Francouzský kapr snů

Vážení přátelé rybáři, po několikaleté odmlce usedám k psacímu stroji, abych se s vámi podělil o četné zážitky z poslední výpravy za velkými kapry. Říkám-li velkými, mám na mysli ryby o váze větší jak dvacet kilogramů. Jak většina z vás ví, takovýchto exemplářů v našich sportovních revírech mnoho neplave. Proto za nimi jezdíme se synem do zahraničí.

Při přípravě této výpravy jsme dlouho nediskutovali, a tak jako v minulosti již několikrát, jsme vybrali Francii. Oba tam jezdíme velice rádi. Jednak proto, že Francie je nádherná země, je tam zatím ještě dostatek revírů, kde můžete ulovit velké ryby a místní lidé jsou velice zdvořilí a vstřícní.

Pro mne osobně však výjezd do zahraničí má i druhý úhel pohledu. Neumím totiž ani francouzsky ani anglicky. Nevím jak komu, ale mne tento handicap významně vadí. Jsem totiž rád, když se o sebe mohu postarat sám a nemusím být na nikom závislý. To však v cizí zemi, bez znalosti řeči, není možné.

Naproti tomu moje touha užít si se synem čtrnáct dní společného lovu, je vždy silnější a tak, jako i v minulosti již vícekrát, jsem účast na výpravě přijal.

Po náročné přípravě přišel konečně den odjezdu. Veškerá výbava byla naložena do auta a vleku a v nočních hodinách jsme vyrazili na cestu. Díky vleku jsme nemohli jet moc rychle, a tak cesta ubíhala jen pozvolna. Zvláště v Německu jsme byli na dálnici díky vleku rychlostně omezeni na pouhých 80 km/hod. Hrůza. O to více jsem měl však času si uvědomovat územní velikost a ekonomickou sílu Německa. Německo jsme projížděli od východu na západ a cesta trvala několik dlouhých hodin. Při tom po celou dobu jsme jeli v kolonách spolu s nákladními automobily snad ze všech států Evropy. Je až neuvěřitelné, kolik zboží a materiálů směřuje do Německa i ven do zahraničí. Již jenom tento pohled ukazuje na obrovskou výkonnost německé ekonomiky, která je z tohoto pohledu nesrovnatelně vyšší než třeba francouzská. Cestovat totiž po Francii je daleko klidnější. Za to je více se na co dívat. Veskrze zemědělská krajina je upravená, v říjnu navíc zbarvena listím četných stromů. Na mnohých místech jsou úchvatné pohledy na historická městečka a vesnice. Při troše fantazie si můžete představit, že projíždíte krajinou, kde jezdili francouzští králové, mušketýři či táhla napoleónova armáda. Jména mnohých míst vám tuto představu věrohodně spoluvytvářejí.

Ale dost rozjímání, konečně jsme na místě. Stojíme s Mírou na břehu staré přehrady v zemědělské krajině o rozloze cca 200 ha. Podle některých údajů nebyla již čtyřicet let vypuštěna a v jejich vodách plují skutečně staří, velcí a zkušení kapři. Nejtěžší ulovený kapr měl údajně hmotnost okolo 27 kg. Trošku zneklidňující pro mne bylo, že jejich obsádka není příliš početná, a proto množství lovených ryb je malé. Pro rybáře, který vyjíždí na kapry jednou za rok, a to ještě po tříleté odmlce, nic povzbudivého. V místní kavárničce jsme si koupili povolenku, tedy, Míra mi koupil povolenku. Já jsem jenom slušně pozdravil mladou barmanku a potom jsem pouze významně pokyvoval na znamení souhlasu se jménem, délkou platnosti a cenou povolenky. Dodnes mi však v uších zní úžasně vyslovené moje jméno „Žaromír“. Francouzština, v podání ženy, je velice příjemná a vzrušující řeč.

