjde kaprovi tak dobře nástrahu vypudit a je zde daleko větší šance, že se ostrá špička háčku zachytí, protože se hrot stočí proti pysku.
VLASOVÉ ROVNÁTKO SE SEŘÍZNUTOU HADIČKOU
Takové rovnátko se používá za stejným účelem jako tomu bylo v předchozím příkladu. Nejprve opět navážeme bezuzlovým způsobem háček. Dále je postup výroby obdobný, hadičku však neohýbáme, ale seřízneme z jedné strany její konec tak, abychom vytvořili z konce hadičky špičku. Ta by měla vyčnívat od očka háčku o několik milimetrů. Špička by měla směřovat směrem do vnitřku háčku. Někteří rybáři to však dělají i obráceně a mají s tím také úspěchy, takže si vlastně můžete vybrat. Osobně raději používám variantu se špičkou dovnitř.
KDY VLASOVÉ ROVNÁTKO POUŽÍT?
Tato otázka si zaslouží pozornost. Může vzniknout situace, že jeden rybář na stejném háčku vlasové rovnátko používá a ten druhý váže svoje návazce bez něj. Přitom oba dva rybáři mohou mít se svými návazci úspěchy. Co je však lepší? Na toto lze jen velice těžko objektivně odpovědět. Každý kaprař může mít představu jinou a co je pro jednoho velice účinné, to muže být pro druhého nedůvěryhodné. Dovolím si proto uveřejnit některé svoje subjektivní dojmy a poznatky, podle kterých se řídím já.
Rozhodnu-li se pro háček se zahnutým očkem směrem dovnitř, ve většině případů vlasové rovnátko nepoužívám. To znamená, že ho navážu klasickým bezuzlovým vázáním a je hotovo. S takto navázaným háčkem lovím nejčastěji a nikdy jsem neměl výrazné problémy.
Pokud zvolím háček, který má rovné očko souměrně s ramínkem, vlasové rovnátko obvykle navážu. Používám v 99% ty dva způsoby, které jsou popsány výše. Abych řekl pravdu, nejvíce věřím té první variantě, kdy je hadička zahnutá směrem dovnitř. Je to proto, protože právě při použití tohoto rovnátka jsem ulovil poměrně hodně kaprů, kteří byli vždy zaseknutí „učebnicově“ ve spodním pysku.
Kromě toho jsou na trhu k dostání takové háčky, ke kterým vlasové rovnátko používat nemusíme vůbec, protože jsou už speciálně navrhnuty tak, aby zabraňovaly kaprům vyplivnout nástrahu. Variant existuje více, ale většina takových háčků má zahnuté ramínko i s očkem směrem dovnitř.
JAK SI OVĚŘIT SPRÁVNOU FUNKČNOST NÁVAZCE?
I způsob navázání háčku může značně ovlivnit funkčnost naší udice. Podstatou správně fungujícího háčku by mělo být to, že by se měl při natažení návazce stočit tak, aby se zabodl do spodního pysku kapra. Toto si však můžeme vyzkoušet sami už po zhotovení našeho návazce. Pokud se námi navázaný háček při popotahování v dlani pokaždé stáčí a zabodává, mělo by být vše v pořádku, jestliže se však zabodává jen někdy nebo vůbec ne, je někde chyba je lepší celý návazec udělat znovu. Dalším možným způsobem je táhnout návazec po nataženém ukazováčku. Pokud se háček stočí a zapíchne do prstu (hlavně opatrně!), tak je vše v pořádku. Ještě jsem zapomněl dodat, že oba dva testy je vhodné provádět už s nástrahou na vlasovém přívěsu, protože nedáme-li pod háček nic, nebude to opravdové. V praxi to tedy znamená, že si na návazec zkušebně navážeme například kuličku boilie a pak až začneme testovat.
ověření správné funkčnosti tažením po dlani
Možná se může zdát, že všechny ty rovnátka a testy jsou zbytečné. Nechci tvrdit, že je potřeba provádět tyto opatření naprosto vždy. Pokud se nám ale stává, že ztrácíme ryby při zdolávání nebo máme neproměněné záběry, nemusí to být vždy jenom špatným zdoláváním či zásekem. Je důležité si uvědomit, že předložení nástrahy a funkčnost celého návazce může hrát mnohdy klíčovou roli. Budeme-li chytat nezkušené kapry nebo na hladových vodách, můžeme tyto „vychytávky“ klidně vynechat. Všechny výše popsané (a také jiné) věci byly vymyšlené většinou anglickými rybáři, protože si ryby zvykly nástrahu nejprve ochutnávat a hrát si s ní. U nás ještě asi není tolik kaprů, kteří by byli častokrát po sobě chyceni a vráceni vodě, ale určitě jich bude do budoucna spíše přibývat než naopak (tedy pokud budeme provádět náš společný koníček sportovním způsobem). Určitě pak není od věci být připraven a mít vždy na kapry nějaký fígl navíc k dispozici.
