Píše se červen 2008. Tento měsíc je pro mě velikou zkouškou, jelikož mě čekají závěrečné zkoušky z eletrikařiny. Pokud to vše vyjde, chystám se ihned po oslavách vyrazit na mou oblíbenou řeku a strávit zde úctyhodných 93dní. Jenže 93dní se téměř ihned mění na pouhých 86 dní. Jelikož jsem v samém nažhavení zapomněl na práci . Ale i tak mám dost času na to, abych se pokusil poškádlit nějakého velikána. A dokonce mám téměř měsíční náskok před prázdninovými rybáři a také období končícího tření, takže kapříci určitě budou doplňovat energii.
Nástrah a návnad mám tolik, že to ani najednou neuvezu, a tak si zásoby budu doplňovat postupnou návštěvou domova. Krom komerčně dělaného boilies mám i něco z domácí produkce, a to především několik mých receptů, které čekají na vyzkoušení. Mezi nimi je i boilies z krmítkové směsi, které jsem si sebou připravil pro případ, kdyby se rybkám moc nechtělo a chtěl jsem si zachytat, jelikož se toto boilies velice osvědčilo v případě slabé aktivity ryb. No a také mám nakoupeno asi 100 kg kukuřice. Jelikož si chci vymezit pár dní na pokus o ulovení amura.
Cestou na své oblíbené místo se ještě stavuji v prodejně rybářských potřeb a doplňuji zásoby. Na tak velký lov chci být dostatečně vybaven, a tak neponechávám nic náhodě. Z rybářství vycházím obtěžkán několika kilogramy olova, desítkami metrů návazcových šňůr, několika balíčky háčků a na závěr jsem koupil nějaké to vybavení na lov dravců. Jelikož se blíží 16. červen a pro mě tak začíná lov na další mou oblíbenou rybu, a tou je král našich vod…sumec.
Po příjezdu k vodě se ihned pouštím do přípravy lovného místa. Jelikož tuto část řeky navštěvuji již 8let, nezdržuji se průzkumem dna. Jen měřím teplotu vody. Rtuť teploměru ukazuje úctyhodných 21C, a tak po skončení příprav neváhám ani minutu a už se koupu. Nádherný to pocit. Na břehu ani živáčka jen já a příroda kolem… Když už jsem byl ve vodě, zavítal jsem na svá místa a prozkoumal dno. Dno tvořil převážně písek s občasným kamenem a sem tam nějakým tím povodním naplaveným dřevem. Dno bylo pokryté drcenými skořápkami z mušliček, čili dobrá zpráva pro mě. Kapři tyto místa určitě navštěvují. A tak se po návratu na břeh ani nezdržuji a ihned mnou vybraná místa prohazuji cca. kilogramem koulí a taky trochou drobného partiklu v podobě pšenice, konopí, řepky a kukuřice. Místa se od sebe hloubkou nijak zvlášť neliší. Spíše polohou a sílou proudu. Jedno z nich je ve vzdálenosti 70m. Zde se proud zpomaluje téměř do tišiny. Druhé místo je 25m od břehu a proud je zde dost silný. Toto místo jsem spíše zvolil ze zvědavosti, jelikož se mi rovné dno s pískem a silným proudem moc příhodné pro lov kaprů nezdálo. Ale jak se říká: „Zkusit se má všechno“.
První noc se jako vždy nic nedělo. Až na pár pípnutí od netopýrů narážejících do vlasců, takže jsem se alespoň v klidu vyspal. Ráno vstávám již za úsvitu. Dokrmuji fleky a vychutnávám si doušek ranní kávy, ke které si zapaluji cigaretku. Nádherný to pohled na právě vycházející slunce a probouzející se přírodu… Z kochání mě vyruší výskok kapřího těla. Ovšem než zjistím, kde to přesně bylo, ozývá se můj hlásič s brutální jízdou. Ihned přiskakuji k prutu a zasekávám. Po chvilce je první kapřík mé dlouhé výpravy na břehu. Je to krásně černý lysec se žlutým břichem a červenou řitní ploutví. Prostě kapřík, jak malovaný. Ani mi nevadí, že má pouhých 60cm a něco kolem 5kg. Při pouštění mu přeji dlouhý život a také doufám, že se to konečně rozjede. Ovšem to krásné počasí co momentálně nastává mi moc do karet nenahrává. Jak jsem doufal, kapři jsou plni vášně a začínají se třít. A proto asi týden lovím jen tlouště a cejny. Sice se mi sem tam nějaký ten kapřík povede. Ovšem velikost 60cm nepřekročil ani jeden.
