Jaro na Balkánu

Je konec dubna a konečně vyrážím s parťákem na letos první výpravu na kapry. Dříve jsem se k vodě prakticky vůbec nedostal. Teda to bych lhal. Vycházek mám za sebou letos již dost, ale jen na menší revíry kolem mého bydliště. Což je na Šumavě, a tak jsem si přes zimu krátil čas spíše lovem na dírkách a muškařením, kterému se také nemálo věnuji. Ta letošní zima byla pro mne opravdu dlouhá. A bohužel mi nabourala hned dva termíny, které jsem měl vyhrazené na kapry, a to již dlouho dopředu. V březnu jsem plánoval zajet se podívat na divoké italské kapry, kteří žijí v tamních zavlažovacích kanálech, ale i tam byla zima letos tuhá, a tak mi nezbylo než si počkat na příchod jara v Chorvatsku a tam zahájit svoji kaprařskou sezónu.

Vodu, kterou jsme ještě s parťákem hodlali navštívit, jsem znal již ze dvou předešlých výprav, takže jsem měl jednodušší přípravu na samotný lov. Luboš dorazil s předstihem, a tak jsme všechnu výbavu mohli pohodlně naskládat do mého Jeepa grand cherokee a vyrazit směr Balkán.

Cesta bez komplikací. Celník na přechodu do Slovinska po otázce kam jedeme, ochotně pokynul a my můžeme jet k jezeru. Dálnice je skvěle průjezdná a motor pod kapotou si přede a kupodivu si ani moc nežere. Jak budou “žrát” kapři, to je však ve hvězdách…

V hlavě si po cestě ještě přehrávám, jestli jsem naložil opravdu vše potřebné. Ještě pár mýtných bran, zaplacení dálničních poplatků a jsme konečně na místě…

Pár informací k jezeru. Jezero má rozlohu necelých třicet hektarů a je ve správě místního rybářského spolku. Pravidla rybolovu jsou zde jako na většině zdejších jezer obdobná. Platí zde zákaz používání člunů, včetně zavážecích lodiček. Zůstává vám jen jediná možnost, dopravovat krmení zakrmovací raketou a nástrahy nahazovat jen pomocí prutu a svého umu. Podmínky mají všichni stejné, a tak ti, co jsou lépe vybaveni a zvládají daleké hody, mohou být v jisté výhodě před ostatními rybáři.

Jezero bylo před pár desítkami let uměle vytvořeno a za tu dobu nebylo nikdy vypuštěno. To dává naději na ulovení větších kaprů, ale i amurů, kteří zde žijí. V jezeře nejsou prakticky žádné vázky a dno je bez terénních zlomů a míst, které by dávaly větší naději na úspěch. V jezeře je však velké množství přírodní potravy, což někdy velmi stěžuje úspěšný lov. Dostat z vody kapra velikosti, po které většina z nás prahne, je někdy opravdový oříšek. Dost často se tady stává, že se za výpravu na kapra ani nepodíváte.

S parťákem Lubošem jsme dorazili k vodě odpoledne. Nejdříve jsme se trochu porozhlédli po jezeře. Moc lidí tu zrovna nebylo. Nejvíc rybářů opustilo jezero před pár dny, než zde začalo být opravdu teplo. Od rybářské stráže jsme zjistili, že kapři pár dnů brali celkem slušně a nachytalo se i několik větších ryb s váhou kolem dvaceti kilogramů. Než jsme rozbalili nádobíčko, tak jsme měli možnost sledovat pár místních rybářů v akci. Ryba jim celkem šla, a to nás dostatečně nažhavilo. Rychle jsme začali s přípravou na samotný lov. Před setměním už směřovaly všechny naše montáže do zakrmeného prostoru před námi. Návnady jsme použili oba shodné z toho důvodu, aby jsme tak přilákali pokud možno co největší množství kaprů do našeho loviště.

Jako nástrahu jsme zvolili boilies 20 mm průměr. Konkrétně sladké příchutě v “hotovkách” z řady Top Edition. Jednalo se o příchuť banán koření, která tady opakovaně předvedla svoji kvalitu. Dále jsme se rozhodli otestovat jahodu a scopex. Krmili jsme zhruba jeden až dva kilogramy boilies denně v kombinaci s peletami a tygřím ořechem. Na tuto kombinaci zde kapři většinou rychle reagují.

Ještě večer před setměním jsem si všiml, že asi sto metrů vlevo ode mne se na jednom místě stále vyhupují kapři. Rozhodl jsem se jeden ze tří prutů nahodit do těchto míst. Zde jsem vůbec nekrmil! Hned první noc, pár hodin po prvním nahození montáží, jsem měl hned několik záběrů.

Parťák si spokojeně podřimoval a já jsem si po stovkách kilometrů řízení téměř vůbec neodpočinul. “Vyspat se můžu ráno,” říkal jsem si. Mezi záběry jsem si ve světle čelovky ještě připravoval návazce s nadipovanou nástrahou, abych je mohl po záběru jen vyměnit za čerstvé. Do krabičky jsem si ještě připravil několik napěchovaných PVA, které jsem ještě naboosteroval. Zvykl jsem si takto připravené PVA punčošky přidávat k nástraze a také mi to přineslo v minulosti dost kaprů.