Konečně mám křest s Francií za sebou a hurá na vybrané lovné místo. Na celé přehradě jich je jenom velice málo. Ve dvou nočních zónách se vejde pouze několik kaprařů. My jsme měli štěstí, neboť dvě místa pro nás se ještě našla. Podle německých kaprařů, kteří lovili vedle nás již týden, ryby moc neberou. Největšího kapra měli přes deset kilo.

Naše nadšení a víra v lepší úspěchy nás však prozatím neopouštěla. V klidu jsme postavili tábor, připravili udice k lovu a vyrazili na vodu najít lovná místa. Brzy po výjezdu se mi plně potvrdily informace, že přehrada je jeden velký škopek, bez terénních nerovností, lavic a vázek. Pro kapraře jedna z nejhorších možných variant. Ryby můžou být naprosto kdekoliv. Navíc, lovit se mohlo pouze do 100 m od břehu, což však nikdo z lovících kaprařů nedodržoval. Některé tyčovky německých sousedů jsem odhadoval na dálce dobrých 400 metrů. Obezřetnost před místními strážci rybářských řádů musela být však mimořádná. Proto jsme nástrahy vyváželi pouze před setměním a lovná místa jsme neoznačovali. Vybrané loviště jsme hledali pomocí GPS. Pro mne něco úplně nového. Nikdy jsem s GPS nepracoval. Míra mně sice vše vysvětlil, ale znáte to. Pro mladé vše jasné, pro nás starší také, ale… První problém můj stárnoucí zrak. S brýlemi jsem však na displej GPS dohlédl pouze v případě, že jsem si ji položil do optimální vzdálenosti, což bylo stehno mé nohy. Tedy poloha a místo krajně nevhodná a navíc labilní. Druhý problém byl si vůbec uvědomit svoji polohu na GPS a manévrovat s lodí k lovnému místu. Poznal jsem, že zdánlivě jednoduchá a logická věc při vysvětlování na břehu, má neskutečné množství úskalí v případě, že jste sám na lodi, s brýlemi na nose, GPS položenou volně na stehně, všude je tma jako v ranci, vítr si s vaší lodí dělá co chce, prší a vy veslujete dvěstě metrů k lovnému místu. Řeknu vám, to byl adrenalin. Nakonec jsem se však s touto situací vypořádal a začal si tohoto pomocníka skutečně užívat a vážit.

Za první dva dny se nám podařilo každému ulovit jednoho menšího kapra a k tomu několik línů, cejnů a perlínů. Ryby byly aktivní, neboť očekávaly podstatnou změnu počasí, a to k horšímu. Čekala nás zima, déšť a větrné počasí. My jsme si tyto dny zpestřovali lovem dravců a odpočinkem. Kapři bohužel brali pouze v noci. Třetí den dorazila avizovaná změna počasí. My jsme doufali, že to ryby od braní neodradí, ale skutečnost byla jiná. Ustaly záběry od všech ryb. Dokonce i okouni přestali prohánět potěr podél břehu. Po dvou dnech bez kontaktního rybolovu mě začaly přepadat trudnomyslné myšlenky. Navíc předpověď počasí neukazovala na dalších pět dní žádnou změnu. Déšť, zima, proměnlivý vítr a k tomu všude bláto, bláto a zase bláto. Před bivakem, v bivaku, u prutů, před lodí, no prostě všude. Hrůza.

Pátý den to Míra nevydržel, a že se pojede umýt do místního campu a koupí něco dobrého k jídlu. Já zůstal sám, v cizí zemi, zmrzlý a plný pochybností o úspěchu výpravy. Dokonce jsem došel ve svých chmurách tak daleko, že jsem si říkal, co tady vlastně dělám. Proč nesedím někde doma na Orlici nebo na Rozkoši a neproháním české ryby.

