Když jsem před dvěma lety začal jezdit s mým parťákem na ryby, již od počátku se mi svěřoval o jednom revíru nedaleko Chlumce nad Cidlinou, který se pro něho stal, jak on sám říká „srdeční záležitostí“.
Pod názvem Štít jsem si představoval cokoliv, ale dokud jsem neviděl o jakou vodu se jedná, byl jsem poněkud v rozpacích. Začal jsem se o tuto vodu více zajímat, ptal se jiných rybářů a brouzdal na internetu. Ohlasy byly různorodé. Někteří vodu chválili, jiní mávali rukama a někteří ji zcela zatracovali. Příčinou byly většinou rozpaky nad množstvím rybářů vyskytujících se v této lokalitě, popřípadě množství trav na jedné ze tří vod, které tvoří tento revír.
Jednoho dne, slovo dalo slovo a domluvili jsme se na první výpravě. Byl již konec října a tak očekávání byla různá. Já si jel chytit první rybu na tomto revíru, Petr jel zabodovat, což se mu zde již několikrát povedlo. Ve skutečnosti se jedná o tři různé revíry, jež mají zcela odlišnou rozlohu a i způsob lovu na jednotlivých vodních plochách se radikálně liší. Pravidla rybolovu mají svá specifika, která se dozvíte ihned při zakoupení povolenky z přiloženého rybářského řádu. Vzhledem k tomu, že nejezdíme k vodě, abychom museli v noci své nádobíčko sušit na břehu, připadalo v úvahu chytání na áčku nebo na béčku. Tak se tyto vody rozlišují. Céčko jsme vyřadili hned na začátku. Ne že by se nám nelíbilo, ale pravidla jsou zde daná a pro nás zcela nevyhovující. Všechny tyto vody jsou zatopené pískovny, přičemž na menším béčku a céčku již těžba písku skončila, naopak na áčku je stále v plném proudu.
Již zmiňované béčko je podstatně menší s několika ostrůvky, velkou členitostí dna a bezesporu i s velkým množstvím vodních trav a různých řas. Naopak áčko je několikrát větší, členitost dna není nikterak zajímavá a počet rybářů se zde v plné sezoně dá počítat na stovky. Tou onou srdeční záležitostí se pro Petra stala právě ta menší, členitější a mnohem složitější voda, pro kterou jsme se nakonec rozhodli i při naší první společné výpravě.
Jak jsem se již zmínil, byl konec října a pro nás to byla předposlední výprava v rychle končící sezoně. Vyrazili jsme ve čtvrtek odpoledne a setrvali do neděle. Počasí již bylo v plném podzimním ražení, noční teploty kolem nuly a přes den se nedostaly nad sedmičku. Teplota vody se pohybovala okolo 7 stupňů. Naštěstí nepršelo a tak jsme nemuseli být stále zalezlí v bivaku, ale mohli jsme sledovat krásu zdejší krajiny a plující labutě, kterých je zde několik párů. Začaly se pěkně houfovat, což naznačovalo brzký odlet do teplejších krajin. Cíl výpravy jsem si splnil. Chytil jsem si toho prvního vytouženého Chlumečáka a stal se jím krásný devíti a půl kilový lysec. V tu chvíli můj nový osobák, který jsme náležitě oslavili….. Dá se říci, že právě proto začala i pro mne tato voda znamenat poněkud více než ty ostatní. Již při odjezdu jsme se s Petrem domluvili, že příští sezonu, zahájíme právě zde. Petr zde totiž pravidelně zahajuje sezonu od roku 2002 a je to pro něho již tradice, ve které jsme se rozhodli společně pokračovat. Následovala ještě jedna společná výprava na Labe a pak dlouhá a pro každého rybáře krutá zimní přestávka.
Slib je slib a předností správných chlapů je, že sliby plní. A tak jsme první dubnový víkend vyrazili opět na tento revír. Sice na jiné místo, protože jsme přibrali na zahájení sezony ještě jednoho kamaráda a na předešlé místo jsme neměli šanci se ve třech vejít. Zima byla velmi dlouhá a tak jsme dorazili na místo pouhé tři dny po rozmrznutí. Nezávisle se nás zde sešlo asi patnáct a za celé tři dny se zde ulovila pouze jedna jedenáctka. My byli bohužel bez záběru a tak kromě první jarní koupele mého parťáka po pádu ze člunu, tříhodinovém tahání auta z vody jiného kamaráda a následující mé angíně, jsme nic světoborného nezažili. Jelikož jsme ale bojovníci, vyrazili jsme sem v této sezoně ještě několikrát. Vždy to bylo na prodloužený víkend a dnes již můžeme říci, že jsme byli úspěšnější než na dubnovém zahájení.
Další výpravu jsme podnikli v létě a tentokrát jsme se rozhodli vyzkoušet áčko. Bylo to i proto, že jsme si chtěli otestovat nový elektrický motor na náš člun. Jelikož tato výprava byla jen testováním před celotýdenní expedicí na jiný revír. Bylo nás zde několik desítek rybářů a musím uznat, že takový tlak na jednu vodu jsem doposud nezažil. Byli jsme ale jedni z mála, kterým se zde povedlo nachytat alespoň trochu slušnější úlovky. Petr se dostal dvakrát přes deset kilo a já si chytil svého prvního zlatého kojáka.
Následovaly ještě dvě výpravy do Chlumce a to v půlce října a v půlce listopadu. Říjen jsme strávili na béčku a listopad na áčku. Říjen byl na počet ryb nejúspěšnější. Dostali jsme asi dvacet kaprů za tři dny a mezi nimi i dva červené kojáky. Nejhezčí byl chycen mou maličkostí a měl devět a půl kg. Souboj byl odměnou za mou trpělivost se zdejšími krasavci. Petr dnes tvrdí, že ty pěkné ryby, které zde dříve chytal už tu nejsou, ale já s tím úplně nesouhlasím. Tvrdil mi, že před několika lety zde byli krásní kojáci a dnes, že už tu nejsou. No a v noci přišli dva. Snad je to tak i s těmi krásnými lysci a šupíky, které Petr nachytal a já viděl na fotkách.
Listopad se nesl ve znamení Petra. Brali jsme tuto výpravu jako rozlučkovou a mělo se nás sejít celkem šest. Nakonec jsme dorazili jen ve čtyřech. Po jednom neúspěšném dni nás opustil další kamarád, který se přestěhoval na béčko. Poslední přistěhovalec do našeho týmu nás z pracovních důvodů opustil následující den. A tak jsme bojovali do konce jen ve dvou. Já za čtyři dny neudělal záběr. Petr začal o den později, plnil povinnosti v zaměstnání, ale i přes tento handicap byl v tomto období nejúspěšnější na celé vodě. Podařilo se mu udělat tři krasavce. Největší lysec měl 11,20 kg. Na tuto podzimní dobu krásný úlovek. Zkoušel nové boilie od Aleše Václavíka – lososa, jak se zdá, bude asi fungovat!
Letošní sezona je již za námi, ta následující se blíží a my již dnes víme, že její zahájení proběhne opět na Štítu. Snad letošní zima nebude tak dlouhá a my vyrazíme na naše srdeční místo o něco dříve než tomu bylo vloni. Chci tímto poděkovat své ženě Evě a přítelkyni mého parťáka Radce za trpělivost, Petrovi za společné chvíle strávené při našich výpravách a Aleši Václavíkovi za jeho přístup k nám oběma a za jeho kvalitní krmení, které nám pomáhá šplhat postupně blíže ke hvězdám.
Radek Bis, Petr Nešněra
