Na naprosté většině českých a slovenských revírů jsou kapři pod neustálým rybářským tlakem. Vlastně mě ani nenapadá, které pod tlakem nejsou… Maximálně ty, které nejsou dobře zpřístupněné pro vjezd vozidel, nebo zde platí různá omezení snižující komfort rybáře. Anebo takové, které jsou chudé na obsádku větších ryb. Naše území není tak velké, aby se zde něco utajilo, a proto jakmile se někde chytí trofejní kapr, ví se o něm dříve, než ho úspěšný rybář pustí zpátky do revíru.
V dnešní době mobilních telefonů, internetu a sociálních sítí není nijak složité šířit všechny potřebné informace. Taková lokalita, kde se pravidelně velcí kapři chytají (s předpokladem, že se vrací vodě), je pravidelně navštěvovaná již od roztání ledů a chytá se na ní až po zámrzu. Pokud v daný rok panuje mírná zima, loví se zde celoročně. Kapři jsou na takových lokalitách vystavováni našim nástrahám o víkendech i všedních dnech, ať je hezky nebo ošklivo.
Velmi brzy prokouknou naše lovné taktiky, neboť ty se od sebe nějak zásadně neodlišují a začnou být opatrní. Ne však všichni. Občas mě až zaráží, že na určitých typech vod se chytá jeden a ten samý kapr několikrát do roka a jiná ryba se dokáže našim montážím úspěšně vyhýbat po několik let. Rád bych se v příštích řádcích věnoval několika faktorům, které mohou na hodně prochytávaných vodách přinést kýžený úspěch.
V mnoha debatách, článcích a diskuzích na sociálních sítích se velmi často probírá složení boilies, kvalita jednotlivých ingrediencí, nutriční vlastnosti, aminokyselinový profil, atd. Samozřejmě se jedná o problematiku důležitou a nezanedbatelnou, ale neřeší vše. Málokdo si totiž uvědomuje neméně důležité vlastnosti nástrahy a návnady, jako je jejich velikost, tvar a barva.
Jsou to však faktory, které podle mě mohou do jisté míry značně ovlivnit úspěch či neúspěch při cíleném lovu velkých kaprů ve složitých podmínkách. Kapr si dokáže na základě svých špatných zkušeností spojit háček, vlasec a mnoho dalších věcí s nebezpečím a naši nástrahu nepozře, ať už se skládá z čehokoliv.
Když se dotkneme konkrétně boilies, tak tato nástraha/návnada vypadá veskrze pořád stejně nebo velmi podobně. Je většinou kulaté a podobně veliké. Mluvím o nejčastěji používaném průměru 20 mm. Kapr se až na pár výjimek stále setkává se stejnou nebo velmi podobnou koulí, která sice může jinak vonět nebo vysílat jiný potravní signál, ale stačí to, aby jí bez ostychu pozřel?
Velikost
V otázce velikosti boilies jsem se mnohdy střetl s názory kaprařů, kteří zarytě tvrdili, že na velikosti boilies téměř vůbec nezáleží, s výjimkou chytání ve velmi studené vodě. Jeden můj známý, mimochodem velmi úspěšný kaprař, mě utvrzoval v tom, že po celý rok používá stále stejnou velikost boilies o průměru 20 mm a chytá kapry pravidelně po celý rok.
Já nemám samozřejmě důvod mu nevěřit, ale musím k tomu podotknout, že tento kaprař jezdí na kapry hlavně do Francie a na české a slovenské vody prakticky zanevřel právě kvůli vysokému rybářskému tlaku. A to je právě ono! Tento rybář vyhledává rozsáhlé vody s menším rybářským tlakem, kde si ještě stále může dovolit chytat tak nějak „učebnicově“ a nemá důvod více experimentovat. Tím však nechci tvrdit, že chytání trofejních kaprů ve Francii je snadné. Jen je jiné, než u nás.
S velikostí boilies mám své konkrétní zkušenosti, kdy mi výrazná změna velikosti návnady a nástrahy přinesla několik pěkných ryb, které jsem předtím na dané vodě nechytil. Dovolte mi proto, abych se s vámi podělil o svůj příběh, který se odehrál před několika lety.