Jak tak sedím na lehátku a mudruji, napadlo mne se podívat dalekohledem po okolí. Bloumám očima po přehradě, až jsem dojel k rybářům, lovícím na protějším břehu. I přes hustý déšť a velkou vzdálenost jsem uviděl, jak se zrovna fotí s obrovskými kapry. Jeden na podušce, druhý v náruči šťastného Holanďana. Velikost odhadem okolo dvaceti kilogramů. V ten okamžik bylo jasné, že jim ryby berou. Nebudu líčit, co mně všechno běželo hlavou. Ztráta víry v lovné místo, pochybnosti nad nástrahami, montážemi, no prostě depka. Když přijel konečně Míra, říkám mu, co jsem viděl. On lakonicky poznamenal, jo, je to tak. Jeden kapr měl 19 kg a druhý 24 kg. Navíc každou noc dělají ve dvou i sedm záběrů od kaprů. Pozitivní bylo, že za dva dny balí a jedou domů. Tím bylo vše jasné. Musíme se přestěhovat na jejich místo. Dva dny jsme udělali vše, abychom docílili záběr. Nová místa, nové montáže, nové kombinace boilií, vyváželi jsme na čtyři sta metrů a stále bez úspěchu. Bylo nám to však již jedno, neboť jsme se připravovali na změnu místa. Konečně. Balíme tábor, nakládáme vše na lodě a vyrážíme vstříc novým nadějím.

Plni elánu stavíme tábor, zjišťujeme podrobnosti lovu od Holanďanů a připravujeme nové montáže. V podvečer vyvážíme na nová místa a v přicházející tmě usedáme ke společné večeři. Oba ani nedutáme. Plni napětí a očekávání, co přinese noc, uši nastražené k prasknutí. Slyšíme snad i trávu růst a v tom to přišlo. Konečně se dostavil první záběr. Mírův hlásič nejprve nesměle pípnul. Modrá dioda identifikuje prut, na kterém je záběr. Chvíli ticho a pak se ozvalo nové pípnutí a další a další ve zrychlující se frekvenci. Následuje zásek a nacvičený soubor úkonů a Míra již ujíždí do tmy za prvním kaprem z nového místa. Srdce mám až v krku a čekám, s jakou velrybou přijede. Před očima mám ty holanďanovi dvacetikiláky. Po deseti minutách se Míra vrací a v podběráku se zmítá desetikilový, nízký šupináč. Napětí polevuje. Ryba je malá, ale přišel záběr. Noc teprve začala, a to je nadějné. Snad ještě něco přijde. A přišlo. Nejen tuto noc, ale i dalších pět, které jsme na tomto místě strávili. Záběry přicházely vždy krátce po setmění.

Dokonce jsme si říkali, že kapři čekají na tmu jako vlkodlaci v hororovém filmu. Přál bych všem zažít ten adrenalin, který zaplavoval naše bytosti vždy, když přicházela noc. Musím říci, že to byl pro mne naprosto jedinečný a nezapomenutelný zážitek. Nevadilo nám ani, že každou noc pršelo, často foukal vítr, že bláto bylo všude, kam se člověk postavil. Důležité bylo, že kapři brali. Nejprve jsme nemohli dva dny překonat hranici 13 kg. Pak přišel 15tikilový. Brali nám na střídačku, takže jsme si lov užívali stejně. Nádhera. Chyběla nám však velikost, pro kterou jsme jeli stovky kilometrů až sem.

