Byl začátek května a se svým parťákem jsme pochodovali v začarovaném rybářském kruhu. Nedařilo se nám dostat na břeh z okolních svazových vod žádnou slušnější rybu. Byli jsme frustrováni a snažili se najít řešení. Na naši obranu pravdou je, že svazové revíry, na které nejčastěji jezdíme, jsou pod obrovským rybářským tlakem, který ještě umocňuje nenažranost místních lovců.
Nějaké „chyť a pusť“, se zde netěší velké oblibě a ulovené ryby musí vykompenzovat cenu povolenky a dalších poplatků spojených s rybařením. Věříme, že v těchto vodách hezká ryba plave, ale určitě ne ve větším počtu a její ulovení by nás stálo spoustu „prutohodin“ a nebyli jsme si jisti, jestli by výsledek vůbec stál za to.
Úkol byl tedy jasný, museli jsme opustit místní vody a poohlédnout se dál po revírech, které by mohly uspokojit naše rybářské touhy. Co vám budu povídat, úkol to byl nelehký.
Museli jsme začít opět uvažovat o revírech, na kterých se natolik zpřísnila pravidla, že jsme je úplně vypustili z hlavy a byli smířeni s tím, že se tam zřejmě už neukážeme. Ale jak se říká, odříkaného chleba největší krajíc a tyto vody byly opět ve hře.
Jedním z námi vybraných revírů je krásná štěrkovna s rozlohou přes 50ha se slušnou rybí osádkou, na kterou jsme vyrazili jako první. Jezero je plné potopených stromů, které jsou obaleny slávičkami a když vám zabere místní velikán, tak si to namíří právě tam. Na takových vodách je potřeba značně předimenzovat koncovou montáž a ani to není záruka úspěchu, ale o tom až v dalším článku.
Bez rybářského vozíku se na tomto revíru neobejdete. S takto narvaným vozíkem (viz foto) jsem brázdil břehy této štěrkovny v minulosti. Dnes už se snažím toho s sebou brát podstatně méně a být mobilnějším rybářem. Nocování na této vodě se přísně trestá. Když vyprší povolená dobu lovu, musíte se sbalit a nocovat na vymezených místech, což je od nejlepších lovných míst pěkně daleko.
Na „štěrkáč“ jsme dorazili někdy v podvečer. Smontovali jsme vozíky a naložili vše potřebné. Lovné místo se nacházelo nedaleko potopených stromů, které z části trčely z vody. Po příjezdu na místo jsme rozbalili pruty, vyťukali montáže a poslali je do horkých míst nedaleko zmiňovaných překážek.
Bylo před námi několik hodin lovu, ale záběr se nedostavil. Těsně před půlnocí balíme a vyrážíme ze zakázaného pásma se trochu prospat.
Po asi dvou hodinách spánku budíček. Vozíčky máme nabalené z předešlého dne a jedeme zpět na naše místo. Nahazujeme opět k překážkám, podobně jako včera. Na každou montáž přihazujeme asi 20 kuliček boilies. Asi po hodině přichází razantní záběr na můj levý prut. Na konci je hezký bojovný šupináč.
Rychlé focení a rybu pouštíme zpět do vody. Nálada je o poznání lepší a doufáme v další záběry. Vítr se opíral o hladinu a my seděli na návětrné straně, v tom se rozjíždí po druhé můj levý prut a po krátkém boji končí v podběráku hezky stavěný lysec.
V odpoledních hodinách se nic neděje. S Jindrou dospáváme včerejší noc, v tom nás z říše snů vytrhla svižná jízda, která přichází na Jindrův prut. Jindra přizvedává a nadšeně pokyvuje hlavou, protože rybu odhaduje na jednu z těch větších. Stojím na břehu a netrpělivě vyhlížím s podběrákem v ruce za svitu čelovky Jindrův úlovek.
Ryba se stále drží u dna a při dotažení ke břehu vyjíždí zpět na otevřenou vodu. Po několika silných výpadech rybě docházejí síly a končí v podběráku. Je z toho nádherný mohutný lysec. Gratuluju Jindrovi a jdeme fotit, blížila se půlnoc a času už moc nebylo.
Jdeme balit pruty a zjišťuju, že jeden mám ve vázce. Dělám vše možné, abych montáž vysvobodil. Po chvíli mi ale dochází, že budu zřejmě zamotaný přes olovo a nezbývá mi nic jiného, než celou montáž utrhnout.
Další den už nám zbývá jen několik hodin lovu. Zjistili jsme, že na našem místě již někdo loví a šli jsme tedy na místo jiné, více otevřené. Z vody netrčel žádný strom, neměli jsme se čeho chytit. Vytáhli jsme tedy markery a nové místo si proházeli a oťukali olůvkem.
Krajní pruty jsme házeli na vzdálenost asi 60m a středové do vzdálenosti kolem 100m. Na každý prut jsme přihodili několik hrstí boilies a doufali, že se dočkáme záběru. Po chvíli sezení na novém místě si Jindra všímá na své straně vyšších trav, ve kterých bylo živo.
Třeli se tam totiž cejni a několikrát jsme z toho místa zaslechli šplouchnutí, které nám napovědělo, že by se tam mohli zdržovat kapři. Jindra stahuje krajní prut a posílá ho do zmiňovaného horkého místa. O 15 minut později přichází na tento prut záběr a je z toho pěkný šupík. Jindra nabíjí a posílá prut zpět, přihazuje ještě pár kuliček.
Chvíli se nic neděje, hladina je klidná a obloha bez mráčku. Říkali jsme si, že svou porci štěstí jsme si již vybrali. Z ničeho nic se zvedá vítr a na otevřené straně jezera, kde jsme chytali, se začaly dělat větší vlny, vítr s sebou přinesl i mraky a to vedlo k lehkému ochlazení.
V tom Jindra dostává z trav další záběr. Je to o poznání těžší ryba než v předchozím případě. Kapr je hodně bojovný, při jednom z přitažení ke břehu si všímáme, že má v tlamě utrženou montáž s chuchvalci dalších pletenek a jak projížděl lovným místem, tak se zamotal Jindrovi do háčku.
Po krásném souboji končí v podběráku a my se díváme na tu hrůzu, co měl v tlamě. Při bližším prozkoumání zjišťuji, že se jedná o mou včerejší utrženou montáž, která se zamotala do spleti pletenek, které byly kolem potopených stromů.
In-line olovo, které používám a jde z něj krásně vytrhnout obratlík, bylo v pletenkách zamotané a kapr plaval i s ním. Byla to obrovská náhoda, protože místo, na kterém jsme chytali v předchozích dnech, bylo asi jeden a půl kilometrů vzdálené od toho nynějšího.
Byli jsme rádi, že jsme kapra vysvobodili a ten zase mohl bez omezení plavat dál. Gratuluju Jindrovi, ještě fotku na památku a ryba jde zpět do vody. Náš čas se pomalu chýlí ke konci a my balíme s úsměvy na tvářích. Domů odjíždíme spokojeni a se skvělým pocitem z vydařeného rybářského víkendu.
Jiří Valeš