Tenkrát na pískovně
Jezdím pár let na jednu menší známou pískovnu, kde se dříve nachytalo, ale také bohužel odvezlo, značné množství trofejních kaprů. Několik pěkných jedinců tam však naštěstí zůstalo, ale dostat je na háček nebylo nikterak snadné. Vždy se zde používala stejná taktika, spočívající v tom dostat montáže k protilehlému břehu, kde hustě rostoucí listnaté stromy sahají svými větvemi daleko nad hladinu.
Bylo totiž veřejně známé, že kapři proplouvají a krmí se pod těmito baldachýny. Jednak se jedná asi o jediný přirozený úkryt ryb na této vodě, přirozenou stezku a zdroj potravy v podobě spadaného hmyzu z převislých větví. Jako další důvod výskytu kaprů v těchto místech se jevil fakt, že se v okolí tohoto břehu nacházel jemný sedimentační nános bohatý na ložiska patentek.
Téměř všichni jsme zde krmili boiliem o průměrech 24+ mm z důvodu vyšší obsádky násadových kapříků. A fungovalo to. Nic však netrvá věčně a postupem doby se zde nedala udělat „kloudná ryba“. Zkoušeli jsme prochytávat jiné úseky a místa revíru, protože jsme předpokládali, že si kapři tento úsek pod stromy spojují s nebezpečím. Naše montáže se koncipovaly do zázračných podob a vůbec se vymýšlely možné i nemožné teorie a praktiky, ale veskrze bezúspěšně.
Tenkrát jsme si mysleli, že se snad už všechny velké ryby odvezly pryč, což v té době byl velice častý úkaz na českých lokalitách. Jenže mně se ta voda vždy tak moc líbila, že jsem byl ochoten setrvat zde i za cenu toho, že budu sedět u němých hlásičů. Onehdy mě napadla docela jednoduchá myšlenka. Ona mě vlastně ani tak nenapadla, jako tomu dopomohla náhoda. Na poslední chvíli jsem se rozhodl, že vyrazím někam na kapry a jako nejvhodnější mě napadla výše zmíněná pískovna.
Nestihl jsem si však s sebou uvařit žádné boilies a v té době koupit „hotovky“ nebylo úplně nejvhodnější. Mnozí z vás moc dobře vědí, o čem mluvím. V mrazáku jsem našel asi 2 kg koulí, které mi zbyly z jedné brzké jarní výpravy, ale byly pouze o průměru 10 – 12 mm. Složení nebo příchutě jsem se nebál, ale ta velikost… Nic jiného mi však nezbývalo, a tak jsem vyrazil k vodě. Na jednu montáž jsem nastražil dvě kuličky, na druhou zavěsil pouze jednu.
Byl jsem lačný po jakémkoli záběru, a tak jsem se těšil i na malého kapříka. Obě montáže jsem nahodil pod větve k protějšímu břehu. S touto velikostí boilies se nedalo nijak zakrmovat na dálku, takže jsem celou pískovnu obešel, prodral se hustým křovím rostoucím podél břehů, poškrábal si hlavu o hustou spleť větví mohutných listnáčů, abych potom naházel několik hrstí návnady do patřičných míst u břehu okolo svých montáží.
Právě, když jsem se kvapně vracel zpět ke svým prutům, jsem uviděl drobný pohyb mého swingeru a blikající diodu hlásiče na pravém prutu, kde byla nastražena pouze samotná malinká kulička boilies. Samozřejmě mě jako první napadlo, že tuto mini nástrahu nasál cejn nebo maličký kapřík, takže jsem v klidu navinul povolený vlasec a jemně přiseknul. Odpovědí mě byl tak mohutný tah, že se mi z toho rozbušilo srdce a rozklepala kolena.