Třetí noc se vše změnilo. Nejprve jsem z kraje noci přišel o dva kapry. Byla to moje chyba, neboť jsem neměl dobrou montáž. Od Míry jsem dostal ponaučení, že montáž musím stále udržovat ve stoprocentním stavu. Ta moje byla podle něho „haluz“, na kterou bych nevytáhl ani cejna. Měl pravdu. Nechal jsem se proto od něho obsloužit. Ukázal mi vzorovou montáž, podle které jsem převázal všechny zbývající tři udice. S velkou vírou jsem znovu vyvezl všechny čtyři pruty a čekal, co bude. Za chvíli přišel první záběr. Kapr tentokrát pevně seděl a nezadržitelně táhl do přehrady. V mžiku jsem byl v lodi a vyrazil za ním do temné noci. Teprve na vodě jsem si uvědomil, jak silně fouká směrem k hrázi. Zlověstné čepice rozbouřené přehrady se leskly v odrazu čelovky. Kapr však táhl nezadržitelně dál na volnou vodu a já musel za ním. Něco mi říkalo, že to je ta ryba, pro kterou jsme tady. Co jsem zažíval, se nedá ani popsat. Strach z vln střídalo napjetí z kapra, který bojoval jako o život. Za pomoci větru se mnou uháněl stále dál a dál. Konečně se zastavil a já jej dostal k hladině. Ve vlnách jsem zahlédl siluetu velkého šupináče. To bylo na dlouhou chvíli vše. Kapr sjel do hlubiny a vše začalo nanovo. Rozdíl byl pouze ten, že tentokrát proti vlnám. Pro mne složitá situace, protože manévrovat v silném větru proti vlnám, a přitom zdolávat velkou rybu, bylo těžké. Nakonec se mi podařilo dostat kapra do podběráku. Zatím jsem netušil, jak je ve skutečnosti velký. Když jsem ho však chtěl přehodit přes bord do lodi, nešlo to. Přimotal jsem síťku podběráku nakrátko, zaberu a zase mi kousek chyběl. Napotřetí se to podařilo a na podušce v lodi ležel obrovský kapr. V ten okamžik mě zalila obrovská vlna radosti a štěstí. Kapr byl tak velký, že vyplnil celý příďový prostor lodi. Při přistání u břehu byl již Míra připraven a vše natáčel na kameru. Výkřiky radosti střídalo uznalé plácání po zádech. Bylo jasné, že cíl výpravy je splněn. Konečně byl kapr na podušce. Obrovský šupináč měřil 106 cm a vážil 29,5 kg. Můj osobní rekord, kterým jsem překonal i Mírového 23 kg šupinatého lysce. Podle všeho i rekord přehrady.

Po tomto vrcholném zážitku mé rybářské kariéry následovali ještě další kapři, 19 kg, 19,5 kg, 18 kg a několik menších. Konečně i Míra se dočkal velkých a krásných ryb, z nichž nejtěžší vážil 24,55 kg.

Tato výprava zůstane dlouho v mé mysli, a to nejen proto, že jsem ulovil velkého a asi i životního kapra, ale zejména proto, že jsem si to celé prožil se svým synem Mírou. Bez jeho zkušeností, nasazení a víry v úspěch a konečně i bez jeho aktivní pomoci bych tento zážitek nikdy nemohl prožít. Jezdíme spolu na ryby od jeho tří let a tato výprava byla pro mne velkou odměnou za to, že jsem jej k rybařině přivedl a že on ji přijal tak, jako jsem ji já přijal od svého otce. Totiž jako prostředek pro porozumění, přátelství a úctu mezi synem a otcem, který je nad vší pochybnost, mým velkým životním štěstím. Proto všem ostatním rybářům doporučuji, aby vychovávali své děti k lásce k přírodě a byli jim přitom v dětství nablízku, ze srdce vám všem přeji, abyste jednou prožili to, co díky Bohu, prožívám já se svým synem Mírou.

Jaromír Kratěna st.

Příprava krmení

Taťka vám v první části tohoto článku krásně popsal své i mé pocity a poznatky, co se duševní a prožitkové části naší říjnové kaprařské výpravy týká. Já se v této druhé polovině pokusím přiblížit, jak se na tento způsob lovu připravujeme z pohledu krmení.