O týden později, kdy plně doufám, že se vše v dobré obrátí, mi opět počasí dává „podpásovku“ v podobě silného ochlazení. Aktivita ryb opět klesla v důsledku změny tlaku, a tak tentokrát asi dva dny nezavadím ani o cejna. Proto zkouším na jeden prut dát kukuřici. Nastražuji pás o počtu 8 zrnek pod vlas. Tato změna mi ve 3:45 ráno přináší po dlouhé době záběr od kapra. Kapřík je opět z kategorie do 65cm, ale alespoň mi dává malou naději, že by se to mohlo konečně pohnout. V ten den zdolávám 13 kapříků do 65cm. Právě na prut s kukuřicí. No velikostně nic moc, ale alespoň jsem si zatahal. Druhý den se až do 17hodin večerní nic neděje. Proto sedám do lodě a jedu přikrmit partiklem. Jelikož nedoufám v záběr, rozhoduji se pruty ponechat nastraženy. Asi v polovině krmení, když jsem zrovna krmil na místě od prutů vzdálených nějakých 70m slyším řev mého hlásiče na pravém prutu. Rychlá brutální jízda mě hecuje k rychlému veslování. V tu chvíli jsem se mohl se svou pramicí vyrovnat naší veslařské špičce. Můžu vám říci, že při pohledu na stojan, ve kterém se prut ohýbá až do poloviny své délky a hlásič řve na plný pecky se není ani čemu divit. Po příjezdu je prut jen ohnutý bez jakéhokoliv pohybu. Při pohledu na vlasec zjišťuji, že kapr je téměř 100m od místa, kde zabral. Teď je zamotaný ve stulíkách. Nu, snad tam ještě bude, a tak skáču do lodě a jedu za ním. Kapr na háčku byl. Háček měl krásně zaseklý ve spodním pysku a držel jako přibitý. Prostě můj oblíbený háček Ashima Haevy carp nezklamal a já konečně podebírám kapra přesahujícího 70cm. Je to krásně stavěný šupík, na říčního kapra je poměrně vysoký, na těle má plno jizev od tření a teče z něj ještě plno mlíčí. Tak konečně to přišlo! Kapři se už dotřeli a hledají něco k snědku. A další překvapení bylo, že je to první ryba na boilies z krmítkové směsi, kterou jsem nadipoval v tekutých játrech. V ten den ještě zdolávám pár kapříků do 70cm a večer uléhám pln očekávání, co přinese následující den.
V noci se nic neděje. Jen mě probudilo šplouchání u břehu v rostlinách. Toto šplouchání způsobovalo pár nevytřených kapřích opozdilců. Druhý den je nádherný slunný den. Teploty se dostávají téměř ke 30C. Na červen je to nádherné počasí a také je dnes 16. června a pro mě začíná i sumčí sezona. Celé dopoledne jsem měl pár opatrných záběrů, ale bez úspěchu. Proto měním své jemné montáže za ztužené. A to v kombinaci štikového lanka a 2-4cm jemné šňůrky. Na šňůrku uvazuji velice chytlavý háček Ashima sportcarp vel. Č6. Tento tvar je velice chytlavý a v době slabého braní se mi velice osvědčil. Jako nástrahu používám své boilies z krm. směsi, které jsem pro zatraktivnění nadipoval. A to v tekutých játrech a lososovém oleji. Pln očekávání, že tato změna přinese rybu nahazuji na svá místa a jelikož se blíží poledne, jdu si připravit něco k snědku. Jsem asi tak v polovině jídla, když v tom mě vyruší další z brutálních jízd. Odkládám oběd stranou a než doběhnu ke stojanu, mrknu ještě na hodinky. Je právě pravé poledne! No co, záběry v tuto dobu jsem již měl několikrát, ale to jsem ještě nevěděl co mě čeká. Kapr zabral z toho mého zkušebního místa v tom silném proudu a čistým dnem. Po asi 15 minutovém boji dostávám kapra do podběráku. Nestačím se divit. Mám v síti největšího kapra, kterého jsem kdy ulovil. Je to krásný šupináč, dlouhý 80cm a váží 11kg. Teče z něj plno mlíčí a je to můj nový osobní rekord. Mám velikou radost, jelikož takováto míra je na tomto úseku čím dál tím větší vzácností. Radost je o to větší, že zabral na dvě kuličky z „krmítkovky“ nadipované v lososovém oleji. Je to druhý největší kapr výpravy a opět na koule z krmítkovky. Do večera jsem už žádného kapra nechytil. Jen cejny, a tak jsem večer políčil na vousáče… Vousáč se sice ozval, ale jen mi sežral cejna a utekl. Ale to už by toho štěstí v jeden den bylo moc.
