Lov kaprů ve vodním sloupci

Jestliže se ohlédnu zpět na uplynulých 40 let kapraření, rozpoznám jednu opakovaně se objevující skutečnost. Kdykoliv jsem použil novou a vysoce účinnou nástrahu, metodu lovu či montáž, přineslo mi to pozitivní výsledky. Troufám si říci, že jsem kapry doslova přepadl. Poté výsledky vymizely a zpozoroval jsem, že vysoce účinná metoda si zachovává svou účinnost jen při svém prvním použití. Můžete ji například znovu použít o deset let později a prožít nával úspěchu, ten však bude velmi krátkodobý.

Jakýsi vědec řekl, že zlatá rybka si dovede uchovat informace v paměti jen po dobu tří sekund, to si jen namlouval. Jestliže máme alespoň nějakou představu o přírodě, víme, že toto tvrzení je extrémně naivní. Kdybyste si mohli pamatovat, jak predátor jí vaše druhy jen tři sekundy, vyhnuli byste se mu po tuto dobu a čtvrtou sekundu by vás sežral.

Mé rybářské zkušenosti prokázaly, že kapři si zapamatují události na celý svůj život. Ve skutečnosti mě to zaskočilo a přemýšlel jsem, zdali když zestárnou, trpí stejnými neduhy jako lidé – např. kapřím Alzheimerem. To by určitě vysvětlovalo, proč někteří velcí staří chlapíci či dámy se jeví jako hloupé ryby, které si dokonce nepamatují, co je za den, nemluvě o tom, jaká je to montáž.

Každopádně předtím než se zamotám do svých přihlouplých neucelených teorií, pojďme se zaměřit na hlavní problém. Více než 40 let, řekněme, od vzniku moderní kaprařiny desetitisíce kaprařů učilo kapry, jak zvítězit nad naší taktikou. Kapři se stali obtížně lovitelní, protože jsme je sami vzdělali. Nikdy nelovená ryba je velmi naivním a snadným úlovkem.

Většina této výuky probíhala na dně revíru, protože jsme ho považovali za nejlepší místo k ulovení kapra. Tudíž po desetiletí jsme učili kapry být si obzvlášť vědomi našich montáží a nástrah u dna. Jedinou druhou oblastí, které byla věnována pozornost, je hladina revíru – nicméně pozornost nedostatečná, kvůli počtu rybářů chytajících u dna a zrcadlově klidné hladině diktované počasím, která snižuje celkový čas a efektivnost hladinového lovu.

Jestliže se nad tím zamyslíme, dvě oblasti, kde kapři stráví nejméně času, jsou dno nebo hladina. Použijeme-li 24 hodinový časový interval, velmi bych pochyboval, že kapři stráví v průměru více než 2 – 4 hodiny u dna či u hladiny. Takže 20 či více hodin se pohybují někde ve vodním sloupci, kde donedávna byli téměř neobtěžováni nebo, abych použil správný termín, nevzděláni.

Ačkoliv pozorujeme, jak kapr tráví spoustu času ve vodním sloupci, je zvláštní, že jsme tak překvapeni, když se nám ho podaří ulovit. Pamatuji si, jak užaslý jsem byl, když můj starý přítel Bill Lovett měl pořádný záběr při urychlování vyplavání kousku plovoucího pečiva, které předtím nahodil na montáži s průběžným olovem. Když povolil vlasec, aby pečivo vyplavalo na hladinu, záběr přišel ve vodním sloupci. Pokračoval a chytil další úlovek a poté spousty ryb na plovoucí pečivo 30 – 90 cm pod hladinou. To se odehrálo na počátku osmdesátých let. Nějak jsem pokročil dál a úplně na to zapomněl, zřejmě mi to v tu dobu nedávalo smysl.

Pojďme nyní zpět do současnosti. V uplynulých několika letech rybáři začali lovit ve sloupci vody nejprve s pop-up boilies a podobnými nástrahami a později s malými kousky pěny. To je zajímavé samo o sobě. Proč přestali rybáři používat klasické nástrahy a začali používat kousky pěny? Pravděpodobně proto, že je považují za efektivnější. Velikost těchto nástrah při lovu ve vodním sloupci s olovem u dna byla také výrazně zmenšena. Rybáři dospěli k poznatku, že malinké kousky pěny a velmi malé háčky, jako je velikost 10, jsou více úspěšné. Myslím, že dospěli k tomuto závěru, protože vědomě či nevědomě ošálili kapry a donutili je myslet si, že pěna je přirozená potrava. Možná jedna z těch věcí plovoucích ve vodním sloupci, kde přijímají potravu 20 hodin denně beze strachu, že by byli chyceni. Netrvalo dlouho a odhalili jsme to a následně začali prezentovat nástrahy tak, aby se podobaly přirozené potravě ve sloupci vody.

