Konečně je to tady! Po pro mě docela neúspěšném jaru, a to jak v kaprařině, tak v životě, je zde tolik vytoužené září a já odjíždím na tolik vytouženou tour za velkými kapry. Klasicky mě doprovází řada komplikací. Počasím počínaje, přes volbu krmení, místa, parťáka…
Nakonec odjíždím o den později než jsem plánoval a sám. Volbu místa jsem nechal osudu a mířím do míst, kde jsem nikdy před tím nebyl. Využívám totiž pozvání od kamaráda Martina, který ví, v jaké jsem byl na jaře složité situaci a jako každý kaprař ví, že mě z mých problémů dostanou akorát kapři.
Odjíždím brzy ráno a mířím na sever k řece, která je mekkou českých kaprařů. Martin dodržel co slíbil, zavádí mě k vodě a ukazuje mi ,,svá“ místa. Jaké je moje překvapení, když na břehu potkávám dlouholetého kamaráda Vítka. Stojíme tam v nových mikinách Kaprrici a vypadáme jako bráchové.
Vybírám si jedno z doporučených míst. Nikam nespěchám, mám před sebou týden lovu. Letos jsem se rozhodl na řece zkoušet komerční boileas Kevin Nash. Už počátkem léta jsem s ním byl velmi spokojen. Tentokrát nasazuji na jeden prut 2x20mm Meaple squit a na druhý v té samé velikosti 2 ,,kuličky“ Scopex squit liver.
Jaké je mé překvapení, když po 20min. od náhozu mám docela solidní ,,jízdu“. Překvapení a radost hořkne ihned po záseku, když zdolávám prvního tlouště na scopex. Do večera se to pak opakuje ještě osmkrát. Přes noc dávají tloušti pokoj, avšak ráno jejich apetit opět sílí. ,,Tak a konec“ říkám si a vyřazuji ho. Nasazuji stejnou nástrahu na oba pruty. Javor s Olihní tloušťům evidentně nejede. Bohužel na kapří záběr čekám marně.
V úterý odpoledne nevěřím vlastním uším, když se v bivaku rozezní příposlech. ,,Startuji“ k prutům a doopravdy vidím, že mám mimořádnou jízdu. Za plného tahu přes brzdu, vyzouvám ,,startovací“ pantofle a přezouvám se do ,, broďáků“. Jsem na místě, kde musím pro každou rybu do vody. Užívám si ,, romantiku“ zdolávání mezi výhonky mladých vrbiček a myslím na to, jak je důležité v těchto situacích míti parťáka. Už jen kvůli fotkám, které by byly určitě unikátní. Stojím bez mála po pas ve vodě, můj 2,5lb Fox Evolution na maximum využívá svoji plno parabolickou akci a špička prutu je pod vodou až po třetí očko. V druhé ruce křečovitě svírám podběrák a vychutnávám si každou vteřinu souboje. Po chvíli zjišťuji, že mám vyhráno. Krásný ,,špígl“ končí v podběráku.
Můj odhad 10+ nelhal. 81cm 10,5kg. Musím fotit samospouští, takže rozkládám stativ a vše zkouším na ,,nečisto“ bez kapra. ,,Jo to půjde“, říkám si. Ryba je po boji unavená, tak je téměř fotogenická. Po chvíli je hotovo. Pouštím kapra do svého domova a cítím, že jsem plný elánu a nové energie.
Ve středu o poledni, právě když podle hesla ,,kapři nežerou – dám si i za ně“ obědvám, ozývá se příposlech znovu. Tentokrát boj netrvá zdaleka tak dlouho, ale o to větší je mé překvapení, když mi na podložce končí šupináč 83cm 11kg. Krásná to ryba.
Ze středy na čtvrtek skoro nespím a vytahuji kapra za kaprem. Všechny ryby jsou 70cm+. Pro někoho možná nic moc, ale já jsem opravdu z celého srdce rád, za každého kapra, kterého se mi povede přelstít. Ráno jsem jak po flámu. Hlásí se potřeba spánku i jídla. Rozhlížím se po ,,svém“ místě, kde to vypadá jako po boji a není zde ,,kamen na kameni“. Než dám vše do pořádku je asi 10 hodin a přijíždí na ,,kus řeči“ kamarád Martin. Jsem rád, vše mu vyprávím a on mě za to na oplátku fotí s nádherně zabarvenou říční šupinatou ,,desítkou“.
Asi po hodině se rozloučíme s příslibem brzkého společného lovu. Ještě si musím do zásoby udělat pár PVA stringrů. Nikdy jsem to takhle nedělal, protože jsem nebyl s vlastnostmi PVA ,,šňůrek“ vyrobených dopředu spokojen. Letos jsem začal používat stingr značky Cooper a musím říct, že mě tato anglická firma mile překvapila. Pryč jsou ,,klasické“ neduhy šňůrky jako třepení, zachytávání se za mozolnaté ruce, přetržení při silném náhozu, zvláčnění, nebo pružení při kontaktu s mastnou peletou, nebo vlhkým boilím. Její cena je v porovnání s konkurencí a kvalitou opravdu nízká a nejen dle mého názoru, ale i dle názorů ostatních (proti mně slavných a úspěšných kaprařů) např. z posledních závodů Carp Mánia, je to jeden z nejlepších PVA do teplé i studené vody . Škoda jen, že je za tím k dostání jen v provedení stringer.
Po obědě už zcela vysílen na lehátku v bivaku usínám. Kolem 16hod. mě probouzí ,,jízda“, která startuje sérii záběrů tak častých, že se mi 4 hodiny nestane, že bych měl nahozeny oba pruty. Všechny ryby jsou od 8 do 10 kg. Jsem šťastný a zažívám tu pravou kaprařskou euforii.
Po setmění záběry pomalu ustávají a kapři mě nechávají po chvilkách dřímat. Je pátek a začínám balit. Tuto práci k smrti nenávidím, ale domů mě čeká spousta kilometrů, pak rozklízení všech věcí a v neposlední řadě nástup do práce, kde ,,moji“ kapři nikoho nezajímají a lidé tam mají úplně jiné hodnoty. Vážně přemýšlím o tom, jak je důležité mít parťáka, který se dělí o radost z úlovku. Alespoň ještě týž den odjíždím na návštěvu za bráchou, který je do dnes můj kaprařský vzor a který mě kdysi ke kaprařině přivedl. Vše mu vyprávím, odpovídám na otázky a jsem rád, že mě někdo se zájmem poslouchá. Kdysi jsme spolu jezdili na výpravy za velkými kapry, ale pak nás naše pracovní povinnosti rozdělili a bohužel lovíme každý sám.
Závěrem naší situaci vystihne snad jen úryvek textu písně bratří Nedvědů ,,Žádný hádky ani žádná zášť, chce to prostě zkusit každej zvlášť. Tak třeba zase někdy brácho.
Za CT RITCHI
Vlasta Fleňko
