Není vůbec žádným tajemstvím, že patřím mezi příznivce této třípísmenkové šikovné věcičky. Když mi na rybách dojde, jsem nesvůj. V hlavě mi hlodá červík pochybnosti, jestli se mi během náhozu náhodou nezamotal háček a vše leží na dně jak má. Vím, že velmi pravděpodobně je vše OK, ale co když náhodnou ne… Řeč je o PVA.
Když si tato 3 písmenka zadáte do vyhledávače, vyskočí na vás nejprve upoutávka na Pražský veletržní areál a potom už spousta odkazů na PVA materiály, které se používají v rybařině k dopravení malého množství krmení do bezprostřední blízkosti háčku.
PVA je zkratka pro polyvinylalkohol – ve vodě rozpustný syntetický polymer. Zatímco v rybařině je známý jen několik málo desítek let, hojně a mnohem déle se využívá v textilním průmyslu, ale také v chemickém, stavebním (např. manipulace s organickými rozpouštědly), farmaceutickém průmyslu (např. potahování tablet) či v potravinářství (konzervace).
Kouzlo PVA
Dá-li se to tak nazvat, pak rozhodně tkví v jeho rozpustnosti ve vodě (prostě zcela zmizí) a také pevnosti v suchém stavu.
Rozpustnost je závislá na:
- Typu použitého materiálu – některé šňůrky se za stejných podmínek rozpouští pomaleji, jiné rychleji. Může za to složení šňůrky, tedy záměr výrobce (chemické závody), resp. firmy, která si PVA materiál objedná dle svých požadavků k dalšímu zpracování. Před pár lety jsem byl na návštěvě v jedné, možná jediné české firmě, která PVA zpracovává. Zaujala mě kancelář plná různých vzorků PVA od všemožných zahraničních výrobců. Jen jeden ze vzorků však měl šanci uspět a stát se materiálem pro spletení PVA punčochy či šňůrky.
- Množství použitého materiálu – tenká nit se rozpustí rychleji nežli silná nit nebo několik nití spletených dohromady.
- Teplotě vody – v teplejší vodě se PVA rozpouští lépe, ve studené hůře.
- Proudění – i PVA se „vymílá“, proto se v řece bude rozpouštět rychleji nežli v rybníku.
Pevnost
Zkuste přetrhnout tenkou PVA nit – sami uvidíte, že celkem drží. Pokud je navíc pár nití spleteno dohromady, není už vůbec co řešit. K čemu by bylo dobré PVA, které by nebylo schopno přežít pořádné švihnutí prutem?
Jeden materiál – spousta možností
Páska
Vůbec tím prvním z PVA, s čím jsem se kdy dostal do kontaktu, byla páska od Krystonu. Na študácký plat byla ukrutně drahá, proto jsem ji ještě podélně půlil, abych ušetřil. Příprava „stringeru“ (přívěsu z PVA) je rychlá a velice jednoduchá. Kuličky nebo půlky kuliček se pomocí jehly nasoukají na pásku a je to. Mezi jednotlivými návnadami je nutné nechat aspoň minimálním mezeru, aby se na PVA dostala voda a rozpustila jej. Kulička, která je umístěná nejblíže háčku, se naopak doslova připlácne k háku, čímž celý přívěs zajistí proti nechtěnému uvolnění při náhozu. Nikde žádný uzel, prostě to drží. Mezi „pásky“ se řadí i různé splétané šňůrky, jejichž použití je naprosto totožné.
Nit
Použití je jen o malinko složitější, avšak univerzálnější. Jako návnada se dají použít také pelety. Nástraha se navlékne jehlou na nit a její konce se svážou k sobě. Takto vytvořený přívěs se navlékne na háček.
Punčocha
Můj jednoznačný favorit. Jedná se o punčošku, která je navlečená na trubce potřebného průměru + pěchovátka. Zatímco nás páska či nit omezuje pouze na použití boilies či pelet, do punčochy lze narvat prakticky cokoliv – drobné či drcené peletky, method mixy (krmítkovky), partikl, zkrátka vše, co nás napadne. Stačí vytvořit patronu požadované velikosti a je to. Její tvorba je také prostá:
- Na konci punčochy se udělá uzlík a do trubky se nasype požadované množství krmení (např. drceného boilies).
- Pěchovátkem se vše pěkně udusá.
- Udělají se dva uzlíky hned za sebou. Jeden slouží k zajištění obsahu patrony, druhý pak jako koncový uzlík na punčoše pro další použití – viz bod 1).
