Lov kaprů na velkých zahraničních jezerech je snem i výzvou každého zapáleného rybáře. Po rybaření na obrovských jezerech a přehradách ve Francii, Španělsku a Maroku, je Itálie další rybářskou destinací kam směřuji svou pozornost.
Je začátek listopadu a s parťákem Tondou vyrážíme na sopečné jezero ve střední Itálii o gigantické rozloze 11 400 ha. To už je výzva pokořit zdejší kapry, říkáme si na cestě, určitě to však nebude snadné. Dlouhá cesta ubíhá celkem rychle, překvapuje nás jen stále vyšší cena pohonných hmot, která atakuje hranici 50 korun za litr. Když přijíždíme k jezeru, již z dálky nás udivuje rozloha zatopeného sopečného kráteru, který se táhne na kilometry daleko. Rozloha jezera je nesmírná a budí respekt. Pokud se na vodě ztratíte v ranní mlze, tak počítejte, že na druhý břeh to je nějakých 13 km…, GPS proto raději vezměte s sebou.
Ačkoliv je listopad, zdejší počasí připomíná spíše pozdní léto, teploty atakují 25 °C. Hladina jezera je klidná a je téměř bezvětří. V nedalekém městečku, kde v úzkých uličkách nějakou chvíli bloudíme, musíme vyřídit povolení k lovu na úsek s nočním rybolovem. Přichází však první komplikace. Dnes je svátek a úřady jsou zavřené. Zklamaně odjíždíme zpátky k vodě. Naštěstí naše místo máme již předem rezervované, tak alespoň zatím postavíme základní tábor, povolení vyřídíme až zítra…
Z vozíku sundaváme nafouklý člun, na který instalujeme 55lb elektromotor. Snad to nebude málo. Pokud bude foukat, tak ani spalovací motor nepomůže. Naštěstí je bezvětří a hladina je jako zrcadlo. Vyrážíme mapovat chytací místa, dno na naší pozici klesá jen pozvolně do 10 m až do vzdálenosti 350 m od břehu, poté prudce padá do hloubky 20 až 40 m a více. Několik km vzdálený střed jezera tvoří kráter s hloubkou dosahující až 160 m!
Malé svítící markery umisťujeme do příbřežní oblasti s hloubkou 9 m, těsně před první zlom. Voda je průzračná, nikde se však nehází ani šupina. Na dně jsou v hloubce vodní rostliny, které tvoří souvislý koberec až do výšky 50 cm. Moje místo je však čisté, je zde totiž rovná skála, a tak mám dostatečný prostor pro položení montáže. Kolega je na tom hůře a stráví hledáním malých volných míst bez trav (tzv. ok) téměř celé odpoledne.
Chytací místa máme zmapované, teď je na řadě zákrm, a proto připravujeme partikly složené z kukuřice, ořechu, pšenice a konopí a samozřejmě také boilies. Kolem markeru vlevo i vpravo umisťuji krmení do 30 m dlouhého vodorovného pásu, do kterého poskládám všechny tři pruty. Kolega volí taktiku jinou a každý prut umisťuje na jiné místo do malého oka bez trav. Místa si označuje malými markery. Později se však od místních dovídáme, že kvůli hojné lodní dopravě se nesmějí dávat bóje dál než 150 m od břehu. GPS navigace je proto nezbytná. Naštěstí je pozdní podzim, turistická sezona je u konce a lodě téměř nejezdí. Markery proto necháváme na svých místech. Je večer a znavení po tvrdé práci usínáme.
V pátek ráno vyřizujeme povolení k lovu a konečně zavážíme naše udice na připravená místa. Panuje stále bezvětří, na hladině není téměř ani vlnka. Ryby v místě podle echolotu nejsou. Takové počasí trvá další tři dny. Nemáme zatím ani potah, po rybách ani památky. Dle předpovědi se to má začít měnit a skutečně… V nočních hodinách přicházejí z ničeho nic s velkým rámusem, více jak půlmetrové vlny, které se rozbíjejí o náš ukotvený člun. Raději ho vytahujeme, aby nám neuplaval. Na druhé vzdálené straně musí asi pěkně foukat, říkáme si. Snad to s rybami pohne. Na echolotu se začínají ukazovat veliká hejna ryb.
Ráno převážím pruty, a když jsem na vodě 300 m od břehu, z dálky volá kolega: „Mám záběr.“ Udici jsem stačil položit a rychle jedu předat člun. Po dlouhém souboji zdolává Tonda prvního 15,5 kg sopečného Itala. Zdejší kapři se vyznačují dlouhým torpédovitým tělem, velkýma očima a mají krásnou zlatavou barvu. Další záběry přicházejí, ale pouze z míst v okolí trav, kde chytá Tonda, který zdolává další dva kapry 13 kg a 15 kg. Moje skalnatá místa jsou zatím hluchá a čtvrtou noc usínám stále „bez potahu“. Místům ale věřím a přikrmuji boiliem a peletami.
