Ahoj kamarádi a kolegové! Máme tady jedno z nejlepších ročních období, kdy se kapři začínají „futrovat“ na zimu a kdy je velká šance ulovit pěkného kapra. U vody v tomto období bude rušno, protože je to čas jak pro vláčkaře, tak i pro kapraře.
Já se ale v těchto pár řádcích vrátím na konec měsíce srpna, kdy se mi povedly dvě kratší výpravy a kdy jsem si zachytal jako nikdy před tím. Jenom podotýkám, že se jedná o svazovou vodu a takové výpravičky se povedou možná jednou za život. Já jsem na ně čekal patnáct let a jsem za to moc vděčný. Prostě to byla souhra připravenosti, štěstí, výběr kvalitní nástrahy a hlavně vhodného místa k lovu.
První ze dvou zmíněných výprav jsem podnikl 13. srpna a jednalo se o dvoudenní výpravičku. Jelikož byly ještě prázdniny, vzal jsem si v práci dva dny dovolené a vyrazil k vodě ve středu na dvě noci s tím, že se chci sbalit v pátek ráno, než najedou víkendoví rybáři. Člověk si přeci jenom nějaké to místečko chce uschovat a nechce být moc viděn – výhodou tohoto místa je přístup pouze z vody a naštěstí je mezi námi spousta „lenochů“, co se bez auta neobejdou a musejí ho mít hned za sebou.
Druhá stránka věci je ta, že musím obtěžovat svojí drahou polovičku, která mě musí k vodě přivézt a odvézt a tolerovat moje výmysly, když se chci stěhovat a přesunout se třeba dalších 30 km od předešlého místa – moc tolerantní a hodná, děkuji Ivet.
Ale zpět k lovu – na místo jsem dorazil hned ráno a po zběžném průzkumu u vody jsem si oddechl. Nikdo nelovil po obou stranách 200 metrů, a tak jsem si v podstatě mohl dělat, co jsem chtěl bez omezení.
S sebou jsem si vezl boilies z dílny Aleše Václavíka a to Boilies BOSS2 Speciál Přírodní játra ve 20 mm a BOOS2 Doping Ocho (Oliheň/Chobotnice). Na tyto dva druhy boilie nedám dopustit a beru je vždy na každou výpravu, kterou podnikám. Oba pruty jsem si rozhodil po obou stranách a do různých vzdáleností. Nemohl jsem moc experimentovat s hloubkou a členitostí dna, protože je zde klasická „vana“, ale v některém z předešlých článků jsem zmiňoval lov kaprů v korytě a i to, že se dají v této „vaně“ nachytat krásné ryby.
Asi po necelé půl hodině, ještě jsem ani neměl postavené svoje brolly, mě přivítal desetikilogramový kapřík, který si zobnul Játra. Po puštění této první ryby mi přichází druhý záběr na Ocho a já zdolávám lysce s váhou 10,5 kg. „Parádní začátek“, byla slova, která mi okamžitě vylétla z úst.
Skočil jsem do člunu a jel jsem přikrmit obě místa. Většinou zakrmuji asi půl kilogramem od každého druhu. Po návratu na břeh okamžitě měním kuličky pod háčkem za čerstvé, obaluji v pastě, zafixuji vlas PVA páskou, na kterou navlékám dvě kuličky (montáž se vám nezamotá) a už obě montáže letí zpět na své místo.
A opět do hodiny jízda a opět na OCHO – tentokrát šupík 11,8 kg. Paráda! Přehazuji prut a při pokládání do vidliček se rozjíždějí Játra. Tuhý souboj vyhrávám a pomocí člunu podebírám krásného šupíka 18,1 kg – byl jsem jak v Jiříkově vidění. Samozřejmě moje nástrahy nemohly uniknout jelcům tloušťům a tři kluci se také podívali na břeh.
Takto to probíhalo až do pátečního rána. Při balení věcí se opět rozjíždějí Játra a já úspěšně zdolávám šupíka 17,2 kg – no prostě nádhera – rychle vyfotit a pustit. Bohužel se fotím samospouští, tak to trochu déle trvá, ale asi každý to zažil a ví, že to není sranda. Prut už nenahazuji a balím… Poslední želízko v ohni je Ocho a poslední ryba této výpravičky je 10 kg amur, který se se mnou přišel rozloučit. Po sumáři úlovků, který si vedu, zjišťuji, že mám na kontě 17 kaprů, o tři kapry jsem přišel, tři kapry jsem nevážil, tři tlouště a jednoho amura. Domů jsem po těchto dvou dnech odjížděl naprosto utahaný, ale moc spokojený a šťastný.
Druhou výpravu jsem podnikl 27. srpna, o čtrnáct dní později, takže opět ve středu jenom s rozdílem, že vydržím do neděle. Opět jsem si vybral místo, na kterém jsem byl při poslední výpravě tak úspěšný. Stejné místo, stejné nástrahy, počasí stejné – no prostě vše, jak bylo před dvěma týdny. Opět boilie Přírodní Játra a Ocho letí na montážích na svá místa pod vodní hladinu. Tentokrát vše stíhám v pohodě postavit a zabydlet se. Neustále očkem pokukuji po swingerech, nabažen z předchozí výpravy, ale nic… O půlnoci vytahuji montáže a mírně rozladěn ulehám. Říkám si, co se děje, ale nemůže být pořád posvícení. Vždyť jsem zažil víkendovky, kdy jsem byl bez potahu nebo delší akce nebo kdy kapři začali zobat až třetí den… Uklidnil jsem se a usnul.