Záběry mi přicházely pravidelně a všechny jsem zaznamenal na prut, který byl nahozen do míst, kde jsem navečer viděl krmící se kapry. Další dva pruty, které byly v zakrmeném místě zůstaly první noc bez odezvy. I tak jsem měl co dělat. Zdolaní kapři nebyli zrovna největší, ale potěšil mě jejich zájem o mnou předložené nástrahy. Největší ryba měla něco přes dvanáct kilo. Noc ve znamení úplňku se pomalu měnila v ráno. Ještě před rozedněním si dělám pár fotek v magickém měsíčním světle. Ráno jsem únavou odpadl, ale samozřejmě jsem ještě nezapomněl všechny pruty překontrolovat a znovu nahodit. Parťák nevěřil, že jsem měl tolik záběrů. Jeho hlásiče za noc nevydaly ani tón.

Během dopoledne začalo fungovat i zakrmené místo, zatímco místo vlevo zcela utichlo. Záběry přicházely celkem pravidelně a na podložce se během 48 hodin lovu ukázalo více než 25 ryb. Zajímavé bylo, že parťák Luboš měl o poznání méně záběrů než já. Ani po pečlivém zkoumání montáží atd. jsme nepřišli na to, proč jeho nástrahy zůstávají ležet na krmném místě bez odezvy. Já jsem měl své montáže jen pár metrů od jeho a rozdíl v počtu záběrů byl opravdu značný. No prostě i to se někdy na rybách stává. Váha zdolaných kaprů se pohybovala v průměru okolo devíti kilogramů a já mám rád, když se prostě chytá! Nejde mi o to, abych tahal z vody monstra. Mám rád hlavně relax a když všechno funguje, jak má. Ty nejhezčí ryby mi přišly stejně vždycky, když jsem to nejméně čekal.

Počasí zde bylo na jaro velmi teplé. Teploty se šplhaly na třicítku ve stínu a já jsem se v obličeji začal připékat. Kaprům to ale zjevně moc nevadilo a záběry i přes menší intenzitu pokračovaly. Postupně jsme zdolávali menší kapry do deseti kilogramů a čekali, jestli naše montáže najdou i větší kapři.

Třetí den jsem měl ráno kolem šesté hodiny na levý prut nesmělý záběr. Po dvou pípnutích se swinger přilepil k prutu. To už jsem se stačil vyhrabat za spacáku a okamžitě jsem přisekl. Začal tuhý boj. Po pár vteřinách mi bylo jasné, že jde o velkou rybu. “Jestli je to kapr, tak to už bude určitě ryba na fotku,” říkám si v duchu. “Hlavně nic neuspěchat.” Nezvykle silná ryba předvedla několik velmi dlouhých úniků a na hladině vytvářela nezvykle velké vlny. Divadlo, na jaké se nezapomíná! Po třiceti minutách přetahování mi ještě stále předváděla, jak je možné ohnout mou 2,75 librovou děličku Phantom. Po pár minutách jsem ve světle čelovky uviděl, že je to nádherný kapr lysec. Váhu jsem odhadoval určitě nad dvacet kilo. Když jsem se konečně dostal do bodu, kdy se zdálo, že bych ho mohl podebrat, tak se mu jedinou otočkou na hladině podařilo zbavit háčku. Mé zklamání bylo velké. Obzvlášť, když jsem si stačil kapra prohlédnout. Byla to na chlup stejná situace se stejným koncem, která se mi tady stala před rokem. “Tak snad příště do třetice,” říkám si pro sebe. S povzdechem a roztřesenýma rukama jsem nastražil nové boilies.

Za několik hodin po tomto neúspěchu jsem si trochu zlepšil náladu zdoláním pěkného lysce 14,85 kg. Odpoledne zavítal člen zdejší rybářské stráže na menší kontrolu. Trochu jsme se dali do řeči a po pár ujištěních, že dobře rozumím, se dozvídám, že parta rybářů, kteří loví naproti nám, měla v noci štěstí v podobě zdolaného amura, který měl 124 cm. To nás pozitivně naladilo. Třeba se podaří nějaká větší ryba i nám.

Čas ubíhal jako vždy rychle. Krmení a své montáže jsem se snažil dopravovat do lovného místa co nejpřesněji a zakrmovací raketa byla neustále ve vzduchu. Z těch pár dnů u vody jsou to stovky hodů, které prověří i vaší fyzičku. Ale stojí to za to. Pokud jsou kapři při chuti, je důležité je množstvím krmení, udržet na místě. Pokud máte kvalitní nástrahu, je pak už jen otázkou času a samozřejmě jisté dávky štěstí, aby se vám dostal taky na háček. Do krmné rakety jsem dával směs ultrafish pelet a napůlených boiliesů a přidával jsem i trochu tygřích ořechů. Vše jsem ještě zaléval Food Source Boosterem, který jsem používal i na boosterování připravených PVA.

Vysoké teploty měly za následek rychlé oteplování vody v jezeře a kapři se pomalu začali připravovat ke tření. Vegetace během pár dní doslova poskočila a všude bylo spousty vodního hmyzu. Voda při okrajích jezera byla rázem plná planktonu a hladinu pokryly miliony odumřelých schránek pakomárů. Malé skupinky slunečnic pestrých si na nich pochutnávaly. Příroda kolem jezera i v něm překypovala životem.

V noci přicházelo postupně méně záběrů a přes den se kapři krmili celkem pravidelně. Do konce pětidenní výpravy jsme společně zdolali téměř padesát kaprů. Takže velká spokojenost. Největší zdolané ryby mají do těch největších kaprů, kteří zde žijí, určitě hodně daleko. Ale jak já říkám: “Hlavně když to jezdí!”

Na závěr se mi ještě podařilo zdolat pěkně stavěného kapra, kterého jsem zde ulovil už v loni na podzim. Ryba v kondici těsně před výtěrem.

Všem vám přeji hodně zážitků u vody!

S pozdravem
Petr “Kovič” Kovárna