Zelený banán – Cassien

Zdravím rybáře a rybářky. Zima byla pomalu za námi, ale zdaleka ještě nekončila, a to jsme já a Píno – Pepa Malý, nemohli vydržet. Tak jsme prostě čtvrtého února, tři dny poté co jsme se rozhodli, vyrazili z Ústí nad Labem směr Lac de Cassien. Píno zde chytal před čtyřmi lety stejně jako já, a tak nějak nás tam znovu hnala touha chytit, alespoň jednu týmovou rybu. Pepa tenkrát chytal severní rameno a západ jsem měl v merku já. Přijíždíme pod most a během hodiny odjíždíme do severního ramene. K našemu překvapení je dvacet sedm stupňů na sluníčku, hladina se až na pár drobných vlnek ani nehnula. Voda byla cirka metr a pul pod stav a její teplota se pohybovala kolem osmi stupňů. To už stoupáme na pevninu a rozhlížíme se po vodě, ta nejeví žádné známky života, ale jsou zde velké možnosti  – chytáni non stop a to každý na čtyři rákosky, to je svoboda!

První den utekl jak voda, všechny rákosky ve vodě a my ze svých spacáků hledíme do jasné noci a oba kujeme plány na druhý den. Ráno je tu a před námi je ještě celých patnáct dní rybačky a my už od začátku víme, že Cassien v určitých ročních obdobích dokáže pořadně potrápit a proto k tomuto jezeru oba vzhlížíme s určitým respektem a pokorou. Oba připravujeme kyblík PVA punčošek z malých peletek Compot NHDC.  Pruty nepřevážíme, máme k našim montážím důvěru a není třeba se zneklidňovat. Když ani třetí den jsme se nedočkali pípnutí, začali jsme spřádat plány o stěhovaní se do jihu. Ale to jsme si naplánovali až na pátý den, kdybychom zůstali bez záběru.

Takže pět dní tedy uteklo a my seděli znovu na člunech směr jih. To co se dělo, když jsme tato místa po rychlém ranním balení opustili, jsme ještě neviděli. Z různých koutů severního ramene s vesly i motory vypukl sprinterský závod o to kdo nás vystřídá. V ranní mlze se ukazuje Cassienský most. Čluny  svázanými k sobě zastavujeme u mostu a já jedu pro čerstvé pečivo. Do půl hoďky se vracím a nad jezerem se dost rozfoukalo. Nasedáme opět na naše čluny a rozmýšlíme, jestli se vydáme doleva nebo doprava. Baterku jsme měli slabou a tak nám bylo jasné, že to do jižního ramene asi nedáme, tak jsme se rozhodli pro západ. Tam bylo jedno místečko volné! Díky Bohu…vše je rychle rozbaleno a pruty ve vodě, po krátkém telefonátu s Lukášem uleháme.

Noc proběhla opět bez záběru, ale ráno jsme zaznamenali, že se naproti rybáři také stěhují. To bylo místo, na kterém jsem před čtyřmi lety rybařil, proto jsme neváhali a během hodiny jsme přestěhovali opět všechny věci. Po chvíli na novém místě sledujeme, jak se k nám po vodě někdo blíží na člunu, sedí na přepážce pro motor a již z veslování je zřetelné, že tento člověk je značně vysílen. Když dorazil, s překvapením zjišťujeme, že je to český kaprař. Je zde již celý měsíc, jeho hlas byl značně ochablý – dlouhou dobu neprohodil s nikým ani slovo a jeho denní dávka jídla byly těstoviny a 1 litr vody. Dáváme mu pivko a děláme mu maso, pak odjel domů – tedy na druhou stranu.

V noci se zvedá velký vítr a začalo peklo. Můj bivak lehnul a já našel azyl u Pepína. Za stále silného poryvu větru a deště nás ve čtyři hodiny ráno vyrušuje tlukot do skalnatého výběžku. Vlny naráží na skálu loďku, na které seděl opět Čech -znovu Láďa. Byl opět na kost promrzlý a mokrý. Vedu ho k nám do bivaku a rozčilujeme se, jak mohl v tomto vyrazit na vodu. Dáváme mu své poslední věci a ležíme ve třech na dvou lehátkách. Po cirka hodině se pomalu rozednilo. Láďa zůstává u nás ve spacáku a my s Pepou jedeme do jeho tábora zjistit škody. Po příjezdu na jeho stanoviště nám oboum spadly brady. Vše bylo pod vodou, od lehátka až po batohy a rybařinu. Vše jsme mu vyždímali, uklidili a dali do pořádku. Dokonce i udice mu připravili. Když se Láďa v našem táboře dal dohromady, vydal se do naklizeného a vyhřátého bivaku – zapnuli jsme mu tam topeníčko. Večer se ze všech přítoku valí podkalená dešťová voda z kopců a rychle stoupá hladina. Za stálého deště kontrolujeme pruty a já zjišťuji, že jsou po navijáky pod vodou, v tom nás napadá co asi Láďa? Naše obavy se naplnily a těsně po rozednění dorazil opět na člunu zmrzej Ládík se slovy: „já už na to místo nechci, Pepo mužů spát u tebe v autě?“ Vystupuje z člunu. V tu chvíli si plně uvědomujeme, v jaké je opravdu situaci, ale my zase zůstali nahatí a Ládík si spokojeně pochrupával v našem autě a v pohodě. Byl tam měsíc bez záběru a evidentně ho to už nebavilo… Někdy nechápu, kam až se ta kaprařina žene. Tedy někteří rybáři – kam se ženou, co riskují?

Jeden prut ve větru spadl do vody a já ho stejně jako další dva stahuji. Nemáme sil. Nemáme žádné oblečení, jen jediné a to zatím suchý spacák!  Koukali jsme na rozvlněnou vodní hladinu a přemýšleli o tom, jak naše výprava utíká! V tom se náhle rozjíždí můj poslední nahozený prut. TY VOLE. Držím prut a cívka se stále otáčí. Stáli jsme nahatí v člunu a pomalu a opatrně jsme zdolávali.

Ryba si čtyřikrát vzala dvacet pět metrů šoku a stále jsem ji neviděl. Jediné co jsem cítil, byla její váha…, přemýšlel jsem nad každým uzlíkem a do toho jsem mumlal: „Pepo až ji uvidíš, musíme ji na poprvé podebrat”! Z vody začali jít velké bubliny a nám se zatajil dech. Asi sumec. I Když jsem měl rybu na dosah, nechtěla se ukázat. Můj měkký Sonik byl špičkou pod vodou. Pak to přišlo. Ryba povolila a nechala se na poprvé v klidu podebrat. Kapr. Díky Pepo! Jen stěží Vám budu popisovat své emoce. Když jsme se dostali na břeh a vyndával jsem rybu z člunu, bylo mi jasné, že je to velká ryba. A opravdu! Rybě jsme navážili rovných dvacet čtyři kilo. Byl to nádherný lysec ve vynikající kondici. Ryba byla chycena z devíti -metrové hloubky na jediný plovák Pop-Up Green Banana  (Zelený banán). Plovák jsem ještě smočil do All Amino Nutricu. Přišla z místa bez vnadění. Dokonce i Ládík si chytnul kapra 19 kg  a zajímavé je, že také na Zelený banán. Chci poděkovat svému parťákovi Pepovi za nezapomenutelné chvíle u vody. Dále bychom chtěli také i vám popřát hodné štěstí  v nastávající sezóně.

S pozdravem
Petr Novotný a Josef Malý