Pátý den výpravy se mění počasí. Jsou deštivé přeháňky a začíná silně foukat západní vítr na naší stranu. Klidná hladina se rychle mění v moře, ještě však stačím díky stabilnímu 3,30 m dlouhému Albastaru s postranními kýly a silnému motoru tak tak převést všechny pruty. Ten poslední jsem tam v půlmetrových vlnách ve strachu jenom sotva naslepo mrskl. Tím chci apelovat na ostatní rybáře. Bez pořádné výbavy a bez záchranné vesty jsem rozhodně nejezděte!
V noci vítr ustal, echolot se může bláznit, ryby jsou „nafoukané“ všude kolem. Po dlouhém čekání přichází první jízda. Na noční hladině si ve člunu v dálce vychutnávám prvního 12 kg kapra. Snad přijdou i další a skutečně zanedlouho přichází prudká jízda opět na Biosquid s A.C. stejné příchutě. Cívka se točí, ale než sednu do lodě, tah povoluje a vytahuji 45lb nástavec uříznutý v polovině. Smůla…
Zavážím znovu. Celý následující den se opět nic neděje. Záběry přicházejí opět v noci, kdy oba zdoláváme kapry do 15 kg.
Další již šestý den je větrno, celý den se pouze kocháme okolní přírodou a Italkami, které běhají po stezce za našimi zády. Ve 22:00 zalézám do bivaku. Větrná bouře vrcholí, ve stojanu mi zůstaly jen dva pruty. Celý den se nedalo zavážet! Obrovské vlny se v šíleném rámusu rozbíjejí o balvany na břehu.
V dujícím větru občas pípne můj příposlech od Foxe. Říkám si, to jsou určitě zase vodní rostliny, které celý den žene dující vítr po vlasci až ke špičkám prutů a tvoří na nich velké chuchvalce… Z pípanců se ale náhlé stává brutální jízda, Shimano BB LC se točí na plné obrátky. Bos vybíhám ke stojanu a pouze lehce zvedám prut. Cívka se točí jak zběsilá a i na tu dálku je poznat, že tohle malá ryba rozhodně nebude, ale co teď? Za těchto podmínek vyjet na vodu je jasná sebevražda… Snažím se zdolávat ze břehu, ale přes spleť vodních rostlin je dostat kapra prakticky nemožné. Kapr se po chvíli ukotvil do trav někde ve vzdálenosti 300 m od břehu. Nezbylo mi nic jiného, než naštvaně položit prut do vidliček povolit cívku a čekat až vlny přestanou. Zalézám do bivaku.
V 02:00 vítr trochu povoluje, vlny už jsou o poznání menší. S kolegou sedáme do člunu a vyjíždíme na rozbouřené jezero s tím, že alespoň převezeme montáž. Ve vlnách přijíždíme nad místo ukotvení. Vlasec povoluje a kupodivu kapr je stále tam a v plné síle! Po krásném adrenalinovém souboji podebíráme největší rybu výpravy – žlutého dlouhána 101 cm a 21,6 kg. Happy end jak má být, zkrátka trocha rybářského štěstí není nikdy na škodu!
Brzy ráno znovu zavážím všechny pruty. Hladina je opět klidná, po větru a vlnách ani památky. Ryby najely na krmná místa a záběry přicházejí i přes den, ale většinou od malých ryb kolem 10 kg. I tak si ale vychutnáváme nádherné souboje ze člunu v křišťálově průzračné vodě, kdy je v hloubce krásně vidět každý pohyb a výpad kapra, který se snaží zbavit háčku.
Poslední večer zdolávám krásného bojovného 16,4 kg šupináče a ráno již za denního světla poslední rozlučkovou desítku. Začínáme balit a na cestě rekapitulujeme celou výpravu. Celkem se nám podařilo zdolat dvanáct kaprů, o nějaké pěkné ryby jsme přišli, ale to k tomu patří. Nejvíce záběrů chodilo na boilie ze směsi Biosquid s A.C. biosquid společně se 16mm signal pop up oliheň. Tento obrovský revír nás uchvátil, a i když zde kvůli nejrůznějším obtížnostem není jednoduché nachytat, určitě se sem zase rádi vrátíme.
Martin Urbánek
Pěkný Martine, po delší době článek, který mě nejen zaujal, ale dozvěděl se i něco použitelného….
Moc pěkný článek, takových výprav přeji jen a jen víc