Nastává tedy nová éra lovu ve sloupci na napodobeniny hmyzu. Musím říci, že jsem nadšen, protože v současnosti mé potěšení nepramení jen z pouhého lovu kapra. Mou radostí je naučit se, jak lovit kapra novými způsoby. Jsem si jist, že co se týče lovu kaprů ve sloupci, mám před sebou ještě dlouhou cestu. Hlavním ohniskem zájmu v budoucnosti bude nalezení nejefektivnějších způsobů prezentace nástrah, takových, které budou nejvíce napodobovat potravu, kterou kapr přijímá po celou tu dobu, kdy se pohybuje ve sloupci.

Poprvé v životě jsem se začal zajímat o muškaření a začal debatovat se pstruhaři. Zcela jistě existují určité zákonitosti, jak chytit pstruha, a  jako v každém jiném odvětví rybolovu jsou nástrahy, které jsou účinnější než jiné, či dokonce druhy mušek, které jsou v daný den efektivnější. Díky tomu se nám otevírá svět s obrovským potenciálem, který, dle mého názoru, jen pár rybářů dovede využít a učinit montáže pro lov ve sloupci určitým druhem umění. Hovoříme zde o znalosti vodního hmyzu a dovednosti určit, které druhy jsou přítomné ve sloupci daný den v roce. Také o schopnosti přesně napodobit ten daný druh, a tím kapra oklamat. Kdo by si býval pomyslel, že kapraři skončí tak, že s sebou k vodě ponesou krabičku mušek?

Doufám, že není moc troufalé říci, že když přijde na lov ve sloupci, většina rybářů jsou líní tupci, nebo možná se jimi stávají právě ve svém volném čase na rybách. Jestliže chceme učinit tento lov určitým uměním, je nepochybně potřeba na něm pracovat. Domnívám se, že protože jen velmi málo rybářů bude mistrně ovládat lov ve sloupci, bude trvat mnoho let, než kapři zmoudří, podobně jako zmoudřeli v případě nástrah prezentovaných u dna.

K úspěchu je zapotřebí nejenom najít správnou napodobeninu hmyzu, která bude účinná daný den, ale také určit hloubku, ve které má být nástraha prezentována. Všichni víme, že hloubka je rozhodující, protože ryby se značné množství času pohybují v určité hloubce – vrstvě teplé vody, kterou označuji jako jejich komfortní zónu.

Nalézt tuto hloubku může být problém. Doposud většina rybářů považovala lov ve sloupci za metodu založenou na náhodě. Popadnou prut s montáží pro lov ve sloupci a jen odhadnou ideální hloubku. Měli by spíše pochopit, že po 20 hodin z celkových 24 je lov ve sloupci jejich největší šancí na ulovení kapra. Měli by tudíž tomuto lovu věnovat veškeré své úsilí. Lov kaprů ve sloupci s olovem není metoda, která se dá dělat jen napůl. Jak jsem již zdůraznil, je to mnohem náročnější než lov u dna. Troufám si říci, že by se to mělo dělat pořádně nebo vůbec! Jestliže chcete co nejrychleji určit tu správnou hloubku, ve které se kapři krmí, je nutné k tomu využít všechny své pruty.

Lov ve sloupci s olovem může být prováděn dvěma způsoby – neprůběžným s olovem na pevno, a tudíž je délka návazce (tím i hloubka) již předem určena, nebo s olovem průběžným s využitím průběžného olova, speciálního podvodního splávku a nástrahy. U této montáže můžete povolováním či dopínáním vlasce libovolně měnit hloubku, ve které lovíte. Tato montáž se označuje jako nastavitelná či seřiditelná montáž s olovem pro lov ve sloupci. Na základě mých současných zkušeností si nejsem úplně jist, jaké jsou přesné výhody a nevýhody těchto dvou montáží. Pojďme se však na oba druhy montáže podívat blíže.

Většinu svého úsilí věnuji lovu na nastavitelnou montáž. Zcela určitě je s nastavitelnou montáží mnohem snazší určit správnou hloubku, ve které kapři přijímají potravu. Jediné, co je nutné dělat, je povolovat kmenový vlasec, a tím i měnit hloubku, zatímco v případě montáže s fixním olovem je nutné vyměnit návazec, tedy montáž převazovat. U vody jako první krok vždy nahodím tři pruty s montáží s nastavitelnou hloubkou. Jestliže nevidím kapry u hladiny, začínám s hloubkou v polovině vodního sloupce. U prvního prutu nastavím hloubku do poloviny vodního sloupce, u druhého prutu o 15 cm výše a u třetího o 30 cm výše než u druhého.

