Sezóna je v plném proudu a blíží se dny, kdy kapři půjdou do tření. Jsou to ty nejlepší chvíle, které člověk může strávit u vody. Běžné povinnosti necháváme stranou a vyrážíme na jednu krásnou svazovou vodu, kde víme, že plavou krásné ryby, nejen kapři. V den našeho odjezdu lije jako z konve a naši kamarádi „nerybáři“ si klepou na čelo a diví se, že v takovém počasí opouštíme teplo svého domova. Nechceme ztrácet čas zbytečným vysvětlováním, zvedáme kotvy a jedeme.
Po příjezdu k vodě déšť neustává. Výbavu a sami sebe vystavujeme provazům vody. Přesouváme se na lovné místo a rozbíjíme základnu. Jsme mokří až na kost, ale nelitujeme ani na okamžik, že jsme vyrazili na ryby. Pruty v dešti posíláme k hranici 100m, přihodíme trochu boiliesu a běžíme se schovat pod naše brolly.
První den nepřichází ani pípaneček. Přisuzujeme to náhlé změně počasí a tlaku, který byl hodně nízký. Předpověď na další dny byla pro rybaření slibnější a věřili jsme, že když vydržíme, tak budeme lízat smetanu.
Další den ve 4h ráno naše nástrahy letí vzduchem a dopadají na námi zmapovaná místa. Přihazujeme kobrou desítky kuliček a čekáme, že se vše otočí v náš prospěch. Déšť pomalu ustává a tlak jde nahoru. Aktivita ryb se rovněž zvedá a začínají se ukazovat poblíž našich montáží. My využíváme krásného počasí k sušení našich mokrých věcí.
Najednou se rozjede můj prut. Běžím k němu a cestou mi ujedou nohy, naštěstí vše ustojím a třímám prut ve svých rukou. Není to velká ryba, ale bojuje statečně. Za chvíli Jindra podebírá kapříka, který svým dlouhým tělem připomíná spíše parmu. Vracíme ho zpět vodě a nahazuju zpět do míst, odkud přišel záběr.
Asi po 5 minutách přichází další jízda. Přizvedávám prut a cítím silný tah ryby. Krásný souboj, ze kterého se nakonec raduju já s pěkným šupináčem v síti. Přehazuju a jdu za Jindrou pod brolly. Slunce už svítí, je teplo a nám se zavírají oči.
Najednou nás probouzí rybářská stráž. Byl to velký sympaťák. Hodně jsme toho spolu probrali. Ptal se nás, odkud jsme a na co že to chytáme a jestli si může nějakou tu kuličku vzít na vyzkoušení. My jsme samozřejmě kývli, a zatímco si bral pár kuliček, rozjel se mi prut. Krásná zdolávačka, šupík zanedlouho končí v podběráku a následně na podložce.
V tu chvíli co jsme podebrali mou rybu, se dala do pohybu Jindrova cívka a na druhém konci po delším souboji další krásný šupináč. Dvě ryby jsme měli v podložce a to vše za účasti místních rybářů a porybného. Už jsme si chystali scénu pro focení a v tu chvíli jede Jindrův druhý prut, opět to byla krásná ryba.
Všechny 3 úlovky máme ve velké podložce a přítomní nevěřícně kroutí hlavou se slovy, že ryby už tak týden nejdou a my zapřáhneme rovnou tři kusy. Pan porybný nemešká a volá svým kolegům, aby jim řekl, čeho byl svědkem.
Ještě tu noc, těsně před vytažením prutů přichází razantní jízda. Prut svižně přizvednu a rybu nemůžu ubrzdit, přitahuji brzdu a začínám rybu metr po metru dostávat ke břehu. Cítím, že by to mohla být opravdu slušná ryba. Bylo poznat, že se jedná o jinou váhovou kategorii než doposud. Krásný souboj za svitu měsíce. Jindra s podběrákem v ruce čekal, co se vynoří, ale ryba byla proti.
Měl jsem ji na dosah asi dvaceti metrů od břehu. V tom zmobilizovala všechny své síly a rozjela se k vázce, která byla nedaleko břehu a uřízla mi celou montáž. Nevěřícně jsem koukal na plápolající vlasec, který nebyl malého průměru. Ulevil jsem si hromadou sprostých slov, sbalili jsme věci a šli spát, ale těžko se mi usínalo.
Další den ráno se kolem nás sjíždí místní rybáři a dozvídáme se, že jsme včera chytli 3 ryby, všechny kolem metru a každá přes dvacet kilo. Ústní lidová slovesnost je kouzelná… S Jindrou si užíváme poslední chvíle u vody a už spřádáme další rybářské plány.
V tom hrčák. Jindra dobíhá k prutu a přizvedává, ryba stále jede a bere si desítky metrů vlasce. Jindrovi se pomalu daří mít převahu nad rybou a po několika divokých výpadech končí hezky stavěný lysec v síti. Jindru s rybou důkladně zdokumentuju a jdeme ho pustit zpět do vody.
Pomalu balíme a pruty necháváme jak jinak než na úplný konec a to se vyplácí. Těsně před jejich balením se rozjíždí můj prut a po chvíli končí v podběráku vysoký šupináč na rozloučenou. Radost veliká.
Z ryb odjíždíme s úsměvy na tvářích, byl to úspěšný lov.
Jiří Valeš