Podzimní kaprařské akce jsou fajn v tom, že v této části roku mám celkově více času, který mohu rybám věnovat. A co si budeme povídat. Množství času velkou měrou ovlivňuje úspěšnost celého počínání. Málokdo se zeptá. “Jak dlouho jsi na rybách byl?“ Většinou všechny zajímá spíše to, co jsme ulovili. Proto mohu v této části roku opravdu říci, že jedu na kapry s velkou radostí a potřebným klidem, že čas je na naší straně.

Tomu však musí odpovídat i vybavenost. Jak běžného kaprařského náčiní, tak hlavně krmení. Vzhledem k tomu, že tyto akce vždy směřují za naše hranice, musí být výběr krmení o to důslednější. Ne snad, že by se v cizině nedalo nic koupit, ale lítat někde po krámech, než abych lovil, to by se mně zrovna moc nechtělo. Nehledě na to, že tam většinou na pultech nacházím spíše nekvalitní nebo hodně drahé boilies.

Letošní podzimní výprava byla v tomto ohledu o to složitější, že jsme pořádně nevěděli, kde nakonec skončíme. On je totiž velký rozdíl, jestli člověk jede na menší pískovnu, kde není potřeba moc krmit nebo na větší jezero či řeku, kde není od věci naházet podstatně více návnady tak, abychom vůbec kaprům dali najevo, že se o naše loviště mají začít trochu zajímat.

Počítal jsem tedy s každou variantou a snažil jsem se připravit na různé situace, které mohly nastat. V plánu jsme měli být u vody 12 – 14 dní, takže bylo potřeba počítat i s pořádnou váhovou rezervou v našem autě. A proto jsme byli nuceni jet i s vlekem. Kvůli krmení, které mě na cestách za velkými kapry nikdy nechybí.

Tygří ořech

Jedná se o velice dobrou a lákavou návnadu. Někdy jej používám i jako nástrahu, ale musím říci, že ne tak často.

Možnosti jeho přípravy jsou různé. Já jsem si ale nejvíce oblíbil jednoduchý postup. Na týden lovu si většinou přichystám 3-5 kg (v suchém stavu), a to následujícím způsobem.

Cca 40 hodin jej máčím a poté ho okolo jedné hodiny vařím. Na další týden lovu si beru to samé množství v suchém stavu a u vody už ho jenom máčím většinou bez vaření. Nejsem příznivcem nějak velkého krmení tímto ořechem, a tak ho proto beru takto přiměřené množství. Většinou přihodím hrstičku až dvě k montáži a několik hrstí do prostoru, kde krmím masivněji.

Viděl jsem i pár kaprařů, kteří ho tam hází po kilech. Ale nikdy mě jejich výsledky nepřesvědčily, abych jej takto používal také.

Partikl

Pod partiklem si každý asi představíme jiný mix semen. Já nejraději používám směs, která obsahuje – kukuřici, pšenici, řepku, konopí a opravdu malé množství lnu. Této návnady si mnohdy beru větší množství. Ale pro tuto podzimní akci jsem měl připraveno jen cca 30 kg v suchém stavu. Menší část si většinou přichystám již doma a to tak, že ji 24 hodin máčím a poté také jednu hodinu vařím. Po tomto procesu se z těchto částečků stává neodolatelný, krásně voňavý mix, který vždy výborně nastartuje krmné místo.

Pelety

V dnešní době je na trhu spousta pelet, ale bohužel se tlakem na cenu z této velice úspěšné návnady stávají z velké části smradlavé překonzervované kusy něčeho, co má s kvalitní a výživnou peletou pramálo společného. Stejně tak jako u boiliesu platí nepsané pravidlo, že čím levnější – tím horší. Je jasné, že i já jsem odzkoušel levné varianty “halibutek a pstružáků“, ale ty mě vždy spíše zklamaly, než aby přinesly nějaké výsledky. Nyní nejčastěji používám speciální růstové pelety určené k odchovu ryb a pelety vyráběné částečně z boilies mixů. Zejména pelety postavené na podobné směsi, jako je boilies, jsou velice lákavé a nejednou jsem na ně úspěšně i lovil.