Jestliže po určité době nepřijde záběr, hloubku změním tak, aby nástrahy byly blíže u hladiny. Montáž, která je nejblíže k hladině (v uvedeném případě 30 cm nad polovinou vodního sloupce) ponechám, ale hloubku dalších dvou prutů změním na 15 a 30 cm nad hloubkou nastavenou u prutu s ponechanou hloubkou. Důvod, proč nezměním hloubku u všech prutů, je ten, že se mi již podařilo ulovit kapra na prut se změněnou hloubkou a poté jsem měl záběr na prut s původní nižší hloubkou o 15 cm níže, což na mě dělá dojem, že hloubková zóna, ve které přichází nejvíce záběrů, je přibližně 30 cm široká.

Jestliže změna hloubky nepřinese úspěch, opakuji popsaný postup, dokud neskončím 30 cm pod hladinou. Když ani to nepřinese úspěch, tak celý proces otočím. Již se mi stalo, že při prochytávání sloupce ode dna k hladině záběr nepřišel, ale od hladiny směrem ke dnu přišel. Tento fakt naznačuje, že určitou roli hraje také stupeň potravní aktivity ryb, což demonstruje ohromnou komplexnost efektivního využívání této metody. Je možné, že jsem předtím správnou hloubku nalezl, avšak neměl jsem záběr, protože potravní aktivita kaprů byla nízká. Protože jsem byl bez záběru, správnou hloubku jsem změnil až v době, kdy se kapři dostali na vrchol své potravní aktivity, moje nástraha se pohybovala v nevhodné hloubce. Jediný způsob, jak předejít této situaci, je neustále pracovat s lovnou hloubkou.

Když přijde záběr, nastavím u všech prutů stejnou hloubku, ze které přišel. Pokud nemám do hodiny další záběr, začnu u jednoho z prutů pracovat s hloubkou – pro případ, že se změnila zóna, kde ryby přijímají potravu. Z těchto zkušeností soudím, a zdá se mi to i logické, že nastavitelná montáž pro lov ve sloupci je mnohem flexibilnější a efektivnější pro určení správné lovné hloubky než neustálé upravování montáže s neprůběžným olovem a pevnou délkou návazce. Nejsem si jist, proč tolik kaprařů používá montáž s neprůběžným olovem. Někteří říkají, že se chtějí vyhnout napnutému vlasci, který děsí kapry. Při lovu na pevnou montáž mohou využít různé metody maskování vlasce (olověnku), protože hloubka je určena délkou návazce. Já s tímto nesouhlasím. Napnutý vlasec je u olova v oblasti dna, zatímco ryby se pohybují ve sloupci v dostatečné vzdálenosti od napnutého vlasce.

Jeden důvod však pro zvažování použití neprůběžné montáže existuje. Jack Brown je mladík, který bude jeden den v kaprařině velkou osobností. Právě on přišel se zajímavou myšlenkou. Při lovu kaprů tráví spoustu času jejich pozorováním, miluje také jejich lov ve sloupci. Je nutno dodat, že je v tom neskutečně dobrý. V některých dnech pozoroval kapry, jak se snaží nasát nástrahu ve sloupci, ale minou. Jeho odpovědí na tuto situaci byla snaha umožnit nástraze trochu pohybu. Do své montáže včlenil gumu do plavačkových děliček, což umožní nástraze určitý pohyb. Jestli to činí nějaký rozdíl při každodenním rybolovu, nevím, ale Jack je přesvědčen, že v určité dny to hraje svou roli.

Montáž s neprůběžným olovem používám, když vidím kapry u hladiny, avšak nepoužívám metodu Jacka, ale spíše postup, se kterým přišel Alan Blair. Ten spočívá v použití tungstenové hadičky umožňující nástraze pohyb, což usnadňuje rybě, která k nástraze klesne, její nasátí.

Přiznávám, že jsem po určitou dobu nebral lov ve sloupci moc vážně. Říkával jsem lidem, že z této metody nemám žádné zvláštní potěšení, protože na kaprařině nejvíce miluji vývoj nových nástrah a jejich následné používání. Zejména to, když je ryby dychtivě přijímají, včetně nástrahy na mé montáži. Nemyslel jsem, že vytvoření stejné situace vzbuzující v kaprech touhu po potravě je možné při lovu ve sloupci. Tedy, že by kapři instinktivně atakovali pop-up či malý kousek pěny, podobně jako losos atakuje mušku. Bohužel jsem se opravdu mýlil. Kapři se ve sloupci aktivně krmí a právě vývoj nástrah pro tuto oblast mě nejvíce přitahuje. Ve skutečnosti věřím, že právě vytvoření vhodných způsobů vnadění je rozhodující pro úspěch lovu ve sloupci v budoucnosti.

