Štěstí si sedne i na…

…vola :-). Počítám, že vy všichni jste si za tečky dosadili právě toto slovo. Jelikož ale následující řádky budou o mně a mé rybařině, nemohl jsem se tak titulovat už v nadpisu :-). Předem říkám, že v tomto článku se nedozvíte novinky ze světa návazců, montáží, vybavení atd. Chtěl jsem se jen podělit o zážitek, na který se nezapomíná.

Nejdříve něco málo o mně, abyste měli alespoň základní představu. Bydlím kousek od Č. Budějovic a vlastním roční povolenku na jeden místní rybník, kde jsou ryby všeho druhu a velikostí. Chytám už téměř výhradně na boilie, takže je jasné, že mou láskou jsou kapři. Radost mám ale z každé chycené ryby (pokud se tedy nejedná o kapříka 35 cm, který je během noci 32. v pořadí, což už bylo trochu únavné). Kapr nad 50 cm je pěkný, nad 60 cm je krásný a nad 70 cm trofejní.

Poslední týden v červenci jsem si vzal dovolenou s tím, že bych se jeden den rád podíval na rybník, který také leží kousek od Č. Budějovic a ještě menší kousek od mého bydliště. Jde o soukromý revír, na kterém jsem naposled chytal asi před sedmi lety, ještě jako krmítkář a rohlíkář. Stále mě to ale lákalo zkusit to na boilie, protože jsem věřil, že tam velcí kapři jsou. Koupil jsem si tedy jednodenní povolenku, při jejímž nákupu mě mírně odradila zmínka správce rybníku o tom, že posledních 14 dní je to: „mrtvý a neberou ani malí, natož velcí kapři“. I přesto jsem se ale těšil, protože rybařina je pro mě nejlepší možná relaxace, a to i v případě, že neberou.

Další den jsem tedy vyrazil a na břehu a vyhlídnutém místě jsem seděl asi v 5 hodin ráno a čekal, až se rozední. Když začalo být vidět, zjistil jsem, že nemám podběrák. Anabáze balení – cesta do auta – cesta domů – cesta k rybníku – a opět cesta na místo mě trochu rozladila.

Oba pruty jsem nahodil cca 60 – 70 m od břehu a na oba jsem dal boilie. Prokobroval jsem asi 30ti kuličkami. Místo jsem si vybral pouze podle toho, že mám rád kolem sebe klid a případné další rybáře v dostatečné vzdálenosti. Ráno jsem měl celý břeh pro sebe a pokud by někdo přišel odpoledne, musel minimálně 20 m ode mě. Chvíli jsem ještě zevloval na břehu, pak se usadil a vyndal noviny a knížku (opravdu jsem si od takové na blind výpravy moc nesliboval). Zhruba za 45 minut se ale jeden z prutů rozjel a za chvíli jsem měl na břehu lysce 63 cm (foto 2), což pro mě bylo příjemné překvapení. Přehodil jsem tedy prut a přemýšlel, zda to byla náhoda nebo předzvěst dobrého dne…bylo to to druhé :-).

Za hodinu se totiž zprudka rozjel druhý prut a po záseku mi bylo jasné, že jde o větší rybu. Po ne úplně velkém boji byl na břehu krásný šupík (foto 3). Když jsme se společně vyfotili a já se nakláněl pro metr, začala řinčet brzda na druhém prutu. Rozhodl jsem se, že nebudu vytaženého kapra trápit  na břehu, zatímco bych tahal dalšího. Proto jsem nechal rybu jet daleko, daleko od břehu a v rychlosti jsem vytaženého kapra přeměřil, šetrně s ním šel kousek od břehu, aby se neomlátil o kameny a užil jsem si ten pocit, co při pouštění takové ryby mám. Potom jsem už rychle doskákal k druhému prutu a po záseku jsem si říkal, že by to bylo moc velké štěstí, kdybych zase chytil velkou rybu…no a právě proto jsem článek nazval tak, jak jsem ho nazval. Po chvíli jsem měl totiž na břehu dalšího krásného kapra, který měl 75 cm (foto 4).

V tu chvíli jsem už byl v takovém lehkém transu a další kapříci, z nichž dva nejmenší měli 47 cm a další 55 – 68 cm byly pro mě už jen takovou třešničkou. Kolem oběda záběry ustaly, ale zřejmě jen kvůli tomu, abych měl čas se připravit na půl třetí odpoledne, kdy se mi jeden z prutů rozjel tak prudce, že začal poskakovat na stojanu. Po záseku jsem si byl jistý, že tahám svou největší rybu v životě. Po deseti minutách jsem jí měl u břehu a v tu chvíli to začalo – neustálé výpady zpět na vodu a tak trochu bezmoc z mé strany, protože jsem nebyl schopný rybu zvednout k hladině, abych se alespoň podíval, co to teda je. Po 25ti minutách, kdy už na druhé straně rybníka stálo zhruba 15 lidí, kteří si půjčovali dalekohled a řešili, co to tam dělá ten v té červené čepici po kolena ve vodě a s prutem v ruce. Nakonec se mi podařilo dostat kapra do podběráku a i když nebyl největší, jakého jsem kdy chytil, byl bezkonkurenčně nejsilnější. I na fotce je vidět radost, jakou jsem po vytažené této ryby, která měřila rovných 80 cm (foto 5), měl.

Chvíle odpočinku a bác, další záběr a další krásný kapr, tentokrát 79 cm. V tu chvíli jsem už mohl tento den zařadit na přední pozice v pomyslném žebříčku nejúspěšnějších a nejhezčích rybářských zážitků. To už se na „mou“ stranu rybníka začali trousit místní matadoři. Ve chvíli, kdy jsem měl v notýsku zapsaných 12 kaprů mi jeden z nich povídá: „jo kamaráde, tady to poslední dobou nejde, nežerou“. Další po prozkoumání mého boilies zase podívá: „chlapče, na takovýhle bobky tady nepochodíš podle mě“. Upřímně jsem se v duchu zasmál a čekal, zda ještě něco přijde. Matadoři se usadili kus ode mě a když jsem během 40ti minut chytil kapra 55 cm, lysce 79 cm (foto 6) a jeden větší kapr mi utekl, přišel za mnou ten „bobkař“, vnutil mi 10 Kč a ptal se, jestli mu neprodám pár kuliček. Se smíchem jsem mu je prodal a popřál hodně štěstí. V duchu jsem také doufal, že pokud nějakého velkého chytne, tak ho také pustí. Na závěr jsem ještě chytil vykrmeného lysce 63 cm (foto 7) nadmíru spokojený s celým dnem jsem začal balit.

Konečná bilance jednodenní návštěvy revíru po 7 letech byla 16 kaprů. Z toho dva kapři pod 50 cm, pět mezi 50 – 60 cm, čtyři mezi 60 – 70 cm, čtyři kapři 70 – 80 cm a jeden nad 80 cm. Co se týká úlovků, tak šlo o mojí nejlepší výpravu, která do počtu ryb hravě konkuruje i  výpravám třídenním. Radost, kterou v sobě stále mám, jsem musel ventilovat alespoň tímto článkem a proto všem, kteří dočetli až do konce, přeji, aby zažili také něco takového.

Petrův zdar!

PS: U kapra na foto č. 3 jsem v článku nezmínil velikost. Jedná se o můj osobní rekord, protože kapr měl krásných 85 cm.

Pavel Tácha