Co se týká množství, které si na čtrnáct dní beru k vodě, tak se většinou dostanu k čtyřiceti kilogramům. Mnohdy určitou část přivezu domů, ale co si budeme povídat, když se to rozjezdí něco se tam házet musí.

Před odjezdem si pelety nikterak neupravuji. Až u vody je podle okolností zalévám boostery a oleji podle toho, jak se mně to zrovna hodí.

Method Mixy a krmítkové směsi

Toto je vždy velké dilema. Nejednou mě toto jemné krmení přilákalo řadu ryb na lovné místo. Je ale potřeba si uvědomit, že většinou, ne-li vždy přijedou hlavně cejni a další bílá ryba. Nikdy mě však pár kilo (10 – 20) Method mixu spice a fish nechybí a mnohdy přibalím i Konopáskovu kaprovou směs. To zejména pro případ, že by ryby byly totálně neaktivní. Jo, kdo je připraven na vše, je málokdy zaskočen.

Boilies

Nyní jsme se dostali k jednomu ze základních stavebních kamenů kaprařské výpravy. Kdybych si měl ze všech návnad a nástrah vybrat jedinou, byly by to bezesporu právě tyto „zázračné kuličky“. Většinu mých výprav za kapry má jeden cíl, a to ulovit pokud možno největší ryby, které v dané lokalitě plavou. Neznám lepší způsob, ba dokonce jsem zatím ani o žádném jiném neslyšel, jak ty mazané obry přelstít, než právě boiliesem.

Boilies a jeho výroba je doslova alchymie. V poslední době se možná jeho síla trochu zlehčuje. Ale věřte, že to je pouze tím, že mnoho lidí loví zejména na přerybněných vodách, kde mají kapři evidentně nedostatek potravy. A v tu chvíli jsou ochotni přijímat i ty největší šmejdy, co jim tam rybáři hodí. To však rozhodně neplatí na prochytávaných a těžkých vodách, kde kapr není až tak závislý na tom, co mu do vody hodíme. A tak se na běžné nástrahy jen tak k záběru nepřiměje.

Osobně beru výrobu a všechno to tajemno spojené s vymýšlením nových receptů jako nedílnou součást kaprařiny. Mohu říci, že mě opravdu naplňuje, když spolu s kolegy z firmy přijdeme na něco, co opravdu funguje. Testování těchto nových receptur a posléze uvádění, těch úspěšných na trh, je něco nepopsatelného. Vždy mě fascinuje a těší zpětná reakce lidí, kteří si na naše boilies výborně zachytali.

Na této cestě poznávání je také fajn, že nikdy nekončí. Je neustále nutné stále přemýšlet o nových a v čase neokoukaných nástrahách. Proto vozím na výpravy vždy několik druhů. A to jak staré osvědčené pecky jako je třeba Lake Wizard, který dovede nachytat řadu ryb nebo Ananas Banán Butiryc, který zase dokáže sám nebo v kombinaci s masovkou přelstít ty největší kapry.

Vedle těchto, již mnoha výjezdy otestovaných koulí, mám ale vždy něco nového, neokoukaného, co je potřeba pořádně odzkoušet.

Celou sezonu jsme ladili formou dvou druhů, které vycházejí ze starších receptur, ale za použití nových, velice přitažlivých ingrediencí. Nijak jsme se s názvy nevymýšleli a použili jsme to, co v daných koulích nejvíce převažuje. Vznikl tedy GLM Squid a Red Fish Fruit.

GLM Squid je v základu těžká rybomasová koule. Suchý mix, ze kterého se toto boilies vyrábí, obsahuje kvalitní rybí moučku LT 94, tuňákovou moučku, olihňovou moučku, rozpustný rybí protein, velké množství GLM extraktu, Robin red, mléčné a vaječné proteiny, ptačí zoby a další doplňující přísady. Jako tekuté atraktory jsou použity Carp mino a výborná esence Squid Octopus.