Se svítáním nastražuji čerstvé koule opět obalené v pastě a nahazuji do předem zakrmených míst. Asi po hodině přichází záběr v podobě „padáku“ a na konci montáže na mě kouká cejn. Přehazuji montáž a doufám v lepší rybu. Opět padák a po chvilce zdolávám na Ocho kapříka cca 50 cm. Měním zakrmená místa. Jednu montáž nahazuji pod břeh, kde zakrmuji půl kilogramem boilie a druhý prut posílám dál do koryta a kobrou dokrmuji rovněž asi půl kilogramem boilie. Zbytek dne jsem bez potahu. Hrozně dlouhý den, ale jsem přeci na takovéto dny zvyklý.
Ráno stejný koloběh – nová nástraha putuje na svoje místo a opět dva záběry hned brzy ráno a zase dva dorostenci. Něco musím změnit. Po snídani posílám SMS Ivetce, aby pro mě odpoledne přijela a odvezla mě na jiné místo, a tak se v odpoledních hodinách i stalo… Jedno rybářské přísloví praví “změna místa, ryba jistá” a já jsem nyní na místě, které taky dobře znám a které mi v minulosti přineslo pár opravdu slušných kaprů.
A opět ta rutina – vše postavit, připravit krmení a udělat nové návazce. Pro nové návazce jsem si tentokrát zvolil šňůrku Sufix Black Silt 25 lb, háček Gamakatsu A1 Super vel.4 (už skoro jiné háčky nepoužívám, vydrží dlouho ostré, jsou velice pevné a přitom lehké), vlasové rovnátko Carp Zoom vel.S a broček, který je „zacvaklý“ mezi měkkou částí šňůrky a tuhým obalem. Tato montáž funguje bezvadně a při náhozech se díky její tuhosti nezamotává. Není to žádná věda, nic kombinovaného. Myslím si, že v jednoduchosti je síla a dokud toto funguje, nemá cenu nic měnit – můj a nejen můj názor.
Nové návazce jsou hotové a před náhozem ještě nezbytná zkouška, jak návazec funguje – dlaňový test. Udělal jsem ještě malou změnu v prezentaci nástrahy. Boilie Ocho jsem ještě doplnil o plovoucí 16 mm kuličku s příchutí Mrtvola tzv. na panáčka a na druhou montáž jsem nad kuličku Jater umístnil 16 mm halibut peletu. Vše jsem ještě doplnil o nutnou PVA pásku CARP ZOOM se dvěma kuličkami a vše nahodil. Dokobroval jsem určité množství návnady ke každé montáži a čekal, co se bude dít.
Za hodinu přichází krásná jízda a já zdolávám šupíka 12,1 kg na OCHO s plovoucí Mrtvolou. Super začátek a krásná ryba na novém místě. Kapra fotím, pouštím, přehazuji. Dělám si kávu. Není nic lepšího, než si vychutnávat šálek kávy, pozorovat hladinu a pruty. Ten pocit je prostě skvělý.
A opět záběr na OCHO a na jejím konci kapřík asi 65 cm. Při pouštění jsem jako vždy rybě řekl: „Pošli dědu nebo babičku.“ To jsem ještě netušil, že tento kapřík bude asi kouzelná rybka a co bude následovat druhý den.
Opětovné ranní přehození a kávička. Píííííííííííííííííííííííííííííííííp, jízda jako od vlaku, sedám do člunu a kapra zdolávám z lodě. Tupý tah, ale jinak nic moc, ryba přestala klást odpor, a tak pár „zapumpování“ prutem a ryba leží u boku člunu. Nemohu uvěřit svým očím. Obrovský kapr leží jako beránek u člunu. Rozklepané mám celé tělo, jenom se modlím, aby vše vydrželo, kdyby tohle krásné monstrum udělalo výpad. V několika vteřinách mám kapra v podběráku.
Je to tam! Rybu si prohlížím a stále mi nedochází, co vůbec mám v podběráku. Velká operace byla dostat kapra do člunu, ale nakonec se mi to povedlo, ale odnesla to zčásti síťka a praskl kříž podběráku. Čert to vezmi, hlavně že ryba byla bezpečně dopravena na vážící podložku, kterou mám ve člunu. Po příjezdu na břeh kapra vážím. Vážím snad desetkrát. Pokaždé se váha zastaví na 26,75 kg, a tak po odečtení vážícího saku má rovných 25,62 kg a 99 cm. Krásná řádková maminka. Radostí se můžu zbláznit i teď, když píši tento článek po několika měsících, jsem toho stále plný…
Tato maminka zobla Přírodní játra s halibut peletou. Háček krásně zapíchnutý uprostřed její tlamy, tak jak to má být. Volám pár opravdu dobrým kamarádům a hlavně Ivetce, která musí opět vyrazit na cestu, aby mě mohla vyfotografovat s touto kapří dámou. Při pouštění této krasavice jsem jí pojmenoval „Janička“. Jméno má po mé mamince, o kterou jsem před třemi lety přišel.
Tak to byly dvě výpravy, na které se nezapomene a já jsem rád, že se prostřednictvím tohoto, myslím si úspěšného časopisu mohu podělit.
Touto cestou bych chtěl poděkovat svojí Ivetce za ohromnou toleranci a trpělivost a také firmě CARP SERVIS Václavík za podporu, kterou mám od roku 2006… IVETKO, ALEŠI A KAMILKO, DĚKUJI!
Přeji vám mnoho kaprařského štěstí a ulovení vaší životní ryby!
Hodně pěkných ryb před objektivem vašich fotoaparátů!
Za Carpservis Team
Mirek Kadlec
Tento článek byl publikován v časopisu KaproMánie
Pěkný, škoda, že i já nemám takové štěstí a na blbý dva dny nejsem puštěn
Úžasnej úlovek! Velká gratulace rybářovi, navíc řádkáč, to se cení dvojnásob! 😉
Děkuji Filipe