- Nůžkami přestřihneme punčošku mezi uzlíky a je to. Už i můj devítiletý synek motá patrony ostošest.
Pytlík
Na rozdíl od punčochy se jedná o „monolit“ z PVA, který je schopen pojmout i vyloženě sypké materiály, červíky nebo i různé tekuté atraktory, které nerozpouští PVA (některé tekuté potravy, oleje, zkrátka cokoliv na jiné než vodní bázi). Jsou k mání v různých velikostech i tvarech. Výhodu vidím v tom, že celá montáž včetně olova se dá schovat do pytlíku a ten nahodit. Příprava je opět velmi rychlá – háček, olovo a krmení se nasype do pytlíku a obsah se zajistí uzlem z PVA šňůrky nebo se vršek pytlíku navlhčí a zatočí – stěny se přilepí k sobě a můžeme nahazovat. Pokud není z obsahu sáčku vytlačen vzduch a olovo není dostatečně těžké, může se stát, že celá „sestava“ bude pomalu klesat ke dnu, nebo dokonce zůstane na hladině. Tato „nepříjemnost“ se dá eliminovat propícháním pytlíku boilies jehlou, aby měl vzduch kudy utéct.
Hrudky
Neslouží k prokrmení blízkosti nástrahy, ale eliminaci zamotání háčku během letu nebo zachycení háčku o vodní rostliny během klesání na dno. Hrudka se napíchne na hák a hotovo.
Skladování
PVA znehodnocuje vlhkost, a to i ta vzdušná. Jakýkoliv byť nechtěný kontakt s vodou dokáže PVA totálně znehodnotit. Je nezbytně nutné uchovávat PVA v obalu, který jej udrží v suchu. Na punčochu používám pouzdro (tubus) přímo od výrobce s gumovými uzávěry na obou stranách. Na ostatní typy PVA pak zazipovací igelitové pytlíky.
Jak jsem dostal lekci
Před pár lety jsem byl s kamarádem na rybách a zbylo mi pár PVA patron, které jsem si udělal do zásoby. O měsíc později jsem „v dobré víře“ jednu z nich použil. Připadala mi lehce zgumovatělá, ale což, přece ji nevyhodím. Záběr přišel až po 12 hodinách, právě ve chvíli, kdy jsem seděl v podřepu u smrčku a měl na práci jiné věci než rybolov. Kapr musel počkat. Když jsem se dostal k prutu, cívka stále krásně hrčela, následný zásek byl však do prázdna. Z vody jsem vytáhl ožužlanou kuličku boilies a také PVA patronu, v které byl dokonale schovaný háček. Došlo mi, že patrona zgumovatěla, protože do sebe natáhla vzdušnou vlhkost – PVA se nasytilo a zkrátka se přestalo rozpouštět. Podcenil jsem správné skladování, a to se mi vymstilo. Jako lekce to však nebylo vůbec špatné.
Smradlavé PVA
V minulosti se poměrně dost v různých kaprařských diskuzích probírala otázka, zda je kapr schopen identifikovat nebezpečí podle zápachu rozpuštěného PVA. Nikdy se mi nic takového nepotvrdilo – občas záběr přišel dokonce tak rychle, že kapr nutně musel nástrahu „šluknout“ i s PVA.
Rychlý přehled
Zcela záměrně jsem se nepouštěl do detailů – vše podstatné se pokusím shrnout do následujících bodů:
- PVA je super pomocník proti zamotání háčku při náhozu. Háček se zcela skryje do patrony, pytlíku nebo hrudky.
- PVA pytlík je řešením pro chytání v travinách – celá montáž + olovo se skryjí do pytlíku, který v klidu propadne až na dno, kde se rozpustí.
- PVA je řešením pro chytání nad bahnem. Pytlík obsahující vzduch jen lehce dosedne i na řídké bahno. Punčocha napěchovaná lehkým krmením, nebo dokonce drcenými plovoucími peletami poslouží stejně tak. Ryba má šanci snadno najít krmení i nástrahu, neboť se budou nalézat v horní vrstvě bahna.
- Nenapadá mě návnada, která by se pomocí PVA nedala dopravit do okolí háčku.
- PVA poslouží i při chytání na hladině bez zátěže, a to i daleko od břehu. Do pytlíku či punčochy se dají plovoucí peletky + správně těžký šutřík. Po náhozu se PVA rozpustí a nástraha i návnada vystoupají na hladinu.
- Zásoba na celý den. PVA si můžete připravit do zásoby a uzavřít třeba do krabičky s víčkem nebo zazipovacího pytlíku a pak už jen postupně odebírat dle potřeby.
