I když mi to někdy nevyjde a já nechytnu ani šupinu, tak přesto odjíždím od vody uspokojen, neboť mé uspokojení spočívá v nahozených prutech. Úspěch či neúspěch se mění v jakýsi jeden celek, který mě naplňuje kaprařským geniem loci.
V květnu jsem si naplánoval čtrnáctidenní rybolov na jeden zajímavý úsek řeky Labe. Věděl jsem, že se může stát a já se trefím zrovna do tření kaprů, ale přesto jsem chtěl jet a zároveň jsem se nechtěl rozptylovat zprávami o aktivitě místních kaprů. Měl jsem dopředu vytipovaná dvě místa k rybolovu a po příjezdu se ukázalo, že obě jsou volná.
Následovala běžná rutina při rozbalování všeho potřebného, ale nespěchal jsem, protože jsem měl před sebou mnoho dní, které zde mohu strávit. Zakrmil jsem mým oblíbeným mixem zrní a to pšenicí, ovsem, řepkou (samozřejmě vždy alespoň trochu povařenou) a boilies ortodoxní rybou, který je mým vlastním favoritem.
Celý týden bylo letní slunné počasí a já neměl od pondělí do neděle jediný záběr, ba co víc, ve čtvrtek ráno mě vzbudily pořádné šplouchance a já se pohledem kochal na tření místních kaprů. Chodím po břehu a sleduji protější stranu, jak se pod větvemi stromů třou kapři velmi slušných rozměrů, ale zároveň bojuji s myšlenkou, že moc šancí na záběr nemám.
K chytání velkých kaprů potřebujeme značnou dávku trpělivosti, mnohé výpravy jsou i o tom, že u nahozených prutů nám nezbývá nic jiného než dlouhé čekání. Byl jsem odhodlán zde vydržet ještě další týden a v duchu si říkal, že pořádný záběr musí přijít. Čas se mi přehoupl do pondělka druhého týdne, aktivita tření kaprů už byla malá a k večeru přišla menší bouřka, ze které jsem měl radost, neboť mám zkušenosti, že se většinou zvýší krmná aktivita ryb.
Ve 21 hodin mám po týdnu první záběr. Cítím, že tam je něco většího, ve vodě před sebou nemám žádnou vázku, a tak zdolávám opatrně. Kapra mám už u břehu a říkám si, že 90 cm klidně může mít. Natahuji ruku pro podběrák a dělám krok do vody, v tom se mi kapr vypne a montáž vyletí z vody jako střela. Chvíli jsem jako omámený, chvíli nadávám. Od té doby jsem zase bez záběru, až ve čtvrtek brzy ráno mě budí příposlech do pořádného deště a po krátkém boji vytahuji šupináče 75 cm. Stačilo tak málo a výprava mohla pro mě skončit úspěšně. Toto je kaprařina – krásná a krutá zároveň.
Druhá výprava, i když byla kratší a na jiném úseku řeky Labe, už se pro mě nesla v akčnějším režimu, „díky bohu“. Návnadu jsem měl stejnou jako v předešlé výpravě, vlastně už několik sezon lovím na stejné boilies a měním jenom jeho velikost.
Kapři byli už nějakou dobu po tření a dalo se předpokládat, že budou více vyhledávat potravu, aby znovu nabrali potřebnou sílu. No oni se docela krmili, ale pluli po celém úseku řeky a nechtěli se dlouho zdržet na zakrmených místech. V průběhu dne jsem měl 1 – 2 záběry a v následující den byli kapři klidně o kus dále.
Třetí den ráno jsem zde pozoroval časté výskoky ryb, a tak jsem zde zůstal ještě dva dny. Večer začala bouřka, která se nade mnou točila až do pozdních nočních hodin. Tušil jsem, že by mi za deště mohl přijít záběr. Ten mi také přišel až k ránu po dešti, což mi fakt nevadilo, protože jsem musel skočit do člunu, abych neriskoval ztrátu ryby, která bleskově odebírala metry vlasce s mého baitruneru.
Nakonec jsem kapra úspěšně navedl do podběráku. Byl to pěkně bojovný 12kg kapr ve tvaru torpéda.
Ryby nesakuji, a tak pořizuji fota přes samospoušť – „no a pluj zpátky do svého živlu“. Ráno vstávám do vlhké přírody po dešti, vařím si kávu a věřím, že mi ještě nějaký záběr přijde. Obloha se už pěkně projasňuje a v tom piiiiiiip a já se za chvilku fotím s pěkně kulatým šupíkem, no paráda. Domů pojedu až druhý den odpoledne, tak ať mi ještě něco přijde.
Odpoledne mi tam najely menší ryby, tak se rozhoduji, že pod háček dávám své extra tvrdé boilies, taktéž ortodoxní rybu. Na večer mě swinger upozorní na záběr a já po krátkém boji mám v podběráku ukázkového říčního lysce, který by za několik málo let mohl rybáři udělat dvojnásobnou radost.
I když jsem nechytil toho osmnáctikilového, které tady po málu ještě plují, jak tomu věřím, tak jsem si několikadenní rybaření pěkně užil. Vždyť pouhé pozorování ryb, poslouchání bouřky v bivaku a vlastně i pěkné úlovky mně stále dávají možnost prožít nezapomenutelné výpravy.
Viktor Novotný
Tento článek byl publikován v časopisu KaproMánie