Do konce června už chytám jen kapříky do 70cm. Taky přišlo období topolového semínka, takže jsem se věnoval spíše sumíkům…
Začátkem prázdnin začaly k vodě najíždět party rybářů a začalo období boje o místa. A tak nebyl problém tu vidět některé rybáře s celou rodinou na dovolené. Pochopitelně malá většina z nich ryby opět pouštěla zpět. Mezi těmi karavanami se přes den chytat vůbec nedalo. Krom hluku byla ve vodě i spousta vlasců . A tak začalo pro mě období nezákonného lovu. A to lov nonstop. Byla to jediná možnost, jak se dostat k rybám. Tato volba mi přinesla spoustu ryb. Ovšem přes 80cm jsem se již nedostal, ale zato jsem prožil krásné souboje, mezitím co ostatní spali…Na ty boje při světle čelovky se nedá zapomenout. Ani na všudypřítomné komáry a potkany :-).
Jednoho srpnového dne na večír. Myslím, že bylo kolem 20 hodiny jsem dostal velice podivný záběr na 25mm velkou kouli s příchutí sardinka. Celý stojan se zaklepal, prut se ohnul a poté zase narovnal. To vše doprovázelo jediné pípnutí hlásiče. Nevěřícně jsem koukal na stojan a přemýšlel, co to mohlo být, když v tom se zanedlouho ten samý prut pomalu, ale jistě rozjížděl již v téměř plné parabole a než jsem k tomu doběhl, málem opustil i celý stojan. Po záseku jsem ihned začal sklouzávat po orosené trávě do vody. Tak takový tah jsem ještě na prutě neměl. Jestli tohle bude kapr, tak bude opravdu stát za to! Po 30 minutách boje, kdy jsem ještě rybu ani neviděl, jsem dostal první kopanec do vlasce. Potom druhý… třetí… a měl jsem jasno. Tohle není kapr, ale sumík na kterého tu již od zahájení číhám. Po tom, co jsem se natrápil. Vždycky mi akorát zazvonil na rolničku a sežral cejna či karase. Šikovně se vyhl třem trojhákům a teď „blbec“ visí na jednom malém kaprovém jednoháčku! Po dalších asi 10 minutách již konečně celý znavený bojem, vyplouvá sumec na hladinu a nechává se v klidu vylovit sumčím hmatem. Tak to jsem měl opravdu štěstí. Háček je zapíchnutý za spodním kartáčem a nebýt návazce ze štičího lanka, určitě by upiloval celou návazovku. Tak tohle byl ten druhý překonaný osobák. Sice to nebyl kapr, ale radost jsem z něj měl nesmírnou.
Závěrem chci shrnout všechny úlovky za celých 86dní. Za tuto dlouhou dobu jsem nachytal kolem 300 kusů kaprů. Převážná část úlovků byla na boilies z krmítkovky a od této doby bude stálým společníkem při mých výpravách. Jelikož jak je vidět, tak funguje. Dále 3 sumci. Nevím proč, ale letos se jim moc nechtělo. A amur ? Tak ten se letos nepovedl žádný. Tak snad příště…
Lovu zdar a rybám šťastný návrat zpět přeje Jícha Václav.