Red Fish Fruit se v kvalitě surovin také rovná špičce toho, co se dá k výrobě boilies použít. Vzhledem k tomu, že nám nejvíce fungovala kombinace právě se speciální ovocnou esencí, musel být i samotný mix upraven trochu jinak, než kdyby to byla klasická, těžká rybina. Základ tvoří rybí močka LT 94, tuňáková moučka, Robin Red, játrový extrakt, rozpustný rybí protein, mléčné a vaječné proteiny a nemalé množství jemných i hrubých ptačích zobů, které krásně podbarvují rybo-ovocnou příchuť této, ne až tak používané kombinace chutí.

K masivnějšímu krmení jsme s sebou měli levnější verze těchto koulí s označením ECO Version. Abych řekl pravdu, neměl jsem jediný důvod brát tyto nové věci na naši velkou podzimní výpravu jako něco neznámého. Již během roku jsem jak já, tak i řada našich spolupracovníků na tyto koule v různých testovacích podobách nachytali řadu kaprů, mezi kterými bylo i několik opravdu úžasných jedinců, chycených jak u nás v republice, tak i v zahraničí.

Hi Attractiv boilies, pasty, pop up a chytací pelety
Tyto nástrahy mně nikdy na žádné, jak dlouhodobé, tak krátkodobé akci nechybí. I ten nejlepší boilies, použit jako nástraha, mnohdy potřebuje trochu odlišit od toho velkého množství stejných návnad, které leží vedle něho na dně. Je s podivem, jak se chutě kaprů mění třeba během jednoho jediného dne. I přesto, že nám ryby na krmné místo pravidelně najíždějí a po ulovení z nich doslova teče boilies, kterým krmíme, se mnohdy stává, že bez použití něčeho, co oživí nástrahu, záběr nepřijde nebo to trvá dlouhou dobu. Ne jednou se mně stalo, že ráno jsem odchytal ve velkém stylu za použití jedné těžké koule na dno a odpoledne už chodily záběry jenom na panáčka s kouskem pasty nebo malý pop up. Právě tyto atraktivní doplňky nástrah dělají rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem. Je jasné, že člověk nemůže vést k vodě vše, co se na pultech prodejen nabízí, ale i přesto, že se snažím vozit opravdu hodně těchto věcí, se mně stane, že něco, co třeba zrovna funguje kolegovi vedle, u sebe nemám.

Zde se meze fantazie nedají určit. Nikdy mně nechybí řada pop up různých barev, velikostí a intenzity vůně. Chytací pelety s různou dobou rozpadu, boilies pasty, hodně navoněné chytací boilies a další atraktory jako jsou extrakty, powdery, boostery a dipy. Dalo by se to přirovnat třeba k vláčení, kdy člověk nikdy pořádně neodhadne, jaký odstín a velikost gumy budou zrovna dravci kousat. Prostě čím více toho rybář v batohu má, tím větší je šance, že se těm šupinatým tvorům trefíme do chuti.

Taťka již v úvodu popsal, že nakonec naše akce byla úspěšná. Chvíli nám sice trvalo, než jsme přišli na to, co funguje, ale povedlo se. Jako nejlepší nástraha se ukázala kombinace dvou koulí na dno, a to jedné rybo-masové – GLM Squid a druhé sladké – Ananas Banán nebo Red Fish Fruit. Dále pak dost záběrů přišlo na kombinaci malé kuličky od Crafty Catcheru – Salt/Crab Meat s Red Fish Fruit, částečně obalené v pastě Red Fish Fruit.

Na závěr tohoto článku bych chtěl všem popřát, ať se v nové sezóně daří a hlavně užívejte rybařinu plnými doušky. Protože je to krásný koníček, kde si snad každý dovede najít klid pro svoji duši.

S pozdravem
Jaromír Kratěna ml.