Aktivní lov kaprů

V očích mnoha rybářů „staré školy“ je kaprařina pouze sedavou a „čekací“ záležitostí. Často můžeme slyšet, že kapraři po příjezdu k vodě najdou ryby echolotem, posadí tyčovku a zavezou na každou stranu bójky jeden prut, následně zakrmí desítkami kilogramů boilies a pelet a týden čekají na záběr od velkého kapra. Tato představa je pro mě opravdu velice úsměvná, i když musím přiznat, že rybáře, kteří to takto praktikují, skutečně znám. Žel, nejsou příliš úspěšní. Často se setkávám i s tím, že svalují vinu na své nástrahy. To je opravdu nesmysl. Nástrahy a návnady nikdy nebudou pracovat za nás, naopak, kvalitní krmení by mělo být pouze jakousi naší „přidanou hodnotou“. My jsme ti, kdo vždy musí našemu krmení vytvořit takové podmínky, ve kterých skutečně může ukázat svou sílu a kvalitu. Co to znamená? Najít místo s výskytem cílových ryb a krmení vhodně použít. Chtěl bych se pokusit o změnu přístupu některých kaprařů a ukázat, že lov velkých kaprů rozhodně nemusí být nudnou sedavou záležitostí.

Dvě noci a dost!

Strategie, kterou v posledních letech praktikuji (zejména na řekách, ale nejen na nich), je založena na stěhování se po dvou neúspěšných nocích. Rybář sám si musí stanovit, kde je u něj hranice úspěchu a neúspěchu. S krmením to zpočátku nepřeháním, snažím se spíše zjistit, zda je ryba aktivní a jakou velikost ryb můžu na svém místě čekat. Často lovím pouze s několika návnadami na PVA nebo s hrstí volně vhozených návnad.

Pokud ryby na lovném místě jsou, záběry přichází díky malému množství krmení často velice rychle. V tom případě s krmením lehce přitlačím a vhazuji ho o něco větší množství, abych ryby před sebou udržel. Pokud jsem skálopevně přesvědčen, že se přede mnou vyskytuje opravdu velké množství ryb, nakrmím silně a do většího prostoru. Příliš často to ale nepraktikuji, v podstatě pouze v situacích, kdy ryba přijímá potravu opravdu silně, například na podzim nebo před třením, kdy se i velké ryby drží ve větších skupinách a záběrů je spousta. Většinou se snažím vyjít s menším množstvím návnady a lovit spíše samotářské velké kusy. Pokud po dvou dnech (dvou nocích) nemám na kontě rybu, se kterou bych byl spokojen, stěhuji se na jiné místo. Někdy ostatní kapraři moje počínání nechápou a dál tráví čas bez záběru posedáváním před mlčícími pruty s tím, že „to přijde“. Já ale vím, že pokud nepůjdou rybám naproti, tak to nepřijde a moje výsledky s touto strategií jsou pro mě velice uspokojivé.

Často mi rybáři říkají, že se nechtěli stěhovat, protože jim chodilo hodně záběrů od menších ryb a čekali, že se prochytají i k těm velkým. To je podle mě velká chyba, protože podle mých zkušeností se velká ryba od hejn malých kaprů drží s velkým odstupem a čekat jí po xx-tém násaďákovi budeme marně…

Mít oči na stopkách!

Základem aktivního lovu kaprů je být ve střehu. Pokud budete celý den zalezlí v bivaku nebo si číst poslední číslo Kajmana, velkou představu o dění ve vodě a aktivitě ryb mít asi nebudete. Je opravdu důležité pozorovat vodu, hledat známky výskytu ryb – vyhazující se ryby v jiné části revíru, než se nacházíme, jsou jasnou devizou ke sbalení se a zrychlenému přesunu. Ale často to nemusíme mít tak jednoduché a ryby nám nebudou dávat tak zřejmý povel k přesunu. Někdy se mohou prozrazovat pouze bublinami stoupajícími ode dna, zakalením vody na mělčinách, lehkým převalováním u hladiny nebo stáním přímo pod ní.

Velkými pomocníky mohou být polarizační brýle a dalekohled, v případě rozlehlých lokalit i aktuální zprávy od kolegů z jiných částí revíru. V dnešní době moderních technologií a internetu v mobilu může být velkou výhodou i předpověď počasí a směru větru pro další dny. Mnohdy mohou ryby prozrazovat svou přítomnost hlavně v nočních hodinách, nebo při západu a východu slunce. V takových situacích mají pochopitelně výhodu rybáři, kteří se nepřijeli k vodě vyspat a kteří nejsou líní v noci sedět u prutů a naslouchat zvukům noci nebo ráno vstát ještě před východem slunce a pozorovat znaky výskytu ryb.