Všichni dobře známe rozdíl, který v případě nástrah prezentovaných u dna činí určitý druh návnad, nebo způsob krmení stimulující kapry k tomu doslova vyluxovat naše krmné místo. Jejich vlastní nenasytnost a lakomost odvede pozornost od dané montáže jako potenciálního nebezpečí. Vždy jsem říkal, že se snažíme kapra přelstít naší nástrahou a ne pouze naší montáží. K vnadění je možné použít speciální vnadící směsi pro vnadění ve sloupci, které se převlhčí a pomocí krmné rakety nahodí na lovné místo, kde vytvářejí krmný barevný mrak s malými partikly klesajícími vrchními vrstvami vodního sloupce. Tento způsob vnadění je efektivní, avšak je to hlavně metoda pro vody s velkým počtem hladových kaprů – ne pro místa, kde já lovím, tedy vody s malým počtem hlavně velkých kaprů a nadbytkem přirozené potravy.

Podle mého názoru je nutné vyvinout způsob vnadění, které je mnohem rafinovanější než pouze bombardování vody s malou „popelnicí“ převlhčené vnadící směsi, která exploduje na hladině jako bomba. To funguje jen v případě dostatečného množství hladových kaprů, kteří se soustředí na to, aby vyhráli konkurenční boj se svými druhy o kousek žvance. Velcí kapři, kteří nejsou tak hladoví a neúčastní se tohoto konkurenčního boje, potřebují vzbudit apetit mnohem jemněji a rafinovaněji. Již mám několik nápadů, jak to udělat, ale nebudu je popisovat, dokud si neověřím jejich úspěšnost v praxi. Nicméně již teď o jednom způsobu, který je prověřen, vím. Jsou to pelety Riser, které jsem v loňském roce velmi úspěšně používal při lovu s kulovým plovátkem.

Riser pelety jsou velmi úspěšné. Jako by kapři nepřišli nikdy do styku s ničím podobným. Jsem si jist, že tyto pelety přijímají kapři s důvěrou. I když jsou vůči povrchovým nástrahám ostražití, jak je tomu třeba na jezeru Copse, můžete je s Riser peletami přelstít. Veškerá ostražitost zmizí, jestliže zakrmíme dostatečným množstvím Riser pelet, protože napodobují líhnutí hmyzu, něco, co jsou kapři přirozeně zvyklí přijímat bez zábran a strachu z nás, kaprařů.

Při lovu s Riser peletami jsem si povšiml, že jsou dny, kdy je obtížné kapry zvednout ode dna a přimět je přijímat pelety z hladiny. Zejména v dubnu, což je u nás první teplejší měsíc, jsem vždy přijel k jezeru a všiml si jedné či dvou ryb pohybujících se do 1 metru pod hladinou. Domníval jsem se, že mám šanci je ulovit za pomocí kulového plovátka přímo z hladiny. Zakrmil jsem pomocí Riser pelet a byl jsem si zcela jist, že pozornost kaprů bude brzy směřovat k plovoucím peletám. Pár pelet se potopilo ke dnu, což mělo vzbudit v kaprech zvědavost k prozkoumání, co se to na té hladině děje. Kapři k hladině nepřiplavali a nezačali nasávat pelety, i když se pohybovali přibližně 30 cm pod hladinou. Uvědomil jsem si, že prvních 30 cm vodního sloupce je ochlazováno studeným jarním větrem, a tudíž komfortní zóna, ve které se kapři cítí dobře, je níže. Protože v těchto podmínkách nemohla být montáž s plovátkem úspěšná, navázal jsem montáž s olovem pro lov ve sloupci. Nástrahu jsem po náhozu umístil více jak 30 cm pod hladinu, tedy mimo vrchní vrstvu ochlazované vody, a okamžitě jsem měl záběr. Ten den byla tato montáž tou pravou k „otevření bran jezera“.

Závěrem si pojďme připomenout, co jsme se dozvěděli a jaká je budoucnost této metody. Víme, že je možné lovit kapry ve sloupci, a jestliže se naučíme, jak tuto metodu využívat efektivně, můžeme chytit mnohem více kaprů než v současné době. Hlavním důvodem její účinnosti je skutečnost, že větší část dne lovíme u dna, kde se kapři nekrmí či jsou velmi obezřetní. Nutno však dodat, že mistrné ovládání lovu kapra ve sloupci si vyžaduje spoustu úsilí a experimentování. Ti, kteří této metodě věnují dostatečné úsilí, budou odměněni bohatými úlovky kaprů. Navíc s touto metodou zůstanou úspěšní velmi dlouhou dobu, protože většina rybářů se nebude obtěžovat si ji osvojit.

Kevin Nash

Tento článek byl publikován v časopisu Kaprománie