Po dlouhém boji jsem zdolal velikou rybu, kterou jsem zde předtím ještě nikdy nechytil. Náhoda? Nemyslím si. Do konce výpravy se mi podařilo chytit ještě několik velkých ryb a vždy na samostatnou malou kuličku. Podobná věc se mi nestala naposledy a pouze na tomto revíru. S podobnou taktikou jsem byl úspěšný ještě několikrát, když ostatní rybáři zůstávali bez záběru. Domnívám se, že tomu tak skutečně bylo z důvodu rapidní změny velikosti návnady a nástrahy a odlišením se od dlouho používaných zvyklostí.
Barva nástrahy
Jsem přesvědčen, že i barva našich návnad a nástrah dokáže rovněž ovlivnit výsledek lovu. U tohoto faktoru je však třeba dbát na několik skutečností, jako je průzračnost vody, její hloubka, složení dna a intenzita světla. Kapři naši návnadu vnímají, když jí mohou vidět nebo cítit. Jak jsem se již výše zmiňoval, samotný potravinový signál (aroma) nemusí vždy stačit k tomu, aby kapra naše nabídka zaujala.
Vždyť jak bychom si vysvětlili časté úspěchy, které sklízí např. plovoucí boilies ve fluorescenčních barvách. Tyto svítivě zbarvené nástrahy mají za úkol probudit v kaprovi zvědavost a odlišit se svou barvou od okolo ležících návnad. Pokud tedy nějakou návnadu k této taktice použijeme. Na vodách s vysokým rybářským tlakem se mi osvědčilo jako velice účinné používat fluorescenční pop-up bez jakéhokoliv zakrmování a jeho umístění směřovat mimo „obvyklé“ zóny lovu. Prostě tam, kam jiní rybáři své montáže obvykle neumisťují.
Nejsou to ale jen barevné plovky, co takto funguje. Jednou jsem se rozhodl pro jakýsi pokus. Namíchal jsem svou oblíbenou boilie-směs, kterou jsem rozdělil na dvě poloviny. Do jedné jsem přimíchal žluté barvivo a druhou ponechal v přirozeném zbarvení. Po konečné výrobě jsem měl 3kg žlutého boilies a 3kg hnědého, oboje ve stejném složení, příchuti i velikosti.
Krmil jsem jedno loviště oběma barvami a lovil na bahnitém, tudíž tmavém dně v hloubce 1,7 metru s přikalenou vodou. Jak asi předpokládáte, prvního záběru jsem se dočkal na žlutě zbarvené boilies. Pak i druhého, třetího, čtvrtého, a tak to až na pár výjimek frčelo po celou výpravu. Naprostá většina ryb zabrala na žlutě zbarvené boilies – kromě noci. Proto jsem bezmezně věřil, že úspěch opravdu spočíval ve zvolené barvě.
V této souvislosti mě napadla teorie s kukuřicí. Byla, je a stále bude úspěšná díky své žluté barvě? Něco na tom asi bude, protože si vzpomínám na dobu, kdy k nám jedna firma začala dovážet již uvařenou a různě dochucenou vakuově balenou kukuřici, která se dodávala kromě přirozené žluté barvy také obarvená na červeno. Můžu vám za sebe i za své přátelé s čistým svědomím říci, že ta tmavě červená kukuřice prostě nechytala. Naopak s klasickou žlutou jsme se tenkrát na březích různých vod vůbec nenudili. A přitom se její vůně nebo chuť od sebe nijak neodlišovala. Jediný rozdíl tvořila její barva.
V dobách domácí výroby boilies jsem i nadále pokračoval v pokusech obarvování a zkoušel různé barevné odstíny od oranžové po růžovou a tak podobně. Přineslo to velmi dobré výsledky a od té doby je pro mě barva návnady a nástrahy neméně důležitá jako její samotné složení.
Na závěr můžu snad jen říci, že co se nevyzkouší, nemělo by se rovnou zavrhovat. Kapři jsou od přírody stvoření zvědavá a my toho musíme patřičně využít. A na silně prochytávaných vodách platí více než kde jinde, že experimentovat se vyplácí. Jen tak můžeme uspět v těchto složitých podmínkách našich vod.
Mnoho úspěchů, krásných zážitků a spoustu fotek od vody přeje
Zdeněk Ipser
Tento článek byl publikován v časopisu KAJMAN, kde najdete další zajímavé kaprařské články.