Omezení výbavy

Kaprařská výbava je objemná a těžká a není příliš velkou zábavou ji neustále skládat a rozkládat. Proto je dobré při zamýšleném aktivním lovu výbavu osekat na nezbytné minimum. Sami musíte uznat za vhodné, která část výbavy je pro vás nezbytně nutná a která nikoliv. Velkou výhodu máme v případě, že máme auto takzvaně za zadkem, to je pak přestěhování se otázkou několika okamžiků. Pohodlně to jde i pokud se můžeme přesunovat pomocí člunu. V opačných případech je velkým pomocníkem transportní vozík, na kterém všechny součásti výbavy odvezeme najednou a s menší námahou, než kdybychom je museli přenášet ručně.

Jedna z mých loňských výprav na mojí oblíbenou řeku začala velice nadějně. Již po několika desítkách minut mi začaly chodit záběry od ryb ve váhové kategorii okolo 5–10 kg. V tu chvíli jsem byl přesvědčený, že velká ryba je pouze otázkou času. Když jsem však po dvou dnech neměl na kontě rybu, která by vybočovala z tohoto váhového rozmezí, stál jsem před těžkým rozhodnutím. Přestěhovat se na poslední 2 dny na jiné místo a zkusit ulovit velkou rybu, nebo zůstat a dál si sice parádně zachytat, ale mít malou šanci na ulovení velké ryby…? Rozhodl jsem se to risknout a přestěhoval jsem se asi o kilometr proti proudu na místo, kde zřejmě dlouho nikdo nelovil, a které jsem se chystal už nějakou dobu vyzkoušet. Oproti původnímu místu zde byla podstatně větší hloubka a silnější proud. Bylo jasné, že se zde nebude zdržovat tolik menších ryb. A skutečně, během dvou dnů jsem měl pouze jeden záběr, ale mohutný říční šupináč, kterého jsem ulovil v ranních hodinách má pro mě dodnes obrovskou hodnotu…

Ale stěhování nemusí být jedinou možností, jak aktivně lovit a vyhledávat ryby. Na rozlehlých vodních plochách, kde lovíme z vyvážky je snadnou cestou střídaní lovných míst. Délkou vyvážky prakticky nemusíme být moc omezeni (dá se vyvážet i na více než kilometrové vzdálenosti pomocí spojení více cívek) a můžeme prolovovat opravdu velké části revíru. Je hloupost umisťovat montáže blízko sobě, tím si pouze uškodíme. Nezřídka umisťuji udice i stovky metrů od sebe, navíc do různých hloubek. Často dělám i to, že si hned zpočátku najdu například 4 lovná místa, všechna průběžně krmím a postupně zkouším, ze kterých to bere nejlépe. Tato strategie má obrovskou výhodu v tom, že se lovná místa neplaší tolik, jako kdybychom na nich lovili po celou dobu a velké opatrné ryby tak nebudou v takovém pozoru. Mnohdy se mi osvědčilo i to, že jsem po záběru neumístil prut zpátky na stejné místo, ale na jiné, které jsem průběžně krmil. Místo není poplašené zdoláváním a často jsem měl záběr velice rychle, načež jsem se opět vrátil k prvnímu místu…

Lovil jsem před pár lety na jednom zajímavém revíru. Počasí mi příliš nehrálo do karet, a tak moje úlovkové konto nebylo po několika dnech kdovíjaké. Jednou těsně před svítáním jsem slyšel vyskočit velkou rybu. Potmě jsem mohl pouze odhadovat, kde zhruba ryba vyskočila, a tak jsem tomu nevěnoval příliš velkou pozornost. Večer při západu slunce jsem slyšel opět velkou ránu v podobných místech a s pomocí dalekohledu se mi podařilo díky rozbíhajícím se vlnám odhalit místo, kde ryba vyskočila. Bylo to přesně v místě, kde jsem odhadoval, že byla i ta ranní ryba. Rychle jsem stáhl jeden prut a bez jakéhokoliv krmení kolem jsem ho nahodil co nejpřesněji k místu výskoku. Celou noc se nic nedělo. Ráno jsem vstal ještě za tmy a čekal, zda-li se kapr opět ukáže na tom samém místě. Už bylo poměrně dobře vidět, když přesně nad mou montáží vyskočil z vody velký šupináč. Nemohl jsem to tvrdit s jistotou, ale něco mi říkalo, že je to stále ta stejná ryba. Asi za čtvrt hodinky už krásný šupináč ležel v mé podložce… 🙂

Lovte kapry aktivně! Hodně štěstí u vody!

Ondra Macků