- Používejte prověřené výrobky. Ty, které se rozpustí příliš rychle (během cesty ke dnu) nebo se rozpouští příliš pomalu, jsou k ničemu. To, že se PVA rozpustilo, poznám tak, že mám po cca jedné minutě lehký padák, tzn. swinger o trochu klesne.
- PVA punčocha, ze které „uteče oko“ a nekontrolovaně se páře dál, je k vzteku a zralá na vyhození. U punčochy s kvalitní vazbou se tohle prostě stát nemůže. I tady se vyplatí vypozorovat si vhodný výrobek.
- Uzel je v chladné vodě slabé místo. PVA materiál je příliš koncentrován na jenom místě a nechce se rozpustit. V tomto případě je lepší místo uzlu použít tenkou PVA nit.
- Snažte se držet háček dál od uzlíku. Představa háku zapíchnutého ve slizovaté hrudce nerozpuštěného PVA se mi vážné nelíbí.
- Explodující patrona. Punčochu napěchujte tak silně, jak se dá. Po narušení PVA se krmení doslova rozlétne do okolí háčku.
- V chladné vodě je „krmení v malém“ jen pomocí PVA často tou správnou cestou.
- Pozor na skladování. PVA je nutné udržet v suchu.
Aby byl můj článek kompletní, neměl bych rozhodně zapomenout na fintu, díky které se do PVA pytlíku či punčochy dá použít i uvařený partikl.
Bez soli (cukru) to nejde!
Určitě jste si toho už všimli – někteří dodavatelé tekutých potrav hrdě na svých lahvičkách hlásají: „Nerozpouští PVA“ či „PVA friendly“! Čím to? V tom určitě musí být nějaká složitá alchymie – nerozpouští to PVA, možná i proto je to tak drahé… Vysvětlení je mnohem prostší, než by se na první pohled mohlo zdát, k tomu se dostanu už za chvilku.
Jsem ochutnávač prakticky všeho, co dávám rybám do krmení. Všiml jsem si jedné věci – tekuté potravy bývají velmi často slané, či naopak sladké. Nevěnoval jsem tomu příliš pozornosti, ale před pár měsíci mě to trklo.
Kamarád mi ukázal v jednom anglickém časopise článek, kde nějaký borec popisoval, jak chytá na obyčejný partikl nacpaný v PVA punčoše. Moc jsem nechápal, jak je možné, že se punčocha nerozpustí, ale pak bylo vše vysvětleno – vše se zasype solí, díky čemuž se nasytí roztok v partiklu a PVA se přestane rozpouštět! Aháááá!
Před pár týdny jsem pro změnu narazil na podobný návod, ale místo soli byl použit cukr pudr. Ahááááá! Tak a skládačka je kompletní – ani cukr ani sůl PVA nerozpustí, v tom je zakopaný pes! Vzpomínám si, jak jsem kdysi pracně osoušel kukuřici, poté ji máčel v oleji a pak teprve cpal do PVA pytlíku, a přitom řešení je tak až trapně prosté.
Zašel jsem ještě o kousek dál a vyzkoušel místo soli a cukru použít přísady z domácí kuchyně, které jedno či druhé (či obojí) obsahují – konkrétně jsem použil maggi, sójovou omáčku a worchester. Domněnka se potvrdila – i tyto pro ryby atraktivní přísady jsou schopny dostatečně nasytit vodu v partiklu, díky čemuž se PVA přestane rozpouštět.
Takže vyzkoušel jsem sůl, cukr (na formě nezáleží), maggi, worchester, různé sójové omáčky a ani v nejmenším nepochybuji o tom, že existuje celá řada dalších přísad, se kterými se dá dosáhnout požadovaného výsledku. Stačí se jen porozhlédnout například v nejbližším supermarketu.
Až to budete zkoušet, nelekněte se toho, že PVA jakoby zgumovatí. Je to normální a po vhození do vody se vše rozpustí tak jak má. Je nutno počítat i s tím, že doba rozpadu PVA ve vodě se prodlouží tak o 1/3. Během testování jsem narazil prakticky jen na jeden problém, dá-li se to tak vůbec nazvat. Používám-li cukr, bývám většinou ulepen až za ušima.
Závěr
S PVA je to jako se vším v rybařině – je to jen otázka volby. Já si PVA zvolil a umístil je mezi tu spoustu dalších maličkostí, i díky nimž mám z rybařiny pořád radost.
S pozdravem „Co sežereš, nechytíš“
Miras – Kapří pohoda
Tento článek byl publikován v časopisu KaproMánie
